Jak už je u vydání Pessoových textů dobrým zvykem, jde o skvělou editorskou práci. Literárně mě to tentokrát nadchlo o něco méně než jindy. Zvlášť od milostné korespondence jsem čekala víc. Oféliina naivita a Fernandova mimóznost jsou tak definitivní, až to trochu nudí. Ovšem i tato trapná psaníčka patří do Pessoovy nekonečné velké hry se čtenářem, na které jsem závislá.... celý text