Pablo Kral
přečtené 639
Hokrstory
2020,
Vladimír Liška
Kniha mi sice po jazykové stránce vyhovovala poněkud méně než bych si přál, ale bylo to povídání rozšafné, pestré a zajímavé. Přestože jsem teprve první čtenář tady na DK, je mi jasné, že kniha bezpochyby nebude mít žádné vysoké skóre - ale to je škoda! Já jsem se jako jeden z mála čtenářů knihy docela bavil, a, děkuju touto cestou Vladimíru "Lišákovi", že se rozhodl Hokrstory napsat - jsem za tuto knihu vděčný. Z mysli mi vytanula vzpomínka na osmdesátá léta: Znovu jsem pocítil tu důvěrně známou vůni tvrdé práce v zakládavší se kapele Chees, kde jsem kdysi v na konci osmdesátých let coby vydrzlej puberťák byl jedním ze zakládajících členů (zdravím Olina!). Moc daleko jsme to tehdá nedotáhli (kapela se brzo rozpadla), ale osvěžení té doby bylo velmi příjemné. To už je ale dávná historie. Hokr natočili v posledních letech tři alba (pokud vím), která naštěstí vlastním. Říkám naštěstí, neb se mi jejich pojetí rocku velice zalíbilo. Se skupinou jsem se jako posluchač seznámil teprve nedávno, a byl jsem příjemně překvapen. Ale ještě stručně ke knize. Kdo má rád rockový underground a vzpomínky na léta osmdesátá, přijde si na své tak jako tak. Knížka menšího formátu na jedno odpoledne. Hodnotím na 89 %. 4*... celý text
Zvuky probouzení
2020,
Petr Třešňák
Souhlasím s uživ. : douchová : Také jsem četl se zatajeným dechem. Je to výborná kniha z oblasti "hraničních lidských zážitků", ale je potřebí mít taky odvahu se do textu "položit" a "vytěžit" z něj pro sebe cos pozitivního, což sice jde, ale je to těžké. Upřímně: přesně z těchto důvodů - v předtuchách - jsem to nerisknul a rozhodl se nemít děti. Mně to za to riziko nestálo. Na adresu manželů Třešňákových bych poznamenal, že jsou to velmi stateční, upřímní a odvážní lidé. To, co popsali ve své knize, bohužel koresponduje s mými zkušenostmi s mimořádnými a dlouhodobými stavy traumatizujících experiencií. Taky jsem neunikl. Ale to je úplně jiná historie. Já mám takové vlastní pojmenování pro knihy tohoto typu: "lidské snímky". Protože snímají (otiskují) to hluboce lidské v nás, a také protože přeneseně z nás "snímají" veškerou vinu za věci minulé, současné i příští, neboť podle mého názoru vina jako samostatný fenomén neexistuje (vždy se s boční falší váže na tzv. "provinivšího se"). Naprosto nikdo nenese vinu za postižení Dorotky, protože "žijeme ve vesmíru, kde se může stát komukoli cokoli zcela bezdůvodně" (Stanislav Grof). Přeji Petrovi a Petře Třešňákovým, aby potenciál svých životních příběhů "zúročili" jak v osobním životě, tak i počinem, který bych uvítal co nejradostněji: Kdyby za pár let napsali stejně výživnou a skvělou knihu, jako je tato. Moje veliká poklona patří Petře a Petrovi, ale hlavně Dorotce...... celý text
Trapeři, Poutníci a Druhá tráva
1998,
Robert Křesťan
Můj filozoficky vzdělaný kamarád jednou při poslechu Křesťana řekl: "To je ale blbý", a já si od té doby často lámu hlavu nad tím, proč se někomu nějaký žánr líbí a druhý ho "neunese na bedrech svých". Nevyřešil jsem to nikdy. Já jen moc rád vzpomínám na začátky Druhé Trávy (R. Křesťan a DT, s Pavlínou Jíšovou, pak Starodávný svět a Pohlednice) v devadesátých letech. To bylo něco tak fenomenálně podmanivého, že jsem s radostí této kapele odpustil, že vlastně nehrají ortodoxní bluegrass, ale svoji vlastní originální hudbu na bluegrassové nástroje. Krásnější vzpomínku, než na Poutníky, Druhou Trávu a s tím spojenou původní Křesťanovu tvorbu ve své čtyřmi křížky zatížené paměti prostě nevydoluju. Jsem vděčný za to, že tato kniha vznikla. V roce 1998 ji vydalo nakladatelství FOLK a Country, s.r.o., ale její věkovitost mi vůbec nekazí dobrou náladu při studiu Křesťanova zpěvníku a rozhovoru s ním. Hudební kniha dle mých představ.... celý text
