oXide
přečtené 102
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Tolik povyku a očekávání! Ale pro co? No přece pro nic. Průměr, průměr, obyčejný průměr. Jednoznačně přeceňovaná knížka protlačená mainstreamem. Stoletý stařík by se dal shrnout dvěma slovy: čtivá nuda. Je třeba říct, že začátek je dobrý, ovšem později se začne nabalovat stále více „vycpávky“ na úkor samotného děje. A jestli vyprávění z minulosti je opravdu tak vtipné, tak bohužel asi nemám smysl pro humor. Nekonečná, nefalšovaná nuda.... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
Ono asi záleží na tom, v jakém rozpoložení tuto knihu čtete. Jistě! To záleží vždy a u všech, ale tady obzvlášť. Těžko hodnotit, rozhodně mě kniha neuchvátila tak, jak je často prezentována. Jednoznačně si myslím, že je přeceňována a pokud někdo tvrdí, že je něco jako Malý princ, potom je úplně mimo. Kniha není špatná, ale je až přesycená „moudry,“ kdy některá z toho ani moudra nejsou. Často mi to přišlo jako takový patos, byť některé části byly velmi povedené. Příběh je zajímavý, čtivý a snad i k zamyšlení, přesto pro mě spíše průměr, který se mi ale více líbil, než nelíbil.... celý text
Petr a Lucie
1984,
Romain Rolland
Celkově musím říct, že obsahově nic moc. Sice krásný příběh, ale styl Rollandova psaní mě nezaujal. Místy jsem se nudil. Ovšem co je třeba vyzdvihnout, tak dialogy. Ty jsou mistrovké!... celý text
Těžký časy
2003,
Charles Bukowski
Ale jo. Sice to není tak kvalitní četba jako některé jeho romány, třeba Poštovní úřad, ale stále jsou to čtivé povídky. Většinou syrové s nádechem humoru – často jedno z toho převládá.... celý text
Podzemníci
1997,
Jack Kerouac
Novely, na které nemám tak úplně jasný názor – to je u Keruaca nezvyklé. Milostný příběh Lea Percepieda (Jacka Kerouaca) a Mardou je sice na první pohled hlavním tématem a není tomu jinak, nicméně kniha mimo to ukazuje i (tehdy) novou generaci hipsterů – podzemníků. V knize, jako je už zvykem se objevují postavy, jako Wiliam Burrougs, Allen Ginsberg nebo Neal Cassady, samozřejmě pod změněnou identitou. V podstatě jde o dílo, které mělo vzniknout během jednoho z Keruacových benzedrinových opojení. Podzemníky tak měl napsat během tří dnů a nocí. (To je zajímavé z hlediska jeho nejúspěšnějšího románu Na cestě, kde můžeme srovnávat střízlivého nebo v tomto případě „omámeného“ Kerouaca. V podstatě jde o smutný, ale upřímný a hlavně křehký milostný příběh autora. Vzhledem ke krátkému rozsahu by možná čtenář očekával nadmíru záživný text. Nicméně (alespoň v mém případě) tomu tak nebylo. Přišlo mi, že Kerouac vlastně neví, co říct, přesto, že vypráví příběh, je to hlavně „tok“ jakýchsi jeho myšlenek, kterými se snaží něco sdělit, ale zůstává nepochopen.... celý text
Smrt je mým řemeslem
2005,
Robert Merle
Ta kniha je vynikající a to i přesto, že první polovina je klidná, až skoro nudná. Za to v druhé části se člověk nemůže odtrhnout od čtení. Co se týče Rudolfa, tak přece nejde o nějakého psychopata, jak ho většina „soudí.“ O jisté zvrácenosti by se dalo polemizovat, ale jak on sám tvrdil, jen plnil rozkazy - i když slepě. Tady nejde o to, zda byly správné či nikoli. Chyběl mu soucit a možná nedokázal rozlišit co je správné a co ne, vzhledem k jistým morálním zásadám (což je neomlouvá). Ty však nejdou posuzovat z pozice nás, dnešních lidí, kteří nezažili jeho výchovu, ať už v rodině nebo později, během jeho služby. O tom, že to byl „narušený“ jedinec snad ani nemá cenu mluvit, to je přece jasné. Samozřejmě, že nelze udělat nic jiného, než jeho činy odsoudit, cokoli jiného není v dnešní společnosti morálně přístupné. Nelze však opomenout jeho svědomitost pro věc a profesionalitu, kterou potvrdil právě tím, že veškerou odpovědnost za Osvětim vzal čistě na sebe. I kdyby chtěl, od určité hranice už z toho „rozjetého vlaku“ vystoupit nemohl. No, nicméně nejde posuzovat jeho, jako jednu z postav dějin podle této knížky. Protože ne všechno bylo tak, jak je v ní „vykresleno.“ Nakonec ho v době zatčení prozradil a usvědčil jeho snubní prsten na ruce, kterého se nebyl schopen vzdát, protože své manželství považoval za jakousi "svátost."... celý text
