Palivo přečtené 506

Cesty k svobodě: Věk rozumu 1946, Jean-Paul Sartre

Bonžur, Dnes se podíváme na bibli bagetářství. Jak všichni víme, francouzi umí jen péct bagety a kroasánty, papat čokoládu, prohrávat války a filozofovat, odděni pouze do ručníku, zatímco si navzájem vsunují jahody, sýry a penisy do svých úst v jakémkoli podniku, který vaří kafe. Přesně do tohoto podhoubí lidské neřesti nás ve své novele Věk rozumu zavádí Honza-Pavel Sartre. Jak jinak, kniha se odehrává na Montmártru a hlavní hrdina je profesor filozofie, Matouš (Šimon v knize bohužel nevystupuje). Jelikož je filozof a rodilý bageťák, má samozřejmě nejen jednu milenku, ale rovnou dvě, Marcelu a Ivču. Jak doporučuje Felix Slováček, "jednu na doma, druhou na plesy." Knížka začíná dramatickým okamžikem, kdy Marcela Matoušovi oznámí, že jeho bageta v ní upekla malý dalamánek. Zděšený Matouš se rozhodne postavit se k tomu jako Arnold v Terminátorovi a oznámí Marcele, že "hasta la vista, baby." Chudák Matouš se tedy začne plahočit Paříží a schánět vatu na nevyhnutelný zákrok. Bude to mission impossible, nebo mission aborted? Na to si počkáme celých 400 stran, jelikož Sartre do knihy namotal všechno, co kroasánty tvoří kroasánty. Matouš se tak musí nejdříve, jako správný francouz, vypořádat se svojí druhou milenkou, svým obdivovatelem Borisem, buzikem Danielem, ze kterého se vyklube zloduch, s barovou tanečnicí Lolou, verbováním do komunistické strany, kritikou buržoustů, měštáctví a ducha, myšlenkovou svobodou, pastisem a v neposlední řadě sám se sebou, protože co je vlastně svoboda? Kadit v bytě nahlas před druhou osobou, nebo hoblovat studentky? Prostě klasické francouzské dilema, které my češi jen těžko pochopíme. Přirovnat bych to mohl snad jedině k situaci, kdy bychom museli volit mezi svíčkovou bez knedlíků, nebo nechat se do konce život třít nahým tělem Michala Davida. Jak je vidno, je to kniha opravdu náročná a navíc by si čtenář měl dopředu uvědomit, že jelikož jsou hlavní hrdinové francouzi, tak nejenom mluví, ale neustále i přemýšlí, v přímé řeči, takže to může být občas dost konfůcius - tedy matoucí. Já dávám 8 baget z deseti a jedno kafe se šlehačkou, i když mi ale zrovna moc nedošly pohnutky buzika Daniela. Ale to už je život.... celý text

Spolčení hlupců 1995, John Kennedy Toole

Jáma 1965, Ivan Goran Kovačić

Bom dia. Jáma na jámu, máma na mě. Tak začíná hodně pornovideí s jámama, ale tahle je jiná - je totiž z Chorvatska. Ještě předtím, než se Chorvatsko stalo mistrem světa v pomalosti číšníků, se v zemi bojovalo a Kovačič z toho napsal solidní nahatou Halinu Pawlovskou(čti noční můru). V první polovině je několik agitek o životě partyzánů, ehm, ale druhá půlka, stejnojmenná Jáma, je pořádnej horor, kdy popisuje masový hrob z pozice oběti. To se mi docela líbilo, protože mám rád maso, vegetariánům tedy knihu nedoporučuji. 8/10... celý text

