Pasadenka přečtené 593

Skandar a zloděj jednorožců 2022, Annabel Steadman

Celkově je to pohádka průměrné kvality. Není nikterak originální, postavy i mytologie jsou celkem nevýrazné a místy mě to nudilo. Ale to není problém samotné knížky, jelikož se jedná opravdu o dětskou knížku prakticky s nulovým přesahem pro dospělé čtenářstvo. Když vás ale baví jednorožci a chcete s tímto slovem strávit několik hodin života, tak není lepší knížka. :D... celý text

Niekde ku koncu 2019, Diana Athill

Po mnoha a mnoha knížkách o životě mladých a středně starých žen přišla na řadu stařena. A bylo to super. Když už jste staří a jedete si svůj život a kašlete na ostatní. Jo, konečně žena, která je vyrovnaná sama se sebou a je v pohodě. Uvědomuje si své silné, i slabé stránky. I to, jaké dopady na její pozdější život měli její rozhodnutí. Diana se se svou sexualitou moc nepáře a v zásadě si celý život jede to svoje. Nevytáčí se. Nepolemizuje. Jednoduše konstatuje, že žila tak, jak jí to vyhovovalo. Knížka není moc dlouhá, co je dobře, protože neztrácí dech a v několika kapitolách nám autorka sdělí to, co nám sdělit chce. Nenimrá se v detailech, ani v prožitcích. Někdy až suše konstatuje, co si uvědomila. Mě to bavilo. Hrozně příjemné narušení jinak konvenčních biografií. Bez mužské ješitnosti. Bez hraní se na morální autoritu a bez kázání jak správně žít. Diana je víceméně obyčejná Angličanka a taková je i její zpověď ke konci života. :)... celý text

Vetřelci z hlubin 1994, John Wyndham (p)

Noo. Je to takové, jak by se od autora Trifidí romance dalo čekat. Styl i struktura je hodně podobná a bavilo mě to, i trošku nudilo. Chybělo mi trošku víc děje, jinak knížka splnila očekávání. Těším se na další knížky autora. :)... celý text

Země zaslíbená 2021, Barack Obama

Knížka docela dlouhá a někdy nudná. Z počátku mi Bary přišel sympatico. Pak přišli na řadu jeho ambice a už se to valilo. Jsem pánem světa. :D Knížka není intimní autobiografií podle mého gusta. Je osobní, no zároveň jde až příliš málo na dřeň. Nedotýká se pro mě opravdu zajímavých témat, jako je vyrůstání bez otce, smíšený původ, řešení rasové otázky v dětství, také postoj k domorodým Havajcům, reflexe irského původu, vychovávání běloškou částí rodiny a spousta dalšího. Jednoduše život před. Leč jedná se primárně o prezidentské paměti. Ze začátku to byl zajímavý mladík. Pak přičichnul k politice a už to jelo. V jistém okamžiku, kdy se z muže přerodil v politika, mi začal připadat jak slaměný panák. Značka. V této rovině mě knížka bavila asi nejvíc. Jak musel začít dělat řemeslo, které je tak těžké. Co ho to stálo. Jak se měnil. A pak ty zákulisní čachre. I když o těch bylo natočeno tolik filmů a seriálů, že to snad nikoho nemůže překvapit. :) A pak je tu spousta ideálů, které by si přál snad každý občan od svého politika. Zanícení a víra v něco většího, správného; snaha o nedosažitelný ideál. Ano i o tomto je tato kniha. Kéž by bylo víc takových politiků. A také o chybách. Bolesti. Ješitnosti. Pořád se bavíme o americkém prezidentu, takže některé reálie u nás nejsou moc funkční. Neodmyslitelnou součástí je i rasismus. Zde musím podotknout, že mi knížka pomohla jej zas o kousek víc pochopit. Jakési univerzální propojení na základě barvy kůže bez ohledu na historii a původ. A pak stará známá nenávist na obou stranách a historické křivdy – generační hřích který nebude nikdy splacen. Závěrem mi přišlo, že celá ta symbolika stejně nic nezměnila. Všechny ty ideálny a černošství stejně poslaly jako nástupce oranžového mužíka, který se snad narodil, jako Baryho protipól. Uvidíme, jak se vybarví druhý díl. No pro mě je Teddy pořád nejoblíbenější prezident – a nejen pro to, že jsou podle něj plyšáci. :D Jeho paměti i on sám jsou něco neskutečného.... celý text

Jatka č. 5 2008, Kurt Vonnegut Jr.

