parxel přečtené 527

Hvězdný prach 2006, Neil Gaiman

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

První kjú 2005, Sung-hwa Hong

Dáma s kaméliemi 2008, Alexandre Dumas, ml.

Moc krásná kniha plná hlubokých citů, na které je vidět, že byla napsána srdcem a vlastní hlubokou zkušeností. Co na tom, že se mladý hrdina chová naivně a někdy až přihlouple. Taková byla kdysi většina z nás. To podle mého názoru neubírá knize na čtivosti, ale právě naopak. Knihu bych doporučil každému, kdo chce zavzpomínat na období kdy byl mladý a viděl lásku pouze v její kráse a bez komplikací, které ji doprovázejí.... celý text

Nemoc jako řeč duše 1998, Ruediger Dahlke

Tato kniha volně navazuje na knihu Nemoc jako cesta. Autor postupně prochází jednotlivé oblasti těla a rozebírá jaké nemoci a postižen se k nim vážou. Velký důraz přitom klade na to, co daná nemoc vyjadřuje a nabízí otázky, které by si měl nemocný sám zodpovědět. Podle mého názoru se jedná o lehce podprůměrnou knihu o psychosomatice. Autor vše rozebírá bez konkrétních kazuistik a tak se výklad stává příliš obecný a nezajímavý. V některých místech bych dokonce řekl, až paušalizující. Potenciálním čtenářům bych doporučoval, přečíst si pouze kapitolu, která se váže k jejich aktuálním zdravotním problémům. Jako celek nemá smysl knihu číst. Celkově mi přínos knihy přišel velmi malý.... celý text

Životní cesta v zrcadle mýtů 2001, Liz Greene

V této knize autoři postupně prochází různé mýty a příběhy podle tématu, se kterým souvisí v lidském životě. Každý mýtus je vždy nejprve stručně převyprávěn a poté velmi lidsky a citlivě okomentován. I přes svůj útlý formát má kniha velmi široký záběr. Pokrývá témata od dětství, vztahu s rodiči až po dospívání, manželství, duchovní hledání a vyrovnávání se s vlastní smrtelností. Knihu jsem četl již asi 3x a pokaždé jsem v ní našel příběh, který pro mne byl v danou chvíli aktuální a poskytl mi náhled a inspiraci pro život. Velmi se mi líbí celkové pojetí knihy a zejména způsob, jakým jsou jednotlivé příběhy komentovány. Jedná se o jednu z mých nejoblíbenějších knih z oblasti psychologie. Jasných 5 hvězd.... celý text

Analytická psychologie: Její teorie a praxe 1993, Carl Gustav Jung

Naprostý souhlas s uvedenými komentáři. Jenom je to potom trochu šok, když se pak pustíte do opravdového Junga.

Sny a uzdravení 2003, John A. Sanford

Tuto knihu jsem četl celkem dvakrát. Na poprvé mne velmi zaujala. V té době byla pro mne témata obsažená v knize velmi aktuální a tudíž i velmi zajímavá. Po druhé jsem četl knihu s odstupem cca 7-10 let a kniha mě už tolik zajímavá nepřišla. Obsahem knihy je rozbor série snů několika osob (pokud si dobře pamatuji, tak dvou), které se nachází v životní fázi osamostatňování a odpoutávání od rodičů. Na knize mne lehce rušilo křesťanské zaměření autora (ale opravdu nepatrně). Na druhou stranu pokud jste zatím nečetli nic o snech, tak tato kniha může být dobrým úvodem. Je krátká, stručná a podstatu některých věcí vystihuje velmi dobře. Knihu bych doporučil především mladším lidem, kteří řeší podobná témata, jako jsou obsažená v knize. Vyzrálejším lidem bych doporučil např. knihu od Jany Heffernanové Tajemství dvou partnerů, která je obsáhlejší a více komplexnější.... celý text

