Ninjer
přečtené 280
Mrtvá zóna
1999,
Stephen King
Oblíbená Kingova knížka, podle které vznikl film a dokonce inspirovala i televizní seriál. Má hodně přitažlivé téma: Chlápka, který po autonehodě vidí velmi slušně do minulosti i do budoucnosti - stačí, aby se vás dotknul. Takové to, na co si hrají tisíce a tisíce lidí po celém světě, aby z vás vymámili vaše těžce vydřené peníze. Jenže hlavní hrdina John Smith (vtipně obyčejné jméno, který si hlavní hrdina uvědomuje) je v Mrtvé zóně dosti tragickou postavou. Kvůli autonehodě přijde o zajímavě se rozvíjející vztah (v kómatu totiž stráví mnoho let), jeho schopnosti jsou mu nepříjemné a prostě není ten typ, který by chtěl být hlavní hvězdou EZO.TV. Celá kniha je vlastně dost smutná. Mrtvá zóna je delší román a občas jde hodně do detailu. Než to John se svými schopnostmi víc rozjede, sledujeme jeho rande, potom bolestivou rekonvalescenci a návrat do běžného života. Kniha je taky hodně politická. Jedna dramatičtější část se věnuje sériovému vrahovi, ale hlavní příběh je o nebezpečném parchantovi, o kterém John Smith díky svým schopnostem ví, že to může v americké politice dotáhnout vysoko, až na prezidenta. I když je tento možný prezident sadistickým hajzlem, tak je taky velice chytrý a schopný, takže se mu mezi lidmi daří. Protože King nikam nespěchá, sledujeme střípky z úplných počátků vzestupu diktátora. Hodně fajn knížka o smutném jasnovidci v sedmdesátých letech. Osm nešťastných věštců z deseti.... celý text
Všechny moje lásky
2000,
Nick Hornby
Znovu jsem si přečetl knihu, kterou jsem vždy řadil mezi svá nejoblíbenější literární díla. Všechny moje lásky mě dostaly neskutečně čtivým a hlavně neskutečně upřímným pohledem do nitra chlapíka, jenž má problémy v lásce. Hlavním hrdinou knihy je majitel londýnského obchodu s gramofonovými deskami a CDčkami, kterému zrovna dala kopačky jeho přítelkyně. Rob umí být sympaťák, třeba jeho vášeň pro hudbu a tvoření všemožných žebříčků jsou nakažlivé, ale bohužel je taky dost sebestředný (což si momentálně omlouvá tím, že na to má se zlomeným srdcem právo) a co se týče svého přístupu k životu dost nedospělý. Jak už jsem ale naznačil, je až sžíravě upřímný k sobě i ke čtenáři. Díky tomu si může hodně čtenářů mužského pohlaví říct, že tohle dobře zná, a hodně čtenářů ženského pohlaví říct, že... to taky dobře zná, protože se s někým takovým mohly samy potýkat. Konkrétně jde třeba o to, jak často vůbec neví, co chce (touží po svojí bejvalce a chce ji zpátky spíš z principu, než že by ji skutečně miloval), nemůže snést pomyšlení na to, že by byl v sexu někdo lepší než on, a dokáže se velmi rychle zakoukat do jiné. Kdybych chtěl, tak bych mohl chudáka Roba pomlouvat ještě hodně dlouho, a to čím se knížka víc blíží ke konci, tím je upřímně řečeno ještě méně sympatičtější... Přesto jsem musel tomuhle mrzutému ztělesnění mnoha špatných mužských vlastností fandit. Na 35 let se chová opravdu dětinsky a má často víc štěstí než rozumu, ale i tak mě mnoho jeho postřehů a myšlenek připadá zajímavá nebo alespoň zatraceně zábavná. Jeho nezvyklá upřímnost ho zachraňuje - alespoň u mě - od nesnesitelnosti. A díky talentovanému Nicku Hornbymu je to taky skvělý vypravěč. V neposlední řadě nabízí Všechny moje lásky skvělý a na romanťárnu i překvapivě napínavý příběh. U Hornbyho je super, že i když píše o lásce a o vztazích, tak na rozdíl od klasických romanťáren se nedá předvídat závěr (může to skončit dobře, špatně i něco mezi). V románu se pořád něco zajímavého děje a nemá jediné hluché místo. Všechny moje lásky jsou pro mě pořád srdeční záležitostí, ale nakonec nedávám plné hodnocení, protože hlavní hrdina je přeci jen trochu příliš velký štístkař a jeho postava by zasloužila lepší vývoj. Devět zlomených chlápků z deseti.... celý text