Vesnice / Anton Ubožák 1959, Dmitrij Vasiljevič Grigorovič

Vesnice Jak jistě všichni víte, narodil jsem se na vesnici, takže umím sbírat mandelinky, hledat kamení na poli, trhat kopřivy, jíst rohlík s maggi a šestkrát týdně přežít průjem. Nejsou to skills, s kterýma jdou platit bills, ale nestěžuji si. Abych si trochu připomněl odkud jsem vzešel, zakoupil jsem Vesnicu a pustil se do čtení. Ta je o tom, že se narodí mladá čmafítas a jelikož její máma hodí exit z dálnice jménem život, čmafítas se přichomejtne do rodiny, kde jsou všichni barbar Conan, takže ji lupou pohlavky od nevidím do nevidím, což je v Rusku něco jako u nás chodit do školy. Jelikož čmafíta nepije vědro vodky k snídani a je tím pádem jediná střízlivá na dvacet verstev okolo, všichni ji nenávidí a dávají ji to sežrat. Vše vyvrcholí tím, že jí najdou ženicha, kterej ji ani nechce, takže jen co jí upeče dortík v podbřišku, hned ji pošle pro vodu, kopřivy, šrot a další vesnický acesorís a na cestu ji zdarma přibalí slunce seno a pár facek. Mít malou věc, která jen slintá a kadí, tedy psa nebo dítě, není jednoduchý a tak se čmafíta blokne a přestane mluvit. Tady už drámo trochu vrcholí a já to tu utnu, protože nemám auto a tím pádem ani spojlery. Jen řeknu, že konec je tak hořký, že by ho ani pornoherečky nespolkly. Za tuto morální devastaci dávám 9/10. Druhý příběh o ubožákovi se sice taky povedl, ale ve světle předchozího martyria to bylo jen tak 7/10. Celkem tedy 8 bludišťáků... celý text

Cizinec 2018, Yakup Kadri Karaosmanoğlu

Bom žorno, Vítejte v Palivově hodině dějepisu. Během Prvního světového turnaje ve vybíjené (1914-1918) se Turci dali dohromady s Vídní a jak všichni víme, turnaj prohráli a za trest po nich byly pojmenovány dvě nejhnusnější kafe na světě. No a kromě toho se ostatní národy po turnaji vypravily do Istambulu na warbnb - to je jako airbnb, ale za nocleh neplatíte. #hraoturky Tahle knížka vypráví o jednom kebabovi, kterej ve válce přišel o ruku a jelikož už tedy nemohl krájet kebab, odešel na vesnici. A vesnice v Turecku, to kámo nechceš. Představ si Ústí nad Labem, ale o trošku hezčí - a máš tušení, jak takový peklo asi vypadá. I přesto hrdina dochází do vesnice s tím, že začne nový život. Což mi přijde jako stejnej oxymorón, jako když mi v minulý práci šéf řekl "Práce je to sice těžká, ale peněz je za ni málo." No ale... S jednou rukou toho jako člověk moc nesvedete - v tenise můžete hrát jen forhend a nákup rukavic vás vždy uvrhne do těžké deprese. A tak není divu, že je hlavní hrdina všemi okolo zhnusen a nadává na cokoliv, což vede k tomu, že je na vesnici oblíbený asi jako opera nebo balet. Vykreslení negramotné, bezvýchodné a tupé turecké vilidž zvládl Jakub tak dobře, že jsem si knihu užíval jako už dlouho nic. Trochu mě ve druhé polovině zmátlo, že je v knize najednou dvakrát víc postav, ale pak mi došlo, že je sobota a jsem úplně vopilej. No ale abych vás dlouho nenapínal - náš jednoruký frajer si všimne, že jedna zdejší žena nemá knírek a tak se do ní zamiluje - co ale čert nechtěl, nepřátelská armáda je na cestě do vesnice a dřív než bys řekl pokakaltepl, místní domky jsou v plamenech, protože nepřátelská armáda se řídí mottem Tomáše Řepky - "Chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se ty kurvy chovaly k tobě." Depresivní drámo, které mi poválečnou náladou a kritikou národa připomnělo valby na Německo, který švihal Heinrich Böll - akorát si místo katolíků z Drážďan dosaďte do hlavní role lidi, kteří umí počítat jen do pěti brambor.... celý text

