netty.vanity
přečtené 219
Harry Potter a Fénixův řád
2004,
J. K. Rowling (p)
Absolutně nesouhlasím s tím, že knihu filmová adaptace zprznila - já bych dokonce řekla, že na plátně si s Fénixovým řádem v mnohých případech poradili lépe. Jednak děj zkrátili (v tomto díle je opravdu plno zbytečného natahování) a některé momenty i lépe vymysleli. Ukázkovým případem je například počáteční návštěva u Siriuse - ve filmu to vzali hopem, v knihách se Rowling až příliš podrobně věnovala všelijakému uklízení. Největší rozdíl je však znát u vpádu na Odbor záhad na konci - na mě v knize celý boj působil strašně zmateně, občas jsem se ztrácela, zatímco ve filmu to zjednodušili a udělali to zajímavějším. I smrt S. měla také větší emocionální sílu ve filmu. Co se týče nenáviděné Umbridgové, nedovedu si to vysvětlit, ale její vliv na události ve škole a povaha také byla lépe vykreslená na plátně. Každopádně, díl je to stále kvalitní, jen mě snad poprvé chvílemi nudil. Připadá mi fascinující změna v mrazivější a hutnější atmosféru, příběhu jednoznačně prospěla i výstřední Lenka. Co je absolutně otravné, je Harryho chování. Hermiona mu zachrání život a on se zmůže jen "No to byl teda fakt super plán!!!!" - v opačném případě se vytahuje, co všechno dokázal. Nemluvě o jeho občasné hlouposti a zabedněnosti...Abych to shrnula, nejsem příliš fanda porovnávání předlohy s adaptací, ale filmový Fénixův řád na mě zapůsobil v několika ohledech více. O jednu hvězdu méně však dávám kvůli tomu, že mě čtení tohoto dílu vtáhlo nejméně.... celý text
Harry Potter a Ohnivý pohár
2001,
J. K. Rowling (p)
Na filmovém plátně se jedná o můj nejméně oblíbený díl, knižní pohár ovšem nezklamal. Opět se to v mém komentáři zřejmě bude hemžit superlativy, protože jinak to ani nejde. Zaujala mě především dějová linka se Siriusem a Hermion boj za práva skřítků, obojí ve filmech chybělo. Hrají sice v celkovém příběhu vedlejší roli, ale je na tom krásně vidět, jak si Rowling umí vyhrát s detaily a kromě toho se snaží do fantasy příběhu nenápadně vmísit i paralelu na náš svět.... celý text
Harry Potter a Tajemná komnata
2000,
J. K. Rowling (p)
Přiznávám se, že tíhnu spíš k "dospělejším" a temnějším dílům Harryho Pottera. Ale i ty první, sentimentální, dětinsky naivní a pohádkové nelze nemilovat. Jediné, co mi občas trochu vadilo byla Ginny, která celý díl v podstatě jen probrečela a Harry, který mi občas kvůli svým dedukcím připadal až moc hloupý - ale ono se tomu nelze divit, příběh byl přeci jen určen hlavně dětem starým stejně jako je Harry a já už jsem nějaký ten pátek o dost starší. Přesto, vychloubání Lockharta, dumání nad identitou Zmijozelova dědice, další vyšetřování trojlístku a zásahy skřítka Dobbyho jsem si náramně užila.... celý text
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2001,
J. K. Rowling (p)
Přidávám se k lidem, kteří opěvují Vězně z Azkabanu jako vrchol série. Příběh u mě dokázal vyvolat salvy smíchu a jako lusknutím prstu jsem za okamžik naopak měla nervy v kýblu. Zkrátka neskutečně rozmanitý a citově všestranný díl. Kniha je příběhově o dost bohatší než film, filmové vyprávění jde pravděpodobně poprvé svojí vlastní cestou a v mnohých ohledech je naprosto jiné (a přesto také výborné, ale to sem nepatří). Líbí se mi, že s Harrym dospívá i styl, jakým je Vězeň napsán; první díly jsou vyprávěny opravdu hodně jednoduše, hlavní postavy jsou skutečně ještě slušné a naivní dětičky, zatímco tady už je znát, že trojlístek dospívá a učí se i odsekávat :) Baví mě vývoj jejich osobností. Ty tajné výpravy do Prasinek, hádky s Hermionou, radost z Kulového blesku, strach z Mozkomorů a obezřetnost před Blackem jsem si nesmírně užila.... celý text
Rosemary má děťátko
1976,
Ira Levin
