pismeno
přečtené 114
Knihy džunglí
1965,
Rudyard Kipling
Dobře se vlci dívejte - jsem později párkrát v životě řekl, v určité situaci. Prostě mi to přišlo trefné. Jako dítěti... Některé části se mi četly těžko a nechápal jsem celkové řazení .. proč je něco připojené k hlavnímu příběhu, jak to k němu patří, proč nemohu přijít na to, jak to k němu patří... Přiřazení schémat zvířatům mi nevadilo .. vždyť by to šlo řadit také do bajek .. celek mě však přiměl číst to víckrát a protože na mě zabíralo závěrečné loučení, zdá se, že prostředí si mě přes všechny těžkosti získalo. Myslim, že do ní ještě jednou nahlédnu, jinýma očima.... celý text
Medvěd a drak
2001,
Tom Clancy
Nepřipojim se k obdivu, protože jsem jí četl až po mnoha jiných jeho knihách a tudíž už to pro mě bylo trochu ohrané. Mezinárodní zápletka pro mě nevěrohodně eskalující, kvůli vpodstatě nešťasně zabitému diplomatovi, který se vměšoval do něčeho, do čeho se jako diplomat vměšovat správně neměl, by se světová krize nerozpoutávala. Chvíli by na sebe házeli bahno ve zprávách. Přijetí Ruska do NATO proběhlo, zcela, ale zcela nerealisticky. Zcela nepřijatelný postup prezidenta v době útoku proti jeho zemi. Zázračné sestřelení letící jaderné hlavice přeprogramováním protirakety na poslední chvíli jak v nejbéčkověji béčkovém akčňáku pod úroveň filmů s Dudikoffem. I když by to nebyl Clancy aby i tady nebylo dost zajímavých věcí. Tak špatné, jak jsem to v předchozích větách strhal ... to neni. Pouze problém laťky, kterou má nastavenou jinde o hodně výše. Kdyby té nebylo, byl by to pohoda relax s pár zajímavými hrdiny, na nějž bych tak vysoké nároky nekladl.... celý text
Nejhorší obavy
1999,
Tom Clancy
Opět mistrovský opus v sérii .. na vnitřních rozporech v exekutivě můžeme nahlédnout do některých neznámých mechanismů rozhodování ... možnost ujasnit si nějaké dedukce o příčinách událostí, které musejí podobně probíhat i v reálu .. aspoň v něčem ... autor opět předvedl mistrovství v zaostření na detail ... líčení průběhu výbuchu jaderné bomby s tim si fakt vyhrál.... celý text
Jasné nebezpečí
2002,
Tom Clancy
Pr mě součástí špičky v sérii vrcholící Rozkazem ... :-) .. a tahle je vlastně z toho možná nejvěrohodnější. Navíc je na ní z Rozkazu prezidenta opravdu hodně návazností (zatímco některé jiné knihy předcházející je potřeba částečně v dalších knihách ignorovat, protože Země by byla již třikráte rozstřílena, kdyby se to vše stalo naplno).... celý text
Duhová šestka
2000,
Tom Clancy
kouknu -li na komentářů okolo, zdá se mi, že hodně záleží na tom, v jakém pořadí se knihy od Clancyho čtou. Nejdřív jsem dal tři hvězdy, ale to bych knize nezaslouženě ubližoval, tak to zvednu. Proč? Proti Z rozkazu prezidenta nebo Rudé bouři to fakt bylo skromnější. Dobří jsou ještě více neskutečně dobří, zlí jsou ještě více opovrženíhodní padouši, až na toho jednoho, co zůstal nepřítelem čestným a proto se dal na správnou stranu ... no ... leccos přitažené za vlasy ... spravedlnost do vlastních rukou správných chlapců jako na divokém západě ... ti se zbraněmi vědí, jak to má být správně a nějaké právníky a politiky si do důležitých věcí mluvit nenechají ... to vše je pravda a mám z toho nedobrý pocit. Proč zvýším z těch třech hvězd? Neznat ty ostatní knížky .. tak je to fakt dobrý relax s mnoha dobře akčními scénami. U akčních relaxů na některé detaily nehledíte. To jen že si jinde nasadil hodně vysokou laťku.... celý text
Světová revoluce: Za války a ve válce 1914-1918
2005,
Tomáš Garrigue Masaryk
