Nomia
přečtené 501
Padesát odstínů šedi
2012,
E. L. James (p)
Ať je to jakýkoliv brak, tak oceňuji, že to dotáhlo opět tisíce ženských ke čtení. Doufám jen, že se pak vrhnou na trochu kvalitnější literaturu. Mně osobně se Padesát odstínů šedi nelíbilo. Přiznávám, že především z postav jsem šla do kolen. Anastasie byla pro mě naprosto neuvěřitelná postava, občas sem měla pocit, že je snad z Marsu, a tajemný pan Grey také nepůsobil příliš realisticky. Jejich vzájemný vztah a chemie mi neseděly, celé to na mě působily hrozně našroubovaně a nepřirozeně. Na erotický román to nemělo dostatečné koule a jiskru. Jako erotické psychologické drama už to tuplem nefungovalo. Celý román na mě působil, jako nevyplněné sny jedné korpulentní nepříliš chtěné maminy. Ovšem nějakým zázrakem se z toho stal takřka hit. Poslední dobou erotické romány stojí opravdu za starou bačkoru a valná většina z nich naprosto postrádá jakýkoliv sex-appeal. Padesát odstínů se pravděpodobně bude líbit akorát zapřísáhlým romantikům, zvídavým panám nebo neukojeným ženuškám. Po všech stránkách slabší podprůměr, rozhodně i v daném žánru najdete zajímavější a poutavější díla, než je Padesát odstínů šedi.... celý text
Nepropracovanost a neoriginalita. Přesně to jsou dle mě základní problémy Legendy. Dystopické romány mám ráda a rozhodně se ani nevyhýbám YA knihám, ale tahle kniha je pro mě ztělesněním všech klišé daných žánrů, bohužel nepřichází ani s ničím novým, originálním. Nebudu upírat Legendě čtivost a svižnost, ale zoufale mi v knize chybělo právě TO něco navíc, co by ji odlišovalo od podobných knih. Kniha má na můj vkus málo propracované postavy, které mi navíc nijak nepřirostly k srdci, takže jsem ve výsledku neměla ani komu fandit. June mi přišla zoufale málo vykreslená, celá její postava působila neuvěřitelně ploše. Průměrná kniha, která neurazí, nenadchne. Během čtení budete mít xkrát pocit, že jste danou věc už četli, bohužel i v mnohonásobně lepší formě. Nicméně pokud nemáte s podobným tématem velké zkušenosti a nemáte toho hodně načteno, pak by vás kniha mohla mnohem víc zaujmout. Tři hvězdy.... celý text
Nekonečný příběh
2001,
Michael Ende
Kniha mého dětství, netřeba víc dodat. Na Átreje a Falka nikdy nezapomenu. A pak, že Němci nemají fantazii!
