petrarka72
přečtené 2609
Jediný příběh
2019,
Julian Barnes
Přečteno jedné neděle... Po zklamání, které mi způsobila předchozí kniha přeložená do češtiny (Než potkala mě), je tohle pro mě návrat k Barnesovi ve vrcholné formě. Velmi naléhavá, bolestná a bohatá kniha, opravdu Jediný (jedinečný a výlučný, zároveň osamělost a vzdálenost evokující) příběh o celoživotním dospívání, neodhadnutelných následcích, které nekompromisně přicházejí po příčinách, srdcích trochu kýčovitě planoucích a brutálně realitou kauterizovaných - a o tom, jak "život uplyne, člověk ani neví jak"... Užila jsem si. A kdyby se korektor, byl-li jaký, trochu pochlapil, užila bych si ještě více...... celý text
Neztrácejte víru
2011,
Mitch Albom
Mimořádně působivý, průzračným stylem napsaný a prožitý/ procítěný/ pronikavý příběh o víře, lidskosti a o tom, že nejsme jen naší minulostí. Rabí, pastor Henry a hledající novinář. Přečtete rychle, strávíte pomalu.... celý text
Bloudění
1993,
Jaroslav Durych
Opus magnum Jaroslava Durycha, opus magnum české (nejen) historické literatury. Freska o třicetileté válce, soustřeďující se na období 1621-1635, s velkým počtem historických figur, které se jakoby vynořují a zase mizí tu z mlhy nad Vltavou, tu z dýmu nad bojištěm u Lützenu... Především Albrecht z Valdštejna, který se nenápadně a postupně stává hlavní postavou, díky němu román kulminuje a také končí; tři nehistorické postavy, Jiří, původně rebel zasnoubený s temnotou a ženou spasený, panna Andělka jako symbol pokorné křesťanky, jež do Čech přišla z Katalánska, a rejtar Kajetán, jenž se ve vyprávění jaksi rozpouští, skrze ně zobrazeno fyzické bloudění po celé Evropě s odskokem do Ameriky, jež doplňuje bloudění duchovní, hodnotové a morální... Celé je to narváno fakty, jež je dobré si osvěžit předtím, než se člověk pustí do dalšího úseku (díky Bohu za hodně podrobné heslo "třicetiletá válka" na Wikipedii! - vydání z Atlantisu bohužel postrádá jakýkoli poznámkový aparát). Durych si hraje s číslem tři ve formě i obsahu (tři části románu po deseti kapitolách, trojí opakování některých dějů - třeba návratu na Staroměstské náměstí nebo vojenských masakrů; tři hlavní prosté postavy, tři Kajetánovy ženy, samozřejmě Svatá trojice atd.), zároveň nezapře dramatika - pro každou kapitolu vymyslel konkrétní, často osobně drásavou situaci, do níž postavy postavil, konflikt, který je nutí řešit, a jednání, jehož se dopouštějí... Po prvním, fascinovaném a překotném čtení mám úseky, kterým vůbec nerozumím (že se ke knize musím vrátit, je jasné - ale později, trvám na delším časovém odstupu) a úseky, které už teď zařazuji do zlatého fondu mnou zvládnuté české literatury... Připomněla jsem si inscenaci Národního divadla z roku 1998, tehdy to byla první pražská práce J. A. Pitínského, s vynikajícím Borisem Rösnerem v roli Valdštejna a s hlavní dvojicí Motloch-Etzler; zbyl mi program z té inscenace s poměrně vyčerpávajícími informacemi o Durychovi a způsobu práce na Bloudění knižním i divadelním... Ovšem kniha vede... Ten smysl pro metaforu... ten cit pro napětí... a hlavně ten jazyk - ten jazyk...... celý text
Rekviem
1989,
Jaroslav Durych
Tři jednohubky, psané v téže době jako Bloudění, "menší valdštejnská trilogie" začínající tam, kde ta "větší" končí - a díky relativně malé ploše je přehledná a srozumitelná na první dobrou, zároveň jazykově vytříbená a emocionálně působivá, s občasným ironickým šlehem i patetickým vzmachem. Kurýr jako zpráva o tragickém míjení se, Budějovická louka jako záznam flámu ztracenců a Valdice jako malý česko-švédský horor.... celý text
