Niu přečtené 781

Neviditelný život Addie LaRue 2021, Victoria Schwab

Vím, že se mi slovy nepodaří vyjádřit ani zlomek toho, co bych ráda. Láska a nenávist, smutek a vztek, naděje a zmar, moci odpustit a pustit - pustit se a ... padat, jít dál, pustit někoho do svého života, pustit a propustit, nechat ho odejít. Kniha je plná krásných myšlenek. Není to žádná oddechovka a četla jsem jí celkem dlouho. Vždycky jsem měla problém se dokopat ke čtení, protože jsem se bála, jak Temný zamává s Addie tentokrát, co jí provede. Ale jakmile jsem se začetla, tak se nedalo přestat. Prolínání minulosti a současnosti mám v knihách moc ráda, jen tady jich bylo tolik, že jsem občas ztrácela přehled. Henryho příběh mi tak nějak docvakl. Nad koncem jsem přemýšlela celou knihu. Představovala jsem si ho celkem jinak, ale na tom je ta krása. A musím říct, že jsem překvapená, jak se autorka vrátila v kruhu. Ještě se přiznám, že kniha mi v knihovničce stála cca rok, než jsem se do ní pustila, možná i trochu všeobecným vychválením na sociálních sítích. Na tuhle knihu potřebujete být v té správné náladě. Doporučuji.... celý text

Čas utrpení 2019, John Connolly

Byť jsem ostřílený matador u Charlieho Parkera, pět hvězdiček tentokrát dát nemůžu. Dílko je to čtivé, protkané humorem, změněným Parkerem a děsivou Sam. Bohužel Parkera bylo málo. Louise a Angela vlastně taky. Zato vražd bylo požehnaně. A nebudu kecat, ale ti, kteří by si zasloužili to pravé peklo, odešli bez mrknutí oka na druhý břeh. Zajímalo by mne, jak moc je možné v rámci okresu mít závorami uzavřené společenství osob na určitém pozemku, tedy - kromě zmiňované Oblasti 51 :-) Puklina byla vlastně něco co Prosperous v minulém díle, jen tady to bylo víc krvelačnější. Nějak jsem postrádala smysl toho všeho, hlavně těch adopcí. No, ale zvrácenosti jsou asi rozličné. Čekala jsem víc k Mrtvému králi, čekala jsem gradující epický konec, čekala jsem ze Sam se klubající světlo (nebo stín - záleží, jak se na to díváte). Ale třeba to ještě není konec, no ne? :-) Dočetla jsem tuhle Mainskou ságu po Parkerovsku :-)... celý text

Píseň stínů 2018, John Connolly

Jak to ten Connolly s tím Parkerem dělají? Jak se začtu, nemůžu přestat. Příběh se vrací do historie, do dějů a děsů druhé světové války. Jak čas běží, tak tohle téma nevyhlédávám, byť na střední jsem hltala vše, co tehdy probíhalo. Trochu jsem se bála, že čtení bude drhnout, ale ono ne. Byla tam spousta zajímavostí, co se táborů týká, toho, co se dělo za oponou. Na začátku jsem si říkala, ne, Charlie, to ne. Ale ke konci to byl přesně ten mstivý posel, jako by nasál čerstvou mízu. Musím se přiznat, že jsem čekala ledasco, ale ten zvrat na konci ani ne. Doporučuju.... celý text

Vlk v pasti 2017, John Connolly

Já nějak nechci, aby tato série skončila. Je to moje jistota na dobrou detektivku s prvky nadpřirozena a historie. A už se vidím, že až dočtu sérii, budu se vracet. Zamilovala jsem se do Charlieho, do Louise i Angela. Tihle tři mě doprovází od pubertálních let. Byl to skvělý příběh, i když jsem si finále představovala o dost jinak. Nutno podotknout, že Charlie je přece jen člověk, což poslední třetinu knihy dost ve vývoji ovlivnilo. Louis s Angelem se zviditelnili až na konci knihy. Ronald byl skvělý a to, co pro něj na konci udělali ... To samé Jennifer a Charlie a jeho rozhodnutí. Líbil se mi příběh Juda a Shakyho, člověk přemýšlí a hodnotí svůj život a ... no, nikdo nevíme, co nás čeká. Bylo to hodně silné pro mne, smutné, ale svým způsobem krásné. Zajímalo by mne, co byl Jude zač. Líbí se mi tématika náboženství a sektářství, kterou provází každý díl a v celku je to skvěle propojené. Temno a světlo, zlo a dobro. Rovnováha. Provázanost postav skrz jednotlivé knihy. Skvělé, skvělé, skvělé.... celý text

