petrpospa
přečtené 181
Anatomie lži
2008,
Dan Brown
Dobrý Brown. Intriky, politika, netradiční prostředí, napínavý děj s koncem jako pro hokejové playoff na sedm zápasů. Naštěstí to tentokrát šlo i bez závěrečné americké vlajky, kterou v tomto případě nahradila šukačka v Bílém domě....takže konec opět v těžce americkém stylu.... celý text
Výjimeční lidé
2015,
Peter May
May psát umí, o tom nemůže být pochyb. Tři hvězdy chápejte spíše jako hodnocení v rámci tvorby tohoto autora, ne jako měřítko všech, co kdy nějakou knihu napsali. Úplně nejvíš pro mě stále zůstává Skála a Lewis, dále pak čínská řada a teprve potom Enzo. Možná to bude příběhem ala D. Brown, možná tím, že mi to připomíná Indiana Jonese, který mě kdysi hooodně dávno moc bavil, či dobrodružství se stále dojatým Nicolasem Cagem, na která jsem se naopak nikdo dívat nepřinutil.. A taky mě možná iritují francouzské názvy, které neumím přečíst a připadám si blbě, záběry hořících pneumatik v ulicích nonstop stávkující Paříže, či nastoupený tým francouzské fotbalové reprezentace, kde typicky galského frantíka najdete jen zřídkakdy... Jsem tedy zaujatý, ale i tak to nebylo úplně marné...... celý text
Ostermanův víkend
2012,
Robert Ludlum
Je to jen komentář, můj osobní názor, žádná recenze a hodnocení... Bourneův příběh me kdysi bavil, dokonce ani filmové zpracování jsem nezavrhl. Jenže to už je dávno, dnes to už to nejsou příběhy pro mne... Tentokrát říkám kategoricky NE, Ne, NE! Všechno šlo mimo mě, doba, děj, hrdinové, studená válka, FBI, CIA, KGB... Nebavilo, nebavilo, nebavilo...... celý text
Katyně
2008,
Pavel Kohout
Těžké čtení. A ještě těžší představa, že to byla, a možná ještě je, povinná četba. Nebo aspoň doporučená četba, ať ti naši mladí vidí, proti čemu jsme bojovali. Já to nečetl nijak zvlášť pozorně, ale ani to nebylo nutné, aby mi neuniklo meziřádkové vnímání reálné doby, z které dílo i autor pochází. A úplně stejně, jako jsem neuměl jásat nad pokrokovými autory povinné četby své doby, nejásám ani teď. Jediný rozdíl je v tom, že tenkrát jsme to číst musel a pokud mě to nebavilo, zvolil jsem jiný, rychlejší, snadnější a zábavnější způsob, kterým jsem zjistil, o co jsem to vlastně přišel, respektive nepřišel. Vždycky jsem se bránil a vzpíral autoritářskému přístupu, servilnosti a odevzdanosti, nedělal věci, které se musí, protože si to doba žádá, protože je dělají všichni, protože se to nosí. A snad i díky tomu nesedám na zadek při čtení knih jen proto, že jejich autorem, diktátor, představitel vládnoucí (klidně i jediné) strany, disident či všemimilovanýdemokrat. ...já nejsem nikde organizován a můžu si číst, co chci...Katyni určitě ne... celý text
Tým v nemilosti
2017,
Sophie Hénaff
Humoristická detektivka? Netuším, kdo tak debilní označení vymyslel, ale sem se určitě nehodí. Takový Dominik Dán má ve svých knihách humoru mnohem více. Takže bych zůstal jen u toho detektivka. A to celkem slušná. Plusem je, že to jde i bez hromad mrtvol, bestiálně zohavených a detailně popsaných. Mínusem naopak složitější orientace ve jménech. Za to však neviním autorku, ale spíš sebe. Stejný pocit jsem měl nedávno i u knihy z italského prostředí. Přece jen se s českým Jeníkem nebo anglickým Johnem setkávám častěji. Pokud před úspěšnými jedinci, okázale dávajícími na obdiv svůj majetek, kariéru, úspěchy a podobně, dáváte přednost hrdinům, kterým vše až tak úplně nevychází a přesto to ještě nezabalili, bude vás tato kniha bavit stejně jako mě.... celý text
Dotyk
2018,
Mark Sennen
S ohledem na to, že se jedná o prvotinu, přidávám hvězdu navíc. Jinak by to byly jen tři. Neomdlévám, neusínám nudou, ani nejásám nadšením. Prostě jen další, naštěstí celkem slušně napsaný příběh o sexuálních úchylácích... Nakonec přece jen tu hvězdu beru zpět. :-(... celý text