Válečníci a války ve starověku a středověku 2001, Donald Featherstone

Válečníci a války ve starověku a středověku je velmi zdařilá kniha o historii válečnictví. Hlavní nosnou myšlenkou je, že v každém historickém období objevil některý národ strategii, díky které se jeho armáda stala po určité období takřka neporazitelnou. Autor postupně prochází dějiny od Sumerů, přes Řeky, Makedonce, Římany, Mongoly, Vikingy, Křižáky a moho dalších národů. Zamýšlí se nad tím, čím byly jejich armády ve své době výjimečné, že se staly neporazitelnými. A dále uvádí, jaké události nakonec vedly k tomu, že byly tyto armády nahrazeny jinými. Kniha je navíc zpestřena rozborem několika bitev, které byly určitým způsobem zajímavé (např. bitva u Leukter, bitva u řeky Jaxartes a plno dalších). V závěru knihy autor uvádí řadu zdrojů, ze kterých čerpal (všechny jsou v angličtině). Mě jako laika tato kniha velmi zaujala a motivovala mě k tomu, abych začal více zajímat o historii. Na druhou stranu pro znalce historie může být tato kniha poměrně stručná. Přece jenom má pouhých 241 stran a popisuje historii válečnictví cca 30 národů a pokrývá přitom odbdobí od starověku po středověk tj. nějakých 3 500 let. Dnes (rok 2015) je tato kniha již téměř nesehnatelná, což je velká škoda, protože jsem dosud na českém trhu na jinou tématicky stejnou a srovnatelně kvalitní knihu nenarazil. Vřele doporuji.... celý text

Bouřková sezóna 2014, Andrzej Sapkowski

Dialogy v úvodní povídce, ve které Geralt flirtuje s čarodějnicí, a pár dalších mě velmi dobře pobavily. Zbytek knihy už tolik ne. Prostě to nebylo ono. Ale je to zaklínač a je to Geralt. Tak ho vezmem na milost, protože Geralt se nakonec vyhrabe z každé šlamastiky i z blbého hodnocení na databázi knih. Za mě tři hvězdy, tedy průměr.... celý text

Úspěšná paměť 2014, Michaela Karsten

Tato kniha je zaměřena na osobní rozvoj, konkrétně na různé "paměťové metody". Nelze ji tedy posuzovat jako běžnou prózu. Oba autoři jsou experti v paměťových dovednostech a dosáhli vysokých ocenění v paměťovém sportu. Zajímavostí je, že na streamu lze v pořadu slavní neznámí nalézt video pojednávající o autorce této knihy (doporučuji se na něj podívat). Samotná kniha začíná testem paměťových dovedností, který obsahuje 10 různých pamětových úloh. Tyto úlohy zahrnují zapamatování čísel, jmen, obrazů, historických dat, cizích slov aj. Následně je pak v knize popsáno několik metod, jakým způsobem přistupovat k řešení různých paměťových problémů. Základ každé metody je vysvětlen na několika příkladech a po nich následuje několik většinou jednoduchých příkladů, které si může čtenář sám vyzkoušet. Déle je pak uvedeno, jak tuto metodu aplikovat na různé úlohy vč. běžných každodeních problémů typu "Kde jsem nechal klíče?" a jak jí dalé rozvíjet. Na konci knihy, pak naleznete ještě jeden test paměťových dovedností, ve kterém si můžete vyzkoušet, jak jste se zlepšili. Mě osobně z uvedených technik asi nejvíce oslovila technika na zapamatování cizích slovíček. Dále mne zaujaly informace o tom jak efektivně opakovat. Dále bych ještě poznamenal, že některé ze zmíněných technik, lze začít používat prakticky okamžitě. Jiné je potřeba se naučit postupně a vyžaduje to nějaký to nějaký čas viz master-system pro zapamatování čísel. Na závěr bych dodal, že sama kniha mi nepřišla až tak úplně čtivá, ale tento drobný nedostatek je bohatě vyvážen hodnotu informací obsažených v knize. Osobně si myslím, že některé techniky jsou velmi triviální a o to víc mne překvapilo, čeho s nimi lze dosáhnout. Velmi mne také zaujalo, že rozvýjení paměťových dovedností může vést i k rozvíjení dalších dovedností, což jsem si dříve neuvědomoval.... celý text