Dívka beze jména 2021, Lisa Regan

Dobré čtení s širším nájezdem a zajímavou cílovou rovinkou. Josie sympatičtější než v prvním díle, Luke nesympatičtější než v prvním díle, Noah a Gretchen sympaťáci. Zajímavý námět a škoda, že jedna spermie (Kim) uplavala.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Jsem překvapená sama ze sebe. Do kapitoly šest jsem chtěla knihu odložit, že to nedám. Ne, že by to byl žánr, který by mne nebavil, tak to nemyslím. Spíše z toho důvodu, jako bych četla manuál. Mark byl botanik a servisní inženýr (nebo tak nějak), ale jeho znalosti chemie, matiky a fyziky byly na jednoho až moc excelentní. Vlastně problém v průběhu celé knihy jsem měla s tím, jak se popisovalo, co se kam připojí, co s čím reaguje a jaký bude výsledek. Mám asi malou fantazii na ten nekonečný prostor, proto mi dělalo obtíže si představit celé Markovo fungování na Marsu. Když se řeklo rover, prostě jsem si představila trochu větší SUV. No jo, ženská :o) Od kapitoly šest se to začalo lámat, neboť na Zemi věděli, co se děje a začalo to nabírat grády - organizace, plánování, záchranná mise. A já si řekla - buď, anebo. Tak jsem vydržela až do konce. Čím jsem se blížila víc a víc do cíle, tím se mi zvyšoval tep, protože se vždy stane něco mimo plán a já tak nevěděla, co se bude dít a dokonce jsem si myslela, že to nedopadne tak, jak to dopadlo. Vadily mi některé věci, jako nevědomost posádky Hermesu, použití notebooku (vzhledem ke všem úpravám, co provedl, to byla taková divná chyba), proteinové tyčinky v zásobovací sondě a pořízení fotky ze stran reportérů (jako bez helmy). Co se oborných věcí chemie, fyziky a jiných oborů týká, tak bych to shrnula tak, že papír snese všechno a že vlastně nevím, jestli vše mohlo být provedeno tak, jak bylo. Abych se přiznala, od knihy jsem čekala něco ve stylu Propasti - a byli zachráněni neznámou civilizací. A ono ne. Líbil se mi humor, Markův optimismus, který byl dávkován zpočátku střídmě a pak celkem často, jeho odhodlání udělat vše pro přežití, odvahu a nevzdat to. Rozhodně mám chuť si pustit něco o vesmíru :o)... celý text