Odplata
2016,
Andrew Grant
"Grant je brácha Childa? Tak to bude určitě hodně dobré!" To jsem si řekl po přečtení pěti řádků na přebalu knihy. Bohužel jsem se zmýlil. Krutě zmýlil... Grant začíná na úrovni, kde Child po letech končí. Doby, kdy Reacher byl skvělý osamělý lovec, jsou ty tam a teď už se jen plácá v překombinovaných sračkách, které stojí maximálně za tři hvězdy. A teď tu máme dalšího hrdinu, překombinovaného, geniálního, nesmrtelného a především neuvěřitelného. Začal slušně, jako osamělý hrdina v nočním městě, ale to bylo maximum, čím mě oslovil. Nic nefunguje, vše je vycucané z prstu, nic neříkající dlouhé dialogy, minimální šance o popisy a vysvětlení, náhody si podávají ruce s neuvěřitelnými fantasmagoriemi, když přeskočíte dvacet stran, nic se nestane. A nebo naopak se toho stane tolik, že to hlava stejně nepobere... Už dlouho jsem nečetl nic tak ubohého...... celý text
Mrtvá
2014,
James Grippando
První kniha Svědomí mi přišla moc jednoduchá, Mrtvá je zase zbytečně překombinovaná. Nápad s prodejem pojistky vlastní smrti vypadal hodně slibně, ale asi bych raději uvítal divoký hon mafiánů za Jessi, která ne a ne umřít, než Jackovo honění se za vlastním ocasem. Jediné, co se autorovi podařilo, je nasrání čtenářů postavou Cindy. A to je trochu málo...... celý text
Podfuk
2013,
John Grisham
Že to "tak nějak" dopadne, jsem tipoval už po přečtení prvních pár desítek stran. Těch kombinací tam nakonec bylo až zbytečně moc a s každou další se příběh zase o kousek více vzdálil možné realitě. Ještě pár stran, a už by to bylo na hranici sci-fi. Obecně tyto těžce uvěřitelné příběhy nemusím, jenže Grisham je Grisham. Skvěle píše a stejně tak se i čte. A Čecha při tom potěší, že bordel mají i v Americe... P. S. Dnes obvinili Jakeše a Štrougala! Po třiceti letech! Amíci jsou přece jen o fous akčnější... :-)... celý text
Calico Joe
2013,
John Grisham
Hodně silný příběh, kterému dokážu odpustit i baseball, který mě nebaví, vůbec mě nezajímá a rozumím mu jen velmi málo. Ale klidně to mohl být příběh třeba i o dvou rybářích, kteří si vzájemně kradli ryby. Nebo o dvou kosmonautech, kteří si vzájemně dělali díry do skafandrů... Tady jde totiž o něco úplně jiného. O odpuštění, o schopnost udělat něco, čemu se celý život člověk brání a před čím utíká, ale ono ho to nakonec stejně dožene. A jak důstojný konec to bude, to už záleží na každém zvlášť...... celý text
Stesk po krvi
2018,
Dario Correnti
Vraha nemusí vždycky honit jen policie. V tomto případě to na sebe vzali novináři. Starý ostřílený kus těsně před důchodem a mladé tele krátce po stáži, které nemá ani mobil, jistou práci, neumí vařit a ani se oblékat. Naštěstí jí to pálí a novinařina ji baví a to je to podstatné pro skvělou spolupráci se zkušeným kolegou. Děj vcelku odsypává, ale zdá se mi, že těch vražd je na tak malém kousku severní Itálie až neuvěřitelné mnoho. Taky jsem měl trochu problém s orientací mezi postavami, není jich vůbec málo a ani italská jména mi v orientaci příliš nepomohly. A nemůžu si pomoci, pro mě je norma pro dobrou detektivku +-300 stran, tedy o sto méně..... celý text
(M)Učednice
2017,
Ali Land
Další náhodná volba a bohužel nijak zvlášť povedená. Pro mě průměrná kniha, na thriller minimum děje a spádu, takže spíše psycho. O čem to bude, napovídá z jedné třetiny sám název, z druhé třetiny info na přebalu a poslední třetinu najdete na 300 stránkách. Napětí se nekonalo, nebyl důvod. Možná bylo lepší vypustit poslední dvě strany a nechat otevřený konec, s otazníkem nebo bez něj. Ale to by zase někteří čtenáři nepochopili..... celý text