Továrna na vafle 2018, Roman Helinski

Čaoka literáci, Zapněte si pásy, pojedeme z kopce. Továrna na vafle je knížka, jejíž koupi bych přirovnal k největším chybám v mém životě, tedy koupení limonády s příchutí piva, smažení vajíček na rozpáleným oleji kompletně nahej a fandit Arsenalu. Vo co tu de. V Belgii, což je dle mých informací město někde za Ústí nad Labem, je továrna na vafle, kterou vede ředitel s bílejma zubama a pracují tam mařeny se zkaženejma zubama, páč pořád užírají vafle. Místo, abychom sledovali jak je ředitel všechny zbičuje, páč mu kapitalistovi užírají profit, sledujeme jak do fabriky nastoupí nějaký polák, který založí one-man-odbory a začne všechny mařeny ponoukat ke vzpouře. Tu si představuje tak, že si vytrhne zub a pak se všichni pominou a začnou si trhat zuby, páč tohle je asi cesta, jak si říct o větší plat, potom co majitelovi žerete produkty. Celá tato akce mě vede k podezřejní, že zdejší postava Arky je onen mýtický Desátý zubař, který nikdy nedoporučuje zubní pastu nebo dentální nitě. No a tohle všechno se opakuje 100 stran, a nebo dokud knihu nehodíte do koše, tak jak jsem to udělal já. Jsem totiž rebel. A mám velkej penis. Jako autobus. Velkej autobus.... celý text

Byl jsem při tom 1995, Jerzy Kosiński

Bom dia literární rodino, dnes se koukneme na Byl jsem při tom, což je knížka. Kdo tu čekal recenzi na traktory, tomu se musím omluvit. Já traktor nemám, ale znám kluka, co traktor má. Případně můžu poslat kontakt, pokud má někdo zájem. V téhle písmenkové polízanici jde o to, že se duševně zaostalý člověk zaplete do nejvyšší politiky, čemuž se též říká okamurismus. V tomhle případě je hlavní hrdina trochu jako kluci ode mě z vesnice - ti taky ví jen to, kdy se má co hnojit a v kolik se jde na brambory. V sedm! V sedm ráno! Proč se na brambory musí chodit vždy tak brzo? Proč se nemůžou jít brambory sbírat třeba v deset? Copak mají nějakej program na odpoledne? "Hej brambory, můžem dojít v deset?" "Jako soráč hoši, ale to už máme program s kebludnama a nebudeme doma." Pardon, už u mě opět vyvstávají traumata z mého dětství na vesnici. Ale abych se vrátil zpět ke knize. Hlavní hrdina je tedy zahradník, kterýho porazí auto a tímto aktem začne jeho politický hiphop. Náhle chtějí znát všichni jeho názor a to i přesto, že má v hlavě seno sláma limonáda. No a za chvilku je úplná rockstar a dřív než řekneš švec, zámečník, instalatér, klempíř a bublifuk, je z něj poradce prezidenta. Jako bajka/alegorie/satira to samozřejmě funguje na výbornou, ale nějak mě to neomráčilo, jako třeba špagety s majonézou minulý týden, který mě omráčily asi na tři hodiny. Nicméně zábavná krátká knížečka.... celý text