Našeptávač 2019, Donato Carrisi

Hodnocení bude pro mne značný oříšek. Jdu na rozlousknutí. Pozitivní je, že ve mně kniha vzbudila emoce a chtěla jsem jí dočíst do konce ze zvědavosti, kam že se to bude ubírat. A vlastně i přes značné skřípění zubů jsem chtěla vědět, kdo za tím vším stojí. Nebo spíš sedí. Když se zamyslím nad autorem, tak snad italskou detektivku jsem nečetla. Jistě se tam propsala i nátura a vyšetřovací (ne)metody. Styl psaní a možná i překladu byl místy dost krkolomný a dával smysl až po opakovaném a pomalém přečtení. Zase jsem si v průběhu čtení psala poznámky, jak je u pro mne iritujících příběhů obvyklé. Sem s nimi: To bylo tak komplikované, že by i jen tento jeden díl vystačil na celou trilogii. Stalo se tam toho tolik, že mi hlava šla kolem. Mě osobně by se líbila linie se sirotčincem. Co jsem nebyla schopná pochopit, je časové rozmezí, za které se všechno vyšetřovalo - několik dní odehrávající se v únoru. Hm, s tím, co do příběhu chodilo, se obávám, že tohle bylo tak na několik měsíců až let (rozkrývání pedofilní sítě, hromadné hroby, kdo, co, vyšetřování osob apod.). Co mě velmi zaujalo, byl fakt, že jsem během čtení vůbec nepostřehla, kde se příběh odehrává, v jakém městě, v jakém státě, na jakém kontinentu. Ano, asi dle jmen i autora by se dalo usuzovat, ale i tohle se stírá a autor si mohl zasadit příběh prakticky kamkoli. I když se gradací dozvídáme, jak co bylo, tak nešel přehlédnout nepříjemný tým, Rosová a její um s počítači, kriminalista Goran Gavila, coby civil. Mila byla nejednoznačná. Ze začátku jsem myslela, že ji pochválili a poslali jinam, ale podprahově mi přišlo, že se jí raději zbavili. Ze začátku na mne působila jako sociopatka s destruktivními sklony, ale pak se dozvídáme, co ji k tomu dovedlo. Některé věci se udály rychlostí blesku (jako třeba rozplétání pedofilní sítě), jiné se vlekly neskutečně dlouho. Málem mi zaskočilo, jak se Mila dostala do ohrožení života a zjistila, že zbytek týmu ji neřekl informace, že dotyčná osoba je podezřelá. Když jsem přerušila čtení v průběhu kapitoly, nemohla jsem si vzpomenout, kdeže jsem to skončila. Prostě jsem si nepamatovala, co jsem četla naposledy. Některé pasáže byly tedy pro můj mozek nudné a nepodstatné. Co se týká vlastního vyjádření - štve mě, že se u některých osob používají jen jména nebo jen příjmení, bohužel u jména Boris mě to fakt dost mátlo :o) Goran byl jednou Goran a jindy zas Gavila (vlastně, co bylo jméno?). Kruci, čert aby se v tom vyznal. Milu dost často pronásledovalo šimrání na spodní části krku, což mělo za následek mou zaťatou čelist. Taky mi vadila v knize úprava - přímá řeč (klasické uvozovky) vs. myšlenky (dvojité šipky, prťavé, špatné odlišitelné) vs. co se dělo holčičce (kurzíva). Tohle je skoro ve všech knihách a vždy je tam kurzíva, ale tady to byl zmatek nad zmatek. Suma sumárum - byl to fakt bizár. Autor se rozhodl nabalit postupně na sebe tolik věcí, až to bylo leckdy k smíchu. Paradoxní je, že přijímám myšlenku, že existuje dar Nicly, ale příběh jako celek moc nepřijímám. Taky jsem si říkala, že našeptávač odhaluje zlo zlem, takže ve výsledku byly skoro všechny mrtvoly sami vrazi. Zatím nevím, jestli v sérii budu pokračovat. Jsem taková rozpačitá...... celý text

Černý dům 2014, Stephen King

Celkem jsem se těšila, až napíšu recenzi, ale nevím, jestli se mi podaří obsáhnout vše. Od dětství jsem tíhla ke Kingovým knihám a až na povídky (ty nemusím obecně) mám přečtenu většinu románů. Šest set stránek, jen to hvízdne. Ale na Kingovky musí být nálada. Letošní Čtenářská výzva (2023) mi nahrála na smeč, takže nebylo, co řešit. Jen jsem se podívala na hodnocení a že to je druhý díl série, a tak jsem se rozhodla přečíst si jako první Černý dům. Ze začátku uf, říkala jsem si, co se to děje, vůbec tomu nerozumím (jako najet do rozjetého vlaku a snažit se zachytit, co se děje venku). Líbilo se mi hodně, jak je příběh vyprávěn, že jsme jako vítr (nebo Gorg) a dostáváme se postupně ke všem lidem zainteresovaným v příběhu. Bravurní. Trošku jsem byla netrpělivá u části, kdy se šrotoval dav obyvatel French Lendingu (nejdřív kvůli mrtvole, pak kvůli podezřelému), ale chápu, že autoři ždímali nervy čtenářů a ukázali, jaká je mysl lidí v davu. Určitě bych v knize našla taková prapodivná východiska, ale obecně u Kingovek to přičítám na vrub tajemnu a silám (temným i těm světlým). Nechutné to bylo dost, to jo, a večer jsem se celkem u čtení bála (ale nešlo nepokračovat). Líbí se mi přátelství, která v knihách vznikají a charaktery tady byly moc pěkné - od samotného Jacka, přes Dalea, Henryho, Marshallovi, až po Hromskou pětku. Ano, vždy přijdeme o postavu, která nám je hodně blízko, ale to už tak je. Party si oblíbím vždy tak, až je mi smutno, že je konec. A ten konec? Nebyla by Jacka škoda v našem světě? Jak jsem si myslela na začátku, že se přes to nedostanu, tak jsem nadšená. A to až tak, že sáhnu po první díle a uvidíme, do jakých Dálav mě zanese. Třeba se pustím i do Temné věže. Musím se přiznat, že to má na mne podobný vibe jako Doktor spánek (taký druhá kniha jedné série) - ten byl taky super.... celý text