Chirurg
2019,
Petra Dvořáková
Hodnocení přes 90%??? Tak to tedy ani omylem! Skoro bych řekl, že to ani není kniha, ale deník čtyřicátníka, který něco podělal, ale přitom není úplný hňup. Žije průměrný život se starostmi, které jsou blízké čtyřem z pěti čtenářů, vlastně čtenářek. Pracuje, chlastá, řeší své rodiče, dvě děti, své spolupracovníky, vydělává slušné peníze a splácí dluhy, doma mu to neklape, s milenkou je to super... Kniha nemá žádný vrchol, hned na začátku najede na určitou úroveň, řekněme průměr, a té se drží až do konce. Čtenář stále čeká na něco, co ho obrazně řečeno zvedne že židle, ale žádné něco se nekoná.. Knížka má 300 stran, ale klidně by jich mohla mít 500. Nebo tisíc. Nebo deset tisíc. Proč ne? Ordinace v růžové zahradě v knižní podobě. A promiňte mi, na to já se nedívám... :-(... celý text
Rozhodnutí
2018,
Charlotte Link
Detektivka bez detektiva!? No proč ne. Byl jsem moc zvědavý, jestli je to bez dalšího Bosche, Hola, Krauze, Fosterové a jím podobných vůbec možné. A nejenže to možné bylo, ono to bylo i velmi dobré. Napínavý příběh ze současnosti o obchodu mezi západní a východní Evropou, pochopitelně se jedná o obchod nelegální a hodně lukrativní. A tak se nelze divit, že když to někde zaskřípe, obchodníci značnou být hooodně nervózní. Potom už jen stačí být se svou nevyhraněnou povahou v nesprávný čas na nesprávném místě a příběh je na světě. Dobře napsáno a stejně dobře čteno. Oblíbenost autorky v její vlasti má zcela jistě své opodstatnění a určitě se k ní ještě vrátím.... celý text
Zmizelý
2017,
C. L. Taylor
Po přečtení Strachu jsem byl zvědavý. Hodně zvědavý. Tak trochu jsem tušil, že autorka se v pedofilním prostředí vyžívá a Ztracený to potvrdil. Sice to rozuzlení nebylo nikterak napínavé a vzrušující a pedouši tentokrát zcela ostrouhali, přesto se pedofilní odér táhl celou knihou. Výraz táhl je příznačný, protože tak bych celou knihu charakterizoval. I po přečtení 200 stran jsem snažil sám sebe přesvědčit, že je nutné detailně popsat členy rodiny, jejich stavy, mindráky, průsery a depky. Takoví prostě hrdinové této autorky jsou. Nenajdete nikoho, kdo by aspoň trochu zářil a vyčníval nad hladinou všeobecné deprese. Fakt psycho! Podobně jsem se cítil u Raskolnikova, ale to už jinde jsme, to je jiná vesnice... Zkrátka a dobře, i když to není napsáno vyloženě špatně, číst více takovýchto knih za sebou není dobrý nápad. V nevlídném podzimním počasí obzvlášť! Jdu se mrknout po nějaké normální hezké perverzní brutálně bestiální vraždě... :-)... celý text
Strach
2018,
C. L. Taylor
Každý thriller, jehož autorkou je žena, otevírám s lehkou nedůvěrou. A silně zasažen MeToo tyto knihy beru do ruky hlavně proto, aby mě nikdo nemohl obvinit z genderově nevyvážené četby. Po tom, kdy Always už nemají na obalu holčičího bubáka, už totiž přestávám věřit všemu a nevěřím ničemu....:-)) O to větším překvapením pro mě pak tyto knihy jsou a nestydím se za své vysoké hodnocení jako v tomto případě. Zprvu se zdá, že v tomto příběhu není jediného šťastného človíčka, všichni s sebou vláčí nějaké břemeno. Naštěstí temné pedofilní mraky se v závěru roztrhnou a objeví se i kousek slunce. Neodvážím se kritizovat, je-li chování aktérů nereálné, dějové zvraty pochybné a koncepce zmatená. To už tady zvládli jiní, abych byl přesný, jiné. Mužských komentářů je tady opět minimum, zřejmě všichni chlapi slintají u dětských hřišť a pískovišť. Já se naštěstí v pedofilním prostředí nepohybuji a tak věřím všemu tak, jak mi autorka předkládá. Velmi silný příběh se stále aktuální tématikou se čte jedním dechem a na hledání slabých míst moc času není. Nezbývá než jen doporučit k přečtení...... celý text