Elév 1985, Philip Roth

Bom žorno, zde je Vaše sobotní literární apetito. V dnešním díle si uvaříme Sobotní Rothštěnou. K tomu budeme potřebovat 1x Elév za 9 kč v levnejch knihách 1x instantní polévka Kuřecí za 6kč 1x litrová petka vína ze Žabky za 49kč 1x záchod, ne dál než dva metry 2x kadit Postup: koupíme knihu, nalijeme do sebe víno a deme kadit. Elév je o maníkovi z Newarku, což je takovej americkej Prostějov. Já tam párkrát byl a myslím si, že bych příště raději zaparkoval v tlustý ženě, než v Newarku. Hlavní hrdina je podobného cítění a tak sedne na vlak a odjede pryč za známým spisovatelem, aby na něj udělal dojem u večeře a tím pádem měl pečený kuře a rady do života zadarmo. Můj člověk. Místo klidné večeře se ovšem přichomejtne k manželské erupci, kde se řeší tzv. švédská trojčlenka. Pro mladší ročníky: to je když si omylem koupíte v obchodě dva nanuky místo jednoho a nevíte, kterej lízat dřív. A aby bylo drámo dokonáno, vedlejší nanuk je toho přesvědčení, že je Anna Franková, která přežila Druhý světový turnaj ve vybíjené a utekla do Ameriky. Ano, přesně ta stejná Anna Franková, podle které se dnes označuje po několik let ve sklepě skladované víno - Frankovka. Elév je příjemná jednohubka, takže pokud máte jednu hubu, je to pro Vás. Já se docela pobavil, uteklo to rychle, ale mnoho mi to nedalo. Snad se prokadím k dalším dílům, což se podle mě jistojistě stane. Protože co by byl člověk bez kadění? Jaký by měl život smysl? Inu to je otázka, na kterou si zatím neumíme odpovědět. A vy lidičky hlavně nezapomeňte do komentářu lajk, subskrajp a Cher, jestli se Vám recenzička líbila. Muck xoxoxo 7/10... celý text

Petr a Lucie 1984, Romain Rolland

Královna ze Sáby 1939, Knut Hamsun (p)

Asi čtyři nebo pět povídek, který byl až překvapivě moc funky. Třeba ta vo klukovi, kterej jede napříč celým švédskem, páč sleduje jednu buchtičku ve vlaku. Já takhle taky jezdím, ale jen na PornHubu. Ve finále jsem byl docela překvapenej, že Hamsun valí takovýhle oddychovky.... celý text

Dánská občanská válka 2018–24 2015, Kaspar Colling Nielsen

Kašpárek Nielsen a jeho Dánská občanská válka se válela v levnejch knihách a tak pám "naval to sem prodavačko," a ona mi to navalila. A já se pak navalil doma. Vínem. Tomu se říká čistá postupka. Navíc s knihama je to stejný jako se ženskýma - po lahvi vína jsou hezčí. První kapitolu hodnotit nemůžu, protože jsem ji viděl dvakrát, někdy i třikrát. Pak jsem ale vystřízlivěl a musím říct, že knížka to byla pořád dobrá. V Dánsku vypukne válka, protože hypotéky jsou moc drahý a všichni nenávidí banky. Koukám, že Nielsen má z ekonomie stejnej doktor Rath (čti doktorát), jako já - žádnej. Hlavní hrdina je jako vystřiženej z románu od Hulibrka, akorát jde tedy dost citelně poznat, že Nielsen je tak o tři levely hloupější, což ale nijak neubírá na čitelnosti. Ta je svižná hlavně tím, že do knížky hází různý bizarní povídky, třeba o rajčeti, schovávání židů v prdeli jiného člověka a statkáři, kterého by nevzali ani do slovenské Farmár hledá ženu, a to je už co říct. Trochu Nielsena podezírám, že si sepsal tyhle povídky a pak nevěděl co s nima a obalil to válkou (která tomu stejně nedává žádnej rámec). Mě to nevadí, páč v knize byly tanky, prci prci prcičky a dokonce i anatomie prdu. 8/10... celý text

