oXide
přečtené 102
Šunkový nářez
1995,
Charles Bukowski
Do knihy jsem byl opravdu zabrán a hltal jsem ji, jenže: „Pak jsem se otočil a vyšel na ulici" a tím to celé končí. Od té doby jsem zmatený a trochu mě to mrzí. Jenže na druhou stranu, přesně tohle je Bukowski. Touto knihou jsem začal a rozhodně neskončil. Ze začátku mi sice trochu dělal problém text číst – nevím, zda je to špatným překladem nebo je takový i originál. Na tak krátké, úderné věty jsem nebyl zvyklí. Charles se s tím rozhodně nepáral a napráskal na papír své dětství (na kolik je to reálné je myslím nepodstatné). Žádný popis prostředí, který mají někteří spisovatelé tak rádi, že nakonec usnete nudou. Ne, všechno zde leží na vaší fantazii, v textu je čistě jen děj a dialogy. On ani ten příběh není vlastně nijak zajímavý, ale něčím si vás neskutečně přitáhne. Možná tím častým „Zabiju tě!“ V Šunkovém nářezu autor popisuje své dětství, bídu, rodiče, zvláště pak despotického otce a matku, která byla bezvýhradně otci podřízena, přátele, jak přišel k alkoholu a k hazardu. Vlastně i tak necitlivý text má pasáže, kdy se u vás může projevit lítost. Celkově je však autor nad věcí. Trochu mi vadily ty sportovní pasáže, ale jinak kniha naprosto výborná. Úplně něco jiného, než jsem znal. Chápu, že nemusí každému sednout, ale osobně si myslím, že takový člověk potom o hodně přijde. Bukowski popsal svět takový, jaký ho prožil, takový jaký byl a takový, jakým stále je.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Je to tak reálně napsané, že by mi vlastně nevadilo, kdyby každá věta, každičké slovo bylo smyšlené. Vůbec by mi to nevadilo. Už od Vyhnání Gerty Schnirch jsem věděl, že autorka mi opravdu sedne a těšil jsem se na další dílo. Nemýlil jsem se, ba naopak, utvrdil jsem se v tom ještě víc. Žítkovské bohyně se čtou velice dobře, některé kapitoly lépe, jiné hůře, ale celkově je to kniha velice zdařilá a čtivá. Obohacena o dokumenty (STB, SS apod.) které mohou příběh ještě více dokreslit a utvrdit čtenáře v tom, že jde o skutečnost. Strašně se mi líbí mísení současnosti s minulostí, postupné odhalování skutečností, kdy člověk začne vnímat situaci jinak. Jenom je možná škoda, že většina postav je popsaných jen tak ledabyle, okrajově. Vlastně ani o samotné hlavní postavě se toho člověk příliš nedozví. O to ale nejde a nezbývá mi, než dát plné hodnocení, byl jsem jednoznačně nadšen!... celý text
Piknik u cesty
1985,
Arkadij Strugackij
„Ti s vysokými čely se musí bát ještě víc než my, obyčejní smrtelníci. S námi je to jednoduché: my zkrátka a dobře ničemu nerozumíme. Ale oni vědí, jak moc ničemu nerozumí … dívají se do propasti a vědí, že není jiné východisko, než tam vlézt. Srdce jim tluče jako zběsilé, protože neví, do čeho lezou… a zda najdou cestu nazpátek. A my se jen díváme taktně jinam … nedívat se a snažit se přežít. To řekl správně: největší čin lidstva je to, že přežilo a chce přežít i v budoucnu.“ Piknik u cesty (Stalker) je už klasikou sci-fi žánru a určitě zaslouženě.