Pišingr komentáře u knih

Moje druhá kniha od autorky, opět se zde objevil taxikář Knut :-) Číst romantickou knihu z německého prostředí je pro mě příjemně osvěžující. Hlavní postava Lena se vyvíjí k lepšímu. Konec se dal očekávat, ale vůbec to nebylo na škodu. Dokonce jsem si i pobrečela. Jediné, co mi trochu vadilo, byla podobnost charakteru Leny s hlavní postavou knihy Život udeří, kam se mu zachce. Trochu mi splývaly.

3 15.08.2023

Tahle kniha mě motivuje k uklízení a smejčení. Ale jako že pořádně: rejžákem, mýdlem a do čista! :-)

4 02.08.2023

Velmi čtivé, zajímavá a závažná témata, vtipné pasáže. Obzvlášť se mi líbily komentáře psa :-) O jednu hvězdu méně dávám kvůli některým drsným scénám. Kvůli těžkým tématům to není oddechovka, ale čte se jedním dechem. Jsem ráda, že už jsme o něco dál.

3 02.08.2023

Zhltnuto za dvě odpoledne. Řekla bych i trochu horor, nejen detektivka!

19 02.08.2023

Zrcadlení…
Hlavní postavou, inspirovanou Vaculíkem, je JOSEF. Spisovatel, který knihu píše. Nikdy se nerozvedl se svou manželkou Marií, žije ale s Xenkou, se kterou má dceru a nyní chtějí ještě chlapce.
XENKA, inspirována Lenkou Procházkovou, je spisovatelka popisující krizi ve vztahu. Jako mladá svobodná matka měla dceru Magdalénu, první muž ji opustil. Ze vztahu s ženatým Josefem má pětiletou Lucku, přeje si ještě syna. Ona pětatřicetiletá, Josef šedesátiletý. Nikdy se však se svou ženou Marií nerozvedl, z toho pramení Xenčina nespokojenost. Je partnerovi nevěrná, píše o tom knihu. Chce ho celého, to, že je manžel někoho jiného, ji zraňuje. Umí pracovat, režim jí ale nedovoluje naplno se věnovat spisovatelské práci, tak uklízí. Po revoluci se do toho opírá s vervou.
PAVLA a Josef jsou hlavní postavy Xenčiny knihy, která reflektuje vztah Xenky a Josefa.
Vypravěč si jejich jména občas vypůjčuje a jména se zde tak střídají, že člověk nakonec vnímá všechny ty vztahy jako vztah jeden.
Jak se dělá chlapec je jedna z knih, která mě inspiruje k psaní. Přečetla jsem i Smolnou knihu Lenky Procházkové, která reflektuje stejný vztah z pohledu ženy. A také knihy Marie Vaculíkové. Tenhle milostný trojúhelník mi několik let ležel v hlavě. Jak to všechno zvládli??? Jak se dělá chlapec je jedna z knih, která mě nutí zpívat lidové písně a toulat se po našich kopcích a končinách. Krása všedního života. Výlety s dětmi, práce jako hra. Jazyk písňový, vzletný, obrazný, přitom civilní. Vaculík zde vystupuje sympaticky, ač nedokážu ty vztahy pochopit a schvalovat, dokážu se s ním jistým způsobem ztotožnit. A to mě na tom vytáčí! :-D

11 03.02.2023

Mám ráda rozhovory, mám ráda biografie a Vladimír Kroc je můj oblíbený moderátor a Krausovi zajímavá rodina. Sečteno a podtrženo = kniha, která stojí za přečtení. Nedokážu si představit, že bych žila tak daleko od rodiny jako paní Eliška...

4 03.02.2023

Bylo to vtipné, ale na to, jak byla hlavní hrdinka málo sebevědomá, se mi nějak nedařilo představit si ji v roli instruktorky autoškoly.

3 03.02.2023

Bylo super podívat se na příběh z prvního dílu (Něco vypůjčeného) z druhé strany. Vztahy, vztahy, vztahy... Přerod hlavní postavy byl až k neuvěření. Ještě bych chtěla číst příběh očima Ethana.

3 03.02.2023

Zařazuji do nedočtených, třeba se ke knize ještě vrátím. Každopádně jsem ráda za ochutnávku autorova stylu. Je to má první kniha od něj. Přečetla jsem 16 kapitol, bohužel musím už vrátit do knihovny. Nemohla jsem knížku ale číst večer, na to jsem byla už hodně unavená. Formálně mi členění do kratších kapitolek neskutečně vyhovuje. Čtenář se posouvá vpřed! Kniha je hutná jako brownies :-) Na malém prostoru je čtivou formou vtěsnáno mnoho informací. Sympatická hlavní postava, Turek žijící v Německu, který přijíždí na východ Turecka. Sníh, Turecko, hory, všudypřítomné náboženství a otázky víry... i ten nejběžnější hovor v čajovně, na ulici má přesah a směřuje k víře. Rozhodně kulturně zajímavé, ale dosti depresivní téma sebevražd. To večer úplně číst nechci...

