NikolSeven
přečtené 462
Se záští
2017,
Eileen Cook
Od samotného začátku mi byla hlavní hrdinka neskutečně nesympatická – arogantní, ufňukaná. Postupem času se to trochu zlepšilo a knihu jsem dočítala s pocitem, že postavu Jill zkrátka akceptuji, ale nelíbí se mi. Vlastně jediný, ke komu jsem si vybudovala nějaký vztah, byla Anna. Příběh poměrně zajímavý, napínavý takřka do konce, místy však dosti zdlouhavý. Příjemné bylo oživení prostřednictvím útržků z článků, výslechů, zpráv a výpovědí. Nepopírám, že se konec nedá předvídat – sama jsem to někdy od poloviny tušila. Iritovala mě však místy omezená slovní zásoba vypravěče. Nevím však, zda je to problém samotné knihy, nebo jen překladu.... celý text
Temné znamení
2015,
František Šmehlík
Letošní čtenářská výzva mě motivovala k tomu, abych četbu Temného znamení, které jsem v loňském roce odložila do šuplíku „někdy si přečtu“, dále neodkládala. A tak jsem se do toho s jistou dávkou zvědavosti pustila. Kniha mě zaujala především proto, že se částečně odehrává v Ostravě a zejména na místech, která se nachází blízko mého bydliště. Posilovalo to ve mně jakousi autentičnost. V tomto ohledu bych měla autora pochválit, že se nebál vyhrát si i s naprostými detaily, které jednotlivé povídky oživily. Rovněž musím přiznat, že autorův styl psaní mi přišel čtivý, a jistý talent a cit mu také nemohu zapřít. Ačkoli z mých předchozích řádků vyplývá jisté nadšení z knihy, opak je krutou pravdou. Zhruba od poloviny jsem se pomalu modlila, abych se dostala ke konci. Sexuální scény a fakt, že se v každé povídce vyskytuje kluk/muž, který má nejspíš problém s neustálou erekcí, mi v průběhu knihy začaly dost vadit a přišly mi jako pěst na oko. Rovněž tomu bylo i u některých dosti nechutných scén. Nepopírám, že děs a nechutnosti k žánru hororu zkrátka patří, ale zastávám názor, že čeho je moc, toho je příliš. Oproti čtenářům, jejichž komentáře se tady objevují přede mnou, jsem četla novější vydání, které prošlo jazykovou korekturou, takže většina chyb byla již eliminována a já tak nemusím strhávat hvězdičku. Nicméně jsem během čtení zjistila, že si autor tak trochu plete pojmy s dojmy a sousloví „masový vrah“ a „sériový vrah“ užívá ledabyle a bez ohledu na jejich skutečný význam. Shrnuto a podtrženo – jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože jsem si alespoň utvořila vlastní názor a nemusím nadále podléhat doporučování či nedoporučování známých. Jste-li čtenáři vyžívající se v satanismu, bizarnostech a scénách typu 50 Shades of Grey, Temné znamení vás zajisté zaujme. Já ale byla vcelku zklamaná a místy až znechucená.... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
Musím přiznat, že mě příběh dost zaujal (ačkoli hodně lidí říká, že je kniha podobná jiným publikovaným dílům, já doposud nic podobného nečetla). Děj plynul bez jakýchkoli škobrtnutí a v každé kapitole se čtenář dozvídá nové informace, které pomalu skládají mozaiku celé záhady. Prvně jsem se bála toho, že je kniha vyprávěna ve dvou časových rovinách, protože se v takovém případě často v ději ztrácím, ale nakonec se mi to četlo bez větších problémů. Poměrně mě zarazilo, že jsem si ani k jedné postavě nedokázala vybudovat nějaký hlubší vztah. Všechny jsem vnímala, že zkrátka v příběhu existují, ale žádná z nich mi – jak se říká – nepřirostla k srdci. Pokud pro mne bylo něco zklamáním, tak to zajisté konec. V duchu plynulého vypravování se odehrál, dle mého názoru, až příliš rychle a ve výsledku mi přišel krapet komplikovaný, až přitažený za vlasy. Ve výsledku jsem ráda, že jsem si knihu po dlouhém rozmýšlení přeci jen přečetla, a zda se k ní v budoucnu vrátím, ukáže jen čas.... celý text
Tri oriešky pre spisovateľku
2017,
Vita Jamborová
Ke knize jsem se dostala díky doporučení od kamarádky. Zaujala mě především tím, že se jedná o příběh o spisovatelce a že je v ní i detektivní zápletka. S hlavní hrdinkou Bronkou jsem se v některých momentech opravdu ztotožňovala. Jediná, dosti závažná věc, kterou jsem jí však nedokázala odpustit je její vztah s Jurajem. Vcelku napínavá kniha, během které si neustále kladete otázku, proč by chtěl někdo zabíjet spisovatelku a hlavně KDO by to chtěl udělat? Nicméně mě dosti zklamal konec. Rozuzlení v posledních dvou kapitolách mi přišlo hrozně rychlé a zvláštně podané. Říkám si však, že cílem knihy nebylo podat detektivní příběh v celé své kráse, ale spíš čtenáři ukázat úlomky ze života spisovatelky.... celý text
Spisovatel jako povolání
2017,
Haruki Murakami
Tahle kniha byla první, kterou jsem od Murakamiho četla. A šťastný začátek to opravdu nebyl. Od prvních stránek jsem se do díla nemohla začíst a v jistých okamžicích jsem ji měla opravdu chuť zavřít a vrátit do knihovny, aby si tam další dva nebo tři roky poležela. Nejspíš to bylo samotným žánrem. Nepopírám, že kniha není zajímavá. Naopak si myslím, že pro čtenáře, kteří mají Murakamiho knihy rádi, je to jakýmsi oživením. Navíc se mi některé myšlenky dost líbily. Zhruba tak od půlky knihy jsem se ale už jen modlila, abych se dostala ke konci. Měla jsem pocit, že jde – jak sám Murakami píše v doslovu – „v jistém smyslu (o) egoistické, privátní texty“. Tak jen doufám, že můj další výběr bude šťastnější.... celý text
