PavelKrnak
přečtené 163
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Úvodem bych chtěl sdělit, že se zábavné literatuře většinou spíše vyhýbám. I ve filmu se málokomu povede mě rozesmát. Alanu Karlsonnovi, respektive panu Jonassonovi se to povedlo řekněme všeho všudy třikrát, což je na druhou stranu u mé osoby celkem úspěch. Jsou lidé, kteří si libují v situačním humoru. Já se mezi ně neřadím a v životě by mě nenapadlo, že tento typ humoru může fungovat i na stránkách knihy. Tato kniha mi ukázala, že se mýlím. Navíc se zde kombinuje s humorem řekněme složitějších struktur, což vytváří velmi příjemný výsledek. Abych však odůvodnil své hodnocení, jež rozhodně není "na výbornou", musím knize vyčíst její tón. Já chápu, že mnohým sedne a rozumím i lidem, kteří bez přemýšlení, v naprosté euforii udělí knize pět hvězd. Chápu na druhou stranu i ty osoby, jež knihu odsoudí. Každému zkrátka do noty nepadne. Mně sedla asi tak napůl. Celkově jsem velmi rád, že jsem knihu přečetl. Už teď ve mně resonuje, a myslím že se tento hřejivý pocit ještě rozleží. Nicméně místy jsem se nemohl vyvarovat nepříjemným dojmům z křečovitosti, řekněme až umělé struktuře a zbytečné nepřirozenosti některých scén a eskapád. Jistě, o tom ta kniha je, ale není toho někdy až trochu moc? Další z překážek pro maximální uspokojení z tohoto příběhu mi bohužel kladly použité jazykové prostředky. Mluvím zejména o nadbytečném užití nepřímé řeči a spojky načež. Zpočátku to zní honosně a vybraně, jenže po několika stránkách se mi to dost okoukalo. Nevím, zda jsem sám a také jestli tuto chybu přisuzovat autorovi či překladateli. Před oběma pány však každopádně velmi smekám, vzdávaje hold za celkový dojem. Po krátkých a řídkých pasážích, kdy mě kniha začala maličko uklimbávat, mě vždycky probudila a upoutala. Je to dílo šílené i "libové".... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Dějově možná i lepší než Norské dřevo a jsme obohaceni o magické detaily (především okolo pana Nakaty). Na celkově velmi dobrém hodnocení se bohužel z mé strany musí podepsat ten ohavný "product placement", který je v knize všudypřítomný. Krásné vzpomínky na tuto knihu, které mi jistě v mysli vydrží ještě mnoho let, jsou tak trochu ušpiněny konkrétními značkami, které postavy kouřili, řídili, pili a dokonce s nimi i mluvili. Nevím jestli má něco takového pan Murakami zapotřebí, ale v dnešní literatuře se tomu asi bohužel nelze vyhnout, v dnešním komerčním světě se reklama zkrátka vecpe už úplně všude. Kdo si tohoto zvládne nevšímat, knihu si zalíbí a bude zcela uchvácen.... celý text
Vnitřní oko
2007,
Wilbur Smith
Celá sága je výborná. Fascinující knihy. Dechberoucnost příběhu připomíná epičnost typu Quo Vadis. Tónem však může připomínat Píseň Ledu a Ohně a jiná modernější díla. K tomu vzrušení z historického pozadí a údiv nad rozsáhlostí Egyptské civilizace. Tato skvělá kombinace si našla cestu do mého srdce. Leč byl tento poslední díl už trochu slabší, a oproti předchozím třem obsahuje možná až moc naturalistických a sexuálních prvků, všechny knihy se nesou ve stejném duchu... Mě osobně tento styl velmi vyhovoval a také odskočení do současnosti ve druhém díle, dle mně, přidalo na zajímavosti ;-) Vřele doporučuji...... celý text