Doplnění vzdělání v klasické sci-fi mě přitáhlo k prasečáku a jatkám. Tak to chodí. Styl psaní i rozsah mi docela sedl. Novela není nikterak komplikovaná, nesnaží se věci vysvětlovat, jednoduše si plyne, nebo spíš v jednom okamžiku je pořád. Jak kvantově fyzikální. Tak to chodí. Život hlavního hrdiny mě ale moc nezajímal. Nejsilnější momenty v knize mi přišli u střetu s bezvýznamným pisálkem, který byl dobrý akorát jako výplňovka do sex shopu a pak lidské zoo. Oboje až žalostně nevyužité. Dávám 4, protože tak to chodí.... celý text

Hvězdná hora 2021, Valerij Jakovlevič Brjusov

Líbí se mi Ed Borroughs a jeho Tarzan i John Carter. Takže obdobný formát i datum vzniku mě nabádalo, že by to mohlo být dobré. A i když se jistému srovnání neubráním, nebavilo mě to. Něco tomu chybělo a hlavní hrdina ani jeho příběh mě nezaujal. Asi tomu chyběl nějaký zastřešující moment. Autor samotný s knížkou spokojený nebyl a já se k němu přidávám. Za 3.... celý text

Manifest mladej ženy 2020, Žaneta Morovská

Autorka napsala knihu, co dlouho chtěla. Kniha je to celkem krátká a připadá mi, že je to takový myšlenkový kompilát jiných knih, které autorka přečetla a oslovili ji. A nevím, jak to celé hodnotit. Pro toho, kdo čte, třeba i knihy čtené autorkou tam nic jiného není. Blogerský kompilát, který potěší fanoušky a naplní mladé slečny. Nicméně, to se dalo čekat a tudíž si knížka 4 hvězdičky zaslouží, protože je přesně taková, jak se jevila. :)... celý text

Důvod k naději: Moje cesta životem 2022, Jane Goodall

Tak čteno podruhé, tentokrát v češtině A pořád dobrý. Jane mě padla do oka již před léty v Simpsonech v Africe, kdy se divák dověděl, že patří mezi deset nejbohatších šimpanzologů na světě – bodejď by ne, když zotročila šimpanzi, aby jí tahali diamanty z dolu. :D A navíc se i sama dabovala. :D Nicméně, v epizodě se také ukáže, jak se nosorožčí mládě klove z vejce… Její cesta životem je příjemná. Není zbytečně dlouhá. Je odležená věkem a správně citlivá v těch správných místech, ale nepůsobí naivně, až hloupě, jako některé dnešní 26+ ženy ostřílené životem. :D Toto je prostě stará škola a příběh ženy, která si šla za svým, občas udělala botu, občas se musela porvat s chlapským světem, ale nakonec si vydobyla popřední místo na světě. Bavil mě její život. Bavili mě i její odkazy na knížku Tiché jaro od Carsonové, která stála za tím, že se přestalo práškovat s DDT a ze které mi zůstává ještě 50 stran – Shame on me! :D Hezky popsala i to, jak se její život změnil, když se stala – dnešním jazykem influenserkou – a spíš nežli výzkumu, se věnuje osvětě a své organizaci, se kterou se pokouší spasit svět. Tak uvidíme. Její mamka i stará mamka se dožili takřka 100ky, tak snad tady ještě nějakou dobu bude. :) Jestli knížka dává důvod k naději, co je asi stěžejní otázka, tak úplně nevím. Jane tvrdí, že ještě jsme v okně, kdy to zvládneme – zrovna to dnes povídala ve filmu Civilizace v kině :D – ale těžko říct. Zrovna ten film na mě hodil takovou trochu chandru, že i když to dopadne dobře, tak to bude spíš docela dobře, nežli opravdu dobře.... celý text

