Pišingr komentáře u knih
Přišla jsem o romantickou představu o básníkovi Blatném. Ale možná o to realističtější jsem získala. Kniha je psána zajímavým svěžím stylem. Prolíná se v něm bádání, fakta a fabulace. Zůstává trpko z tlouštíka Nezvala.
Nedočetla jsem... trochu mě rozčilovalo, jak Olgu všichni adorují. Sice jsem si ji kvůli tomuhle koupila, ale asi jsem nezačala číst ve správnou dobu. Nechat dozrát:-).
Děsí mě, jak moc jsem s hlavním hrdinou soucítila a jak vysoko knihu hodnotím - vzhledem ke konci a obsahu vůbec. Ale to jeho rozervané nitro... to se prostě nedalo. Smutné. A opravdové.
Hodně se mi líbila ta první část, v něčem připomínala Viktorku od Boženy Němcové:-) Originální myšlenka. Tajemno. Ale ta druhá část s ekoteroristou... Fuj.
Moc krásná kniha, která mě rozplakala. Byly to tak povědomé momenty - vzpomínky na babičku, žlutý gauč, něco, co se předává. Padal na mě z té knihy někdy smutek a úzkost, ale byla to úzkost takového životného druhu. Zajímalo by mě, jak ji budu vnímat, až budu taky mít vlastní děti. To vědomí propojení generací musí působit jako prastaré kouzlo. Podíváte se na svoje dítě a vidíte babiččiny rysy... Knihu mi poslala poštou kamarádčina babička, já ji pak koupila a poslala mojí mamce:-)
Velmi povedená sbírka povídek. Spojuje je Brno. Doporučuju předčítání nahlas za deštivého odpoledne.
Taky jsem si tuhle hru přečetla na popud písní Tomáše Kluse. Líbí se mi závěr, ale jinak jsem byla zklamaná, díky hudbě jsem očekávala víc. Možná by mě uspokojilo divadelní provedení;-)
Zdánlivě všední příběh získává na hloubce právě srovnáním s mytologickými postavami. Důmyslné! Ráda bych se ke knize ještě vrátila, protože se v ní jistě pro mě skrývá ještě mnoho ukrytých významů.
Když jsem ji četla jako malá, nechápala jsem. Nelíbily se mi ani obrázky:-) Bylo mi Malého prince líto, že má tak malou planetu a z beránka v krabici mi bylo úzko. Čím jsem starší, tím je mi ta kniha bližší a bližší.
Téma bohyní je velmi zajímavé už samo o sobě. Ve spojení s rozplétáním minulosti rodiny tvořilo velmi napínavý děj. Přesto bylo do knihy na můj vkus naroubováno až příliš mnoho "dokumentů z archivů" a Vyhnání Gerty Schnirch mě oslovilo mnohem víc.
Krásná knížka o citlivé a potrhlé dívce, vždycky tak nějak těm sirotkům fandím. Moc fajn.
Kniha byla rozporuplně přijímána kritikou - vytýká se jí hlavně absence reflektování holocaustu.
Už je to dlouho, co jsem tuhle knížku četla, ale vím, že jsem to hodně prožívala a přišlo mi to osudové!
Vím, že mě ta kniha trochu zklamala, protože mi nepřišla tak barvitá a pestrá, jak jsem byla zvyklá třeba u Čapka čítat třeba v Povídkách z jedné a druhé kapsy. Otevírá spoustu otázek, ale nenacházela jsem odpovědi. Vím, že to nejde vždy, ale tak nějak jsem z toho smutná.
Kniha Nikola Šuhaj loupežník pro mě dlouho byla tou nejoblíbenější. Je v ní holt kus romantiky. Hlavně ten "pudový hoch", jak se píše v anotaci, hory, láska a drama! A Eržika, co voní po višňovém dřevě... to je prostě krásné.
Tohle je tak vtipná kniha, zůstal mi z ní úsměv a hřejivý pocit u srdce.
Pročetla jsem se celou nocí... nešlo se odtrhnout. To se děje málokdy:-)
S potěšením musím konstatovat, že to bylo moc příjemné čtení před spaním, pohlazení mé češtinářské dušičky.
Kuba si vymyslel strašidlo Barbuchu, které ale rostlo s lidským strachem a ubývalo s projevy lásky.
„Barbucho! Mé drahé strašidélko!“ vykřikl Kubula znamenaje, že jeho přítel zcípne na jeho nevíru a nevycválanost, „Barbucho, miláčku, zaraž ty úbytě, udělej, abys tloustl a byl s námi až do konce našich patálií!“
A což teprv "ženské hrdinky kovářovic Lízinka a rychtářovic Marjánka:-):
"Marjánka křičela až hrůza. Co nám na světě zbývá, když je nám smutno? Spustíme tureckou a při té hudbě nám okřeje srdce. Jen víc, jen víc, Marjánko!"
Všechny ty příběhy hrozně bolí, hrozně. Jsou tak reálné… je to mnohem drásavější čtení než Denemarková. Ale výborně se to čte a je to myslím hodně poučné pro udržování mezilidských vztahů.