Žítkovské čarování 2013, Jiří Jilík

Kniha je v podstatě spojedním dvou dříve vydaných knih Žítkovské bohyně a Žítkovské čarování. Obě knihy se zabývají fenoménem tzv. žítkovských bohyň, ale každá z trochu jiného pohledu. Knihu tedy nelze hodnotit jako klasickou prózu, ale spíše jako takové nahlédnutí do tradic a magických obřadů, které přežily v oblasti Bílých karpat až do nedávné minulosti resp., které odešly s poslední žítkovskou bohyní. V první knize (Žítkovské bohyně) se dozvíte něco málo z historie (např. kdy jsou zmíňky o prvních bohyních atd.) a o konkrétních bohyňích a jaké příhody jsou s nimi spojovány. Druhá knihy je spíše soubor příhod a zaříkáváních. První kniha se mi četla lépe a přišla mi zajímavější. Hodně mne zaujali autorovy osobní setkání s poslední žítkovskou bohyní. Naopak druhá kniha se mi četla o něco hůře. Hlavním důvodem bylo, že plno příběhů bylo převyprávěno v původním nářečí a místy jsem text pořádně nepochopil. V obou knihách mne asi nejvíce pobavilo setkání Aloise Jiráska s bohyní. Na knize se mi velmi líbilo, že obsahuje řadu fotografií, které dodávají celému vyprávění atmosféru a umožňují čtenáři nahlédnout do historie. Na závěr bych ještě dodal, že v několika místech se knihy jakoby překrývají tzn. jedná se o stejné příběhy jenom trochu jinak převyprávěné.... celý text

Pád Hyperionu 1997, Dan Simmons

Pád Hyperionu velmi úzce navazuje na knihu Hyperion a bez její znalosti, nemá podle mého názoru, smysl knihu vůbec číst. Děj v podstatě sleduje příběh poutníků, kteří dorazili k Hrobkám času a nyní tam celkem zmateně pobíhají jako sněhuláci na autobusovém nádraží. Do příběhu navíc přibude několik dalších postav - především vrchní administrátorka (cosi jako president galaxie) zmíněna v úvodu Hyperionu a poté další kybrid Johna Keatse prostřednictvím jehož snů se dozvídáme co se děje u Hrobek času. Asi největším problém celé knihy je, že hned v úvodu ztrácí veškeré napětí a tempo, které vybudoval předchozí díl. Další problém vidím v tom, že v podstatě banální zápletka je vylíčena zbytečně složitě a komplikovaně, takže spoustu věcí na poprvé nepochopíte, protože prostě nedávají smysl, což u takhle rozsáhlé knihy považuji za problém. Když nakonec došlo k odhalení pointy, tak už mi bylo celkem jedno jak to vše dopadne, protože jsem byl rád, že už je konec. Jediným pozitivem celé knihy tak pro mne zůstává originalita světa, ve kterém se příběh odehrává. Po dočtení této knihy jsem přemýšlel, zda se mám pustit do volného pokračování Endymionu, ale nakonec jsem se rozhodl, že tak neučiním. Podle mne se dá najít plno jiných mnohem čtivějších autorů.... celý text

Hyperion 1996, Dan Simmons

Sedm vybraných poutníků se vydává k Hrobkám času, které se nachází na planetě Hyperion. Cestou si navzájem vyprávějí své životní příběhy, které je na tuto cestu přivedly. Ve výsledku se tak jedná o několik na sobě nezávislých povídek, jejichž prostřednictívm se postupně seznamujete nejen s postavami samotnými, ale také se světem, ve kterém se příběh odehrává a rozhodně se jedná o svět velmi zajímavý. Společným tématem všech povídek jsou Hrobky času a štír, což je legendami opředená drtička na cokoliv z masa a kostí. Pokud jde o jednotlivé příběhy (povídky), tak některé mne zaujaly více jiné méně. Asi nejzajímavější mi přišel příběh Lenara Hoyta (resp. otce Paula Durého), který se na Hyperion vydal zkoumat kmen domorodců (bikurů) a to i přes poměrně rozvláčný začátek. Nejdojemnější mi přišel příběh žida Sola Weintrauba a jeho dcery, která jako archeoložka navštívila hrobky času, ve kterých se nakazila záhadnou nemocí. Naopak mne naprosto nezaujal příběh básníka Martina Sileniuse, který mi i po dočtení následující knihy Pád Hyperionu, přišel jako naposto nezajímává a zbytečná postava. Celkově se mi kniha četla velmi dobře a nebýt některých slabších povídek, tak by to bylo za plný počet, takhle 4 hvězdy. Na závěr bych ještě poznamenal, že knihy Hyperion a Pád Hyperionu tvoří nedílnou součást. Původně se jednalo o samostaný román, který byl z důvodu jeho rozsáhlsoti rozdělen do dvou knih.... celý text

