petrarka72
přečtené 2609
Láska, román
2004,
Camille Laurens
Příjemná jednohubka, byť nijak originální. Hvězda navíc za závěr.
Na dostřel
2019,
Taylor Adams
O dost lepší než Není úniku - méně překombinované, přesto napínavější.
Telegraph Avenue
2014,
Michael Chabon
Tohle bylo hodně těžké čtení... Příběhy Archyho a Nata, Gwen a Avivy, Julie a Tita, Luthera a Valetty jsou výživné každý sám o sobě - a když se začnou proplétat, doplňované lokálními popisy, odkazy na hudbu, filmy, knihy, z nichž některé jsou známé a některé nedohledatelné, minipříběhy dalších postav (které nejsou rozsáhlé, ale autor cítí potřebu vše vysvětlit, popsat, propojit), žánrově zmítané od nostalgického dramatu přes mafiánský thriller a emancipační historku po romantickou komedii, čtenář se beznadějně ztrácí... Poučena Židovským policejním klubem, knihu jsem si průběžně poznámkovala - i neztratila jsem se úplně - ale o čtenářské rozkoši se taky mluvit nedá...... celý text
Legenda o jazyku - Nepomucký 1972
2019,
Pavol Rankov
Výborná, čtivá kniha. Relativně pozitivní studentský příběh přechází do otřesné zprávy o tom, co bylo možné za normalizace. Smysl pro atmosféru i tragikomický lom, výrazná práce s analogiemi, uvěřitelné postavy. Info o (dez)interpretacích legendy o Johanovi z Pomuku či Janu Nepomuckém prima bonus.... celý text
Geraldova hra
2018,
Stephen King
Jedna z nejslabších kingovek vůbec. Téma ok, ambice vytřískat z jedné dramatické situace, co se dá, taky - ale ono to úplně nefunguje a lezou z toho spisovatelské dráty (SPOILER - když pouta, tak jak fyzická, tak psychická, když zneužití, tak otcem i manželem, když kanibalismus, tak pes, člověk v nouzi i úchyl, když terapie, tak odmítaná i životně nezbytná...). Takže nakonec potěší akorát lehce mystické spojení s Dolores...... celý text
GOGO - Kluk z internetu
2016,
Daniel Štrauch
Hvězda za ilustrace, druhá za kladené otázky, zbytek nestojí za řeč.
Rekonstrukce
2019,
Viktorie Hanišová
První polovina působí jako kompaktní, i když trochu povrchní příběh o rodinné zničující záhadě. V druhé jako by toho autorka chtěla sdělit příliš - něco o tom, že minulost nás může sežrat, upřednostňujeme-li ji před životem, něco o psychóze, která nás přepadne nečekaně, o hledání smyslu, rodině, dětech, smrti, chorobném zmítání se v nepochopitelném světě... Možná to chtělo jen přesnější zacílení. Na druhé straně, četlo se dobře, knihu lze zvládnout na dva zátahy.... celý text
Ludmilina lámaná angličtina
2007,
DBC Pierre (p)
Mám to trochu jinak - VBL mě tak nebavil, že jsem měla strach Ludmilu otevřít - a jsem nadšená. Tahle kniha je mimořádně dramatická, její dvě příběhové linie - ublilská a anglická - dlouho napínají, neb se doplňují značně nesourodě, zároveň jsou každá po svém situačně i jazykově vytříbené. Navíc nejde chválabohu o psychologicko-realistickou záležitost, ale o černou grotesku - v záplavě násilně dojímavých historek je jedna mrazivě násilná velmi osvěžující.... celý text
Ticho a vřava
2014,
Nihad Sirees
Jednohubka ze Dne kobylek, labyrintu Zámku a nabídky Velkého Vůdce. A několik "S" proti absurditě i nebezpečí tohoto světa: slova, sláva, síla. A hlavně smích a sex.
