Nenelife
přečtené 136
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Našlo by se toho na téhle knize ještě spoustu špatného. Ale nijak zvlášť mě nebaví lovit v paměti po negativech. Tak teď konečně vypíchnu ty pozitivní věci. (Těch je tam taky celkem dost, abych byla spravedlivá.) Zaprvé, což v komentářích zmiňuje i dost dalších lidí, kniha prostě je zábavná. To jí nikdo vzít nemůže. Děj odcejpá (pardon nemám ponětí jak se to slovo píše), není zbytečně protahovaný a lehce se čte. Taky se mi vlastně celkem líbila záporačka Delphini Diggory (i když přidat -ová na konec tohohle příjmení je zločin, a taky vlastně nevím, jestli by se neměla teda jmenovat Lestrangeová nebo Riddlová) sice byla trochu sus, ale (jak už to tak někdy u záporáků ze záhadných důvodů bývá) byla mi sympatická před i po tom, co jsme se dozvěděli, že je dcera Vy-víte-koho. Co mě bůhví proč neskutečně nadchlo, byla vílí křídla Lily Luny. Je to tak krásná představa, které jsem jako beznadějný romantik propadla. A ty asi čtyři věty, které slyšíme od Ginny, Jamese a Lily u Potterů na začátku kapitoly, jsou hezké. Takových by tam mělo být víc. Kdybych měla shrnout hlavní důvod, proč se mi kniha prostě nezamlouvá, je to proto, že Harry Potter je něco jako druhá relita, ve které žiju, a moje přecitlivělost mi vždycky dovolovala s Harrym soucítit. Po sedmi knihách, ze kterých bylo silně znát, jak moc Harry toužil po obyčejném šťastném životě, rodině a přátelích mi prostě vůbec nepřišlo po chuti, že by náš kluk měl těžký vztah se synem, že by ho zase začala bolet ta proklatá jizva a musel by zase bojovat s Voldym (což se vlastně nestalo, ale chápeme) a bát se o život svých nejdražších. Proč prostě autoři nenapsali knížečku, scénář k divadelní hře o Harryho životě po Voldemortovi, takový, jaký má být, i kdyby kvalita byla stejně pochybná jako u PD? Ale stejně musím tenhle nesmyslně dlouhej komentář, kterej asi nikdo nebude chtít číst, zakončit pozitivně. U čtenářky, jako jsem já, která přečetla stovky knih to může pro knihu být pocta, když je jedna z mých nejoblíbenějších. A Harry Potter pro mě znamená mnohem víc než knihy. Proto si můžete být jistí, že hned po dočtení jsem začala plánovat cestu do Londýna, kde bych se (společně s mými oblíbenými filmovými studii) stavila na divadlo Harry Potter a Prokleté dítě, kde si divadelní adaptaci téhle úžasné knihy užiju a (bez ironie) prožiju tenhle skvělý příběh znovu. Protože, koneckonců, je to Harry Potter, a může vůbec něco spojeného s Harrym Potterem být špatné?... celý text
