P1tr
přečtené 121
Nejlepší víkend
2018,
Patrik Hartl
Nenáročné, pohodové čtení u kterého nemusíte příliš přemýšlet a jen se necháváte vést stránku po stránce od začátku do konce, což je na letní čtení u vody ideální. Tato vlastnost je největší devízou, ale také zároveň negativem této knihy. Lehkost pomáhá jejímu jednoduchému přelouskání, ale zároveň díky své nenáročnosti nezanechá dílo žádný hlubší dojem a tak stejně rychle, jak se vám kniha dostala do hlavy z ní také zmizí. Ačkoliv se příběh snaží být ze života, stále se jedná o fiktivní knižní děj, tudíž je poněkud zarážející, že mu chybí pořádná gradace a zakončení. Celý příběh se line víceméně stále stejným tempem a když jsem došel na jeho samotný konec, necítil jsem přílišnou ukončenost a spíše jsem měl pocit, jako bych dočetl pouze další kapitolu, nikoliv celé dílo. Je to dané dle mého tím, že postavy zažívají jeden průšvih za druhým, až vám po chvíli začnou připadat všední a samozřejmé. Navíc se jednotlivé situace poměrně točí v kruhu a tak je děj poměrně předvídatelný. Každá z mnoha postav má záblesky sympatičnosti, ale bohužel se povětšinou chovají divně a sobecky, tudíž se těžce s někým z nich ztotožňuje a tak jim člověk jednotlivé nepříjemnosti skoro přeje. Překvapilo mě, že kniha je spíše vážná, než humorná a vtipy navíc spočívají de facto pouze ve vkládání sprostých slov. Rozhodně nejde o příliš kvalitní literaturu, ale tím, že se toho v knize stane celkem hodně, tak se víceméně nemáte čas začít nudit a i když se nebudete celou dobu výtečně bavit, knihu dočtete a nebudete toho litovat. Jde o průměrné spotřební zboží, které má jasný účel, který dobře plní. Nebudete nadšeni, ale ani myslím příliš naštváni.... celý text
Další výtečná Nesbovka, která dokazuje téměř nemožné - že i tak zběhlý autor jako je právě Jo Nesbo se může stále zlepšovat a posouvat umělecky vpřed. Žízni není příliš co vytknout. Jde o výjimečné dílo u kterého máte pocit, že žádné slovo není navíc a že každý kus děje má své právoplatné místo, což je u 600 stránkové knížky zázrak. Jde opravdu o neuvěřitelně čtivé dílo, které chytne hned první větou a až do konce vás nepustí. Příběh je velmi zajímavý a prezentuje nezvyklý případ, kdy jsou nám popisovány neobvyklé způsoby vraždění, které na první pohled mohou působit přitaženě za vlasy, ovšem autor je umně popisuje a podkládá důvěryhodným psychologickým rozborem, tudíž nezbývá, než smeknout. Celé dílo vedle ústřední dějové linie pracuje velmi šikovně s postavami a každá dostane výrazný prostor k rozvoji. Každé rozhodnutí je detailně vysvětleno a podloženo rozborem vnitřních myšlenek, což čtenáře sbližuje s postavami výrazným způsobem. Žízeň je skvělá kniha, kterou ocení snad každý čtenář bez ohledu na to, zda je fanouškem Nesba, či ne. Znalci předchozích případů Harryho Hola mají samozřejmě výhodu, ovšem pokud neznáte všechny knihy z této série, ani tak se při čtení neztratíte. Takže není na co čekat, vzhůru do čtení!... celý text
Neznámý
2018,
Simon Toyne
Simon Toyne se neustále jako spisovatel posouvá vpřed a jeho Neznámý již nezavání tolik brakem, jako jeho předchozí (ale přesto povedená) trilogie Sanctus a nebojím se ho tak označit za plnohodnotně kvalitní literární dílo. Autor vytvořil nový, drsný svět, který postupně odhaluje svá pravidla, která nejsou realistická, ale v rámci dané poetiky dávají smysl. Neustále se něco děje, příběh se bleskovým tempem posouvá vpřed a přináší jedno překvapení za druhým. Krátké kapitoly jen podporují výtečnou čitelnost díla. V rámci vyprávění přeskakujeme mezi několika hlavními postavami, což naštěstí nepůsobí roztržitě. Ba naopak, jednotlivé úhly pohledu se vzájemně doplňují a všechny prezentované charaktery jsou zajímavé a prochází intenzivním vývojem. I vedlejší postavy mají co nabídnout a troufám si tvrdit, že osud žádné postavy vám nebude ukradený, neboť tvůrce jejich popisu a charakterizaci věnuje prvotřídní péči a ať už se jedná o kladné, či záporné charaktery, jejich motivace jsou jasné a pochopitelné. Neznámému není příliš co vytknout, snad jen to, že jedna z ústředních záhad týkající se hlavní postavy není zcela uspokojivě uzavřena a až příliš okatě se tím dává najevo, že jde v tomto případě pouze o první díl z plánované série. Nějakého rozuzlení se v tomto ohledu sice dočkáme, ale nelze ho označit za úplné, což je škoda. Nejde o úplnou katastrofu, která by knihu příliš srážela, ale brání mi udělit nejvyšší možné hodnocení. Samotný hlavní příběh je nicméně naštěstí uzavřen uspokojivě a mohu tak přečtení této knihy jedině doporučit. I když mě zmíněné neúplné rozuzlení jednoho z tajemství lehce zklamalo, na druhou stranu mě rozhodně nalákalo k přečtení pokračování, tudíž vše zlé je pro něco dobré.... celý text
Dobrá znamení
1997,
Terry Pratchett
Mé první setkání s oběma autory a zároveň na nějakou dobu nejspíše poslední. Tvůrci přišli se zajímavým námětem, který bohužel nevyužili ani z poloviny a místo poctivého rozpracování nadějné mytologie zazdívají jakékoliv naděje neustálými odbočkami a prvoplánovým humorem. Jakmile se začne dít něco potenciálně zajímavého a příběh začne nabírat na obrátkách, opustí děj hlavní linku a začne zkoumat jiné postavy a jiný pohled na věc, což vyvolává pocit točení se v kruhu a dění se tak nikdy pořádně nerozjede a tempo je nevhodně rozkouskované. Ačkoliv jde primárně o komediální dílo, nemohl jsem se zbavit pocitu, že humoru, resp. pokusu o něj je v knize až příliš a často se v tomto ohledu tlačí na pilu velmi nepřirozeně. Humor hraje spíše na kvantitu, než na kvalitu a je to znát, neboť většina vtipů prosviští bez povšimnutí a nerozesmějí. Postavy jsou z velké části nezajímavé, zaujme jen domnělé ústřední duo Aziraphael a Crawley, které nicméně oproti očekáváním nemá v knize zdaleka tolik prostoru, jak bych si představoval a zbylé postavy jsou pouze prázdnými karikaturami, které se chovají zrovna tak, jak daná humorná situace vyžaduje. Kniha se mi nečetla lehce a často jsem se musel k pokračování přemlouvat. Velmi mě to mrzí, protože jsem se na toto dílo těšil, ale očekávání nebyla ani zdaleka naplněna. Námět měl potenciál na skvělou knihu, nicméně v podobě, jakou zvolili autoři by kniha byla zábavná a relevantní pouze v případě, že by šlo o povídku čítající 40 stran a ne plnohodnotnou knihu, která jich má 400.... celý text