Mořská lilie 1999, André Pieyre de Mandiargues

André Pijere Mandidůdy napsal knížku o dvou buchtičkách, který jsou u moře v Itálii a jedný z nich začne šplouchat jak na maják, tak i na mušličku. Tím pádem si tedy vybere floutka co jde okolo a řekne mu, že se bude zazdívat vjezd do nudlárny. Pro neznalé sexuelních pojmů: že se v její troubě upeče nějaký ten dortík, italsky: panakota pro kokota. Tohle rozhodnutí má za následek, že nás dalších 50 stran autor mučí tím, co si tahle dívka představuje. Já jsem sice romantik a na sex se občas i vysprchuji, ale tohle bylo chvilkami moc. Když někdo o kapradí nebo o lopuchu napíše víc než jedno slovo, tak kámo víš, že jedeš po dálníci do průseru. Nakonec se to přežít docela dalo, ale jelikož jsem už zkušený pardál, který jezdí jak předem tak i zadem, moc mě to nevodrovnalo. Za lyričnost ubírám a zároveň přídávám 2 body, takže celkově to je dle mé literaturistické kalkulačky za 7/10 a doporučuji to všem dívkám, které chtějí poprvé péct dortíky.... celý text

Nadějné vyhlídky 2009, Charles Dickens

Dobré den! Tak valím takovýhle bomby teďka. Jelikož mi byla tahle knížka dána, musel jsem ji přečíst. Aspoň teď můžu vstoupit do toho malého klubu 10 vyvolených lidí, kteří Dickense četli a můžu dělat ještě důmyslnější hmmmm, když o něm někdo začne mluvit. V tomhle díle se maník co se jmenuje Pip dostane k prachům jako eminem a odjede do londýna, kde hned rozjede techtle mechtle. Jako správnej boháč se vysere na rodinu a služku co by mu hned vykloktala a místo toho se snaží zaujmout naprcanou protivnou Estellu, která by zasloužila v každý kapitole osmadvacet facek. No a pak samozřejmě o dost chechtáků přijde a telenovela z Anglie se začne zašmodrchávat. Musím říct, že Dickens má chvílemi dost dobrý flow a sem tam to zavalí do rýmu a čte se to dobře (v angličtině), ale bože, jestli je na světě víc ukecanej chlap. Vsadím boty, že si Dickens povídal sám se sebou aby se cejtil dobře. Celá knížka byla dobrá, ale měla by se zkrátit asi o 300 stran. Takhle to působilo jak nějaká telenovela nebo Tak jde čas. 7/10... celý text

Tuhá zima 1980, Raymond Queneau

Útlá knížečka od muže, jehož jméno dokážu vyslovit a napsat jen po dvanácti becherovkách. Tentokrát klasické dilema muže: mám penis a chci klátit anglickou buchtičku, ale ona nechce. THE DRAMA. Možná anglická buchtička pochopila, že ten francouzský veterán je tak trochu pedofil, protože kdo jinej by se začal v tramvaji bavit s děckama a pak je vodil do kina. Kdo vůbec mluví s dětma? A proč? V sexu jim to moc nejde a v hospodě za ně člověk musí všechno platit, páč nevydělávaj. Otřesný lidi. Jak to dopadne a jestli je v knize nějaký hip hap hop, to vám samozřejmě neprozradím. 7/10... celý text

Barbar v Asii 2010, Henri Michaux

Tuhle knížku jsem objevil v Brooklynu v knihkupectví a páč na obálce bylo napsaný Mišák, hned jsem to lapil a říkám "dej to sem ty američane, valím s tím dom nazdar," aniž bych se podíval, že je to cestopis z Indie, Číny a Džaponska. Proti cestopisům nic nemám a Mišákův Ekvádor byl naprostá bomba, ale jestli mě tři nějaký národnosti fakt nezajímaj, tak to jsou čínani, indiáni,džaponci, rusové, tibetané a všichni asiati. Mišák to navíc tentokrát popisoval dost stroze a mdle, asi mu tam nikdo nedal dorgy nebo napít, takže halucinogenní lingvistiky opravdu mnoho nebylo. Na nějakej hinduismus taky nejsem zvědavej, páč moje náboženství je jégr kérky kvéry děvky. Zklamání. 7/10... celý text

