Niu přečtené 776

Druhý hrob nalevo 2014, Darynda Jones

Přistupovala jsem k dalšímu dílu jako k odpočinkovce, neb je to přece jen netradiční typ detektivky protkané humorem snad v každém řádku. Primárně vlastně ani neočekávám, že mě zaujme detektivní zápletka, ale spíš setkávání Charley s duchy. Najetí do příběhu je tak trochu hr, až mě překvapilo jak hr přišla stopka (myslím snad hned první kapitola). Nemohla jsem tentokrát přijít na kloub celé té záležitosti s Reyesem, hate-love prvky moc nemusím, páč to nemá hlavu patu. Na to jak je Charley bezprostřední, tak se v některých situacích chová dost dětinsky, což ubíralo na věrohodnosti. Chvilku si dám pauzu a pak šup do Třetího hrobu :o)... celý text

Strašení v Rookwardu 2022, Darcy Coates

Celou knihu jako bych měla před očima clonu, která mě držela od tohoto příběhu a znemožňovala mi ho vnímat naplno jako jiné knihy. Trochu mi to připomnělo od autorky Tajemství sídla Craven Manor - nevím, čím to je, ale knihy s hlavním hrdinou mužem, nějak nejsou to pravé ořechové v této sérii. Obdivuju a usmívám se té naivitě, jak se všichni zcela na mizině pouští do oprav baráku jako kr.va. A ještě k tomu sami samotincí. Možná kdyby ten začátek byl zaměřený na tu rekonstrukci - Guy by si tam pozval někoho, kdo by mu pomohl, aspoň pro představu. Nebo aspoň jel na čumendu s mámou. Ale ono se to semlelo celé nějak rychle, že jsem ani nestačila zachytit tu atmosféru - jak taky, když všude byla tma, roční období neurčité, prakticky cokoli učinil, k ničemu to nebylo. Strašidelné to bylo, i když od autorky jsem četla už strašidelnější domy. Spíš než duchařina to byla slasher-duchařina. Chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne s Amy. Ten závěr byl dost psycho. Mno, celkově takové nemastné neslané. Ale Guyovi držím palce.... celý text

Pět dní 2014, Julie Lawson Timmer

Tahle knížka vás rozhodně nenechá chladnými. Zadržovala jsem slzy, seč jsem jen mohla, ale ten pocit, že vám puká srdce, že vám ty slzy vytečou snad ušima, nepotlačíte. Stejně tak, jako je knížka netradiční svými příběhy, tak určitě bude netradiční i přemýšlení čtenářů po přečtení. Na autorčinu prvotinu je to opravdu perfektní tvorba. Kniha se velmi lehce četla, příběhy plynuly i přes náročnost tématu, pomohly k tomu i dělení do dnů a celkem krátké kapitoly. Na druhou stranu jsem přemýšlela, jak se mi teď neustále do ruky dostávají knihy, jejichž hlavní hrdinové jsou nesnesitelní lidé. A opravdu ne, tady neuvažuji nad HD a změnami, které Maru provázely. Mara byla přesně ten typ člověka, který potřebuje mít vše pod kontrolou, vše zvládat sama, jako by nestačilo, že se jí daří v kariéře, jako by chtěla víc. A možná opravdu platí, že se štěstí jednoho dne vyčerpá. Přemýšlela jsem, jestli právě některé nemoci, které jsou zakódované v našich genech, nepředurčují povahu a velikost ega k tomu, aby vše stihl, než nastane čas. A pak, když to přijde, vezme člověku přesně to, co je pro něj v životě nejdůležitější. V případě Mary kontrolu nad tím základním, jejím tělem. Mara měla neskutečné ego a hodně mi v knize vadilo. Navíc některé situace, které se snažila před manželem utajit, by v reálu snad ani nešly - měla nehodu v autě, ale o tom se nemluvilo, kam se to auto podělo? Navíc ji přepadaly podivné záchvatovité stavy jen pokud byla sama, nikdy ne před rodinou a věřím, že zrovna tohle musel by stresový faktor. To samé inkontinence. Asi bych tam našla i více chyb. Mara nenáviděla své měnící se tělo a mne mrzelo, že to nepřijala, byla proti němu, proto to měla tak těžké. Co se týká příběhu Scotta a Laurie. Nevím, jak to chodí s péčí o dítě v tamním státě, o tom, komu bude svěřeno apod., ale očekávám, že zas tak jednoduché to není. Vztah Scotta s Curtisem byl nádherný, zato Laurie ... Těžko uvěřit, že po všech jejich pocitech, by v závěru knihy takhle obrátila. Scottem manipulovala a on vypadal jako totální ňouma. No, ale skončilo to, jak to skončilo. Musím říct, že na začátku knihy jsem si říkala, ne, autorka přece nemůže nechat hlavní hrdinku udělat to. A ejhle, fakt může. Překvapilo mne to. Dávám palec nahoru Harrymu, ten byl skvělý. Protože byla kniha tak těžká, smutná, celkem jsem se těšila, až dočtu. Určitě mi bude ještě dlouhou dobu šrotovat v hlavě. A jsem ráda, že jsem se díky ní dozvěděla více o HD. I když jsem měla určitý názor na povahy osob v knize, tak dávám plný počet hvězdiček, knížka si to zaslouží.... celý text

