PetrCepek přečtené 875

Útok na pekárnu 2016, Haruki Murakami

Zbytečnost vyštrachaná z úplného spodku šuplíku mého oblíbeného Haruki Murakamiho, kterou tentokrát nezachránila ani tradičně skvělá německá ilustrátorka Kat Menschik. Horší než špatný Spánek, hloupější než primitivní Birthday Girl, divnější než Podivná knihovna. To není nic proti Murakamimu, jehož romány jsou vynikající. Afterdarku bych dal šest hvězd a Kafkovi na pobřeží třeba i sedm. Jen ty jeho samostatně vydávané povídky se mi prostě vůbec nezamlouvají.... celý text

Nenávist 2019, Chris Carter

Třetí Chris Carter během čtrnácti dnů. Bohužel tentokrát velké zklamání. Nevěrohodné robotické dialogy, rozsáhlé vykrádání sama sebe, neskutečně rozcouraný závěr s mnoha nelogickými či nesmyslnými vylepšeníčky. Jako "bonus pro čtenáře" desetistránkový podrobný popis toho, co stane s lidskými těly stojícími blízko vybuchující cé čtyřky. Celé mi to připadalo, jako by šikovný italský rychlopsavec slíbil nakladateli detektivku o 350 stránkách, ale nápadů měl jen na padesát. Raději si nyní dám od tohoto autora na čas pohov a vyzkouším někoho jiného či jinou.... celý text

Zloba 2016, Chris Carter

Můj druhý Chris Carter a opět pochvala. Antidetektivek s vrahem známým už na začátku je spousta; televizní inspektor Colombo by o tom mohl vyprávět. Ovšem detektivek s vrahem chyceným a usvědčeným hned na začátku už tolik není a klobouk dolů před autorem, že přesto dokázal udržet čtenářovu pozornost až dokonce. Pátá hvězda knize ode mne chybí za nepřiznanou inspiraci Mlčením jehňátek, někdy až klopotnou snahu vytvořit supermegamonstrum, jemuž by Hannibal Lecter nesahal ani po kotníky, a zejména za bohužel tradičně nepovedený překlad téže překladatelky, která hlavnímu hrdinovi vkládala v Dvojitém kříži do úst slovo "Jejda!" a ve Zlobě si díky ní jeden z nejvyšších šéfů FBI ulevuje vyděšeným výkřikem "Pro krindáčka!" či "Krindypindy!" Brrrr. Ale jinak opět velmi zajímavá záležitost, byť vzhledem k míře brutality asi ne úplně pro každého.... celý text

Dvojitý kříž 2013, Chris Carter

Prima četba na deku k vodě, kvalitní béčko, které si na nic víc nehraje. Pátou hvězdu nedávám kvůli příliš otrockému překladu (za což autor samozřejmě nemůže), kvůli nevěrohodně spisovné mluvě, kterou se v knize vyjadřují i ti největší lůzři či zabijáci (kde viníka určit neumím) a kvůli autorově téměř obcesivní touze detailně popisovat (výška, barva vlasů i očí, tvar obličeje, přízvuk) co možná největší počet bezvýznamných osob, které se dějem kratičce mihnou v jediném odstavečku - viz například recepční ve fit centru. U důležitějších postav to samozřejmě vítám, ale podrobně popisovat zdravotní sestřičku, která dá hrdinovi tetanovku a navždy zmizí z příběhu, je na pováženou. Nicméně všechny tři výše uvedené výhrady jsou jen drobnosti. Jinak to je dobrý rodokaps.... celý text

Nejlepší pro všechny 2017, Petra Soukupová

Geniální analýza vztahů syn (11) - matka (31) - babička (72) nebo hnusné rochnění v hnusných problémech vesměs hnusných lidí, s nimiž byste určitě nechtěli mít dvojdomek. Obojí je správně. Ale i kdyby platilo jen to "béčko", stejně má smysl román přečíst. Protože slaďoučký vaječňák nebo mňamkovou tullamorku je dobré občas proložit trpkým drinkem typu pelyňkového fernetu. A na hořké fernety je Petra Soukupová expert.... celý text

Zámek naděje 1994, Jiří Kulhánek

Hodnotit celý almanach samozřejmě nemá cenu, ale povídka "Smrt je nejlepší lékař" je poctivá kulhánkovština, která si čtyři hvězdy nepochybně zaslouží. Nic nevysvětluje a s ničím se nemaže - v duchu citátu z Nočního klubu: "Mám dítě a nebojím se ho použít!"... celý text

Hod mrtvou labutí 2018, Ondřej Hübl

Takto by to nejspíš dopadlo, kdyby se Patrik Hartl pustil do psaní povídek: nadsázka, nadhled, nadstandard. Většina povídek skvělá, několik jenom do počtu. Docela by mne zajímalo, zda podobnost postavy pražského kavárníka Hemzy z druhé povídky s reálným pražským kavárníkem a podnikavcem všeho druhu Ondřejem Kobzou, je pouze náhodná :-)... celý text