Životem na zelenou 2021, Matthew McConaughey

Biografie mě baví, a i tato biografie človíčka z biografu mě bavila. :) Zajímavý životní příběh, zajímavá rodina, zajímavý otec, zajímavé dětství a zajímaví začátek kariéry. :D A pak už to až tak zajímavé nebylo. A možná i proto v knížce není takřka nic o Matově práci, jen suchý výčet filmů a něco málo pozastavení u pár projektech. Pak je tu ta motivační rovina… :D Inu, musím říct, že kombinace biografie a životních mouder mi byla hodně proti srsti. Nesedí mi to a všechny ty moudra a básničky mě jen rušili od životního příběhu. Stejně tak i celá ta metafora s jízdou na zelenou. Pro mě to jinak zajímavé životní zkušenosti sráželo dolů. :/ Celkově věřím, že Mat se věnuje psaní. Knížka byla napsaná dobře, a i když mi nesedlo to, jakým stylem se rozhodl ji napsat, nedalo se od ní odtrhnout. :)... celý text

Ani na to nemyslete: Proč náš mozek ignoruje změnu klimatu 2022, George Marshall

Knížka by se dala shrnout jednou větou. George brečí nad tím, že se mu nedaří manipulovat davy. Je to docela příkré a možná i útočné, ale tento pocit ve mně knížka zanechala. Kromě klasických klima informací (ono zas tam asi není moc co nového říct), se pak autor významněji hraje s psychologií davů a ve směs se zamýšlí nad tím, proč je tak těžké lidi přinutit, aby dělali to, co požaduje autor, jakožto klima uvědomělec. :D V zásadě se ale nejedná o nic objevného. Lidé nejsou s to plánovat generačně. Snad to uměli kdysi, když se formovali první civilizace a věřili v něco většího. Ale to jsou loňské sněhy. :D Je zajímavé číst, jak autor vnímá klima alarmismus jako něco naprosto racionálního a zároveň u toho myslet na základní poučku, jak manipulovat davy. Vytvoříme strach, živelný, ochromují strach a vystrašení lidé pak budou hledat spásu. U politiky, i u nás, je to běžná praktika. Klima aktivisté končí jenom u toho strachu a nedávají vyděšeným lidem jasnou cestu naděje, která by je nasměrovala k aktivní práci za záchranu sebe a lidstva. I proto autor upozorňuje na rozdíly mezi klima aktivismem a náboženstvím. Knížka mě docela hezky uvedla do problematiky knížky Apokalypsa nebude: Proč nám škodí environmentální alarmismus. Je to ten pocit, kdy po jejím přečtení máte. A to je ten, že vše bude v pořádku. A toho se autor a ostatní aktivisté nejvíc bojí. Protože oni věří/ví, že je to naprostá katastrofa. A pak docela nečekaně se mi pořád vyplatila knížka Ještě to promysli. V jednom příběhu autor krásně demonstroval problém toho, jak někoho přesvědčit o svojí pravdě. Vyslechnout, ukázat empatii a porozumění a hlavně respekt. A pak začít s osvětou. Zde to autor absolutně nezvládl. V úvodu rozlišuje tři druhy lidí, kteří mají s klima alarmismem problém: popírači, skeptici, neznalí. Nicméně pak následně mluví jen o popíračích, což je útok na integritu oponenta, čti disrespekt, a tudíž dojde ke klasické blokaci a jakékoli poselství jde do kopru. :/ Celkově proto nerozumím tomu, jak autor, který se ohání světově proslulými jmény v oblasti psychologie, sociologie a dalších, tak bolestně selhává v emoční a racionální vyváženosti. Kniha potěší ty, kteří s autorem souhlasí. Ale dál se bohužel neposouvá. V knížce O času a vodě autor končí s nadějí. Útočí na city, používá osobní příběh a z tohoto pohledu mi připadá mnohem funkčnější. Jinak je to jen další intelektuální cvičení, u kterého si banda klima aktivistů říká, jak jsou skvělí a správní a jak už to ti „tupí“ lidé musejí pochopit. Ostudné.... celý text

