nemer přečtené 173

Ostrov kamélií 2018, Tabea Bach (p)

Výběr této knihy byl mou osobní výzvou vyjít z komfortní čtenářské zóny. A nebylo to tak zlé, jak jsem čekala. Jenom velmi pohádkové (a schematické). Jako oddechovka se dá jednou přečíst a zřejmě z žánru červené (v tomto případě kaméliové) knihovny možná patří k tomu lepšímu, protože i jako čtenář primárně jiných žánrů (a notorický nedočítač, když se to z mého pohledu nedá číst) jsem dočetla i s ohledem na nižší počet stran velmi rychle. Nicméně je zajímavé, v jaké podobě nám ony "pravé lásky" předkládá film a literatura, v životě bývá taková "láska" velmi "nepohádková" a ve výsledku patologická (zejména mýtus spřízněných duší a bleskového sblížení je hodně rizikový, přitom jsme to všichni tolikrát četli/někde viděli, že většina lidí žádné riziko nevidí - a pak mají predátoři skutečně pré). Zkrátka nad podobnou četbou musí člověk vypnout určitá centra v mozku a pouze se nechat unášet vlastní obrazotvorností. Za volbu prostředí * navíc.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Půlnoční knihovna jistě mnohé čtenáře potěší nebo už potěšila, ale mezi ně se bohužel nezařadím. Námět zajímavý, zpracování rozvláčné, nudné, predikovatelné a třeba pro mne toto ne že by byla silná káva, ale je to slabý čajový odvar, který se svou rozvláčností stává jedovatým. Čtenářům sci-fi bych spíš doporučila Temnou hmotu od Crouche, která má alespoň nějaký drive, ten tomuto příběhu zatraceně chybí. Půlnoční knihovna by možná vyzněla mnohem lépe jako povídka, řada pasáží je naprosto zbytečná (nemám problém číst knížky o 1000 stranách, ale děj musí přinášet něco víc než být pouhou vycpávkou. Mimochodem tentokrát bych se zmýlila v autorovi, vsadila bych se, že Půlnoční knihovnu psala žena, protože z mé čtecí zkušenosti mám vysledované tendence k rozvláčnosti u spisovatelek, ale vida, umí to i chlapi)... celý text

Temná hmota 2017, Blake Crouch

Akční sci-fi, které přečtete velmi rychle. Kvalit Marťaňa a podobných děl sice bohužel (z literárního hlediska) nedosahuje, přesto z mého pohledu je Temná hmota mnohem zdařilejší a čtivější než např. nyní tolik protěžovaná Půlnoční knihovna. Pokud hledáte něco zajímavého, co má současně spád a udrží vaši pozornost až do konce, lze doporučit jako nenáročné čtivo, kterým si lze zpestřit jedno či dvě odpoledne (největším kamenem úrazu, pro někoho to může být plusem, je stylistické pojetí - připomíná filmový scénář). Ústřední motiv je pro fanoušky sci-fi a vůbec každého, kdo má jen trochu fantazie, jako stvořený. Výjimečně mne potěšil i závěr, ačkoli jsem něco podobného očekávala. Kroutíte-li hlavou nad zápletkou a její nerealističností (nebo naopak), doporučuji videa prof. Donalda Hoffmana na youtube nebo TEDu.... celý text

Sběratel mušlí 2016, Anthony Doerr

Příběhy plynou jako voda, nenápadně, ale pod hladinou se ukrývá život, který si ovšem musí objevit čtenář sám (i to může mít kouzlo, každý si může najít to své). Chybí akce, napětí, hlubší emoce. Styl A. Doerra mi připadal velmi strohý, v podstatě sterilní už ve Světlech, tady ho najdete také, ale zde mi tolik nevadil jako u Světel, možná díky mé lásce k vodní říši. Právě absence silnějších emocí či zápletek, vše plyne pod povrchem a čtenář se domýšlí, způsobuje, že chybí hutná atmosféra, kterou tak často nacházíme u jiných autorů. Právě tento "minimalismus" Doerra odlišuje, ale např. u mne je také důvodem, proč nevidím smysl v opakovaném čtení jeho díla. Dnes frčí minimalismus, takže frčí i Doerr, každému dle jeho gusta, Doerr rozhodně není špatný spisovatel, ale můj oblíbený styl ten jeho není. Pokud by psala beletrii umělá inteligence, řekla bych, že by mohla být doerrovského střihu (možná, možná taky ne). Pokud máte rádi vodu, nepotřebujete gradující příběhy, ale jen tak se chcete na chvíli oddat přítomnému okamžiku a síle psaného slova, pak vřele doporučuji.... celý text

Kodaňská Píseň písní 2021, Annette Bjergfeldt

Naprosto úžasná, poetická kniha o hořkosti i kráse života ve všech jeho podobách. Slovo "trtkání" mi sice také pilo krev, ale odpuštěno. Přála bych si mít kamarádku, jako je autorka této knihy. Přečtěte si to. Zvlášť pokud máte rádi zvláštní atmosféru (soft magický realismus) a vyžíváte se v kouzlení se slovy. Snad jen zavilým cynikům lze nedoporučit.... celý text