V troskách tornáda 2019, Linda Castillo

Tento díl ze série jsem četla až po díle V moci zla. Podívám-li se na své hodnocení hvězdičkami, je to sestupná tendence. Tady opět jedna *. Bohužel. Dovolte mi ne příliš pozitivní hodnocení (a asi bude pěkně dlouhé a se spoilery). Autorka dovedla něco neskutečného - podkopat si vlastní knihy a hlavní postavu v nich. Od názvu V troskách tornáda bych čekala víc přírodního živlu, ale hned na začátku mě udivilo, jak rychle bylo po všem - rozumějte - vše fungovalo, cesty přístupné, všichni zdraví. Až jsem žasla nad tím, že jen co Kate vběhla na služebnu, aby se ochránila před slejvákem a lítajícím sklem, hned někam jela. Ptám se, zda je to vůbec možné. Mno. Poznámky jsem si začala dělat zhruba v půlce knihy. Nepochopitelné - u prohledávání stodoly detektorem je odvolán Glock a Kate zůstává sama i přesto, že jí někdo usiluje o život. Myslím, že nikde ve městečku se nic neděje, tak další kolegové by mohli vyřešit zcela napodstatnou záležitost (a Glock by zůstal s Kate). Dát prostor týmu, jak neustále těmto knihám vytýkám. Co celou dobu dělá Tomassetti? Buď chodí kontrolovat Kate do práce, jestli je v pořádku (té je to zcela fuk) nebo čeká na Kate doma u sporáku. Kateino těhotenství je kapitola sama pro sebe - to je jí taky fuk a ona zrovna má Tomasettimu co vyčítat. Jejich celý vztah mi nesedí. Jak se v prvním díle jemně sbližovali, tak postupem času se z toho v prvé řadě stalo vztahové drama rozumného chlapa a rozmazlené ženské. A to divadýlko před kolegy by si taky mohli odpustit - každý ví, že spolu spí a bydlí. On se v jednom kuse omlouvá a pochybuju, že sám ví, proč. Při jednom jejich rozhovoru říká Tomasettimu, že "Painters Mill je malé město, zločinnost je tu zanedbatelná, nemám nebezpečné povolání" (říká Kate na svoji obhajobu coby těhotná policajtka). V tom případě, jak jsme se dostali v knižní sérii na tolik dílů s vraždícími amiši? Následuje text, kde paradoxně autorka obrátí a vloží Kate slova do úst "takovou mám prostě práci!" Moje rozčarování narůstalo. Vtipná byla stať s rostlinou líčidlem americkým - nejprve Kate odhalí čtenáři, že jako amiška ví co a jak. Následně zavolá svému dávnému známemu botanikovi, který jí řekne navlas to samé, co už ví (opravdu v textu ty samé odstavce). Jedna nadbytečná postava, puf a byla pryč. A já se ptala - co kámoš Google? Zazděno slovy "stejně jsme nebyli připraveni přivést na svět dítě". Konec byl na to, jak se to táhlo, velmi svižný a rychlý, možná až moc. Linie s Lucy naprosto zbytečná. Myslím, že tajemství odhalíte hned, jak se trochu začtete - žádný zvrat nebo tak nečekejte. Ne, detektivky čtu, protože chci napětí, logickou akci (ne tu nepromyšlenou Kateinu), brainstorming detektivního týmu, ne žádnou pubošskou vztahovou slátaninu. Takže milá Kate (a Lindo), tímto dílem se loučím s celou sérií.... celý text

Zimní oheň 2020, Anders de la Motte

Tato série se mi líbí díky tomu, jak se prolíná současnost a minulost. To mám v detektivkách i jiných žánrech ráda. A tohle vlastně není typická detektivka. Příběh v knize byl trošku komplikovaný rodinnými vazbami, přatelskými vztahy, ale jakmile jsem se v tom zorientovala, tak super. Musím se přiznat, že dospělá Laura mě trochu štvala, ale pak jsem pochopila její pohnutky. Pořádně se příběh začal rozmotávat až skoro na konci knihy. Povedlo se mi rozmotat aspoň část toho, jak to bylo. Opravdu platí, že i nemožné je možné :o) Těším se na další díl, ale ten si nechám s příchodem jara.... celý text