A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

Fantastickým Backmanovým románům dávám zpravidla pět hvězd /knize "Muž jménem Ove" bych udělil klidně i osm/, ale s kratšími prózami je na tom Backman podobně jako skvělý romanopisec Haruki Murakami. Slušný průměr, ale nic víc. Zde jsem jednu hvězdu přidal za to, že výtěžek z prodeje knížky jde na charitu.... celý text

Povídky 2007, Jiří Kulhánek

Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

Nejsem fandou knih nad 400 stránek, pařížská atmosféra v době alžírské války mne nezajímá a bývám alergický na příběhy vyprávěné v ich formě "předčasně neuvěřitelně vyspělým harantem". Přesto jsem si vyprávění předčasně vyspělého Michela Mariniho o šestistech stranách z Paříže přelomu padesátých a šedesátých let přečetl s velkou chutí a vřele doporučuji všem váhajícím.... celý text

To je přece nesmysl 1994, Jiří Kulhánek

Původně jsem chtěl dát jen dvě hvězdy za první dvě povídky, které se jakž takž daly číst, ale jednu nakonec přidávám s úcty k jiným, mnohem lepším dílům pana spisovatele Kulhánka. Za víc hvězd tahle nesmyslná (Nomen omen :-) divná záležitost bohužel nestojí.... celý text

Živý mrtvý a další policejní povídky 2015, Martin Goffa

Pozoruhodného spisovatele Martina Goffu jsem objevil až z komentářů zde v Databázi knih (Vašku V28, díky) a povídková sbírka Živý mrtvý je naše první společné setkání. Možná právě proto mi některé příběhy - jež nejspíš dokreslují jiná Goffova díla - připadaly jako výborně napsané miniatury, ale nikoli plnokrevné povídky. Takže zatím dávám 4 hvězdy plus další půlhvězdu za skvělý hudební vkus Miko Syrového. Až si přečtu další 3-4 detektivky tohoto autora (které už mám nakoupeny v kindlu) , pravděpodobně doplním i tu zbývající půlhvězdu na plný počet.... celý text

Povídky z jedné kapsy 2007, Karel Čapek

Klasika a obrovská inspirace

Milostná píseň pro kočku 2003, Nikola Tachecí

Agátě je sedmatřicet, cítí se na osmdesát a do základů vyhořelý dům je proti ní novostavbou. Pečlivě napsaný román již rozpadlého (poněkud hermafroditního) autorského páru pro ženy v těžké depresi o tom, že jiná dáma je na tom ještě hůř. "9 a 1/2 týdne" po česku s podstatně drsnějším koncem pro Mickeye Rourkeho i Kim Basingerovou. Tři hvězdy dávám, protože nejsem ženou a žádné deprese mne zatím nedostihly. Ale špatná kniha to určitě není.... celý text

Válkotvůrci 2011, Leoš Kyša

Říká se, že nejlepší věci jsou zadarmo. To ovšem ani omylem neplatí pro tuto bezplatně nabízenou sbírku slohových cvičení na úrovni osmé třídy základní školy, z nichž každé je doprzněno úplně zbytečnou nezajímavou předmluvou. S Kotletou nemají Válkotvůrci společného ani "ň". Pokud však chtěl šéf veleúspěšného projektu "František Kotleta" /v rámci něhož během uplynulých necelých deseti let vyšlo 28 (!) vesměs skvělých knih/ Leoš Kyša čtenářům zdarma ukázat, jak mizerně dřív psával (a možná stále ještě píše), má na to samozřejmě plné právo.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Z tohoto románu se mohou všichni autoři poučit, jak se má literárně zpracovat obtížné téma. Empatické, poutavé, dojemné. Pět hvězd nestačí.

Underground 2020, František Kotleta (p)

Kdo má - stejně jako já - v oblibě úspěšný multiautorský projekt "František Kotleta", tomu se bude Underground líbit. Hlavní hrdina Petr Vachten sice není tak charismatický jako upír Bezzemek ani tak přesvědčivě zásadový jako plukovník Michálek, nicméně vymazlený motiv digidívek či digiděvek vše bohatě vynahradí. Poctivě napsaná oddechovka ve stylu obdobné kotletovské jednohubky Lovci.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

Jsou tři ráno a právě jsem dočetl Tiché roky. Bylo to jako sedět na břehu oblíbené řeky, pozorovat její pomalý tok a uvažovat o plynutí času. Nemusím na tom místě vysedávat každý den, ale určitě se sem vrátím. Do rozednění zbývají tři hodiny a v ruce držím nejchválenější knihu paní spisovatelky Mornštejnové "Hana", kterou jsem včera kvůli koronaviru koupil přes e-shop. Hm, snad stihnu do rána alespoň tři kapitoly ...... celý text

Lovci monster s.r.o. 2012, Larry Correia

Velmi milá blbůstka na odreagování, která si na nic nehraje a od počátku do konce to do vás praží ze všech hlavní. K tomu superlykantrop jako třešinka na závěr. Uvidíme, zda úroveň vydrží i v "povinných" pokračováních.... celý text

Měl jsem zůstat doma / Koně se přece střílejí 1983, Horace McCoy

Zejména drama z tanečního maratónu je úchvatné, včetně doslova strhujícího finále, obdobně jako stejnojmenný film.