Drama Bílé hory
2015,
Dušan Uhlíř
Nejlépe zpracovaná kniha, kterou jsem o Bílé hoře četl. Poodhaluje nová fakta a je výborně zpracována, především je čtivá. Čtenář se dozví jak průběh celého povstání, až k rozhodující bitvě, tak informace o jednotlivých vůdčích osobnostech a další zajímavosti. Navíc zcela nezkresleně ukazuje tristní morálku armády českých stavů. Její zbabělost a naprostou anarchii v ní panující snad od samotného začátku.... celý text
Utrpení knížete Sternenhocha
2004,
Ladislav Klíma
Už dlouho jsem takto dlouho nemusel přemýšlet, co vlastně o knize napsat. Utrpení knížete Sternenhocha je jedna z nejvíce rozporuplných knih, které jsem četl. A přece je výborná, až na některé trochu zdlouhavé pasáže.... celý text
Nietzsche aneb vášeň pro život
2009,
Bertrand Vergely
„Je třeba bojovat proti optimismu. Život je tragický… nenapravitelný. Nic není dáno jednou provždy. Buďme tragičtí jako sám život, jen tehdy přestaneme lhát a lidstvo se může konečně zrodit. Optimizmus obrací lidské síly vniveč, kdežto tragika je stimuluje.“ - Friedrich Nietzsche Zajímavá, malá knížečka, která napomůže částečně pochopit Nietzscheho pojetí filozofie. Čteno pro lepší pochopení knihy Tak pravil Zarathustra.... celý text
Sputnik, má láska
2009,
Haruki Murakami
Nevím, Murakami je výborný spisovatel, ale Sputnik jakoby lehce pokulhával za ostatními knížkami, především za Norským dřevem. S Kafkou na pobřeží se nedá už vůbec srovnat - to bude nepochybně námětem. Většinou nechci srovnávat, není to správné, když je předmětem hodnocení pouze tato jedna kniha, přesto si to neodpustím. Nemůžu se zbavit dojmu, že Murakami se i přes svou kvalitu dost opakuje, stejně jako například Remarque. Neříkám, že to ubírá na kvalitě jeho děl, nicméně je to po čase může ovlivnit směrem k horšímu. K horšímu z pohledu čtenáře, který má Murakamiho načteného. A právě tak to je. Celkově se ve Sputniku nic neděje, pominu-li na první pohled patrný hlavní děj. Přesto obsahuje zajímavé úvahy a vlastně na pozadí se odehrává jakoby další dej, ten je však jen lehce načrtnutý. Většinou Murakamiho knihám dodává surrealismus jistou osobitost a to zvláštní kouzlo, kdy není děj vymezen hranicemi reality. A proto je tak oblíbený, proto se dokázal odlišit. Tady si však nejsem úplně jistý, jestli to knize spíše neuškodilo, pokud vezmu v úvahu poněkud jiný formát knihy, co se délky týče. Jakoby zde mnoho věcí chybělo. Na druhou stranu, pokud by kniha přišla o ten nádech surrealismu, který se vznáší nad příběhem, spadla by nepochybně do průměru Ale co si to nalháváme? Ona vlastně tím průměrem je – bohužel.... celý text
Havran (14 básní)
1959,
Edgar Allan Poe
Naprosto dokonalé, Havran je jedna z básní, kterou Poe složil zcela účelně, je dokonale promyšleným dílem, které přesto netváří se uměle.
Bílá nemoc
1948,
Karel Čapek
Velmi čtivé, to i přesto, že se jedná o drama. Nicméně jsem čekal víc, vlastně ani nevím proč. Slabinou díla by na jednu stranu mohl být právě rychlý konec, ale stejně tak by to díky nepředvídatelnosti mohlo být naopak.... celý text
Feťák
2002,
William Seward Burroughs
„Je důležité mít vždycky odvahu se uvolnit a jít - ve tmě.“ - William S. Burroughs Na téma drog je to celkem zajímavá kniha. Velmi čtivá, i když uznávám, že příběh jako takový je často jednotvárný – asi stejně jako feťákův život. Ovšem v této kategorii knih je to něčím jiné, snad by se toto dílo dalo považovat i za jakousi studii, napovídá tomu právě i celkem nezaujatý styl, kterým Burroughs svou závislost popisuje.... celý text