Napospas 2021, Kiran Millwood Hargrave

Tohle nebyla žádná miloučká knížka o amazonkách na norském ostrově. Tohle bylo syrové a surové, od počasí a jiných přírodních úkaz po chování mužů a žen v tehdejší době. Takové novodobější Kladivo na čarodějnice. Ani jsem nevěděla, že to v historii probíhalo v Dánsku-Norsku. Ze začátku jsem měla problém se začíst a dostat pod kůži všechny obyvatelky ostrova, jejich mentalitu a chování vůči sobě. Ursula byla taková, jak se od ženy tehdejší doby očekávalo, že bude, i když v některých momentech překvapila. Muži v knize - no comment. Jsem ráda, že jsem to s delší pauzou přečetla. Byl to zase jiný žánr, než obvykle čtu. Líbí se mi obálka, krátké kapitoly a ano, bylo to čtivé.... celý text

Zpovědi trosky po čtyřicítce 2020, Alexandra Potter

Nemůžu jinak než za 5*. To bylo tak super. Když jsem to četla a jen tak přelétla očima hvězdičky a hodnocení, říkala jsem si, že ta kniha osloví jen ty ženy, muže, kteří si prožili něco podobného a cítí se stejně jako Nell. Že to, jak určitou literaturu přijmeme, se odráží v našich životech, jestli se nás to nějak dotýká nebo naopak vůbec. Pak ale v poslední třetině se to celé tak nějak stočilo i na lidi, kteří mají vše (z pohledu osob typu Nell), až se mi tajil dech, že i oni můžou a mají stejné pocity, byť v jiných situacích. Mě se to líbilo hodně. Byl to vlastně rok s Nell, měsíc za měsícem, a vlastně se to krásně zakončilo Vánoci a Silvestrem. Skvěle podané životní cesty, útrapy, zkušenosti; krásná přátelství, Cricket se mi líbila. Bylo to vtipné a čtivé. Moc doporučuju.... celý text

Hotýlek na Islandu 2020, Julie Caplin

Co si přeji od těchto knížek s nádhernými obálkami, je přenést se na místa, o kterých jsou. Zažít a prožít tamní atmosféru, kulturu, ochutnat dobré jídlo, pochopit a seznámit se se zdejšími lidmi - hotýlek ve stylu hygge, zima, až to praští, plno sněhu, polární záře, speciality rozhodně jiné než ovar ze skopové hlavy (v detektivkách Indridasona), nádherná přátelství, která tam vznikla a samozřejmě konec, jaký se očekává. Ze začátku jsem měla trochu obavu, s jakými starostmi Lucy odjíždí, umocněno ještě setkáním s Clivem a Bobem, ale naštěstí (pro mne) se příběh neutápěl v komplikovaných zápletkách a já jsem za to vděčná. Chtěla jsem jen odpočinkovou oddechovku ke sněhu a mrázu za oknem a k hrnku teplého čaje.... celý text

V lesích 2010, Tana French

Už dlouho jsem se odhodlávala k nové spisovatelce, nové sérii a novému týmu. A jsem plná dojmů, možná i trochu zmatená - ale nemyslím to ve zlém. Nejdřív jsem čekala obyčejnou detektivku s neobyčejným obsazením hlavní dvojice-trojice detektivů. Potom jsem si pohrávala s myšlenkou na rituální vraždy a nějaké to mystično a duchařinky. Pak nějaký zvrat ve stylu Šelma a nakonec jsem se dopracovala k Temným koutům nebo dvojce Kim Stoneové. Ty jo. Teda - vy jo :o) Raději sem hodím spoiler. Strašně se mi líbil vztah Ryana a Maddoxové, protože to bylo tak konečně ... spřízněné duše, bratr a sestra, uvolněnost, podpora, kritika, spolupráce, ... co vás jen napadne. Až do ... Ach jo. Od té chvíle byl pro mne Ryan normální hlupák a přizdis... Tohle mě tak neskonale nakrklo, že jsem ho chtěla vylískat, aby se vzpamatoval, hňup jeden. Strašně mě to mrzelo, protože přijít o spřízněnou duši je jako přijít o část sebe. Nevím, kam se budou ubírat další díly, ale asi to mělo svůj smysl. Až asi někdy ke konci mi došlo, jak je příběh vyprávěn z pohledu Ryana až po určité době. A v náznacích už bylo znát, jak celá jejich spolupráce dopadne. Bylo to zase jiné a celkem zajímavé uchopení příběhu. Příběh Petera a Jamie se mi líbil a doufám, že se snad k tomu autorka vrátí, protože takhle navnadit a nechat to tak ...? Jen mi vrtá hlavou, proč si nezměnil jméno úplně, proč se i s rodiči nerozhodli společně, že minulost zanechají a začnou jinde a znovu. No bodejť, že se to dřív nebo později muselo nějak rozkrýt. A aby o tom nadřízení nevěděli, je taky divné. Vlastní případ byl dost hustý a já od začátku tušila, kam to bude směřovat, protože dost náznaků bylo na začátku. Ale že to bude až tak moc, to jsem nečekala. Když jsem četla, autorce se podařilo ve mně vzbuzovat strach, temnotu z lesa, strašidelné skřeky; když byl Ryan zmatený, cítila jsem se zmateně, zažívala jsem přesně ty pocity, jako bych to prožívala s ním - návraty do minulosti, strach, bolest, vztek, že mě opustili. Po emoční stránce to se mnou celkem zamávalo. Já detektivky ráda, ale tam, kde je psychopatství a manipulace, už je to na mne dost. Co se mi líbilo nejmíň, byly asi ty strašně dlouhé kapitoly. Nevím proč, ale líp to utíká, když je kapitol víc. Umím si to nějak líp rozdělit. Ale jinak se mi to líbilo a chystám se na další díl.... celý text

