Pablo Kral
přečtené 639
Slezské písně
2014,
Petr Bezruč (p)
Musím kápnout božskou, že jsem se Slezskými písněmi tak trochu bojoval, ba zápasil. Tato poetická forma mi poněkud neseděla. Já sám "dělám" spíše lyrickou poezii (viz web), a k údernému sociálnímu buřičství mám daleko. Ale ať už je to jak chce, svoje jsem si ze sbírky bezpochyby odnesl. Také to byla moje povinnost, neboť Vladimír Vašek byl můj praprastrýc, a toto dílo se u nás doma bralo jako rodinné stříbro, no a já jsem do něj "dozrál" až "na starý kolena". Jako praprasynovec Petra Bezruče tuto sbírku odmítám hodnotit i navzdory mé zásadě udělit hvězdy všemu, co přečtu. Toto je jediná výjimka. A spadl mi teď kámen ze srdce, že ani hodnotit nemusím. Byl bych pochopitelně zaujatý. Takže jen velmi stručně: chápu hodnocení čtenářů, úplně rozumím i kritickým komentářům, vím, že sto lidí - sto chutí... a asi je to tak správně. Trochu jsem se u tohohle komentáře zpotil, ale mám to za sebou. Přeji co nejkrásnější podzimní i zimní večery s prózou i poezií... a třeba někdo z vás vezme zavděk i Slezskými písněmi...... celý text
Skandály a aféry evropských panovnických dvorů
2016,
Vladimír Liška
Čtrnáct případů magistra Lišky vyrvaných z útrob tvrdé reality se počínaje prvním a konče posledním přisávalo do mých mozkových závitů jako klíště a nepouštělo skrze celou noc. A když pak koncentrovanou noční tmu vystřídalo svěží ranní světlo, klíště pustilo a odbelhalo se notně nacucáno kvalitním literárním materiálem do hájemství věčně zelených příběhů o lidských slabostech. Ano - tohle je pro mne vskutku kvalitní literatura faktu, a to navzdory všem pochybovačům, kteří mají autora za druhořadé nedochůdče. Proklamovat, že "tohle bylo maximálně čtivé" by zajisté bylo neodpustitelné klišé. Vyslovme to raději delikátněji: "zraky dychtivě kloužou větu za větou, napětí se dá krájet, je cítit tepající artérie dějin, a tím vším prostupuje nadšení z neodbytného pocitu, že to všechno dává smysl". Myslím, že tuto dobře odvedenou práci mohu směle doporučit každému, kdo umí žasnout nad skutečností, že to, co se opravdu kdysi a kdesi stalo, by si nikdo nebyl s to vymyslet ani kdyby mu královsky zaplatili. S lehkým nádechem bulváru, jenž v případě této knihy nijak neumenšuje její výsostnou důležitost i lidskost, se, myslím, lze bez obtíží a důstojně vyrovnat. S klidným svědomím uděluji pětici hvězd.... celý text
Nebojte se tmy
2021,
Osho
Nemám zrovna ve zvyku komentovat Osha, protože je to obtížné. Ale tady udělám výjimku. Čte se to skvěle. Celou řadu témat mi dokázal osvětlit, doslova naň vrhnout světlo. Musel jsem si dávat pauzy a knihu po pár stránkách na chvíli odkládat abych to strávil a hlouběji pochopil, což se k mé veliké radosti docela dobře dařilo. Formulace jsou maximálně výstižné a trefné, moje porozumění textu bylo plynulé a bez překážek typu nepochopení myšlenky, což přičítám Oshovu neslýchanému talentu vysvětlovat. Znovu a opět jsem se musel podivovat autorově neobyčejné schopnosti vnést triviální pravdu do komplikovaných problematik. Kromě elementární otázky světla a strachu ze tmy autor řeší i problematiku utrpení, hledání, snění, víry a pochopitelně taky