Na jih od hranic, na západ od slunce 2004, Haruki Murakami

Tenhle román psaný v devadesátých letech považuju za průkopnický v lidských vztazích. Možná v japonském sociálním/vztahovém/rodiném životě to tak, jak autor popisuje, chodí. Abych řekla pravdu, v naší kultuře tenhle typ ghostingu je až posledních pár let. Co já vím, přišlo to s kontaktama přes aplikace? Kdy se to stalo, že neplatí již dříve slíbené a na všechno se odpovídá možná. Je to jen 176 stran, ale čtení to bylo náročné. Kniha odrážela autorovy záliby v hudbě (i vlastně část názvu je nějaká píseň), v plavání v bazénech a co já vím, tak asi i v sexu. Mně jako ženě se do rukou dostanou knihy o hlavní postavě ženy, Murakami je specifický právě mužskými postavami, což je fajn, protože přiblíží jejich myšlení ženám. Ale v dnešní situaci, co se děje v mezilidských vztazích, úplně nevím, jestli to přiblížit chci. Kniha se mne dotkla už jen proto, že já mám v životě takovou Šimamoto v mužské podobě. Myslím, že všichni kdy někoho takového měli v životě. Tahle kniha se všemi pocity Hadžimeho mne jen utvrdila v tom, že lepší je zapomenout. Zapomenout na takové lidi, co by od vás chtěli vše, sami nic nenabízí a jen vám rozvrátí život. Ty chyby, které jsem nechtěla, aby Hadžime dělal ... ne, chtěla jsem mu říct. Ale byl to jeho příběh. On musí najít tu správnou cestu. Ale dlít v představách a vracet se k tomu, co bylo, je cesta do pekel. Většina hrdinů Murakamiho knih je soustředěna na sebe - tady to bylo patrné třeba na příkladu Hadžimeho dvou bezejmenných dcer.... celý text

V mysli vraha 2019, Mike Omer

V mysli vraha je jedna z těch lepších detektivek, co jsem kdy četla. Až na nepatrné drobnosti v charakteru hlavní postavy Zoe, nemám nějaké negativní komentáře. Práce, kterou Zoe dělá, mne fascinuje. To, jak přemýšlí, jak skládá jednu informaci za druhou a jak bylo v knize trefně psáno - hledá seno v kupce sena. Původně jsem si myslela, že půjde o knižní předlohu k filmu stejného názvu s Hopkinsem, ale ne. Líbily se mi návraty v čase o Zoeině dětství. Bylo to nervy drásající, napínavé, úplně jsem cítila ten zmar. Možná jen bych trochu posunula věk Zoe v té době - úplně si nedovedu představit možnost v té době a v jejím věku, dostat se k literatuře o sériových vrazích (ale nemožné to asi není). Pachatele vražd určitě trefíte hned, jakmile se vám dostane do čtecího pole. Velmi komické byly dialogy Tatuma a Marvina :o) Levné knihy se hodně lepší ve své nabídce a jsem za to ráda.... celý text