Už dlouho jsem nebyla po přečtení knihy takhle rozčilená. Abych to vysvětlila; poprvé za několik let se mi stalo, že jsem se zažrala do knížky a musela ji přečíst hned v ten samý den, kdy jsem ji otevřela. Není to tím, že by to snad bylo tak záživné, naopak. Některé pasáže jsou opravdu velice unylé. Ale je to docela čtivé a hlavně a především je to to tajemství, které nutí čtenáře dočíst do konce. Od začátku je jasné, že s tím domem nebo s lidmi v něm něco není v pořádku. Bohužel, Rosemary mi připadala jako hloupá kravka. Několik měsíců v těhotenství trpí bolestmi, ale doktor jen říká, že to přejde a nic s tím nedělá. Její manžel se chová podivně a je mu úplně fuk, že jeho žena trpí. A mnoho dalšího Ro jen tak přehlédla..? Celou dobu jsem si říkala, že mi to snad časem nějak vyvrátí, ale na konci jsem popravdě měla chut tu knihu hodit do krbu a už na ni nikdy v životě nepomyslet. Řeči o tom, že mateřská láska je silnější než všechno na světě? Tak nad tím kroutím hlavou. Rosemary podle mě byla prostě jen blbá husa, která jen tak zničehonic přijala to, že má dítě se satanem. Škoda, že toho fracka neubodala a neskočila z okna, závěr by to byl tedy mnohem lepší a v rámci možností ""uvěřitelnější"". Takhle jsem jen znechucená tím, co jsem to vlastně četla.... celý text
Borůvky – Muži jsou skvělý doplněk
2011,
Barbara Nesvadbová
Uf, tak po roce konečně dočteno. A co jsem se dozvěděla nového? Snad jen to, že o mužích lze skutečně vyprávět jako.. o kabelkách. Autorka vyzkoušela snad všechny dostupné k prodeji.. Zdálo se mi, že se Nesvadbová až příliš snažila psát "poamericku", někdy jakobych četla snahu o sloupky Carrie Bradshaw. Ale nový Sex and the city se tedy nekonal. Snad je to tím, že svět žen unavených z mužů je mi vzdálený, snad tím, že mi autorka nepřišla nijak zvlášt vtipná.. ale moje celkové dojmy jsou rozporuplné. Na druhou stranu když chce člověk zabít nějakou tu volnou chvilku, na to jsou Borůvky jako dělané. Nechávám průměrné hodnocení, přestože po delší úvaze bych musela jít níž. A taky, přiznávám, mám k té knížce trochu sentimentální pocity :) (Byl to dárek :)) )... celý text
V pekle plynových komor
2010,
Shlomo Venezia
Další kniha o černé skvrně v dějinách lidstva. Tentokrát ji vypráví člen sonderkommanda, což jsem považovala za "přitažlivé" téma a knihu ihned musela mít. Je pravda, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem ji přelouskala. Čas na čtení mám především v noci a něco takového číst sama, uprostřed noci - zkrátka řekněme, že to působí na člověka ještě víc než za bílého dne. Když už jsem si myslela, že o hrůzách holocaustu vím dost na to, abych už nebyla překvapená, stejně mě Shlomovy historky šokovaly. Na tohle se prostě nedá jen tak zvyknout, pochopit to.. Škoda slov, tohle si každý musí přečíst sám..... celý text
Utekl jsem z Osvětimi
2007,
Rudolf Vrba
Hned druhá kniha co jsem v poslední době četla na téma "holocaust"a musím říct, že je o něco slabší než "Naděje mi pomohla přežít". Nejspíš je to tím, že ji sepsal chlap a tak to ve mně nevyvolalo tolik emocí, už proto, že autor popisoval spíše dění a "politiku"v táboře než to, jak se cítil a to je opravdu škoda. Neodnáším si z toho tedy tak silný zážitek, navíc se mi zdálo, že měl až podezřele hodně dobrých známých,když se mu to hodilo(a na internetu jsem narazila i na zpochybnění důvěryhodnosti knihy). Těžko říct, jak to ve skutečnosti bylo, nebo ne, ale faktem zůstává, že z toho, co se dělo za branami koncentračních táborů zůstává rozum stát. Z hodně chvil jde opravdu člověku mráz po zádech, škoda jen, že chyběly ty emoce...... celý text
Chvíle před koncem
2011,
Lauren Oliver
Obsahuje spoilery - Before I Fall je tak trochu rozporuplná kniha co se hlavní hrdinky týče. Zasloužila si zemřít, nebo ne? Docela těžké na zodpovězení a asi bych se o tom nepřela. Že spousta z nás byla takových v pubertě není úplně pravda, nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdyby každý druhý někoho takhle šikanoval:-) V knize se setkáváme s rozmazlenou dívkou, která je na střední škole populární a je to přesně ten typ, s jakým se nikdy nepřátelím. Ignoruje kluka, který je hodný a má o ni skutečný zájem, jen kvůli nějakým společenským vrstvám, bezdůvodně víceméně šikanuje ostatní a myslí si, že jí svět padne k nohám. Všechno se změní, když dojde k nehodě, Sam zemře a vrací se stále dokola do toho osudného dne. Ve skutečnosti tohle téma není vůbec nové a ve filmovém/seriálovém světě dost omílané, ale přenesené do knížky je to vlastně zajímavější. Nejsem si jistá, jestli by se někdo takový napravil v podstatě ze dne na den, na druhou stranu je jasné, že předtucha smrtí s člověkem trochu zamává. To, jak VELKÝ SPOILER Sam nakonec zachránila Juliet, kterou s kamarádkami dlouho trýznily a ponižovaly, před smrtí a sama díky tomu zemřela,bylo sice smutné, ale asi ten nejlepší konec,jaký mohl být. Navíc málokdy hlavní hrdinka zemře.. Určitě originální kniha,která stojí za povšimnutí.... celý text
