petrpospa
přečtené 181
Zpocená záda
2017,
Sára Saudková
Chudák Sára. Jen 43%. Víc jí čtenářky nedaly. To má za to, že píše. To má za to, že fotí. To má za to, že byla v televizi, že žila se Saudkem, že píše příběh chlapa, že to mohlo být kratší, že používá vulgarismy, že je to jen o šukání a o chlastu, o penězích, které čtenářky nemají a tolik by potřebovaly..... Příběh, řekl bych normální, jazyk hodně bohatý, děj stále se opakující jako život naprosté většiny čtenářů a čtenářek, práce - domov - zábava, jen to pořadí má každý jiné. I proto vypadá reálně. Dávám 4 hvězdy abych Sáře zvedl průměr, abych ji ochránil před všemi kritizujícími harpyjemi, které do světa mužů nikdy nenahlédly, nejraději by jej úplně zakázaly a udělaly z něj to, v čem žil David na začátku příběhu... Ale to by pak žádný příběh nebyl....... celý text
Vytoužené dítě
2018,
Catherine Chidgey
Těžké čtení. Silný námět. Netradiční zpracování. Minimální dějový spád. Spoustu čtenářů nezaujme, mnoho z nich ani nedočte do konce. A to je myslím škoda. Občas není špatné nechat se poučit, ponořit se do příběhu, připomenout si temnou historii. Přiznávám, že i já se při čtení raději bavím, nechám se strhnout a vypínám hlavu. Tedy přesně to, co u této knihy nejde. Syrové, mrazivé, děsivé.... A pravdivé! Doporučuji všem (s výjimkou fanoušků Rosamund Pilcher)... celý text
34 dní
2018,
Anita Waller
Vzhledem k tomu, že tato kniha byla náhodnou volbou, výstřelem od pasu, jsem se dobře pobavil. Reálné prostředí a když přimhouřím oko i vcelku reálný příběh. Domácí násilí ve fyzické či psychické podobě potkává spousty lidí, vraždy čtenáře přitahují, tak proč ne? Je to dobře napsáno, závěr slušně graduje. A že je té vypité kávy trochu moc a děj se uprostřed trochu vleče? No Bóže! Zkusme prostě jen uvěřit tomu, že opuštěný a zavražděný manžel není ideálním odrazovým můstkem pro skok do života plného akce, nakupování, večírků, alkoholu, chlapů, výletů a dovolených. Ale možná je to jen pohled naivního chlapa, že holky?... celý text
Tanec smrti
2006,
Lincoln Child
Strašné. Nic nedávalo smysl, jedná dějová zkrátka za druhou, řešení vycucaná z prstu, pravděpodobně z palce levé nohy... Ale proč ne, každému co jeho jest. Možná je to psáno jako parodie a já jsem to nepochopil... Pendergast. Vysoký, štíhlý, jezdící s osobním řidičem v Rollsu po New Yorku...a ujede všem místním policajtům. Tak trochu James Bond. Jenže posledního Pendergasta znám z Volného pádu a tam ho hrál (a dobře) Robert Duwall. Tady mi moje obrazotvornost prostě nepomohla. Diogenes. Magor skákající mezi laserovými paprsky se zubařskými zrcátky. A vlastně současně antiJamesBond. Všude byl, všechno zvládne, logika není třeba, proto ji ani nehledejte... A pak všichni ostatní. Oběti, kamarádi (žádné jsem nenašel), policie versus FBI, bezdomovci i krásky s IQ vysoko nad 200... Příště bych hrdinům doporučil ukradnout třeba raketoplán. Je to v podstatě totéž jako něco mezi přísně hlidaným diamantem a 59 let starým autem odpočívajícím v garáži na špalcích. Stačí jen vhodný převlek, namontovat kola a frnk....a už se nevracet... celý text
Noční dravec
2017,
Adam Brookes
Hodně dobré! Mistrně napsaný pohled do světa neviditelných velkých bratrů. A je úplně jedno, na které straně stojíte, pod kontrolou jste všude. Ve velké Číně i v "demokratických" USA. Až mám strach, že budu do práce jezdit každý den jinou trasou a pravidelně demontovat svůj mobil po každém příchodu na pracoviště. A samozřejmě i po každém příchodu domů! Jeden nikdy neví... ????... celý text
Z hovna bič
2017,
C. D. Payne
Naprostá oddechovka. Napsáno jednoduše a bez příkras. Žádné vymýšlení, žádné těžko uvěřitelné situace, žádná z prstu vycucaná řešení. Příběh lůzra, který se pravděpodobně nikdy nestal, přitom se podobných životních peripetiích děje kolem nás spousty. Příběh odehrávající se na malém kousku Kalifornie, ale mohl se stát kdekoli jinde. Vtipné konverzace, věrohodně popsané životní situace, reálné prostředí. Kdybych tuto knihu náhodou nevzal do ruky, nic by se nestalo. Jen by byla škoda, že mě minula.... Jdu se mrknout po dalším literárním počinu C. D. Paynea... celý text