Konec prokrastinace 2013, Petr Ludwig

Vynikající kniha. Propojuje několik jednoduchých a praktických nástrojů pro práci s motivací, time managementem, vytváření návyků a několik dalších do jednotného a uceleného přístupu. Určité riziko vidím v tom, že některé postupy mohou někomu připadat, tak triviální, že se je ani nerozhodne vyzkoušet. Zatím používám pouze pomůcku "to do today", která mi poměrně výrazně pomáhá organizovat jednotlivé pracovní úkoly. Ve výsledku toho udělám mnohem více a některé úkoly v podstatně kratší době. A to hlavní a nejpodstatnější je, že to celé dohromady dává smysl.... celý text

Železná rada 2005, China Miéville

Poslední výpotek ze světa Bas-lagu mi dal pořádně zabrat. Za celou dobu se mi v podstatě nepodařilo do knihy začíst. Po jejím dočtení ve mne zůstal jenom takový nejasný pocit zmaru a chaosu, což bych řekl, že je pro tuto knihu více než charakteristické. Časově se děj odehrává cca půl století po 1. dílu - Nádraží Perdidu. Nový krobuzon je ve válce s Těšem a do toho všeho sílí protivládní aktivity v podobě různých ilegálních organizací. Skupina "přátel" se vydává po stopách golemika Judy hledat legendární Železnou radu. Z mého pohledu je asi největším problémem celé knihy, že nemá jasně vymezený děj. Toto mi u knih obecně nevadí, ale u Miévilleho se z toho pak stává chaotická všehochuť, která v porovnání s předchozími dvěma knihami postrádá napětí. Další problém vidím v tom, že autor na začátku vylíčí Železnou jako nějakou legendu či mýtus a vzápětí tento obraz úplně rozbije, čímž celá Železná rada ztrácí své kouzlo. Na knize se mi naopak líbilo, že se autor nechal inspirovat pověstí o golemovi. Juda Low a jeho Golemové se tak stávají jedním z ústřeních prvků celé knihy. Dále oceňuji drobná ohlédnutí do historie ve kterých se dozvíte, jak to nakonec dopadlo s Radou konstruktů nebo s Jackem Půlmotlitbičkou. Nicméně to jsou spíš takové drobnosti, které knihu jako celke nezachrání.... celý text

Dary 2006, Ursula K. Le Guin

Po dlouhé době jsem se opět vrátil do Středomoří a byla to dobrá volba. Autorka vytvořila krásný a hluboký příběh o prostých lidech, kteří jsou obdarováni dary - nadpřirozenými schopnostmi. Někdo má dar přivolání zvířat, jiný má dar ničení atd. Malou výtku mám k úvodu knihy. První 3-4 kapitoly na mne působily lehce zmatečně a trochu jsme se v nich ztratil. Nakonec jsem se rozhodl, že začnu číst knihu ještě jednou, napsal si pár poznámek a dobře jsem udělal. Po překonání úvodu se pomalu začal odvíjet jednoduchý, přímočarý příběh, který mě mile překvapil především svou neschématickou strukturou. Po dočtení poslední stránky ve mne zůstala směs pocitů, z nichž nevýraznější byl asi krása a smutek. Smutek z toho, že příběh skončil a co bylo dál s Orekem a Gry si mohu už jenom představovat ve fantasii. Jednoduše řečeno: moc hezký příběh, na který budu dlouho vzpomínat.... celý text

Petrohradské povídky 1970, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Gogol je mím oblíbeným autorem od doby co jsem četl Mrtvé duše. Tehdy jsem se královsky bavil. U Petrohradských povídek, už tolik ne. Někeré z povídek mne zaujaly více jiné měně. V každém případě tři hvězdy.... celý text

Draci zmizelého měsíce 2008, Tracy Hickman

Draci ztracené hvězdy 2008, Tracy Hickman