Ve stínu Hvozdu 2019, Naomi Novik

Knihonoš 2022, Carsten Henn

Dojemný pohádkový příběh, který je podle mého názoru primárně určen pro děti a velmi letité čtenáře. Tomu odpovídá i stylistika. Námět je možná výborný, zpracování bohužel už méně. Přála bych si číst podobnou knihu, kdyby ji napsal třeba takový Hakan Nesser, který to umí lépe se slovy, bohužel styl K. Henna není můj šálek kávy. Kdo hledá jednoduché, odpočinkové čtení bude potěšen. (Pro dospělého bude mít kniha možná největší kouzlo ve vánočním čase, kdy jsme téměř všichni náchylnější věřit na pohádky) Neknihomolové pak budou unuděni k smrti v jakémkoli čase :) Jako knihu pro děti a mladší čtenáře hodnotím velmi příznivě.... celý text

Mocenská posedlost 2010, František Koukolík

Dnes aktuálnější než jindy, bohužel.

Hlava světa 2019, Rebecca Gablé

Na rozdíl od Druhého království vnímám Hlavu světa především jako temnou červenou knihovnu zabalenou do hávu historického románu, kterým ale v pravém slova smyslu není. Dokonce mám pocit, jako kdyby tyto dvě knihy (Hlavu světa a Druhé království) nepsala ani tatáž autorka (možná důsledek překladu). Hlava světa je vcelku rozvláčná, zbytečně popisná, chybí zde spád, o pravopisných chybách (bohužel nová norma) nemluvě. Navzdory zajímavému námětu průměrné čtení na dlouhé zimní večery. Hlava světa podle mého názoru reprezentuje kategorii tzv. románů pro ženy.... celý text

Bahnitá pole 2018, Hillary Jordan

Knihu lze jen doporučit, text je čtivý, navzdory vícero vypravěčům se v ději neztrácíte, protože jde spíše o klasicky vystavěný příběh než v současnosti oblíbené "skákání od čerta k ďáblu". Ale že ďábla je i zde požehnaně, oceňuji zejména vhled Florence a autorčin mistrný laický popis psychopatické povahy: "Třebaže to byl naleštěný cent, s tím svým pohledným obličejem a úsměvem malého chlapečka. Lidi to k němu táhne přirozeně, nemůžou si pomoct, je to, jako když dítě touží po bobulce cesmíny. Neví, že je to jed, prostě vidí něco pěkného a červeného a chce to do pusy. A když mu to seberete, brečí, jako byste mu brali srdce. Spousta zlýho na světě vypadá zvenčí hezky." (str. 199) "...má v kapse hada a nosí ho všude s sebou. Ale až se ten had přichystá uštknout, neuštkne jeho, to ne. Zasekne zuby do toho, kdo zrovna bude s ním. Tak radši koukej, ať to nejseš ty." (str. 200)... celý text

Šeptuchy 2019, Alena Sabuchová

Melancholická črta o životě a Podlasí. Není to román, není to ani povídka, je to útržkovité vzpomínání na ozvěny časů minulých. Asi se vám musí dostat do rukou, když jste v tom pravém rozpoložení, nebo pokud jste melancholická povaha. Celá kniha je poněkud smutná, dušičková, dokonce bych ji i doporučila ke čtení v čase Svátku zesnulých, nebo když je vám samotným trochu smutno. S ohledem na mládí autorky mne překvapil její vhled. Četba lehce připomíná Tokarczukovou. Pro umocnění síly slova bych tentokrát doporučila slovenštinu (četla jsem česky, bohužel jen ukázku ve slovenštině - a k této knížce slovenština sedí nějak víc, dodává příběhu významně na působivosti, překlad do češtiny podle mého názoru knize ublížil)... celý text

Přízraky domu Carrowů 2020, Darcy Coates

Podle mého názoru má série, minimálně tato kniha, výrazně sestupnou tendenci. Hodně řečí o ničem, mrazivá atmosféra také nikde. Čtení jsem považovala za nudné a únavné, byť snadné a rychlé (a není to kompliment). Jediné, o čem mne autorka přesvědčila, je její "orální fixace" (a také že stále nedisponuje dostatečnou šíří jazykových prostředků - to je samé olizování rtů, semknuté rty a zakousnuté jazyky, kam se jen podíváš... Postavy komunikují hlavně prostřednictvím rtů. Kdyby byl děj poutavější, přešla bych to, ovšem mé zaměření na stylistické aspekty textu svědčí o mnohém. Vzhledem k témuž nešvaru už i v předešlém titulu to začíná být trochu moc, čekala bych, že se autorka už vypsala. Bohužel text se podobá slohovému cvičení žáka základní školy) Na druhé straně u Darcy Coates krásně vidíme sílu marketingu, z brakového textu kategorie D- se stala (údajně) královna hororu (ze stylistického hlediska určitě :)... celý text