Noční lovec
2013,
Chris Carter
Chris Carter je 65. ročník. Stejně jako já! A to znamená, že jeho knihy musí patřit k tomu lepšímu! :-) Že je Los Angeles je město zločinců a deviantů, to už vím dávno, protože autorů, kteří zasadili příběhy svých detektivů do tohoto prostředí, znám spoustu. Dlouhodobě u mě vede Connelly s Harry Boschem, kterému k dosažení dokonalého čtenářského prožitku stačí poměrně běžná, takřka každodenní zápletka. Carter na to jde tím jednodušším a v poslední době hodně oblíbeným způsobem, a to cestou mimořádné brutality a sexuální perverze. Vzhledem k tomu, že jsem přesycen z autorů, předhánějících se v tom, kdo vymyslí co nejúchylnější příběh, dávám jednu hvězdu dolů. Prostě mi to připadá dosti prvoplánové, jak zaujmout a přitáhnout co nejvíce čtenářů, lačnících po úchylárnách. A já se k těm masám neřadím. Za co bych naopak jednu hvězdu nad rámec možného hodnocení přidal, je mistrně vedený příběh. Krátké kapitoly vnímám jako jednotlivé filmové scény a na konci každé z nich visí otazník, který nutí číst dál a dál, ve zrychlujícím tempu, dokud mě nezastaví poslední prázdné stránky či tvrdá vazba knihy. Carter umí a kdykoli po něm zase rád sáhnu. Jen ho musím proložit něčím míromiluvnějším.... celý text
Ajša
2017,
Jesper Stein
Letošní štědrovečerní televizní pohádka trvala 104 minut a stála za prd!!! Pyšná princezna, Popelka, Byl jednou jeden král a spousta dalších pohádkových klasik se vejde v pohodě do hodiny a půl. Tak proč se je, sakra, současní tvůrci filmových pohádek snaží tak natahovat? Délka je podstatná pro udržení pozornosti nejen u filmu (a u mužů) , ale i v případě knih. Ne, nevybírám si knihy podle tloušťky svazku, ale poslední dobou mívám ve zvyku, po pár přečtených stránkách nové knihy, podívat se, kolik mě toho tentokrát čeká . Ideál se v mém případě pohybuje okolo čísla 300. Samozřejmě jsou knihy, kde je tato hranice pro mě utrpením, stejně tak i nacházím tituly, u nichž by mi ani dvojnásobná délka nevadila. Ajša je moje první Steinovo dílo a pár stran bych na něm určitě ušetřit dokázal, hlavně v poněkud rozvláčném začátku. Ale to je asi jediná zásadní výtka, protože jinak je to napsáno způsobem, při němž jsem dokázal potlačit i svou averzi k CIA. A chytilo mě natolik, že jsem se dokonce s hlavním hrdinou projížděl po kodaňských ulicích. Zatímco on, pro detektiva netradičně, na kole, já s pomocí Google Maps v pohodlí obýváku. A to je to, co od knihy očekávám. Vtáhnout mě do děje a zaujmout natolik, že si sebe sama dokážu představit jako součást příběhu, chci se projít místy, kudy chodili jeho protagonisté, chci pokračování... Téma je zvoleno trochu netradičně a ve hře je hodně faktorů, díky nimž by se těžko dalo v polovině příběhu s jistotou říct, kdo je pachatelem. A děj graduje i dlouho po okamžiku, kdy už je to zcela jasné. A že na konci velkého finále zůstane i trochu pachuťi? Holt to bude tím, v jakém světě žijeme. Těším se na dalšího Steina a už plánuji eurovikend v Kodani :-)... celý text
Kořist
2018,
Wilbur Smith
Člověk vydrží hodně. Více než kůň. Ale jen, když má silnou vůli. Já ji zřejmě mám, jinak bych tuto knihu do konce nedočetl. Snad jen úcta k věku autora a možná i zvědavost, jakou kravinu ještě ve zbytku děje vymyslí, mě donutily vydržet do konce. Ale posledních 200 stran to už bylo opravdu rychločtení. Kdo má Wilbura rád, zřejmě se mnou souhlasit nebude. U mě zabodoval pouze knihami ze starého Egypta. Ale toto bylo vůbec nejhorší, co jsem ta poslední roky četl. Nemám nic proti bohaté fantazii, ale uvítám, když se příběh odehrává na pozadí něčeho reálného. Tady jedinou realitou bylo moře a Indie. Dále už jen kombinace špatných scénářů pro nikoli béčkové, ale filmy ještě nižších kategorií. Mix filmů jako je Vinnetou, Indiana Jones, Sandokan, Rosamunde Pilcher, Tajemný hrad v Karpatech, Hra o jablko a 30 dílů Pobřežní hlídky s Pamčou Andersonovic.... Strašné! Skoro bych věřil tomu, že dědek Smith je už zasunutý v domově důchodců a poslední knihy za něj píše někdo z ošetřujícího personálu. Ale doporučuji k přečtení všem! Ať vidíte, co všechno je možné... Já příště sáhnu raději po Fany Vavřincové ????... celý text