Ježto jsem to měl v polici v tom místě, kterému jsem v dětství říkal domov .. ;-) .. po Hovorech s TGM jsem šáhl mezi jinými i po tomto titulu. Již tehdy a což teprv dnes ... asi těžko čitelné pro leckoho. Já jsem rád, že jsem vydržel. Osobně nad tím pociťuji jistou hrdost, že jsem to přečetl, protože ... je to svědectví z trochu jiného způsobu myšlení, jiné doby, chce to jistou trpělivost, odměnou je, že to něco řekne. Étos je trochu jiný, než dýchá z Benešových Mnichovských dnů třeba ... jakkoliv to, že se to Masarykovi (mj. i s oním Benešem) ve velké válce povedlo, na to nešlo sázet přes všechno odhodlání a všechnu cílevědomost.... celý text
Mnichovské dny
2003,
Edvard Beneš
Smíšené pocity... z Benešova působení - avšak velké uspokojení z tohoto bezprostředního náhledu do historie. Mám rád i ty trochu subjektivní náhledy, zabarvené jakýmsi osobním zainteresováním. Jako že zde je i dost citací depeší a podobně, takže ta Benešova subjektivita je dobře vypodložena "objektivními" informacemi (který si zajisté mohl trochu vybírat, různě intepretovat). Nejsem natolik netečným pozorovatelem historie, která se mě ještě poměrně týká, abych to četl bez subjektivních názorů. Nicméně, ať máte jakékoliv názory na období a rozhodnutí o odstoupení (nebo na rozhodnutí o tom, co tomu předcházelo a co odstoupení učinilo zřejmě realisticky neodvratitelným), ať máte jakékoliv názory na E.Beneše, jeho různá rozhodnutí... tento náhled do hlavy (alespoň na přiznané myšlenkové pochody a učiněné věci) člověka, který byl v samém centru rozhodování, ať již v něm stál správně nebo nesprávně... tento náhled je nade vší pochybnost podstatným zdrojem poznání. Pár postřehů se tam dá vyčíst, které nejsou snadno nalezitelné v tom, co jsem o tom jinak četl ... i když, neni to moje téma jinak, takže myslím tím v porovnání jen s běžnou učebnicovou a článkovou úrovní. Některá z těch upozornění jsou taková poměrně jednoduchá a jinak moc nezdůrazňovaná. Například, že jednání v Mnichově bylo v zásadě předem (v řádu měsíců) Československou diplomacií respektovaným mechanismem arbitrážního jednání dle systému Versailesských smluv. Ovšem Francie vítězná a jasně spojenecká v době uzavírání Versailesských smluv a Francie rozklížená a vpodstatě zrazující v předvečer války světové druhé ... toť zásadní rozdíl. K tomu vložené postřehy z Osuského depeší - jak to říct - fascinující jasností vidění francouzské situace ... dýchající beznadějí. Postřehy ... Že otázka uspořádání vztahů s československou německy mluvící (ohromnou) menšinou bylo tehdy již dávno beznadějně prošvihnuté, ačkoliv se zřejmě v lepších letech dalo něco dokázat. Že ani jediná z částí reprezentace této menšiny nevydržela nátlak okolností .. včetně onoho socialistického nebo jakého (omlouvám se, z hlavy) zbytečku, který zůstal zoufale alespoň jaksi věrný republice a komunikoval s exilovou reprezentací ... avšak ani poslední šanci nevyužil a k Benešově výzvě, aby podpořili boj proti Německu, se neodhodlali připojit. Což jakýmsi temným způsobem odpravedlňuje onen navazující temný příběh odsunu ... Jak říkám, Benešovy v některých ohledech (dle mého názoru) poněkud moc prolevicové, prosovětské, vpodstatě appeasmentové svého druhu (jiným zbarvením, než britské a francouzské) postoje mi moc neladí ... avšak soudit jednání člověka ve vypjaté situaci, mezní situaci, kdy bylo třeba beznadějně volit mezi nepřijatelnými možnostmi sblížení (či ústupováním) s Hitlerovým Německem, či Stalinovým Svazem, ... tak tedy tohle soudit je příliš odvážné. Neumím odborně historicky posoudit, jak věrně Benešův pohled vystihuje "objektivní" situaci, zda něco přibarvuje a jak. Ale podhled do mysli osobnosti v ohnisku dění je to dosti dobrý.... celý text
