opic 12
přečtené 486
Soumrak
2013,
Dmitry Glukhovsky
Dobrý večer.Po setmění.V soumraku.Mlčenlivý. Osamělý vítr mi fouká vzpomínky.Vábí.Vydávám se na tuto cestu tedy podruhé. Jednoznačně atmosférická záležitost.Hnedle v několika různých příbězích.Překladatel žijící v Moskvě.V Moskvě na sklonku podzimu až k Silvestrovskému opojení.Vykreslená podzimní neutěšená nálada s příchodem prvního sněhu. V druhém plánu překladatelův dobrodružný výlet přes Yucatánskou džungli s konkvistadorem v patách.Je to století šestnácté tak proto.Samozřejmě Mayové a jejich proroctví s kalendářem nové éry. Děj se zmítá chvílemi strachem,co se děje za zavřenými dveřmi ? Mizejí známí se kterými Dmitrij překladatel přichází do styku.Prvky krimi šmrncnuté paranoidními zážitky.Snové halucinační vsuvky.Znovu záhadné stránky deníku,které více a osudově vstupují do života i mysli.Pozvolné vyprávění střídá různé nálady i prostředí s napětím i pomalým tonem k zamyšlení.Dmitry to pěkně zamotal,jen co je pravda. Zdánlivě matoucí závěr je Glukhovského třešnička s hruštičkou nebo mango s kiwi,jak se vám líbí.Zneklidnující.Finále bez opony.Jen se ještě budu chvíli motat ve spárech velkoměsta a jeho neviditelné ruky. Soumrak.Ten je to a mnohem víc.Třeba dost možná od Glukhovského srdcovka vskutku nejoblíbenější. Nebe se zatáhlo.Poslední večeře.Půjdeme spát.Tak tedy dobrý večer pro příště.Kdyby už příště nějaké nebylo.Nevesele.Truchlivě.Soumračně.... celý text
Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
2004,
Philip K. Dick
Voight-Kampff test a kdysi dávno má první Dickovka.Doslova jsme se sčuchly a bylo to opravdu na první poslech či počtení. Jednoduše řečeno-trefa na první pokus.Nelichotivý svět,který na bezmála dvěstě stranách ožívá a na tak malém prostoru dokonale vtáhne,je plný závislostí a doslova posedlostí po umělých zvířatech. Jakýsi přístroj pro sdílení emocí,na kterém se dá doslova upnout.Něco to připomíná a vůbec ne vzdáleně.Mercerismus podivné náboženství,šou Kámoše Bustera nepřetržitá jakýsi snad předchůdce reality-schow. Ano je to temný svět,ale je v tom jakási podmanivá krása.Vnitřní záchvěvy podvědomí Ricka lovce androidů.Pochyby s výčitkami.Empatie.Pavoučí nožičky a Pris.A spousty nezapomenutelných dalších detailů co tvoří elektrické ovečky a jejich sny. Schíza na každém kroku...kdo je kdo,kdo jste vy.Koho to neuhrane napoprvé ten se asi s PKD rozejde,ale zase kdo ví ? Kromě toho to představuje něco víc...něco víc než jen žánrové sci-fi,ale to at si laskavý čtenář objeví sám. A pak jsou tu ještě slzy v dešti ve Scottově neméně proslulém díle...opustil nás filmový Roy Baty a to právě v roce kdy se odehrává tahle srdcovka,která je opět něco víc...opět něco víc než jenom film...listopad 2019... celý text
Město
2013,
Clifford D. Simak
Stále myšlenkově aktuální i z dnešního pohledu užasná překračující věky. Je čas naslouchat psům a jejich vyprávění...
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Vítr v korunách.Den další.Šedivý.Nerozeznatelný od jiných šedivých dnů. Sněží ? Těžko říci.Padá popílek.Většinou z oblohy něco padá.Ted je to zrovna sníh. Budu vyprávět.Protože,ty za to stojíš. Ahoj tati. Jsme na cestě se synem.Putujeme.Spíše protloukáme.Někam.Co jiného. Jsme stíny.Minulost jsou jen stíny.Přestaly existovat. Autor to o nás podal opravdu sugestivně.Oproštěný minimalistický styl.Úsporné dialogy.Popis zpustošené krajiny ap. Vyprávění má o to blíže ke Cormacovým ranným románům.Myslíš,tati ? Tak jo. Představivost.Obrazotvornost.Stále se vkrádají myšlenky: co by jsme dělali my na jejich místě ? Dost to samé.Úkryt.Jídlo.Zima.Přežít.Jedinné důležité.Oproštěné od všeho. Jestli máte nějakou tu ratolest.Samozřejmě čtenářský zážitek pro každého.Dost dobře o to větší prožitek,pokud ty děti jsou.A Vy to přeci znáte.Opečovávat.V dobrém rozmazlovat.Piplat.To nejcenější z celého srdce.Je v tom nejčistší možná dobrota. Mám já Tebe a ty máš Mě. Možná,že právě pro tuhle chvíli,jsme přišli na svět.Hlavně však krédo,živ.motto,které někdy rád cituju pro něho: Protože jsme hodný. Ano.A neseme ohen. A neseme ohen.Přesně tak.Tak jo. To dilema.I když budeš mít zlý sen. Když bude mezi námi hráz.Nebudeme si mít co říct.Není o čem.Jen ten ohen.Ten ohen. A žádná plechovka coca-coly,už nebude chutnat stejně,jako tenkrát ta na cestě. Nikdy se žádná jiná chut nevyrovná té jedné plechovce a ten požitek z toho momentu.Dokud neumřeme vid tati.Neumřeme. Nic není a nic nebude.Na jih k moři.Až strom poslední padne.Jen ten vítr dohání nás k šílenství. Pokud už nic nebude,tak aspon tohle má smysl.Jsme sami.Planeta.Vítr.Ten vítr bez korun stromů.Bude někdo jiný. ... poslední co by o tom mohl vyprávět. Bůh není a my jsme jeho proroci.Přinejmenším literární tvůrce McCarthy. Existencionální.Bezútěšné.Jednoduché.Prosté.Minulost neexistuje. Muž.Chlapec.Krajina.Takový jsme byli. Všichni jdeme spolu.Tlačíme vozík jako symbol.Z oblohy zvolna padá. Odněkud. Svět ztrácí barvy. Jsme na CESTĚ. Někam ? ... ? do neznáma.... celý text