Něžná fata morgána
2016,
Dominik Dán
Chtěl jsem dát Dánovi na chvíli pokoj, ale neudělal jsem to. A dobře mi tak! Teď už mě to fakt moc nebavilo. Zase někdo běhá po městě, po parku a dokonce i po střeše a znásilňuje a vraždí mladé ženy. Budiž. To je téma, které vždycky zabere a jeho užití je více než časté. Světoví autoři se liší hlavně mírou bestiality a perverze, kterou se snaží ulovit co nejvíce čtenářů. Dán naštěstí (a budiž mu to ke cti) touto cestou nejde a "normální" vraždy mu stačí. Bohužel mě tentokrát nedokázal strhnout jako jindy, za což je hvězda dolů. Druhou hvězdu mu strhávám za sametovou revoluci. Ta mi tu prostě nesedla. A nechci polemizovat nad tím, že to tak skutečně bylo, že nesmíme přivírat oči nebo dokonce zapomínat, že spousta mladých čtenářů v popisu listopadu 89 lehce plave..... Já jsem už poučen byl a teď jsem se chtěl jen bavit. A Dán mě umí pobavit více, než se mu to (ne)povedlo touto knihou.... celý text
Nestydaté neviňátko
2017,
Dominik Dán
Zase Dán a zase dobrý. I když.... Staří známí hrdinové z Našeho Města, známá policejní kancelář, známé chlapské vtipy. Možná se pije o trochu lepší alkohol a přibylo více zkušeností i vyšetřovacích metod, ale téma se zase točí okolo krásných děvčat a může někomu připadat více či méně sexistické. Naštěstí jen tomu, kdo čte několikátou dánovku po sobě nebo aspoň v krátkém časovém období. Naopak ten, kdo drží v ruce svého prvního Dána, bude určitě nadšen. Dán je dobrý, hodně dobrý. A protože chci, aby takový zůstal i v mé hlavě, dám si od něj krátkou, možná delší pauzu. Stejně jako se smaženým vepřovým řízkem, který si dám i dva, možná tři dny po sobě, ale pak se mi prostě přejí. Stačí však dát si guláš, stejk, koprovku nebo žemlovku a hned je to zase ten starý dobrý řízek, na který se těším. A s Dánem to mám stejně...... celý text
Básník
2015,
Dominik Dán
Pár "Dánovek" už za sebou mám, ale toto je můj první komentář na knihu tohoto autora. Zřejmě jsem si nechtěl připustit, že není třeba lovit autory bestsellerů na starém kontinentu, na ostrovech či dokonce za velkou louží, že relativně blízko mě žije a píše vynikající spisovatel, a už vůbec ne, že by to mohl být Slovák!!! Přeháním, samozřejmě. Tolik nacionalismu se ve mně neprobudí ani při hokejovém či fotbalovém derby Česko - Slovensko. Spíše to bude tou povahou blbýho Čecha, který se těší ze sousedovy chcíplé kozy (i za cenu mršiny stejného zvířete ve vlastním chlévě), než aby pochválil v případě, že se sousedovi daří. A Dominiku Dánovi se opravdu daří. Jeho knihy mají vše, co má dobrá detektivka mít. A Básník není výjimkou. Zajímavý a napínavý příběh, s často velmi vtipnými dialogy, zasazený do našeho každodenního života, nepotřebuje žádnou velkou podporu světových bezpečnostních agentur, neohromuje nejnovějšími vědeckými poznatky ani kriminalistickymi metodami, nepomáhá si zcela nahodilými a už vůbec ne mysteriózními těžko vysvětlitelnými jevy. Naopak, drží se hodně při zemi, jak už to v dobách umírajícího socialismu ostatně chodívalo, až čtenář získá pocit, že se to opravdu mohlo stát nebo dokonce se i stalo. Chápu, že mladší ročníky mohou mít problém s pochopením reality končících devadesátých let minulého století. Já naopak tyto pohledy zpět vítám a jsem rád, že už je to všechno dávno za námi. Výborná kniha, jedna z nejlepších, které jsem v poslední době četl. Nezbývá tedy než pochválit a doporučit!... celý text