Pláž v Chorvatsku 2020, Julie Caplin

U knih Julie Caplin v téhle sérii mívám celkem problém. Strašně se mi líbí obálky :o) Ale u zatím mnou přečtených knih byla vždy super první půlka knihy. Potom se něco zvrtne a je to až moc kostrbaté, nesmyslné a přeslazené, najednou nelogické pochody. Ale tady až tak moc ne. Můžu prohlásit, že mně se zatím tento díl líbil nejvíce. Přitom jsem si na začátku při seznámení s Tarou řekla "a safra, tak to asi nepůjde, já tu holku mám chuť zabít". Nebyla jsem sama :o) Tady se mi líbilo snad všechno, až na ty křivé charaktery, které byly natolik dobře popsány, až mě to rozčílilo. Možná jsem potřebovala kus romantiky a ten pocit zamilovanosti, protože ano, tady jsem to fakt cítila. Jsem ráda, že sexuální scény nebyly jako v Pekárně (alá padesát odstínů). Četlo se to pěkně a ve výsledku každý dostal, co si přál nebo zasloužil. Já se těším s poklesem teplot na Hotýlek na Islandu a věřím, že i příště napíšu pozitivní hodnocení.... celý text

Dokonalé stopy 2018, Helen Fields

Další detektivní série a já nemohla odolat seznámení s pro mne novou autorkou a novým detektivním týmem. Ze začátku mi to připomnělo komisaře Sharka, asi tou Francií. Zde známe pachatele hned a vlastně pozorujeme jeho myšlenky a činy. Teda, musím říct, že nechutné to bylo hodně. V určitých částech mě bolely zuby, nehty a jazyk. Zvlášť při jedné pasáži jsem zatínala nehty do dlaně, aby nebyly tak snadno k mání. Přemýšlela jsem, co už je v těch detektivkách za hranicí. Možná ta syrovost s jakou je to popisováno? Neb jsou detektivky, kdy to ve mně nevzbudí takový pocit. Ale musím říct, že to, jak to pachatel udělal, je samo o sobě už děsivé. Když už jsou jednou mrtvé ... Trošku mi přišlo podivné, že vzhledem k podstrčeným dokonalým stopám, na to nepřišli dříve. Co se týká detektivního týmu i Luca, měla jsem dojem, že se neustále do příběhu nabalují další věci, které spíš přitížily - viz Astrid, skákání padákem, překupník aut, řádové sestry, .... Bylo toho najednou až moc. Do toho paličatá Ava s Natashou. Většinou platí, že v jednoduchosti je síla. Ale četlo se to celkem dobře, byť ty pasáže ze stran pachatele, no, řekněme, že jsem se bála, co si zase vymyslí.... celý text

Dcery strážce majáku 2017, Jean E. Pendziwol

Jsem mile překvapena. Krásná knížka. Morgan sice trochu držkatá, Lil bez mateřských pudů ... Perfektně vystavené charaktery postav. Příběh sám velmi zajímavý. Jen na tom konci jsem se trochu zamotala do toho, kdo je kdo a o ždibec mi ušla ta propojenost. Myslím, že to mohlo být v závěru ještě o trochu líp dovysvětleno. Jinak povedené dílo, které stojí za přečtení.... celý text