Kar
2019,
Miloš Urban
Ono už tady bylo všechno řečeno... ale neodpustím si: ano, Urban citlivě vnímá krajinu včetně mrtvého varského rybníčku, ano, brakovou inspiraci nikdy nepopíral a někdy se dovyprávěl k vyšší literatuře, ano, tajemství a podivno celkem umí... ale tady se nepovedl nejen příběh; z toho nejevidentnějšího - postavení spisovatele do centra jako přizvaného vyšetřovatele a důvodu některých nemilých událostí je podáno bez nadhledu čili trapně, dialogy jsou nebývale frázovité a koncem jsem se musela prokousávat ještě úporněji než většina postižených v KARu. Na druhé straně - žiju ve Varech (zdrhla jsem tam z jiného mrtvějícího města), takže jsem si užila místopisné pasáže. Žiju ve Varech, takže mě bavilo průběžné lání varoznalce. Žiju ve Varech, a tak jsem minimálně neživá. A tento koment neměl kdo napsat. Nechme se odpočívat v pokoji...... celý text
Serotonin
2019,
Michel Houellebecq
Ne všechno od Houellebecqa čtu se stejným nadšením; zatímco třeba Rozšíření bitevního pole, Možnost ostrova či Mapu a území jsem si užila, s adorovanými Elementárními částicemi či Podvolením mám problém dodneška (o něčem ale svědčí, že jsem si je pořídila do domácí knihovny, abych se k nim jednou mohla vrátit). Ale Serotonin jako by tématikou, náladou i stylem navázal na Platformu, které si cením skoro nejvíc... Zde se prodíráme permanentní krizí a docela ostrým psychickým sešupem sedmačtyřicátníka, jemuž po rozchodu s japonskou společnicí psychofarmaka prokazatelně ničí to poslední, co má, tedy libido a schopnost aktivního sexu, a pošle ho na retrospektivní cestu pamětí i konkrétní krajinou po dávných šuknách s téměř virtuální zastávkou u té jediné, věčné, pravda, zaslouženě ztracené lásky; zjednodušuji, ono to u knih tohoto typu jinak nejde. Hlavní postava je muž nijak sympatický, údajně umírající (jako my všichni), s bezbřehým smutkem v duši, nad nímž až srdce usedá. (Všimli jste si, oč soucitnější je člověk vůči těm "smutným" oproti těm "depresivním"? Nekorektní a nespravedlivé? Ano... a co jako?) Cesta či spíše útěk z Paříže a z dobrého místa, přes pobyt v hotelu (jediné kritérium výběru - antikuřácký zákon zatím nedorazil), polosamotu v bungalovu u přítele ze studií (setkání s pedofilní pornografií, přitažlivostí střelných zbraní i tragickou revoltou krachujících zemědělců v úhledném balíčku), samotu v lese, totální izolaci u TV na pařížském sídlišti - a pokud vám to připadá jako spoiler, vězte, že to ani zdaleka není vše... Sebezpytné úvahy jako vždy pronikavé a (v rámci možností) bez sebeklamů a iluzí, až surově k rozpadu osobnosti a totální apatii; jediné, co zavdává hlavní postavě důvod k aktivitě, je nutnost opatřit si to, co ničí, protože jiná možnost není a naděje v nedohlednu... A napsané tak, že člověk skoro nemůže přestat číst, i když by potřeboval vydechnout, že neví, zdali se má smát nebo plakat, sarkasticky, s humorem, a zároveň empaticky vůči nám, všem lúzrům světa. p. s. Je prima, že Serotonin se u nás dočkal vydání ve stejném roce jako ve Francii - ale gramatické chyby a nepřesnosti zamrzí.... celý text
Velký Gatsby
2018,
Francis Scott Fitzgerald
Tragédie zrodivší se z lehkomyslnosti jazzového věku, který se zrodil z jiné, světové tragédie první války. Hledání smyslu života v prázdnotě, útěk do snu o lásce nebo přilípnutí se k životu někoho jiného. Hezká práce s tajemstvím, nedorozuměním a iluzemi.... celý text