Tanec v temnotách 2018, Karl Ove Knausgård

Bom žorno. Čtvrtý díl epické ságy Karel Ove je za mnou a musím říct, že to byla pořádná šťáva! V tomhle díle se Karl Ove zaměřil pouze na svůj první vjezd do buchtičky a proto je kniha taky tak tlustá, jelikož mu to trvalo osmnáct let! Vždycky se totiž vycákal ještě předtím, než se vůbec piňdourem přiblížil k vrátnici a tak to šlo pořád dokola asi desetkrát, aka Karl Love -Pán prstění. Trochu mi ho bylo líto, ale když někdy ke konci prozradí, že nikdy nehonil, no tak se pak taky to jelito nemůže divit, že před bitvou je každej cákatel! To by mě zajímalo, co se mu honilo hlavou, že nehonil. Honění je to nejlepší co může bejt. Dyť třeba i ve filmech jsou honičky to nejlepší co tam je. welcome to the #logika, duhhh! Hodně mě překvapilo, že Karl Ove byl ještě větší ubožák než já. Musím říct, že kdybych byl jeho rodič, tak ho třískám každej boží den, takový hovado jedno mladý a rozmazlený, který švihá obrazy z okna a držkuje na starý lidi. No a mezitím pak už v knize není skoro nic jinýho, než prcání, myšlení na prcání, myšlení na prcání studentky a chlastání vodky a vína. Takže v podstatě to, co já dělám už od osmnácti do teď. Musím říct, že jsem s přibývajícíma stránkama přistihl, že jsem asi ještě nikdy nefandil žádnýmu jinýmu klukovi tak moc, aby zasunul a když už ne to a tam, tak alespoň šuplík v kuchyni nebo desku do obalu. No a zasunul nakonec nebo nikoliv? To vám oddaní čtenáři samozřejmě neprozradím, ale jen trochu napovím: poslední 2-stránka to vystřelila z 80% na 120%. Takový brutální závěr mě naprosto rozerval. Bravo. Otevřete šampus! Doneste chlebíčky!... celý text

Svět sexu 1995, Henry Miller

Čauky mňauky. Vydání, co jsem šlohl u dvou taliánů na večeři, obsahuje též povídku Max, která byla tak za 6 z 10. Že mi ale Riccardo udělal dobrý rizoto a Deborah jednou šáhla na koleno, zvedám na 7/10. The World of Sex začíná klasickýma kundovinama, který Miller šlehá zprava zleva a to hned od útlého věku, kdy první vagíny viděl již v šesti letech. Jiná doba! Za mě už byly holky na pískovišti dost cudný. Poté se Svět sexu přelije do vyprávění o jeho manželství, kdy klátil matku manželky a její kamarádky, když šel ven s kočárkem a jestli tohle není ráj, tak nevím co už. Možná jist pizzu udělanou jenom z Jaggermeistera? Nicméně, vše finišuje ve větších rozměrech, dojde na život, osud, náš úděl a podobný věci a za tenhle Camusovský twist dávám 9/10.... celý text