Hlasy v bouři 2021, Darcy Coates

Ty brďo, nevím, kde začít. Začátek byl excelentní. Zima, sněhová bouře, mráz, do toho cesta prostě někam a cíl úplně někde jinde, temné sídlo s jedním jediným obyvatelem, omezené zásoby jídla, nefunkční telefon, elektřina... Vtáhlo mne to hned. Mám ráda autorčiny popisy prostředí. Byla mi zima a v domě jsem se třásla strachem ze tmy. Nevěděla jsem, do čeho jdu, ale tak trochu jsem si myslela, že půjde o něco jiného než v sérii Strašidelné domy. Moje překvapení, když se Clare musela popasovat s podivnými věcmi, co se v domě děly. Ahá, takže duchařinka, super. A pak přišlo ale. Zhruba v době zničení zahrady, útěk Clare pro vysílačku a obnovu paměti, co že se to vlastně stalo. Čekala jsem duchy, čekala jsem matku-ducha, čekala jsem nějakého zavražděného zaměstnance v domě (ducha), čekala jsem ... co já vím, třeba další dítě vězněné někde v kobce. Ale co jsem teda nečekala, byli zombíci. Jako, fíha. Připomělo mi to trochu film Úsvit mrtvých (myslím), knihu Červený vrch, snad i Resident Evil. Prostě něco podobného. No, úplně nevím, jestli to naplnilo moje očekávání, ale to už je spíš moje chyba :o) I když vlastně na konci knihy se něco přece jen naplnilo. Solidně jsem se i bála a číst tuhle knihu otočená ke dveřím zády, to nebyl dobrý nápad :o) Romantická linka mi nepřišla až tak rušivá, přihlédnu-li k Dorranově výchově. A jo, ve výsledku jsem spoko :o)... celý text

První hrob napravo 2013, Darynda Jones

Tohle bylo fakt vtipné. Smála jsem se skoro celou knihu. Ona i ta obálka vyvolává jistou nadsázku a že půjde o dosti odlišnou detektivku. Ty schopnosti Charley jsou úžasné; co jí závidím, je prořízlá pusa, pichlavý jazyk a pohotová mysl s jakou všechny uzemní :o) Líbí se mi, že i když je to o smrti, tak jinak, z druhé strany, zábavněji, lehčeji ... neumím najít pravé vyjádření. Chtělo to být čteno samo :o) Asi vyšší moc. A záhadná romanticko-erotická linka byla vtipná. Určitě si přečtu další pokračování.... celý text

Doktor Spánek 2014, Stephen King

O tom, že existuje něco jako dvojka Osvícení, jsem se dozvěděla nedávno. Nečetla jsem si anotaci (což dělám málokdy) a říkala jsem si, že si zajedu do Colorada mrknout se na Overlook. Nečekala jsem, že se setkám s Dannym. Páni, to bylo tak .... skvělé :o) Kingovu tvorbu miluju od dětství, leč teď jsem už dlouho nic nečetla (myslím, že naposled snad Dolores Clainborneovou). Musím zas jeho knihy zařadit, spíš ty dlouhé (povídky obecně moc nemusím). Začátek je pomalý, než se seznámíme se všemi postavami. U Kinga mi to nevadí, buduje solidní vztah čtenář-postavy, dělá to tak, že na konci několika set stránkové knihy se nechcete pustit. Bylo to promakané, to od Dannyho dětství, co se stalo po Overlooku, přes důležité okamžiky lidstava. Nádherný dar a smysl, co mu byl dán do vínku. Jeho přátelé, kteří pochopili nebo museli pochopit, pak ti zlí. Bylo to tak skvěle vylíčené, jako bych se dívala na film, mozek a fantazie jela na plné obrátky. Strašně se mi líbil i ten závěr s jeho kolegou v hospici, slzy se mi draly do očí. V poznámce autora jsem se dozvěděla, že se Kingovi nelíbilo zfilmování Osvícení, což mě dost překvapilo, neboť jsem měla zato, že King má hlavní slovo při produkci atd. Ale zmiňoval se i o tom, že poprvé je prostě poprvé a remaky nejsou úplně ono (to já můžu za sebe třeba potvrdit u hororu To, za mne vede jedině ten, co byl natočen popvré). Super, doporučuju všem, kdo rádi "Kingovky".... celý text