Měděný jezdec
2004,
Paullina Simons
Bohužel mne to vůbec nezaujalo. Hodně se zajímám o období druhé války, ale z prostředí Leningradu jsem nebyla nijak nadšená a jednoduchá a naivní hlavní hrdinka tomu taky nepřidala; ke konci jsem se tedy neprokousala...... celý text
Naděje mi pomohla přežít
1994,
Ruth Elias
"Hlad nás sužoval a brzy jsme viděly, jak nám postupně ubývalo maso z těla,vystoupily kosti a zapadly oči, jak se zkrátka člověk měnil v kostru potaženou kůží. Tyto chodící kostry měly společní pojmenování: musulmani. Apaticky se šouraly z místa na místo, neboť k tomu, aby zvedaly nohy, už jim nezbývalo sil. Celá jejich mysl, podobně jako tomu bývá u zvířat,byla zaměřena na jediné: jídlo. Jakmile roztál sníh a vyrašily první lístečky plevele,začali jsme je hledat. Byly jsme šťastné, když jsme nějakou rostlinku zahlédly,utrhly ji a hodiny převalovaly v ústech.Ty drobné lístky nám dávaly pocit,že přece jen něco jíme a namlouvaly jsme si,že nám ten kousek zeleně pomůže překonat hlad."... Hrozné, samozřejmě v dobrém smyslu. Taková kniha musí pohnout snad i s tím nejméně citlivým člověkem. Zážitek si z "Naděje mi pomohla přežít"odnáším tak silný, jako dosud z žádné četby..Daleko lepší než komerční "Deník Anny Frankové". Hrdinka Ruth byla tak silná a vynalézavá, že mi nezbývá nic jiného,než ji obdivovat. Její zážitky ze schovávání se před nacisty, z Terezína, Tauchy a především Osvětimi a také jiných táborů jsem četla se zatajeným dechem.Těžko pochopit, jak se něco takového mohlo stát a jak si přeživší mohli uchovat zdravý rozum.Ruth musela zabít vlastní dítě,trpěla hladem a přitom těžce pracovala,sledovala odcházet své blízké a milované do plynu nebo do transportu na východ,který se zrovna tak rovnal smrti..A přesto věřila,že přežije,což se jí naštěstí podařilo.Naprosto úžasná a nepopsatelná kniha..... celý text
Les rukou a zubů
2011,
Carrie Ryan
Měla jsem velká očekávání a tak jsem nakonec hodně zklamaná. Les rukou a zubů měl potenciál něčím se stát, líbila se mi forma psaní a tím neútěšným životem hlavní hrdinky mi to připomínalo Hunger Games. Jenomže nakonec z toho vychází taková průměrná a lehce zapomenutelná tuctovka. Po upírech, andělech, vlkodlacích, sukubách a démonech přichází zombie..s jejich popisem se autorka teda vůbec nezatěžovala,což byla škoda.Navíc má příběh mnoho děr a já se musím ptát:Proč proti "Nečistým"nebojovali? Proč nepřemýšleli nad tím,že jejich nepřátelé budou v přesile,když sem tam hodí přes plot nějakého nakaženého?Proč se nenaučili přes všechny ty roky bojovat? No asi zřejmě proto,že to autorka nedomyslela a celý příběh je blbost. O ubrečené "hrdince",plochých postavách a věčných řečech o Bohu ani nemluvě...... celý text
Počátek
2011,
Ellen Schreiber
Zajímalo by mě, jestli se mi ještě někdy podaří najít kvalitní literaturu s upíří tématikou.. Protože zatím je většina na jedno brdo. Dobrý způsob,jak se zavděčit náctiletým fanynkám Stmívání, ale já jsem na takovou četbu asi přeci jen stará. Což o to,čtivé to je,ale ten pitomý a imbecilní příběh byl zkrátka moc.. nechápu,proč dnešní autorky musejí do spojení s upíry dávat styl gothic.Ale vlastně ano,protože je to tak děsně "cool".Tak o co tu kráčí?Holka,která si strašně zakládá na svém gothickém vzezření sní o tom,že se stane upírkou.. stěží hledá spřízněnou duši,ale když se do města nastěhuje další gothic s černými vlasy,bledou pletí a pověstí upíra,tak je najednou ruka v rukávě.To je tak strašně trapné,průhledné a jednoduché.. Kdyby se tito rádoby umělci raději snažili po sobě zanechat kvalitní tvorbu,než aby se jen zavděčovali puberťákům..... celý text