Dva kostely 2017, Sebastiano Vassalli

Přeji Vám Veselé špagety. A teď už k pořádné recenzi. Dva kostely jsou o vesnici Il ragů pomodoro, kde je několik kostelů a lidí, ale žádná pizzeria. Že tu tedy dojde k tutti frutti katastrofi je nasnadě. Tou katastrofou je První světová a tak třináct italiánů narukuje na frontu. Musím říct, že válka je svinstvo, ale ještě horší a vyloženě barbarský mi přijde to, že tam ti chudáci vojáci musí jít po rukou!! Kdo tohle vymyslel!! A teď si představte, že ručkujete až do války a co tam je? Fronta! Já bych byl zhnusenej. Mě stačí, když jsou přede mnou tři lidi v Lídlu a už mám chuť někomu rozmačkat il banano vo hlavu! Celá tahle švanda je napsaná zručně (autor ji psal rukama, takže tohle je pochopitelné) a jde vidět, že pan spisovatel by strčil do kapsy i Mirka Dotunila, ale bohužel, on sám vytunil svoji knihu až moc. Číst tisíc stránek o tom, jak kdo přišel k přezdívce a kdo jezdí autobusem a kdo ne bylo místy vyloženě utrpení. Myslím, že někde kolem bambiliontý stránky můj mozek odpochodoval na autobusák, chytl spoj do Domažlic a založil tam rodinu. Takže za mě 6/10, vcelku příjemná kniha je místy strašnej Alessando del Gulášo a to mě opravdu nebavilo. Kdyby to Vassalli očesal, asi by to byla větší pecka. Naschledanou u další recenze a nezapomeňte mi pod komentář dát lajk, subskrajp a sdílejte lidičky.... celý text

V žáru noci 1973, John Dudley Ball

V žáru noci jsem si pořídil, protože často žeru v noci. A tak jsem si řekl, že spojím příjemné s užitečným (tedy něco jako když vysáváte nahej a náhle se dlouze zadíváte na násadu vysavače). Kniha začíná vraždou a pak už se to valí z kopce. Doporučuji tedy knihu raději přivázat k ruce, aby se nevodkutálela. Místní policajti zatknou černocha, ale zjistí, že to není vražditel, ale úplně naopak: the policajt. A ne jen tak ledajakej, protože Viržil je něco jako černej Colombo. Blackombo! Jelikož tehdy ještě nefrčel basketball, všichni ho v městečku nenávidí, protože se na rozdíl od nich nemusí opalovat. To Viržilovi ale moc nevadí, protože je nad věcí a má inteligenční kvocient asi 14 000. Jelikož jsem moc detektivek v životě nečetl, nevím jestli to bylo hodně funky nebo málo funky, ale celkově mi to připomínalo nějakou epizodu Colomba nebo Herkulesa Poirot. Prostě blbí bílí policajti choděj po stanici, zatímco Blackombo vždycky dorazí a na závěr řekne něco ve smyslu: "No dobře hoši, ale všimli jste si, že ten člověk je levák?" BOOM. Rasová segregace je v knize popsána dost výrazně, ale někdy až tak moc výrazně, že mě to vyloženě otravovalo. Že se nemůže jít vykadit nebo si jít koupit housku, to mě teda moc nešokuje, když vím, jak to fungovalo. Závěr byl dost staromódní a to já rád, protože já pořád nosím starou módu, třeba kalhoty jsem si koupil naposled předloni. Každopádně, mohlo tam být víc bouchaček nebo kulomety a tanky. Proč ne? Ano osazenstvo, to je otázka, kterou si musíme položit. 7,5/10... celý text

Vyhoďme ho z kola ven 2001, Ken Kesey

Bom zorno. Tahle knizka je o tom, jak chlapek, kterej az podezrele moc vypada jako Jack Nicholson, dojde do blazince, kde se pusti do fajtu se sestrickou. Proc s ni mel problem vubec netusim. Sestricky obcas sleduji na vychovnem kanalu pornhub.com a vzdy vyjdou ve vsem vstric a nechaji si libit cokoliv. Asi jina doba. Knizka byla docela vtipna, tedy hlavne protoze Randál MacMurphy byl vtipnej, ale obcas me opravdu stvalo, jak to ten nemej indian dlouze okecaval. Skoda, ze ani jednou nebyl v kuchyni, ja mam totiz tuze rad indickou kuchyni a to by bylo za 10/10. Na druhou stranu mi prisel konec strasne uspechanej, kdy se v podstate na 15 poslednich strankach udalo vic nez za poslednich 200. Trochu jako kdyz jdete kadit a ono to rychle vypadne, takze jste si ani nestacili poradne zahrat hru na zachode. Celkove hodnotim osmi bludistaky.... celý text