V moci zla 2020, Linda Castillo

Asi začínám být trochu zklamaná. Jsem z Kate unavená. Stále ty stejné chyby a stále se nepoučí. Jasně, detektivky jsou o tom, aby tam byl jeden tahoun, který to celé zaštiťuje, ale tohle funguje jen a pouze za předpokladu, že tam nějaký tým je. A ten v těchto knihách rozhodně není. Je to celé jen o Kate, o ní a nikom jiném. Poslední dobou, čím víc toho přečtu, tím už ty příběhy nějak ubírají na kvalitě. Zato kvantity v knihách je požehnaně. Myslím si, že příběh by měl dost velký potenciál na to stát se psychothrillerem/detektivkou, ale ten závěr to pohřbil. Navíc celá ta akce v utajení - dokážu si představit, co by se s tím vším dalo udělat, co napíchnout, co sledovat, hlavně kolik lidí do toho zapojit, prostě pro sichr. Udělat si pár amišských kamarádek byl fajn nápad, ale bohužel až v samém závěru; události, co mu předcházely úplně nevybízely k důvěře. Opět nechybělo pár zmínek o minulosti, Tomassetti v roli kvočny a několik encyklopedických pouček ve stylu ... práce v utajení spočívá .... Přitom celé to bylo nemastné neslané. Sakra, kde je ten sehraný tým, jehož člen zná přesně své místo, kde si každý navzájem kryje záda?! Aha, už to chápu, když se šéfka rozhodně dělat svou práci několik tisíc kilometrů daleko, tak vlastně komu chce šéfovat. A navíc, trochu pochybuju, že je jediná ne-amiška, která ovládá jejich řeč. No...Ne. Čtivé to bylo. Ale co nepochopím je nedomyšlenost obálek. Proč je na každé letní výjev, když se příběh odehrává v zimě?!... celý text

Hladový duch 2017, Louise Penny

Pro mne dosti oříšek. Četla jsem tuto knihu v angličtině, a i když to z počátku bylo pohodové čtení, jakmile se tam objevovaly další a další postavy spolu s jejich podivnými tajnůstkami, dost se to komplikovalo. Co opravdu fakt nesnáším, jsou šíleně dlouhé kapitoly, které ubírají pozornost. Když k tomu přičtu ještě tu angličtinu, tak to bylo hooodně k zlosti :o( Myslím, že by tomuto příběhu prospělo zkrácení tak o třetinu. Opravdu jsem nepochopila název anglicky The Brutal Telling, který se dle příběhu jedné umělkyně v knize objevil, ale v úplně jiném kontextu. Taky se tam objevil přímo překlad hladový duch jako the Hungry Ghost, tak jen nechápu, proč se tak kniha nejmenovala i v originále, tenhle název by úplně vystihl, o jaký hlad šlo. A příběh jako takový? Vlastně se mi to ani moc nelíbilo. Taková všehochuť, autorku asi fascinuje historie naší země, výlet na ostrovy a studie totemů, .... Dost mě zklamal Olivier. Kdyby si ušetřil ty svoje lži, kniha by byla asi o polovinu kratší. A Peter? Těším se na díl, až mu Gamache řekne pěkně od plic, co si myslí, a až Clara otevře oči, že si celou dobu hřeje hada na prsou. On se přece jen hodně podobá své povedené rodince, o níž jsme si mohli přečíst v předchozí knize. Závěr byl takový nemastný neslaný - udělal to nebo ne? Možná se to vyřeší v další knize. Ale líto mi bylo Ruth. A tým Gamache - Beauvior (pardon, nevím, jestli je to správně) a Lacoste jsou takové divné osůbky, co kolem sebe nestrpí někoho nového v týmu. Tak kdo tomu sakra šéfuje?!... celý text