meditace. Kořením se stalo vyprávění řady pozoruhodných příběhů dokladujících autorův pohled na svět plný moudrosti a porozumění. Škoda, že někteří rádobyčtenáři považují Osha za šarlatána. Fňuk. Knihu bych doporučil úplně každému i jako vhodný podklad ke zkvalitňování emoční inteligence. Tady je malá ochutnávka: " Nejniternější bytí je blaženost. Ale je obklopena mraky utrpení. Prožívá jen samé trápení a úplně zapomněla, kým je. Lidé se ztotožnili se svými zážitky natolik, že si říkají: Tohle jsem já a tamto jsem já! Jak se tomu mohu vyhnout? Jak před tím mohu utéct? Jak se toho zbavím? Mám se modlit? Nebo pít alkohol? Kam mám jít? Mám spáchat sebevraždu, nebo mám žít dál? Co mám dělat? Mám stát na nohou, nebo na hlavě? Můžete dělat cokoli, ale dokud věříte představě, že jste utrpením, jež je všude kolem, budete mít pořád velký problém. Člověk se musí od této představy oprostit a začít zkoumat samotné utrpení. Kde je? Kdo jsem já a kde jsem? Jakmile člověk začne zkoumat, vznikne mezi ním a utrpením určitá vzdálenost. A okamžitě dojde k transformaci. Člověk dospěje k pochopení a řekne si: Tamhle je utrpení a tady jsem já. Utrpení je tamto a já jsem tohle. Utrpení je to, co je prožívané, a já jsem ten, kdo prožívá. Utrpení je to, co je pozorováno, a já jsem ten, kdo pozoruje. Utrpení je to, co je poznávané, a já jsem ten, kdo poznává. Jsem mimo ně. Nejsem nešťastný. Netvořím s utrpením jeden celek. Jakmile to pochopí, začne se v centru jeho bytí hromadit energie. V jeho nejniternějším bytí září slunce a je tam blaženost, extáze. I když zažije třeba jen malý záblesk, rozesměje se a směje se dál po nespočet životů. A nechápe, proč se lidé chovají tak nesmyslně: Proč trpí? "... celý text
Knihy mrtvých - Příručky pro žití i umírání
2021,
Stanislav Grof
Moc hezké. Stan Grof je stále ve svém věku literárně aktivní, což s velkým povděkem kvituji. Prování nás říšemi mrtvých tak, jak to umí jen on. Bohatá a krásná obrazová příloha dotváří celek, a tak čtenáři nezbývá než se nechat unášet vizuální pastvou pro oči. Jsem dlouholetým fanouškem Stanislava Grofa, jeho knihy a přístupy mi v mnohém obohatily život a já jsem za tuto novou knihu vděčný. Ačkoliv se zdá, že Knihou mrtvých a Cestou psychonauta jaksi symbolicky dovršil svoji neuvěřitelnou kariéru v uceleném encyklopedickém díle, tak pokud to ještě bude možné, těším se, že se ještě dočkáme nějakého toho pokračování. Kniha mrtvých mne plně upoměla na moji vlastní nevyhnutelnou smrtelnost, a to skrze krásné příběhy a obrazy. Děkuji Stanislave!... celý text
Kniha o vědě
2020,
Clifford A. Pickover
Zcela pochopitelně jedinou slabinu knihy vidím v tom, že je to celé takové letem světem vědeckým světem, a témata nejsou ani tak vysvětlena, jako spíš stručně popsána. A teď důvody proč udělím 5 hvězdiček. Byla to parádní oddychovka, no a opakování jest matkou moudrosti. Ilustrační fotografie byly často vybrané s překvapivým nadhledem. Celek knihy působí kompaktně a je jenom na čtenáři, jak si jej užije. Mému osobnímu oku zejména pak lahodilo, když jsem postupně obracel stránky a zvědavě a natěšen očekával, co tam najdu za nový objev. Pěkné, perfektní a překvapivé.... celý text