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Kafka na pobřeží je bezesporu kniha knih, která však ne každému sedne. Murakamiho pojetí surrealismu je opravdu výborné, občas je složitý a jindy zase tak strašně jednoduchý, ovšem někdy až tak, že se samotným surrealismem nemá až tolik společného, ale působí jako obyčejná "pohádka." Naštěstí to není až tak často a mám pocit, že to dílu spíše škodí - právě tyto pasáže občas dost nudí. Celkově je to však příběh, u kterého člověk může konečně ocenit jak originalitu, tak i zpracování a hlavně samotného autora a jeho fantazii. V porovnání s Norským dřevem (které mnozí považují za jasnou jedničku) musím zdůraznit hlavně propracované postavy, které často překvapí, ale i svět a nadpřirozené prvky. Celkově je pak dojem z knihy mnohem lepší než u Norského dřeva. Ano, pokud člověk nevyžaduje čistý realismus, potom je volba jasná. A nouze není ani o zajímavé myšlenky a postřehy, které jsou v knize velmi dobře zakomponovány a na rozdíl od jiných autor nepůsobí jako pěst na oko. Některé jsou jasné, u jiných se člověk musí zamyslet a vyložit si je podle svého. Tahle kniha má vše, co by kvalitní dnešní četba měla obsahovat.... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Jasně, Norské dřevo je zajímavou a hlavně poutavou knihou. Asi stejně tak, jako sám autor. Myslel, jsem si, že lepší knihu od Murakamiho asi už číst nebudu (dokud se mi do rukou nedostala Kafka na pobřeží) a proto bych dílu dal hodnocení 4/5. Ovšem s odstupem času mi pomalu docházelo, s tím, jak prvotní nadšení opadalo, že příběh není až tak originální, ale je zpracován poutavě a o to asi jde především. Nechtěl jsem srovnávat, ale v rámci autora si to myslím mohu dovolit. V porovnání s Kafkou na pobřeží je Norské dřevo chudé (okolní svět, postavy) a proto si myslím, že 3/5 je odpovídajících.... celý text
Paměti kata Mydláře
2004,
Josef Svátek
Paměti zachycující nejen život kata Mydláře a později jeho syna, ale hlavně příjemné nahlédnutí do historie, ke katovskému řemeslu, jehož vývoj je v knize popsán. A to je myslím daleko cennější přínos pro současnost.... celý text
Spřízněni volbou
1974,
Johann Wolfgang Goethe
Svým způsobem zajímavá kniha. Myslím, že Goethe uměl vystihnout postavy a člověk má dojem, že jsou to reálně smýšlející lidé, ne pouze nějaké kulisy pro účel knihy. Přesto si troufám tvrdit, že je to průměrná literatura romantismu a jedno z Goethových slabších děl.... celý text
Faust
1973,
Johann Wolfgang Goethe
Faust je svým obsahem jednou z nejčastěji zpracovaných námětů v evropské literatuře. Příběh člověk víceméně zná a rozhodně to není důvod, proč se do čtení pustit. Tím důvodem je právě ono zpracování díla, na kterém Goethe pracoval po celý život (opravdu zamyslete se nad tím, věnovat něčemu celý svůj život, byť s přestávkami, ale s nejasným výsledkem. Dnes nepředstavitelná záležitost.) a tak tady máme přes 12 tisíc veršů, kde si každý najde právě to svoje. Ať už je to ladnost a jejich krása, hlubší myšlenky apod. Ale upřímně, nemám co víc k Faustovi říct, mlčím a tiše žasnu! Jen mě trochu mrzí, že takovým velikánům, jako byl Goethe, se ve škole nevěnuje alespoň o trochu více času.... celý text
Utrpení mladého Werthera
1999,
Johann Wolfgang Goethe
Upřímně, co k tomu říct? Toto dílo má dle mě jediný problém a tím je, že kdo není zrovna zamilovaný nebo s Wertherem nějak nesoucítí, považuje knihu za jakýsi kýč. Kniha je plná citů a občas člověk najde i nadčasovou myšlenku, nad kterou stojí se zamyslet. Já knihu četl v době, kdy jsem Werthera chápal a rozuměl mu. Od té doby se mi kniha strašně líbí, ale rozhodně to není kniha, kterou si člověk přečte pro zábavu. Pokud se člověk dostane do stejné situace, je nedocenitelná – ostatně pokud se nemýlím, tak nějak to myslel i Goethe v úvodu knihy.... celý text