Zvon 2021, Neal Shusterman

Slyšela jsem několik recenzí, že tahle kniha je dějem odlišná, že zde vystupují úplně jiné postavy. Jaké bylo ale moje překvapení, když to tak úplně nebyla pravda. Vlastně příběh navazoval na to, co se stalo v Trvalce. Bylo tady trochu více politiky tohoto disutopického světa, možná víc sci-fi. Greyson se mi líbil a vůbec jsem nečekala, že by on mohl být Zvonem. Trochu mi to připomínalo třetí díly všech velkých příběhů (ať knižních nebo zfilmovaných). Prostě boj o všechno. Ale, párkrát si rýpnu. Je to trochu citlivé téma, ale můj názor na zde zmíněnou genderovou nejednoznačnost, kdy se Jeri cítí jako žena a muž, tohle na mne je už hodně ve smyslu, že každá kniha vydaná v poslední době, jako by musela mít skoro všechny hrdiny, aby neurazila dnes genderově neutrálně smýšlející lidi. Pardon, ale tady to opravdu nutné nebylo. Na to, jak se většina knihy celkem táhla, tak závěr byl uspěchaný a Goddardovi bych přála celkem jinačejší druh umírání, když to vztáhnu na všechny tři díly. Ne, ten konec a vypořádání se s ním, to se nepovedlo. Celé to odstartování letu do vesmíru bylo nadmíru zmatečné. Taky by chtělo víc vysvětlit ten vysílač a ty prsteny. A co se stalo s Munirou? A jakto, že se teda vyhly nemoci z prstenů všem nám známým hrdinům. Co taková pokrytecká Ayn? Vždyť ta potvora dostala, co si ani nezasloužila. V knize jsem našla několik okamžiků, které stojí za zmínku, protože mnou opravdu pohnuly: shledání Anastázie a Faradaye, objetí Nimba (v těle Jeri) s Greysonem, neskonale mi trhalo srdce, když Greyson odmítl hovořit s Nimbem. Bohužel vztahu mezi Anastázií/Citrou a Rowanem jsem nevěřila, takže tahle rádoby-romanťárna mě minula. Jen co mi je líto, když se ohlédnu nad všemi třemi díly, bylo to neskonalé utrpení Rowana, který ani nedostal dost prostoru vše někomu vysvětlit a byl všemi odsuzován, zatímco Citra, ta byla opečovávaná a zbožňovaná všemi; vlastně mi tak k srdci přirostl spíš Rowan. Je to těžké hodnocení, ale suma sumárum to byly tři knihy velmi dobrého čtiva. Jen tady jedna hvězdička dolů.... celý text