Duchové rodiny Folcroftů 2020, Darcy Coates

Variace na Perníkovou chaloupku pro odrostlejší čtenáře. Jeden z nejslabších příběhů Darcy Coates, osobně bych jej zařadila do kategorie pro čtenáře od 10 do 15 let. Pokud by Darcy neměla známé jméno, pochybuju, že by tento výtvor vůbec našel vydavatele. Sloh je velmi prostý a připomíná především literaturu pro dětské čtenáře (možná chtěla Darcy psát původně o upírech, opakované olizování a kousání se do rtů je v této knížce tak četné, až je hororové, podle mého názoru je to zřejmě nejstrašidelnější část vypravování :) Jedná se opravdu o velmi oddechovou četbu, nic víc nečekejte. P. S. Darcy píše brakovku první třídy, proč ji vůbec čtu? Připomíná Stopy hrůzy, populární četbu v dobách mého dětství. Ovšem ty tehdy vycházely jako kapesní paperback za pár korun. A obávám se, že kvalitativně bývaly některé příběhy mnohem propracovanější než čtivo od Darcy Coates :)... celý text

Jackie a Maria 2021, Gill Paul

Půjdu proti proudu. Velmi jednoduché, vyloženě oddechové čtení z kategorie "romány pro ženy" (s příměsí bulváru). Věřím, že ve skutečnosti byly nejen obě hlavní hrdinky mnohem zajímavějšími a komplikovanějšími osobnostmi, než jak je líčí autorka. Ohromný potenciál tématu podle mého názoru zůstal nevyužitý. Možná ke smůle autorky jsem současně četla Tokarczukovou - a že to je opravdu jiná liga. Překlad této knihy (a korektury) také nejsou nijak oslnivé. Zařazení do kategorie historie také nesedí (ano, je to román, ale i tak základní známá fakta by se ctít mohla, viz např. "late Marilyn Monroe" na oslavě 45. narozenin Kennedyho) Z milosti se dá knížka přežít jako nouzovka na dovolené, čte se velmi snadno, až moc, bohužel žádný velký a nezapomenutelný román se nekoná. Osobně hodnotím jako horší průměr (postavy jsou pojaty plytce až naivně, dialogy nepřesvědčivé atd.) Samozřejmě své čtenáře si kniha jistě najde, ale je to zkrátka čistokrevný "román pro ženy".... celý text

Šťastné hororové mládí 2018, Václav Upír Krejčí (p)

Na můj vkus příliš bulvární forma a moře pravopisných chyb. Jako vystřižené z Blesku.

Smršť 2020, Jozef Karika

Mysticko-hororový příběh s kapkou filozofie v závěru. Zvládnuto za jeden večer a kus noci v podobě audioknihy. Jako doplněk bych doporučila dokumenty Eaglemana o mozku a lidském vnímání světa, který ani z čistě vědeckého pohledu není vůbec takový, jak se nám jeví.... celý text

Chudá přadlena 1953, Jarmila Glazarová

Knihu jsem četla jako dítě a již tenkrát jsem byla uchvácena. A mohu ji číst zas a znova a pořád bude mít své kouzlo - kouzlo zašlých časů a dávno ztraceného dětství. Děkuji Ti, babičko (ta mi tuto knihu darovala).... celý text

Iluminace 2019, Mary Sharratt

Téma mi nemohlo být vzdálenější, ale literární um M. Sharrattové mne opět očaroval, zavrtal se mi pod kůži a obloudil mé smysly. Autorka má vskutku talent, v jejím podání postavy ožívají, jako by opravdu byly z masa a kostí právě tady a právě teď, příběhy se samy od sebe vyprávějí. Pokud nevyhledáváte plytké moderní čtivo, vřele doporučuji i Dcery čarodějného vrchu.... celý text

Zlomení andělé 2018, Gemma Liviero

Spíše čtení pro ženy než historický román. Z tohoto období jsem četla působivější a věrohodnější příběhy, stylistika příliš neodpovídá vývojovému hledisku postav, všichni protagonisté hovoří "jedním hlasem" (obzvlášť rušivá je prezentace naprosto neodpovídajících duševních pochodů malého dítěte, děti nejsou malí dospělí). Spíše nedoporučuji, pokud tedy nehledáte sladkobolný a predikovatelný příběh.... celý text

Dracula 1997, Bram Stoker

Před několika lety se mi zdál Drákula už poněkud vyčpělý a nudný. Jak jsem se mýlila. Po letech jsem se na jeho četbu vrhla v pokročilých nočních hodinách a musím ocenit atmosféru, kterou Stoker příběhu dokázal vdechnout. Přestože je kniha z 19. století, má stále co nabídnout. Poslední dobou začínám stále víc oceňovat tato prastará a poctivá díla, bohužel jsem asi přečetla nezdravě mnoho "moderní" (rychlokvašené) literatury - ta nemá zdaleka takovou sílu.... celý text