Pišingr
přečtené 286
Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje
2018,
Věra Sládková
VELKÝ dojem z knihy. Rozechvívá mi srdce. Citová HLOUBKA hlavní hrdinky, její citlivé vnímání událostí, velice dobře napsané a velice syrově představitelné. Seriál velmi věrně knihu zrcadlí, až uvažuji opravdu tak, zda nebyla kniha napsána až po natočení seriálu? To se mi skutečně ještě nestalo, ale musím říct, že mi to nevadí, naopak. Zaujal mě zde jeden komentář, který se vyjadřuje v tom smyslu, že to byla nuda, ještě že tam byl občas ten Sepp. Vždyť to byla ztělesněná hrůza, ten Sepp! Hrozně mě ten komentář udivuje. Nevím, jestli moje citlivější vnímání té knihy není dáno také tím, že mám vztah k oběma místům – jak k Jeseníku (Frývaldovu), tak k Brnu. Myslím si, že ano. Bylo velmi silným zážitkem číst o válečných událostech v místech, která člověk zná a kudy chodil. Jak se to zdá nepravděpodobné, že se na nich něco takového udávalo. A to je to pouhých 80 let… Tělocvična na Údolní z červených cihel, kde my jsme měli pilatek, a v knize se před ní konaly popravy! Děj knihy mi přijde místy snový, prolínají se v něm představy a vzpomínky hlavní hrdinky, zabarvené jejími emocemi, místy pragmatický, kdy jednají Anna Urbanová a tatínek, ty seriálové postavy zkrátka stále vidím před sebou. Naprosto perfektně zahráno. Myslím, že to byla životní role Heleny Růžičkové. Na tragickej život já jsem pes! I Stanislav Zindulka jako tatínek mi splývá s postavou v knize. Velmi krásnou částí románu jsou jeho dopisy, které posílal Anně Urbanové, přes které se seznámili. Kouzelné. I s těmi chybami. S těmi obzvlášť. Místy není zcela jasné, co se vlastně stalo, předpokládám, že to je dáno vnímáním děvčátka. Vnímáme to, co se děje, jeho očima, jeho zkušeností. Psaní v náznacích – smrt maminky, popravy, zamyšlení Anny Urbanové na kopečku… Rozhodně není řečeno vše… Je to velmi krásná, i když smutná kniha. Ale je zároveň prodchnuta láskou k životu. Moc se mi líbí i ta její anotace: Čtenář románu hledí na svět očima citlivé dívky, která není ušetřena žádné rány a která přesto na život ani na člověka nezanevře, protože je pro ni vždy DOŠIROKA ROZEVŘENÁ NÁRUČ velké ženy a malého muže.... celý text
Letenka do neznáma aneb Rozhovory přes oceán
2021,
Vladimír Kroc
Mám ráda rozhovory, mám ráda biografie a Vladimír Kroc je můj oblíbený moderátor a Krausovi zajímavá rodina. Sečteno a podtrženo = kniha, která stojí za přečtení. Nedokážu si představit, že bych žila tak daleko od rodiny jako paní Eliška...... celý text
Malé ženy
2009,
Louisa May Alcott
Dlouho jsem si chtěla tuhle klasiku přečíst. Krása! Až mě překvapilo, jak mě to občasné moralizování zasáhlo. Chtělo se mi šít a opravovat oblečení, po vzoru malých žen z 19. století :-) Líbilo se mi, jak se zdobily květinami a jak v nich byla americká svoboda a touha po vzdělání a taková životní opravdovost oproti zkostnatělému evropskému kontinentu... Velkým tématem knihy je rodinný život.... celý text
Úzkosti a jejich lidé
2020,
Fredrik Backman
Kombinace smíchu a slz. Opět Backman a opět takto. Zase ty sebevraždy. Napadá mě, že by to byla výborná divadelní hra. Ty dialogy si o to vyloženě říkají. Skupinka velmi současných lidí, kteří se předtím neznali, se stala rukojmími v bytě, který si přišli prohlédnout. Každý z nich je tak trochu svůj a nějak „divný“. Každý má svůj příběh. Kniha má spád, místy je drsná, až lehce vulgární, ale o to víc možná působí současně. "Doprdele, miláčku." Nějak mě to pobouřilo :-) Tahle drsná stránka věci ale tvoří rub hlubokým až patetickým příběhům, které vás rozbrečí, když si je trochu pustíte k tělu. K tomu divadelnímu zpracování možná svádějí i záznamy výslechů od policie, které jsou vlastně scénářem samy o sobě. Také neustálé předjímání v ději, kdy se čtenáři prozradí konec a posléze se k němu dochází, má na spád děje svůj vliv. I to oslovování čtenáře. Vtahování do děje. Přečetla bych si to teď ještě jednou, s vědomím konce. Příběh je vlastně ohromně lidský. O tom, že všichni děláme chyby. O odpuštění.... celý text
Na co Alice zapomněla
2015,
Liane Moriarty
Alice se na páteční hodině stepu uhodí do hlavy a ztratí paměť. Téměř čtyřicetiletá matka tří dětí v rozvodovém řízení se probudí s pocitem, že je jí 29 let a čeká své první dítě. Jak zvláštní! Velmi mě zaujalo, jako moc se člověk za 10 let promění. Jak se změní jeho osobnost. Jak se najednou chovala ke všem mile, ubrala na výkonu, přidala na citu. Uvolnila se. Vše bylo najednou více v pohodě. Jak zarazila sama sebe, když zhodnotila, že je dospělá žena, kdežto Alice před deseti lety byla ještě naivní a nezkušená. Jako kdyby Alicino staré já přišlo urovnat spory a ohladit hrany, které bojovná Alice-matka mezitím ve světě napáchala. Jaké bylo Alicino překvapení, když zjistila, že ji někdo nemá rád! V něčem ale byla starší Alice vážně dobrá. Měla napečeno a zamraženo, vypracované tělo… trochu mě děsí ty „supermatky“ západního typu – i když zde to bylo v Austrálii – které jsou dokonalé ve všem. A to ani nechodí do práce, ale zajišťují chod celé rodiny – logistiku dětí, vaření, nákupy, úklid a ještě stihnou makat na sobě a být krásné. Trochu se nedivím, že byli s Nickem v rozvodovém řízení. Když byla tak dokonalá. Což nebyla, byla trochu zlá. Angažovanost ve škole, různé dobročinné spolky a školkové večírky, bože, je to děs! Na druhou stranu všechno to zorganizovat musí stát spoustu úsilí a manažerského talentu. Ale být nejlepší za každou cenu? Byl to velice zajímavý námět na knihu. Děj sám nebyl až tak převratný, ale ta myšlenka mě nutila vyprávět o té knížce spoustě lidem jen tak pro zajímavost. Jak by reagovalo na Vaši současnost Vaše staré já? Před deseti lety?... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Postava charakterizovaná na obálce mě zpočátku děsila a od čtení spíše odrazovala. Ale je to doják! :-) Konec he hodně patetický. Ale vlastně se mi to líbilo. Bylo to nakonec příjemné čtení před spaním, na které jsem se těšila. Text vyšperkovaný vtípky, svět komentovaný bručounem, který ale čím dál víc taje. Ale jak mohou nazyvat devětapadesatiletého muže staříkem??? Sympatické nedokonalé postavy.... celý text
Láska pro samouky
2019,
Barbora Šťastná
Čtivá knížka fejetonů, které jsou poskládány do příběhu. Upřímné, vtipné, ale padal na mne z ní i smutek, který jsem od autorky nečekala...