Moje první kniha od autora, pozdě, ale přece.
Policista Harry Hole řeší se svou mladou kolegyní Beátou loupežné přepadení banky, při kterém je zavražděna zaměstnankyně banky.
Evidentně se navazuje na události v minulých knihách, ale jako prvočtenáři mi to nebrání v chápání této knihy, vše je v kostce vysvětleno a připomenuto. Myslím, že by mi to ani nemělo překážet v tom, číst si ty knihy zpětně.
Co mi trochu vadí na hlavní postavě, je její alkoholismus. Není to tím pádem superhrdina, ale člověk s chybami, což sice bývá fajn, ale nedodává mu to právě na větší důvěryhodnosti...
Norská ponurá atmosféra, stmívání ve tři odpoledne, břečka a sníh jsou mi sympatické.
Asi bych knihu úplně nedoporučovala, ale jako napínavé, jednoduché oddychové čtení dobrý. Zkusím další díly.

15 13.01.2023

Poslouchala jsem jako čtení na pokračování v rozhlase. Konečně! první kniha od Hájíčka. Byla jsem vlastně překvapená, o čem ta kniha byla, takový "archivní" příběh jsem nečekala. Byla pro mě motivací poslechnout si víc pořadů o genealogii a o pátrání po předcích.

9 13.01.2023

Skvělá kniha, zhltla jsem ji jedním dechem! Není to ale oddychovka, docela mě to emocionálně vyčerpávalo.

1 13.01.2023

Skvělá kniha, navzdory očekávání se mi ale více líbil první díl. Pravděpodobně byly historické události zobrazené v tomto díle příliš temné a beznadějné. Obdivuju autorku, jak dokáže množství postav vystihnout tak, že se nepletou. Čte se hladce!

18 13.01.2023

Tahle knížka se četla výborně, 4 hvězdy za smutek, který z ní čišel. Líbily se mi na začátku ty skoky ve vztahu, jedna kapitola krátce po seznámení, druhá kapitola dva roky spolu, třetí kapitola děti... Různé úhly pohledu jednotlivých členů rodiny, ale žádný velký příběh, spíš každodenní život

6 23.11.2022

VELKÝ dojem z knihy. Rozechvívá mi srdce. Citová HLOUBKA hlavní hrdinky, její citlivé vnímání událostí, velice dobře napsané a velice syrově představitelné. Seriál velmi věrně knihu zrcadlí, až uvažuji opravdu tak, zda nebyla kniha napsána až po natočení seriálu? To se mi skutečně ještě nestalo, ale musím říct, že mi to nevadí, naopak.

Zaujal mě zde jeden komentář, který se vyjadřuje v tom smyslu, že to byla nuda, ještě že tam byl občas ten Sepp. Vždyť to byla ztělesněná hrůza, ten Sepp! Hrozně mě ten komentář udivuje. Nevím, jestli moje citlivější vnímání té knihy není dáno také tím, že mám vztah k oběma místům – jak k Jeseníku (Frývaldovu), tak k Brnu. Myslím si, že ano. Bylo velmi silným zážitkem číst o válečných událostech v místech, která člověk zná a kudy chodil. Jak se to zdá nepravděpodobné, že se na nich něco takového udávalo. A to je to pouhých 80 let… Tělocvična na Údolní z červených cihel, kde my jsme měli pilatek, a v knize se před ní konaly popravy!

Děj knihy mi přijde místy snový, prolínají se v něm představy a vzpomínky hlavní hrdinky, zabarvené jejími emocemi, místy pragmatický, kdy jednají Anna Urbanová a tatínek, ty seriálové postavy zkrátka stále vidím před sebou. Naprosto perfektně zahráno. Myslím, že to byla životní role Heleny Růžičkové. Na tragickej život já jsem pes! I Stanislav Zindulka jako tatínek mi splývá s postavou v knize. Velmi krásnou částí románu jsou jeho dopisy, které posílal Anně Urbanové, přes které se seznámili. Kouzelné. I s těmi chybami. S těmi obzvlášť.

Místy není zcela jasné, co se vlastně stalo, předpokládám, že to je dáno vnímáním děvčátka. Vnímáme to, co se děje, jeho očima, jeho zkušeností. Psaní v náznacích – smrt maminky, popravy, zamyšlení Anny Urbanové na kopečku… Rozhodně není řečeno vše…

Je to velmi krásná, i když smutná kniha. Ale je zároveň prodchnuta láskou k životu. Moc se mi líbí i ta její anotace:
Čtenář románu hledí na svět očima citlivé dívky, která není ušetřena žádné rány a která přesto na život ani na člověka nezanevře, protože je pro ni vždy DOŠIROKA ROZEVŘENÁ NÁRUČ velké ženy a malého muže.