Freudova sestra
2012,
Goce Smilevski
Kniha tak syrová a bolestná, že se může s přehledem zařadit vedle Malého života, vydaného Odeonem o pár let později. Fakta o Freudově rodině věrná, životní pouť vyprávějící Adolfíny drsná, úvahy o podstatě lidství, jeho (ne)smyslu, vlastnostech "blouznění" a životě, který bolí, zařezávající se do duše. Jinými slovy - lahůdka pro depresáky.... celý text
Nesmrtelnost
2000,
Milan Kundera
"Všechno je propracováno, promyšleno, procítěno, nic není ponecháno náhodě, ale ta obrovská dokonalost nás přesahuje, přesahuje kapacitu naší paměti, naši schopnost soustředění, takže i posluchač nejfanatičtěji pozorný nepojme z té symfonie víc než jednu setinu a to určitě tu, na které Mahlerovi nejméně záleželo, " píše Kundera na straně 327. A jen o pár řádků dále: "Neupírám těm symfoniím jejich dokonalost. Popírám jen důležitost té dokonalosti. Ty arciskvostné symfonie nejsou než katedrály neužitečného." A tak dále. Tento autor dokáže na stránkách svého románu předjímat i mou čistě osobní reakci, v celé její ironičnosti a zároveň bezradnosti. Neboť četbu si užívám, a to jak příběhovou část, která nabídne pár překvapení, tím i akceleraci napětí, tak esejistickou, která se odráží od několika goethovských historek a je chytrá, tak chytrá... Ale tu a tam mám pocit, že autor nabízí stenografický záznam svých myšlenek na to či ono téma, dokonce velmi přitažlivě podaný sokratovsko-směšnoláskovou dialogickou formou, ale moje myšlení neprovokuje, protože mozek se usnesl sám se sebou, že autor je příliš brilantní a o tolik dál než já, že plodí obdiv v čistě emocionální podobě, nikoli racionální úvahu. Což je mimochodem asi důvod, proč Bettina Goetha provokovala láskou, nikoli dotazy na jeho názory...... celý text
Apollónova maska
1997,
Mary Challans Renault
Vyprávění hodné obdivu, v němž i evidentní (přiznané) výmysly organicky zapadají do příběhu o vzestupu a pádu města Syrakús na Sicílii a o cestě téhož města od tyrana k tyranovi, zároveň do osobního příběhu původem athénského herce Nikerata, který leccos vidí, lecčemus rozumí a tu a tam i něco (byť zdánlivě nepatrného) ovlivní - a zároveň se přes něj dozvídáme, jak vypadalo, jak bylo organizováno a co znamenalo divadlo ve 4. století př. n. l. Autorka v doslovu tvrdí, že "křesťanství a islám změnily neodvolatelně morální úvahy světa", a tak je zbytečné hledat paralelu s touto částí syrakúských dějin - ale obávám se, že metody politického boje, zneužívání davu, spoléhání na lepší Já občanů a další obtíže demokratického způsobu vládnutí jsou stále podobné, ne-li stejné.... celý text
Rozšíření bitevního pole
2012,
Michel Houellebecq
Přečteno podruhé, tuším po deseti letech. Kdysi doporučeno kamarádem, tentokrát návrat z vlastní vůle, dojem přibližně stejný - nenápadné propadání se do vlastní představy o světě, který je nehybný, nezajímavý a zároveň nedosažitelný, všechno zásadní včetně negativ se děje někomu jinému a jediná možnost je to vtipně glosovat, zatímco člověk vězí až po pás v blátě a namlouvá si, že jde o meditační techniku... U vědomí, jak to všechno (ne)skončí, jsem si užívala ironický humor a fáze propadání hlavní postavy. Na nočním stolku mi leží Mapa a území, rovněž připravená na druhé čtení - a těším se na Serotonin...... celý text