O času a vodě 2022, Andri Snær Magnason

Autor mi připomněl knížku Ještě je můžeme vidět od Adamsa, jen o něco méně čtivější. :) Spojení Islandu, ledovců, vody, a ekologie znělo báječně, no výsledek mě až tolik nenadchnul. Když autor popisoval, že ke knížce jej inspiroval rozhovor, v němž byl vyzván, aby se jako autor zasadil o „šíření zvěsti o klima konci“, zdálo se, že to bude úplná pecka. Autor se pak rozhodl pojmout klima téma přes osobní rovinu. Žádná velká slova, která, jak sám píše, nejsme s to správně uchopit, protože jsou pro nás ještě příliš vzdálená. Prim tady hraje jeho děda, něco málo pak zbytek rodiny a Island samozřejmě. Valný objem klima informací v knize není. V podstatě je to jen povrchní omílání toho samého pořád dokola. Pobavilo mě, jak se Andri odkazoval na Wattův parostroj, jako počátek průmyslové revoluce. Hlavně proto, že pár dní zpátky mě Lovelock vehementně přesvědčoval, že počátek je již u Newcomena. :D A ty bludy o tom, že dešťové pralesy jsou plíce země. :D To se snad učí jenom na základních školách. Každý, kdo se o klima zajímá ví, že to, co prales vypustí přes den, večer sežere. Kyslík generuje moře – breberky v něm (vydatně krmeno Amazonkou). No, jak říkám, hodně povrchní. :/ Tudíž musím říct, že jako klima knížka má hodnotu jenom pro ty, co téma znají povrchně, nebo vůbec. Jinak je to soubor několika omílaných varování a narativů jen s malou invencí, která spočívá v osobní rovině autora, na které demonstruje „lidský“ rozměr tématu. A tu musím říct, že to podobenství o tom, jak si osobně přenášíme generační kontakt přes 250 roků byl pro mě nejzásadnější myšlenkou (jen škoda, že je to myšlenka, kterou už představili v českém rozhlasu, když mě na knížku namotávali :D). Také musím říct, že ta deníková část, i rozhovory s lámou byly super. I krokouši. :D... celý text

Novacén: Nadcházející věk hyperinteligence 2022, James Lovelock

Lovelockova teorie Gaia mi před mnoha lety, kdy se mi dostalo možnosti si o ní číst, dávala naprostý smysl. Novacén je pro mě hodně zvláštní kniha. Zvláštní tím, jak moc mi při jejím čtení trnulo. Hodně z myšlenek, které autor přednesl mi přišlo dost nedotažených. Bohužel, je to už měsíc, co zemřel, a tudíž není možné jej konfrontovat. :/ Posun z uhlíkaté formy na křemíkovou, resp. z biochemie na elektromagnetizmus je v žánru sci-fi docela obehraná. To, že vytvoříme kyberkoule snad autor obšlehnul z druhého dílu Dne nezávislosti, kde byla bytost přesně Jamesem popsáno (dokonce i kulatého tvaru). :D Stále mám problém se smířením se s tím, že spácháme druhovou sebevraždu a to zcela uvědoměle. To, co děláme jako společnost mi připadá pořád jasně přímočaré. Množíme se, rozšiřujeme, spotřebováváme, ženeme se za požitky. Ale abychom investovali obrovské množství energie a úsilí na to, abychom se vyhubili? Tento moderní konstrukt mi nesedí. Možná to tak bude. Nemyslím, že se něco takového stane v tomhle století, takže uvidíme. Podnětná knížka, ale docela mě štvala – ale to nevadí. :) Co vadí, jsou argumentační díry, které snad jen kvůli strohosti knihy vznikly. Z tohoto důvodu za mě za 3.... celý text