Císařovy děti nemají šaty
2008,
Claire Messud
Vcelku průměrný společenský román s výbornou poslední čtvrtinou - opravdu připomíná De Lilla (byť ten je v ledačems naléhavější); na druhé straně Císařovy děti vzbuzují znepokojení s lehkým přídechem smutku, což mám ráda. Murray Thwait a další s ním více či méně spjaté postavy jsou nejednoznačné, ne vždy pochopitelné (i když se autor snaží, aby o nich sdělil úplně všechno a vůbec nic si nenechal pro sebe - škoda) a hlavně jakkoli vedle sebe fungující, často s určitou dávkou citu či spojené shodným cílem, jsou zvláštním způsobem nekompatibilní. Prostě další zpráva o amerických hrdinech či "hrdinech", kteří drží spolu dost často z nesprávných důvodů. Což neznamená, že bych "Ulrichovo" řešení schvalovala (i když jde o jednu z mála postav, která skutečně bojuje navzdory dost velkému množství hendikepů)...... celý text
Podle skutečného příběhu
2016,
Delphine de Vigan
Odkazy na Kinga naprosto chápu. Autorka coby variace na Paula z Misery a Tada z Temné půle, mírně stříknuté hlavními hrdiny ze Skrytého okna a Pytle kostí, ukazuje, jak se příběh na dané téma může lišit v momentu, kdy se místo mužů či muže a ženy setkají/ vykolejí/ utkají/ psychoticky zadřou dvě ženy. Ta zavilost, ta zákeřnost, ta mazanost - a je úplně jedno, z čí choré myslí se zrodí... A i když je konec předvídatelný, projít se temnotou ala de Vigan stojí za to.... celý text
Případ Kukockij
2018,
Ljudmila Ulická (p)
Nelehké, věcné, přitom emocionálně působivé čtení, sága rodu Kukockých, byť bez nutnosti pokrevní přízně mezi jeho členy. Spíše než o povolení potratů, všude uváděného jako hlavní lékařův motiv, jde spíše o život a jeho hodnotu a smysl, o nezbytnost paměti a existenci vztahů silnějších, než jsou ty příbuzenské. Myslím, že k této knize se jednou vrátím...... celý text
Šílenství a civilizace: Kulturní historie duševních chorob od Bible po Freuda a od blázince k moderní medicíně
2019,
Andrew T. Scull
Fascinující čtení - byť chvílemi chaotické a s důrazem na dění v Anglii a v USA, bez podrobnější zprávy o psychiatrickém dění v dalších evropských státech. Nicméně z historické zprávy vyplývá, že pohled na příčiny šílenství se snad nemění - jen v současné době koexistují teorie starověké (za všechno mohou tělesné šťávy), středověké (šílenství je následkem hříchů a trestem Božím) i množství novověkých (podstatné jsou fyzické příčiny, představivost, civilizační tlaky...) - a ve skutečnosti čím dál tím více "víme, že nic nevíme". Některé informace a popisy některých metod "léčby" nejsou pro slabší povahy, příznačné je, že většinou jde o ty, které zrodilo dvacáté století. A odkazy na umělecká díla, stejně jako obrazové přílohy potěší.... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Slabší než Hana, silnější než Hotýlek. Čtivé, psychologicky zajímavé i hodnověrné, vzbuzující vzpomínky na babičku - neboť tvrdost a odmítání planých řečí byly znaky její generace. Škoda jen, že všechno bylo dořečeno, nemám důvod se k příběhu vracet.... celý text
A oceán byl naší oblohou
2019,
Patrick Ness
Spíše průměrná Nessova kniha, obrácení stereotypu naruby je spíše mechanické než nějak zásadně objevné. Ale hvězda navíc za ilustrace.