Píseň slonů 1996, Wilbur Smith

Tuhle knížku jsem měla v knihovničce velmi dlouho, cca 16 let, možná i více, než jsem se konečně odhodlala si ji přečíst - jak jinak, díky Čtenářské výzvě 2022. Byla to má první kniha od Wilbura Smithe. Afrika mne jako kontinent učarovala už v dětství, přečtení jen prohloubilo můj zájem se podívat na kloub trochu jiným způsobem, než přes objektivy zachycující nádherné přírodní scenérie, savany, pouště. Kdybych se měla přiznat, co jsem čekala, tak knihu zaměřenou na etologii slonů, sžívání lidí se slony a prostředím. V první části jsem nevěřila vlastním očím. Tak jo, uf. Dám to? Ok, asi jo, prostě to bylo nutné. Asi se víc mrknu i na slony. Pak teda další šílenost týkající se slonoviny. V knize jsou určité události popsány hodně surově, bez příkras. I když je to pro obyvatel rozvinutých zemí nepřijatelné, to je to, jak Afriku vnímám - krásná, ale surová. Nejednou jsem si během četby uvědomila, že mám být (všichni bychom měli) vděčná za to, co mám. Byly tam popisovány situace, kdy (nekecám) mi bylo špatně. Už mám načteno celkem hodně knih s krutými příběhy, ale tady tak nějak mi k zakončení celé situace něco chybělo. Čekala jsem nějaký wow efektní konec hlavně ze stran Daniela, ale ten konec mi moc nesedl. Navíc půlka knihy byla strašně rozvleklá, až jsem se bála, že nedočtu. U druhé půlky jsem se hecla a měla jsem dočteno za den. Ten konec byl až moc rychlý - jakože na několika řádkách uběhly tři měsíce. Škoda jen, že už jsme se nedozvěděli, jak to dopadlo s tím legálním lupem, s dokumentem, co se točil a jak to všechno bylo zveřejněno. Určitě dám Smithovi ještě šanci, protože se mi líbí popisy prostředí Afriky, jeho poutavost. Tak uvidím, po které sáhnu příště :-)... celý text

Až na popel 2012, John Connolly

Já jsem spokojená. Sice začátek byl trošku pomalejší a dějová linka s Tommym Morrisem mě bavila míň, ale za půlkou dostal příběh spád a akci. Musím říct, že zvrat jsem u Randalla nečekala. Podezřelých bylo tolik, že jsem se i trefila :-) Bylo tam málo Louise a Angela. Jak já bych ty dva chtěla vidět ;-) Duchařinek tentokrát ubylo. Ty, co tady byly, mi ale naháněly husí kůži. Pro mne je to jistota, sáhnout po Parkerovi.... celý text

Anna krví oděná 2013, Kendare Blake

Možná kdybych byla mladší, mělo by to na mne lepší efekt. Ale teď sahám spíš po propracovanějších dílech. Nemusí to notně být série, ale lépe vystavěný svět okolo, a jako bych byla součástí. Příběh tak nějak plyne rychlostí blesku a já se nějak nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbí nebo ne. Je to až moc rychlé. Když odhlédnu od toho, že reálný svět venku, jako by pro naše hrdiny nebyl, tak to jde. Přišlo mi to jako jedna epizoda nějakého seriálu s podobnou tématikou (taky mě napadla Buffy :-)). Děsivé to celkem bylo, takže to svůj účel splnilo. Spíš bych to označila jako horor pro mladé. Trošku mě napadá srovnání s knihou Nejchladnější dívka ve městě chladu - téma je úplně jiné, ale dá se to zasadit do stejného žánru. Jen "Dívka" mě dost zklamala. Tady jsem ani nevěděla do čeho jdu a aspoň mě to pobavilo. Co musím pochválit je krásná obálka a velmi poetická jména některých postav v příběhu (Theseus Casio, Tybalt, Gideon).... celý text

Než padne tma 2022, Emma Haughton

Tahle knížka měla značnou rozkolísanost. Ze začátku, kdy venku byla vedra, jsem po ní šáhla, že se zchladím. A bylo to příjemné. Popis prostředí, seznamování, jak to chodí na takové polární stanici, hromada ledu a sněhu, čistý vzduch. Jakmile se to překlopilo do fáze "doktorky - feťačky", tak jsem si říkála, páni to já snad ani nedočtu. Někdy u strany 200 jsem si řekla - tak holka, teď to dočeteš na jeden zátah, ať to máš za sebou. Byla jsem zvědavá, kam se bude tohle celé ubírat a pak jsem si chtěla potvrdit mé podezření. Do toho jsem se trefila vlastně hned na začátku. Po zjevné vraždě osoby, která (myslím si) příběh celý kazila, tam byla konečně nějaká akce. Knížce neodpustím někdy velmi nelogická rozhodnutí hlavních postav, to prostě fakt nešlo, místy to bylo opravdu až hloupé. Trochu si představuju, že v těchto místech mohou pracovat jen prověření lidé, něco jako při cestách do vesmíru. Název knihy měl zůstat prostě jen Tma (protože ta už padla). Mno, suma sumárum - nebýt sněhu a mrazivé atmosféry Antarktidy, asi to nedočtu.... celý text

