Onoff
přečtené 540
Tunel plný krve aneb kauza Diag Human
2007,
Jan Urban
Jan Urban touto knihou dokazuje, že je opravdu odpudivým případem novinářského prostituta, který je ochoten za peníze jít proti zájmům vlastní země. Koho zajímá skutečné pozadí kauzy Diag Human, nechť si raději pořídí vynikající studii Tomáše Cikrta "Krev a peníze". Tu mohu vřele doporučit. Urbanův ubohý pamflet rozhodně ne. Pan Urban kdysi napsal ještě knihu "Všem sráčům navzdory", která je o válce v bývalé Jugoslávii. Přestože ani ona není z hlediska faktické hodnoty kdovíco, má aspoň nějakou hloubku, zajímavost, je z ní cítit zaujetí. Ze spisku "Tunel plný krve" je cítit jediné - prachy. Pokud je tady někdo sráč, je to především pan Urban.... celý text
Krev a peníze Pravda o kauze Diag Human
2014,
Tomáš Cikrt
Precizní a objektivní práce se zdroji, přitom silné emocionální zaujetí, které však není na škodu fakticitě. Perfektní práce - na rozdíl od spisku nájemného škrabáka Urbana "Tunel plný krve".... celý text
Neobyčejné příběhy
2005,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Mám vydání z roku 86, jehož součástí je i stylisticky příšerně těžkopádný a vlastně dost povrchní (zato neúměrně dlouhý) doslov Ladislava Zadražila. A bohužel také povídka Sen směšného člověka, dosud suverénně nejslabší věc, co jsem od autora četl. Tyhlety ezovýlety do snových světů nesnáším i u Lovecrafta, natož zde, kde jsou ke všemu ještě zatěžkány "ideou". Proto nedávám plný počet. Jinak jsou ale Neobyčejné příběhy samozřejmě kvalitní, hutná sbírka, na špici jsou přitom pochopitelně Zápisky z podzemí, které osobně pokládám za jeden z absolutních vrcholů Dostojevského tvorby.... celý text
Umění v krvi
2017,
Bonnie MacBird
Závěrečný twist sice překvapivý, ale jinak zklamání. Když knihu na obálce doporučuje takový uznávaný holmesolog jako Otto Penzler, je to ta nejlepší vizitka a čtenář má pak určitá očekávání. Ta bohužel nebyla naplněna. Základním problémem autorů drtivé většiny sherlockovských pastišů je obecně nedostatečná věrnost kánonu, a to z hlediska zápletky, zažitých vztahů mezi Holmesem a Watsonem a vypravěčského stylu. Vyloženým zlozvykem je pak ahistorismus (křečovité modernizační úpravy hodnotového žebříčku a světonázoru našich hrdinů) a čistě exhibiční zakomponování skutečných Holmesových současníků do příběhu (zde Toulouse-Lautrec). Vůbec by mi nevadilo, pokud by na výše uvedené autoři rezignovali vědomě a místo toho nabídli něco osobitého, nějaký vlastní přínos, svojský otisk, cokoliv. Ani ti reální současníci nejsou na škodu, pokud v ději mají nějaký smysl. Ale nic z toho se zpravidla neděje a dílko Bonnie MacBird není výjimkou, ačkoliv rozhodně nepatří k těm nejhorším příkladům a místy jsem se docela bavil. Pokud však v češtině vyjdou i další díly její holmesovské série, já už po nich určitě nesáhnu.... celý text