Nespavost
2011,
Stephen King
Stáří je velmi dobrodružná krajina. Krajina plná barev, zvuků, setkání a nalézání skrytých smyslů (ve všech významech toho slova) - a také hnusů typu samota, bolesti a nespavost. Pouť Ralfa a Lois jsem si užila více než poprvé, možná proto, že je mi o 15 let více než při prvním čtení - - a možná proto, že Kingův fikční svět mám lépe zmapovaný, včetně méně oblíbené fantasy části.... celý text
Všichni odcházejí
2008,
Wendy Guerra
Mezi řádky vražedně upřímné, autenticky zachycující bolest ((nejen)) z nesvobody, sugestivně sčítající ztráty zdánlivě bez nálezů. Autoportrét kubánské punkové spisovatelky a výtvarnice jako dítěte a dospívající dívky. Povinná četba pro ty, co mají pocit, že lidé jsou si rovni, někteří však rovnější - a zkřísnout ty, kteří se liší,, je pro jejich dobro.... celý text
Kaleidoskop (70 povídek)
1989,
Ray Bradbury (p)
Vynikající čtení, které je dobré si šetřit... Kromě formální vytříbenosti, smyslu pro metaforu a vědomí pointy je výjimečná soucitnost a empatie autora, přitom bez sentimentu a patosu. Prostě je mu líto osamělé obludy z hlubin stejně jako člověka, který zabloudil v čase či prostoru, stejně jako lidstva odsouzeného k zániku...... celý text
Extáze: Román o Almě Mahlerové
2018,
Mary Sharratt
"Muži určují pravidla a my je porušujeme, abychom se nezbláznily." A podobných floskulí je tento průměrný román pro ženy plný... S Almou, jak ji znám z jiných pramenů jako ženu více než kontroverzní, mě kniha rozhodně nesmířila, dokonce mám pocit, že se k vystižení její osobnosti ani nepřiblížila. Kombinace Deníků s Jungkovým životopisem Franze Werfela má rozhodně vyšší výpovědní hodnotu...... celý text
Stálo to za to?
2019,
Karel Kučera
Sbírka rozhovorů s někdy kontroverzními, ale ve všech případech pozoruhodnými osobnostmi; stoleté výročí republiky je důvodem pro zamyšlení nad dějinami dvacátého století a jejich smyslem, z různých osobnostních hledisek a odborných pohledů, spíše než ideologickým hodnocením rozpadu Rakoska-Uherska a vzniku republiky. Našla jsem spoustu faktů, které jsem neznala, i těch, které jsem znala, ale zasazených do nezvyklých souvislostí; pro mne hodně zajímavé výklady Karla Schwarzenberga jako znalce historie šlechtických rodů u nás, Kateřiny Tučkové jako poučené zastánkyně ženského hnutí, jazykovědce Karla Olivy (nemělo by se zpívat "země česká - domov můj", ale "jazyk český - domov můj"), historika vojenství Jindřicha Marka (na počátku druhé světové války "znovu se vracíme k poměrům z první války, nemáme stát, ale máme armádu") či filozofky Anny Hogenové ("Více odvahy vyžaduje otázku položit než ji zodpovědět. Proto je strach tak zhoubný. Ale my se toho zbavíme."). Do povinné četby bych zařadila oddíl Pohledy odjinud, v nichž se zpovídaní zabývají menšinami, tvořícími v tom kterém období s Čechy stát a výrazně ovlivňujícími českou cestu - Evžen Gál, člen Mezinárodní společnosti pro maďarskou filologii při UNESCO, hovoří o Maďarech, Stefan Zwicker, vědecký historik vyučující v Mohuči, Praze, Brně a Bánské Bystrici, o Němcích (i když ti byli spíš "menšinou" než menšinou), Miroslav Michela, historik Ústavu českých dějin, o Slovácích a Maciej Ruczaj, ředitel pražského Polského institutu, o Polácích. Knihu doplňuje slovníček nejdůležitějších pojmů, od Československých legií přes Maffii a Pittsburskou dohodu po Zákon o zřízení samostatného státu československého, a jmenný rejstřík.... celý text
Dělat věci s rozmyslem je ztráta času
2001,
Jerome Klapka Jerome
Stejně výživné jako "Lenoch". Brilantně napsané, s příjemně suchým humorem. Poslední kapitola mistrovská.