Černá díra 2018, Yrsa Sigurðardóttir

Uf, to bylo spletité. Líbí se mi v detektivkách řešení starých hříchů. Z toho začátku i konce mrazilo. Ale nejsem si jistá, jestli jsem úplný závěr pochopila správně...? Bylo to náročné téma. Nemohla jsem uvěřit, že ten přístup všech je tak laxní - vyšetřovatelů, svědků, zainteresovaných osob. Zbytečná byla linie se svobodnými zednáři, to se mi tam nehodilo. Pro Yrsu je typický humor v jejích detektivkách a nejednou mi vykouzlil (i přes vážnost případu) úsměv na tváři a někdy i hlasitý výbuch smíchu. Humor mezi postavami je dobře zmáknutý :-) Co mi vadilo, byly nepříjemné povahy většiny zúčastněných. Huldar má své chyby, ale snaží se napravit. V okamžiku, kdy si myslím, že ho Freyja vezme na milost a jako psycholožka se s ním vypořádá, ochladne to mezi nimi na teploty blízké islandskému prostředí. Baldur mě celkem pobavil s jeho patálií. Měla jsem jiný typ na pachatele. Co mi u Huldara trošku chybí je takový ten způsob "mít slovně navrch", nějaké vtipné komentáře, kdy vyslýchaného uzemní.... celý text

Ztracené duše 2011, John Connolly

Tento díl se mi líbil o něco méně než ty díly, jež se plně týkají Charlieho nebo Louise s Angelem (jako předchozí dva). Příběh byl zajímavý, ale jestli se nepletu, tak zrovinka jeden díl byl o podobném tématu (něco utajeno za válečných let). Pro mne bylo celkem dost zajímavé nahlédnout do armádních záležitostí, do pocitů vojáků, co se v nich odehrává, jak je to s nimi po návratů. Ono to navenek vypadá velmi uspořádaně a pod kontrolou, ale uvnitř to vře potlačovanými emocemi. Opravdu silné. Tady sledujeme příběh hlavně vojáků. Možná mě trochu mrzelo, že se autor v závěru nevrátil na začátek za panem Benettem. Connollymu se nedá upřít čtivost.... celý text

Milenci 2010, John Connolly

Nemůžu si pomoct, ale mně se tohle líbí. V minulé knize jsme si odpočinuli od Charlieho těžkého životního údělu a věnovali se naplno Louisovi a Angelovi, v této knize to bylo naopak. Ale když už se tady na kratičko objevili, ten jejich humor mě vždycky rozesměje. Ani bych nečekala, že Connolly rozvede Charlieho minulost tak hezky a ještě ji propojí se vším, co se odehrálo v předchozích dílech. Ano, pro někoho to může být až moc. Já sama jsem po přečtení úvodního dílu předpokládala, že se to bude ubírat jako série jiným směrem. Ale víte co? Ono je to tak asi lepší, protože to má originálnější punc, než novodobé detektivky. Pěkná duchařina, zajímavé vztahy, detektivka jen okrajově.... celý text