151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem 2021, Lucie Kutrová

Tak nešlo odolat. Když už člověk ví, co má čekat, tak dostane přesně to, co čeká. :D Nezklamalo. Zdrobněliny, afekty, humor založený na hyperbolách (Lucinčina babičko, to je úmyslné přehánění skutečnosti, jako že Lůca má drobnou nožku číslo 155) exprese, emoce a mezi to něco málo o cestování. :) Lucinka trošičku špatně snáší kritičku a hrozně ji bolí srdíčko, tedy láska, z toho, že jí někdo řekne něco ošklivého. :D Ale teď vážně. Toto volné pokračování je mnohem snesitelnější, když člověk ví, co má čekat. Osobně autorku nesleduji, takže knížka je hezké shrnutí toho, z čeho je zas na prášky. :D Co mě motivovalo, tak to byl zájem o popis něčeho, co znám a hrozně mě zajímalo, jak moc jsou její dojmy odlišné od těch mých. :D Tedy Pavlíka znám z Trailů taky a připadá mi, že to, co Lucie píše je hodně daleko od „života takového, jaký je“. Vynechat podstatné informace jako, že je to hulič jak Brno, že celou PCT prošel zhulenej (stejně jako polovina těch, co tam byla), že je rentiér, který chodí po horách, jinak mu „mrdá v hlavě a dělá bordel“, a další špeky je vážně škoda. Jinak je jak hadimrška a do těch kopců běhá jak kamzík. A některé doma dělané super lehké pomůcky jsou docela cool. Jo a na ledvinku nedá dopustit. :D Jo, je škoda, že zrovna takovéto zajímavosti v knize vůbec nejsou. :/ Ten přechod Nízkých Tater stojí za to. Pro mě to bylo spojené s celou SNP, kde jsme ještě se dvěma holkami přešli celou trasu a ten potůček z Telgártu je docela mazec. :D Je to tam kopec jak sviňa, ale dá se jít i po asfaltu – ale zas to trvá dýl. :/ Jinak ty „chaty“, nebo útulny, jak se jim říká jsou fajn. Některé jsou spravované a vaří se tam, některé jsou jen tak, jak je nadšenci postavili a jsou rozeseté po celém přechodu hřebene. :) A ten závěr v Donovalech na ten Kozovrh, jak jsme to přejmenovali je taky pošušňáníčko. Nejdřív hodinu strmě dolů a pak snad kolmo nahoru. My jsme to šli za jemného mrholení a často to bylo víc zpět nežli napřed. Lůca taky zapomněla říct, že za Kozovrchem je pak asi 7 km luk a jsou hodně rozsáhlé a chodit po nich je taky zážitek. :) No ale každý si pamatuje něco jiného a jiné věci jsou pro něj důležité. :) Osobně myslím, že to není zlá knížka a má své čtenáře. I když tak třetina komentářů je hanlivých, bude to hlavně tím, že kniha je špatně zařazená. Toto není cestopis, ani manuál na to, jak chodit po horách, a jaké to tam je. I když, jo, tak třetina knížky se snaží motivovat k výšlapům. Budu se opakovat, ale bylo by fajn, kdyby se autorka naučila, že pro nemalou část lidí je její osobnost moc. Kámoš jí neřekne jinak jak „Ta růžová pi*da“ a i to patří k tomu, když člověk vstupuje do veřejného prostoru. I do mě se tady obul jeden fanoušek, že má kritika byla neadekvátní. No což. Ne všichni musejí být naměkko, nebo pánové možná natvrdo, z 30leté „lidožravé krávy“ co se chová jak 13letá. :D... celý text

Ucivilizovat se k smrti? – Cena, kterou platíme za pokrok 2022, Christopher Ryan

A příběh pokračuje. Chvilku mi trvalo knížku zpracovat a udělat si názor. Pro mě se jedná o zcela očekávatelné pokračování autorovy předchozí knížky, kde načrtnutou ideu Homo Sapiense pocházejícího ze 150členných tlup přesouvá do přítomnosti a hledá způsob, jak uchopit život ve světě, který jsme si vybudovali. Chris už je ve svém volném pokračování poněkud odvážnější a citace rozhodně pročistil. Ono to i dává smysl, nakolik základní kámen svých úvah již položil. A o čemže knížka vlastně je? Inu, o tom, že jako druh jsme se vyvinuli do prostředí, ve kterém již nežijeme a že tlak, který je na nás společností vyvíjen jde proti naší přirozenosti. Tuhle tezi pak autor vysvětluje a obhajuje a hledá principy, které by se daly uplatnit v naší (americké) společnosti. I zde autor chodí po tenkém ledě a hodně lidí popudí, ne-li přímo nas*re. :D Jeden příklad za všechny: „Proč v klucích utlačujete jejich sexualitu? Pak jim z toho hrabe a dělají bordel! Pak se nedivte!“ Jako kritika současné západní civilizace knížka funguje dobře. Nicméně autorovy nápady naráží na realitu a knížka je spíš hezké intelektuální cvičení nežli něco revolučního. Rozhodně nemá šanci zasáhnout větší čtenářskou obec, no po jejím přečtení pak můžete dělat chytré a nějaké lidi i popudit svými neortodoxními argumenty. :) Celkově se mi knížka líbila. :) Hodně z ní mi přišlo povědomé, protože společenské témata, biologie, paleontologie, … mě zajímají, takže žádné šoky mě nečekaly. :D I když je obálka hnusná (omlouvám se tomu, kdo jí dělal, ale podle ní by mě knížka opravdu nezaujala :D), uvnitř je chutná pecka přehledných argumentů a zamyšlení. :)... celý text

Moja čínska dekáda 2022, Pavel Dvořák ml.