Interview s upírem
2012,
Anne Rice (p)
Anne Rice má zvláštní dost popisný styl vyprávění, dokáže ale krásně vystihnout atmosféru. Upíři v jejím podání mají opravdové kouzlo a jsou zahrnuti aurou tajemna, rozhodně se nejedná o třpytící se slizáčky, jako ve Stmívání. A i přes všechny předchozí superlativy mě Interview s upírem příliš nebavilo. Film je pro mě už naprostou klasikou a mám ho ráda, ale knižní verze mě velmi často nudila, místy mi dokonce pila krev. Louis de Pointe du Lac a jeho pseudofilozofické žvásty a skuhrání se postupem času stávají opravdu otravnými. Poselství tam možná nějaké bylo, ale notně zahrabané pod nánosy balastu. Krásná atmosféra a barvité temné vyprávění knihu nezachrání, velká ukňouranost knize bohužel značně ubírá, právě kvůli zmíněnému pro mě kniha nevyčnívá ničím nad průměr.... celý text
Atlas mraků
2006,
David Mitchell
Nejprve jsem měla pocit, že jednotlivé dílky skládačky k sobě příliš nesedí, připadalo mi, že příběhy jsou vyprávěny každá jiným stylem a neladí k sobě. Každý pes jiná ves. Nakonec mě celý Atlas mraků okouzli, dokonce jsem si oblíbila i Mitchellův styl psaní a to jemné nenápadné spojení napříč příběhy. Pokud překonáte počáteční nedůvěru v příběhové propletence a zorientujete se, tak se vám pak naskytne hned několik výborných a zajímavých příběhů, které se ve finále spojují v jeden krásný smysluplný celek. Uvidíte, že si nakonec budete naprosto libovat v tom, jak si autor pohrává s jazykem a různými styly vyprávění. Jen se nemohu ubránit, že je to kniha, kde mě víc než samotný příběh upoutala spíš ta rozmanitá forma vyprávění. Atlas mraků má nepopiratelné kouzlo, předvede vám hned několik lidských osudů a nesčetněkrát boj člověka. Asi nejlepší příměr je, že se opravdu jedná o krásný kaleidoskop lidských příběhů.... celý text
Planeta opic
2000,
Pierre Boulle
Už jako malá jsem milovala filmovou verzi Planety opic, kde hrál švarný Charlton Heston. O mnoho let později jsem se rozhodla přečíst si knižní předlohu a rozhodně jsem z tohoto setkání neodešla zklamaná. V mnohém jsou si knižní a filmová verze podobné, ale přesto se kniha povedla ještě o něco víc. Musím pochválit hlavně opravdu výborný závěr celé knihy, konec byl pověstnou třešničkou na dortu. Planeta opic mě opravdu bavila, čekala jsem sice trochu jiný styl vyprávění, než takovouto formu vzpomínek, ale i tak měla celá kniha skvělou energii a napětí. Dobrodružství rozhodně nikde neskomíralo. Jak už to tak u mě bývá, tak i u Planety opic bych ocenila trochu větší rozsah, celý ten nápad a myšlenka, kdy je lidstvo nahrazeno nadvládou opic, se mi neskutečně líbil. Škoda, že kniha byla tak kratičká, ale i tak je výborná. Rozhodně si její čtení užijete, sci-fi klasika, která vás snad ani nemůže zklamat.... celý text
Princezniny deníky
2001,
Meg Cabot
Cabotová je prostě čtivá a na nic si nehraje, je to čistokrevné čtení pro mladé holky, žádné nabubřelé fráze, žádné hluboké filozofování, prostý dívčí deník, spousta vztahů a notná dávka humoru. Originalita série spočívá hlavně v nápadu s princeznováním. Později kvalita u jednotlivých dílů trochu haprovala, ale i přes to hodnotím celou sérii pozitivně. Autorka zvládla vytvořit sympatický soubor postav a to včetně hlavní hrdinky Mii, která je sice možná až příliš nejistá trémistka, ale i tak si ji oblíbíte. Vzpomínám si, že i já jsem někdy ve dvanácti/třinácti letech Princezniny deníky naprosto hltala a Michael Moscovitz byl mého srdce šampión. Myslím, že ani po letech sérii neztrácí své kouzlo a vsadím se, že i mladší generace si dokáže naprosto zamilovat nejen Princeznu Miu, ale nesnesitelnou Grandmère nebo praštěnou aktivistku Lilly a další skvělé postavy.... celý text
Kuře melancholik
2008,
Josef Karel Šlejhar
52 stran čisté krutosti, zla a smutku. Na mě to sice bylo příliš černobílé (především postavy), ale uznávám, že málokterá kniha na vás dýchne tak smutnou atmosférou a zanechá tak depresivní a zhnusený dojem. Týrání dětí a zvířat mi bude vždycky bytostně odporné, Kuře navíc poukázalo na to, že i netečnost a nevšímání si může být velké zlo. Kuře melancholik už rozhodně nikdy čistý nechci, i když se bezesporu jedná o kvalitní dílo...... celý text