X způsobů smrti 2020, Stefan Ahnhem

Ufff, no tak. Nejprve napíšu, že jsem to raději rychle dočetla. Mám z toho dost rozporuplné pocity. Nedá se tomu upřít čtivost, záležitosti, které se zde řeší, si to vlastně žádají. Jinak jsem měla pocit, že puknu, že už chci, aby tomu všemu byla učiněna přítrž. Konec. Finito. Příběh prakticky ihned navazoval na předchozí knihu série, ale není to tak vončo, když se na ni čeká rok, v mém případě dva. Proto jsem na začátku knihy uvítala zopakování, co se odehrálo. V knize sledujeme několik linií - Fabianovu rodinu, vrhače kostek, případ Elvin, Dunja a Sleizner. No, slušný eintopf. Zmatečné popisování postupu vyšetřovacího týmu, kde kdo je, jak se tým rozděluje, ohlásí se jim vražda a najednou se rozprchnou každý totálně jinam. A Tuvessonová? Co to je proboha za šéfku. A aboslutně jsem nepochopila, proč se s Molanderem vydala k případu sportovce ve vaně zrovna ona. Zmatení jsem taky zažila v úseku, kdy Fabian brázdil švédské vody za účelem hledání pachatele, ale buď se autorovi někde něco z knihy vytratilo, protože po pachateli začalo pátrání až poté, co se plavil a mně chybělo spojení, jaká situace ho tam vyžadovala ????? K Fabianově rodině si ne a ne najít cestu. Sonja je prostě zvláštní, a i když Fabianovu práci toleruje, tak má hlavu divně v oblacích. Theo je na palici. Matilda tam moc nebyla. Musím se přiznat, že jsem poprvé musela nalistovat na konec knihy, protože Molander mě neskutečně vytáčel a někdy to bylo fakt až přitažené za vlasy. Zajímavé to bylo, tenhle psychoteror, ale buď měla být kniha vedena zcela touto linkou, aby se rozkrylo, co a jak. V závěru na to nezbyl moc prostor. Už jsem četla jiné krimi, kde byl stejný problém, ale autor si to vymazlil. Tady jak bylo hodně linek, to mělo jiný efekt. Navíc v knize se střídaly časy - přítomnost, při které se něco stalo, a následně kapitola z minulosti, jak se k tomu pachatel chystá. Pachatel byl mimo jiné ninja zkřížený se supermanem a kutilem Timem, těžko uvěřitelné - kde se to sakra naučil, jako střílet z kuše, pistole, používat meč, potápět se, skákat ze čtyř metrů?! A linka se Sleiznerem? Hrrrrrrrrrrrrr, vrrrrrrrrrrrrrrr, snad ten parchant dostane v posledním díle ochutnat jeho medicíny. Furt jsem čekala, že někde vyskočí Lisbeth Salanderová a rozkope mu ten jeho svět. Já jen čekám, že se Dunja chystá k velkému třesku. Tahle série s postupem vydaných knih je stále více komplikovanější a taky těžší na utřizování informací.... celý text

Jako hvězdy v temné noci 2020, Jojo Moyes

To byla nádherná kniha s tak silným příběhem. Je to nejlepší kniha o knihách, jakou jsem doposud četla (řadím i nad Kroniky prachu). O síle přátelství mezi ženami, které v době, kdy se příběh odehrává, prostě musely táhnout za jeden provaz, musely si být oporou jedna druhé. Krásné charaktery hlavních postav. Zasazení do doby a prostředí bylo excelentní, vykreslení tehdejší společnosti se autorce povedlo na jedničku s hvězdičkou. Měla jsem pocit, že jsem s nima při každé vyjížďce, při každém radostném okamžiku, i ve zlém jsem je neopouštěla. Pokřivené osoby odrážely skutečný stav těch časů. Děsilo mě i to, jak je dav snadno ovlivnitelný hlavně v negativním. Ale pak to Izzy utnula svým zpěvem. Brečela jsem jako želva od poslední třetiny knihy. Romantické linky byly skvělé, ne nijak přehnané ani klišoidní. Závěr dobře propracován. Kdo má rád příběhy ve stylu Smažená zelená rajčata nebo Černobílý svět plus hromadu knih navrch, tak bude spokojen. Doporučuju z celého srdce.... celý text