Příjemné doplnění mozaiky k ostatním Pavlovým aktivitám na internetu. Knížka je trošku kratší, než by se mi líbilo a taky hodně z ní již zaznělo ve videích na youtube a blogu. Pavel je průměrný až lehce podprůměrný autor a slovu nevládne. I když mluví je to takové neohrabané. Co mu však chybí ve slovech, to nahrazuje v obrazu. Fotky i videa mají solidní úroveň a je radost vidět, jak nad tím, co natáčí, přemýšlí a jak se vizuálně i dramaturgicky posouvá. V tomto je rozhodně moc šikovný. :) Knížka se snaží trošku víc vtáhnout do jeho Čínské duše. Nicméně nejedná se o žádnou společenskou sondu, ani intimní vyprávění. Autor se všeho dotkne jen zlehka a čtenář dostane nástin toho, co Pavel prožil. Pro ty, co Pavla neznají to může být celkem vděčná knížka na odpoledne. Fanoušci jej zas rádi podpoří – navíc, když se sám v knize vyznává z toho, jak hledá stabilní zdroje příjmů. :) Ohledně Číny je však knížka poněkud strohá. To už mi připadá nadupanější Etzlerův Novinář v Číně (zde je však politické ukotvení jasné a Čínské zřízení dostane docela sodu :D ), nakolik je dlouholetý novinář a na textu je to znát. Celkové hodnocení ale dávám za 3. Pět mám jen pro speciální knížky, ke kterým se vracím a na 4, i když budu brát k úvahu všechny okolnosti to jednoduše není. Nicméně, když bude pokračování, tak určitě po něm šáhnu. A když se mezitím autor posune i po slovní a stylistické stránce, tak to bude určitě krásná knížka. Tak a teď honem na ty děcka Pavle! Se ženou jste za dobře, tak je potřeba další 165 cm mamuty. :D... celý text

Volání z hlubin 2016, Tanya Stewner

Knížka pro náctileté od německých hranic. Nevím proč, ale nějak je to z toho cítit. :D Tak zajímaví začátek pohádky ze světa mořských panen. Tanya si celkem šikovně rozvrhla hned několik linek, které otevírají hned několik možností. Dětská parta se bude muset popasovat s dobrodružstvím a mě moc potěšilo, že konečně je zde knížka, která se nesnaží zasáhnout dospělé čtenářstvo, ale cílí opravdu na děti. I když je začátek slibný, pro starší čtenáře tam toho moc není a dál číst nebudu. Nicméně pořád hezké čtení. :)... celý text

Cesta - Od punku ke svobodě 2016, Lukáš Vincour

Tohle bylo šlápnutí vedle Pro mě zcela slepý výběr a v podstatě mě celá knížka míjí. Osobně tak za 2 hvězdičky, ale tak objektivně si to ty 3 zaslouží. Jinak je to biografické vyprávění hudebníka z okrajového žánru s jemným sklonem k nějakému přesahu. Autor ale není spisovatel a tak se žádný přesah nekonal. Myslím, že ve své bublině/subkultuře může být docela podnětný, ale pro lidi mimo je to dost nezajímavé.... celý text

Milenci v Londýně 2016, Barbara Cartland

Inu, toto kraťoučké (rodokapsové) veledílko bylo vcelku zajímavé. Asi nemá smysl se rozepisovat. Je to krátké, jemně naivní, ploché a nehraje se to na nic menšího, nežli čistokrevný brak. Na ukrácení chvíle v čekárně to jde. Ale brak se dá psát i líp. :)... celý text

Abych to zkrátil 2022, Jeffrey Archer

Jeff jako povídkář? Může to fungovat? Ve zkratce ano. Jak u povídek bývá zvykem, i zde se najdou horší a lepší kusy. Nicméně styl si Jeff drží pořád dobrý, jen tomu chybí ta roztahanost jeho běžných knížek. Celkově mě povídky bavili a je vidět, kdo je Pan spisovatel. :)... celý text

Námesačný 2022, Sebastian Fitzek

Tak tentokrát to nebylo až tak bezva. Nevím, jestli má smysl se i víc rozepisovat. Knížka je o něco kratší než předchozí, vše se točí víceméně kolem hlavní mužské postavy a interakce s ostatními je až hrozivě nedostačující. Myšlenka s náměsíčnictvím docela zajímavá, i následné rozmotání zamotaného (ale to už u Fitzeka beru jako standard). V žánru je to dobré, na Fitzeka spíš podprůměr, takže za 3.... celý text