16 29.10.2022

Dlouho jsem si chtěla tuhle klasiku přečíst. Krása! Až mě překvapilo, jak mě to občasné moralizování zasáhlo. Chtělo se mi šít a opravovat oblečení, po vzoru malých žen z 19. století :-) Líbilo se mi, jak se zdobily květinami a jak v nich byla americká svoboda a touha po vzdělání a taková životní opravdovost oproti zkostnatělému evropskému kontinentu...
Velkým tématem knihy je rodinný život.

24 09.12.2021

Kombinace smíchu a slz. Opět Backman a opět takto. Zase ty sebevraždy.

Napadá mě, že by to byla výborná divadelní hra. Ty dialogy si o to vyloženě říkají.

Skupinka velmi současných lidí, kteří se předtím neznali, se stala rukojmími v bytě, který si přišli prohlédnout. Každý z nich je tak trochu svůj a nějak „divný“. Každý má svůj příběh. Kniha má spád, místy je drsná, až lehce vulgární, ale o to víc možná působí současně. "Doprdele, miláčku." Nějak mě to pobouřilo :-) Tahle drsná stránka věci ale tvoří rub hlubokým až patetickým příběhům, které vás rozbrečí, když si je trochu pustíte k tělu.
K tomu divadelnímu zpracování možná svádějí i záznamy výslechů od policie, které jsou vlastně scénářem samy o sobě.
Také neustálé předjímání v ději, kdy se čtenáři prozradí konec a posléze se k němu dochází, má na spád děje svůj vliv. I to oslovování čtenáře. Vtahování do děje.
Přečetla bych si to teď ještě jednou, s vědomím konce.

Příběh je vlastně ohromně lidský. O tom, že všichni děláme chyby. O odpuštění.

24 22.08.2021

(SPOILER) Alice se na páteční hodině stepu uhodí do hlavy a ztratí paměť. Téměř čtyřicetiletá matka tří dětí v rozvodovém řízení se probudí s pocitem, že je jí 29 let a čeká své první dítě. Jak zvláštní! Velmi mě zaujalo, jako moc se člověk za 10 let promění. Jak se změní jeho osobnost.
Jak se najednou chovala ke všem mile, ubrala na výkonu, přidala na citu. Uvolnila se. Vše bylo najednou více v pohodě. Jak zarazila sama sebe, když zhodnotila, že je dospělá žena, kdežto Alice před deseti lety byla ještě naivní a nezkušená. Jako kdyby Alicino staré já přišlo urovnat spory a ohladit hrany, které bojovná Alice-matka mezitím ve světě napáchala. Jaké bylo Alicino překvapení, když zjistila, že ji někdo nemá rád!
V něčem ale byla starší Alice vážně dobrá. Měla napečeno a zamraženo, vypracované tělo… trochu mě děsí ty „supermatky“ západního typu – i když zde to bylo v Austrálii – které jsou dokonalé ve všem. A to ani nechodí do práce, ale zajišťují chod celé rodiny – logistiku dětí, vaření, nákupy, úklid a ještě stihnou makat na sobě a být krásné. Trochu se nedivím, že byli s Nickem v rozvodovém řízení. Když byla tak dokonalá. Což nebyla, byla trochu zlá. Angažovanost ve škole, různé dobročinné spolky a školkové večírky, bože, je to děs! Na druhou stranu všechno to zorganizovat musí stát spoustu úsilí a manažerského talentu. Ale být nejlepší za každou cenu?
Byl to velice zajímavý námět na knihu.
Děj sám nebyl až tak převratný, ale ta myšlenka mě nutila vyprávět o té knížce spoustě lidem jen tak pro zajímavost. Jak by reagovalo na Vaši současnost Vaše staré já? Před deseti lety?

9 11.02.2021

Postava charakterizovaná na obálce mě zpočátku děsila a od čtení spíše odrazovala. Ale je to doják! :-) Konec he hodně patetický. Ale vlastně se mi to líbilo. Bylo to nakonec příjemné čtení před spaním, na které jsem se těšila. Text vyšperkovaný vtípky, svět komentovaný bručounem, který ale čím dál víc taje. Ale jak mohou nazyvat devětapadesatiletého muže staříkem??? Sympatické nedokonalé postavy.

14 11.09.2020

Čtivá knížka fejetonů, které jsou poskládány do příběhu.
Upřímné, vtipné, ale padal na mne z ní i smutek, který jsem od autorky nečekala...

5 13.02.2020