oXide
přečtené 102
Šikmý kostel 2
2021,
Karin Lednická
„Nekonečný koloběh povinností, z něhož se nedá jen tak vystoupit a jít kamsi trajdat a klábosit“ – ze života havířské ženy. Asi tak nějak kniha působí. Na jednu stranu strhující děj, na druhou možná až často opakující se všední život v Karwiné, kterou potkal stejný osud, jako některé postavy této knihy. Vše životně spojeno s uhlím, bez kterého by nebylo nic – nebo možná všechno. Místy všední děj takřka dokonale vykresluje, jak asi ubíhal čas v tomto kraji před zhruba 100 lety. Kniha Šikmý kostel má nádech povedené mikrohistorie, která sleduje život a osudy nižší společenské (dělnické) vrstvy. Třebaže se z větší části jedná o literární románovou fikci, tehdejší život vykresluje povedeně. Kniha má 400 stran (zřejmě díky někdy táhnoucímu se a slabšímu ději), přitom skutečně osudových zvratů v příběhu zase tolik není – na druhou stranu jsou povedeně uspořádány tak, aby čtenáře vždy pohltily znovu a znovu. Ocenit lze vykreslené politické události v regionu mezi Čechy a Poláky, o kterých se nemluví tak často, jako třeba o Češích a Němcích a dění v Sudetech (nutné dodat, že právě v Sudetech jsou se svým smířením o dost napřed). Proplétání osudu jednotlivých postav, které jsou zároveň ovlivněny politickým děním (a často jim nezbývá, než úplně rezignovat) a které musí dennodenně řešit své problémy i v těžkých časech války, jsou nosným pilířem knihy, hlavní dějovou linií, která, jak už jsme zjistili v minulosti, skvěle funguje. Ukázala nám to například Kateřina Tučková u Vyhnání Gerty Schnirch – právě to naopak ukazuje dění v Sudetech, i když až o 20 let později, po ději Šikmého Kostela a v čase Šikmého kostela 2. Celkově je kniha čtivá a spíše oddechová, přestože některé kapitoly jsou emotivní a velmi silné. Na autenticitě a čtivosti dodají dialogy postav, které používají (v omezené míře, aby to nebránilo porozumění) tehdejší slezskopolský dialekt. Pokud váháte, jestli se pustit do čtení, pak určitě ano. Na prvotinu autorky je to povedený kousek, u kterého jde vidět pečlivá příprava a detailní historické rešerše (ze kterých se ale možná dalo vytěžit víc, to ale očekávám v pokračování jménem Šikmý kostel 2, který mapuje osudy až do roku 1945).... celý text
Trhlina
2016,
Jozef Karika
Chytře zasazený příběh do prostředí pohoří Tribeč, který se váže na záhadami opředené reálné zprávy našeho světa a kotví tak svět fikce k realitě – což je samozřejmě vždycky plus. Autor díky tomu měl minimálně o třetinu snadnější úkol, protože to podstatné vymyslel už někdo jiný, stačilo to jen dobře zpracovat. A právě tady přichází trochu zklamání, protože osobně mi Trhlina přijde jako úžasné téma, poutavý příběh, ale s možná nevyužitým potenciálem. Zatímco začátek knihy vás vtrhne do děje a je skutečně velmi tajemný, postupem času to „tajemno“ tak nějak opadává, člověka to otupí a málokdy ho něco dalšího překvapí natolik, aby se objevily emoce, jako třeba strach, úzkost nebo jen očekávání. Zatímco jindy se napětí stupňuje, tady spíše od určitého bodu stagnuje a kolísá. První, co začne čtenáře po chvíli otravovat, jsou klišé – klišé charakterů postav – racionální neohrožený vůdce a záhadolog jako jeho protipól. Mezi nimi pár, který chtěl zažít dobrodružství. Hlavní postava takřka bez nějakého hlubšího psychologického propracování, jeho přítelkyně jako pouhá nevykreslená kulisa v celém příběhu, tak trochu do počtu. A právě to vykreslování detailů, které by mohlo celý příběh posunout ještě o level dál, ještě hlouběji čtenáře vtáhnout, chybí. Mnohdy je popis skutečně plytký, plytké emoce, tam, kde by čtenář mohl čekat hlubší detail, tam není, chybí, jen úsečné ploché vykreslení situace, přírody, podstatných úkazů a podobně. Tohle osobně považuji za podstatný nedostatek – a možná ten největší. Nakonec to může v určitých chvílích (zejména ke konci) vyústit v předvídatelnost děje a unudit k smrti – ale nuda tady není na místě, to určitě ne. Jen některé pasáž jsou zase zbytečně natažené, což trochu oslabuje tu dynamičnost děje, kterou oceníte až v samotném závěru. Na druhou stranu, přestože druhá polovina knihy je v určitých ohledech slabší, v jiných aspektech zase vyniká. Vyzdvihnout je třeba zajímavá přirovnání a metafory, neotřelé myšlenky, vůbec celý námět a jeho popis, který je v tomto podání na jednu stranu originální, přestože čerpá z různých záhad a tajemných příběhů. Nakonec sám autor na některé z nich přímo či nepřímo odkazuje, například na zmasakrování výpravy na Uralu. Každopádně přenést do světa beletrie teorii rotujících černých děr, paralelní reality a obtížně pochopitelné myšlenky a uchopit je tak, aby je čtenář vstřebal, popsat je výstižně a poutavě – k čemuž autor využil již oceněné neotřelé metafory a přirovnání, to si zaslouží uznání. Oceníte, že Trhlina není jen popisným zprostředkováním záhadných jevů, ale pouští se zcela otevřeně za jejich hranice, pracuje s hypotézou, která celý příběh staví zase o kousíček blíže realitě. Autor předkládá vědecké argumenty skrze jednu z postav, podané stravitelnou formou, což příběhu velmi pomáhá. Příběh tak nesklouzává do vod fantasmagorie, ale je ukotvený mezi mantinely fyzikálních a matematických anomálií, které jsou teoreticky možné. Celkově je Trhlina napsána jednoduchým jazykem, lehce se čte a spolu se zajímavým příběhem opravdu jako celek dokáže pohltit, a to i přes některé slabší pasáže. Věřím, že pro velkou část čtenářů může být vnímána jako nadprůměrná, což ve svém žánru (s přesahem) rozhodně je. Nicméně v porovnání s literaturou v širším slova smyslu, má své trhliny, které se v celé knize více či méně ukazují. Stává se to jen málokdy, ale věřím, že v tomto případě by kniha pár stran navíc snesla – některé momenty stačilo více rozepsat, stejně jako provázat děj, aby kniha působila více jako soudržný celek a rázem to mohla být opravdu pecka, a to bez keců. Nakonec, námět je dobrý, možná to chtělo jen lepší „řemeslné“ zpracování, větší um spisovatele a věnovat více času „hluchým“ místům. Vybrousit to k dokonalosti. Každopádně takových 70–75 % si kniha zaslouží a proto 4/5. Autor má ještě kam růst a upřímně se těším na další počin. Za přečtení Trhlina rozhodně stojí, a kdo má rád tajemno a mystéria, toho zcela pohltí a zprostředkuje mu skvělý čtenářský zážitek. V mnoha ohledech podobným kouskem (žánrem ovšem čistokrevné sci-fi) je nepochybně Piknik u cesty, který navíc nabízí neocenitelný filosofický přesah k zamyšlení (či zbytečné pindy).... celý text