Hněv andělů 2013, John Connolly

Já jsem i nadále unešena příběhy Charlieho Parkera. Baví mne to vyprávění o historii míst, minulosti osob a jejich rozhodnutích. Mělo to hororovou atmosféru více, než ostatní díly. Mně osobně se nejvíce líbily části z lesa. Hlavně ten začátek jsem četla večer a pak jsem se bála :o) Mírné doplnění o rodinné záležitosti. Sam je vtipná a v kombinace s párem Louis-Angel to nemělo chybu :o) A jednu zajímavost jsem našla ve spojení s Kanadou. Není to tak nedávno, co jsem četla knihu od Louise Pennyové Pohřběte své mrtvé, kde byly informace o boji na Abrahamových pláních. Tady se autor taky zastavil. Je super najít propojení o historii ve více knihách (jedná-li se o jiné věci než světové války a velké revoluce). Divím se, že má tahle série tak málo komentářů. Ale je to skvost, bohužel zapadl v mainstreamu.... celý text

Přiveď mě zpátky 2019, B. A. Paris (p)

Moje první knížka od B. A. Paris. A možná na čas poslední. Je to dáno žánrem. Román pro ženy, ale je tam i drama, psychohrátky, a tyhle knihy já nemůžu a nechci číst moc často. Kniha určitě není špatná a je dost čtivá, takže když jsem se do toho ponořila, chtěla jsem si jen potvrdit mé domněnky. Myslím si, že někdy tak ve druhé třetině začnete tušit, co se stalo. Knihu bych definovala větami použitými v příběhu: "Nechci jí lhát, ale pravdu říct taky nechci." a "Pravdu, celou pravdu? Nebo jen její část?" - Tyhle věty vystihují vše - lži, lži až se ti od pusy práši (vlastně tak přemýšlím, jestli spíš Pravda, nebo lež se neměla jmenovat tahle kniha). V tom mě Finn strašně dráždil, jak sám o sobě říkal 41 let a 195 cm. A já se ptám - čeho? Hromady hnoje. Ano, vypovídá to o tom, že nemám ráda, když někdo lže a to ještě všem pěkně do očí (proto moc nečtu tyhle manipulativní věci). Layla a Ellen - to se dalo očekávat, ani k jedné jsem si vztah nevytvořila. Ale už asi dlouho nechci slyšet o nikom jménem Layla. Příběh byl asi zajímavý (otázka jestli uvěřitelný) už jen tím, že jsem se u toho takhle vztekla :o) Ale závěrečná věta byla nej: "Jedna věc mě ale trápí ze všeho nejvíc, a to je tohle: Kdybych Laylu doopravdy miloval, poznal bych ji přece všude." Za mne nejsympatičtější byli Tony, Harry a Ruby, ale ti neměli až takový prostor. A nakonec ty mlýny pak přece jen zamlely.... celý text

Smrtící dotyk 2015, Melinda Salisbury

Tak tohle byl bizár a vůbec nevím, jak mám hodnotit. Budu se snažit ukočírovat myšlenky. Hezká obálka a příjemná cena v Levných knihách. I když se už neřadím do cílové skupiny čtenářů, jen stěží bych ji označila jako knihu pro děti a mládež. Po přečtení Měsíčních kronik jsem si myslela, že Levana je jediná nejšílenější postava ve fantasy knihách. Královna zde? Té Levana nesahá ani po kotníky. Tolik zbytečné krutosti, podlosti a vražd. Ano. Byla naprosto šílená. Chudák naivka Twylla. Knížka se četla celkem dobře, ale právě pro ty manipulativní věci jsem se do čtení i trochu nutila. Celkem útlá knížečka, ale teda stalo se tam toho hodně. Ne vždy vše dávalo smysl. Víc jak polovinu je to takové tááááááhlééééé, v závěru se toho stane až moc, přidá se tam ještě jedna pověst o zlé příšeře a zakončí se to (zřejmě) o několik desetiletí později. Ne úplně vše tam bylo objasněno. Mno, já vám nevím. Chvilkama značně teatrální (slůvko vypůjčeno z knihy). Holka měla recht na konci, nač se crcat s takovými břídily. I když ten závěr by se bez ťukání obešel. No nic. Takový slabší průměr.... celý text