Plague
přečtené 282
Spad
2016,
František Kotleta (p)
Už po pár větách jsem si položil jednu zásadní otázku …. proč jsem tak dlouho čekal, než jsem si vzal do ruky dalšího Kotletu?! Děj nás bez kdovíjakého ántré a vysvětlování vyplivne v americkém baru v v srdci radioaktivního škvarku jménem Evropa (pro pomalejší a méně zběhlé v zeměpisné, ano myslím Prahu). Po pár stránkách, asi pěti mrtvolách a kýbly a půl z nich vystříkané krve (možná tam figurovala i nějaká ta ustřelená končetina) si čtenář udělá představu o povaze hlavních hrdinů - veteránech hrdinné české armády která už 20 let neexistuje a o tom, v jakem duchu se kniha povede. Zpět k hrdinům. Přežívají si takhle v klidu a pohodě mezi sutí a troskami do doby než se to zase všecko posere. A může za to ….. no kdo jiný než ženská. Po dalších hromadách mrtvol, galonech krve a teď už s jistotou i mnoha ustřelených končetinách lehne bar popelem a nezbývá než se vydat do Brna a po cestě nebrat ještě pár kumpánů. Tady mi to trochu připomínalo Pána prstenů první díl, jen místo devíti jich bylo jen sedm. Nekosí skřety ale pustináře a místo Balroka je jeden ruský kníže. Na to, že měla být lidská populace zdecimovaná, jí zbylo dost aby další hromady mrtvol pokrývali snad každou stránku. A dokonce narazili i na něco, co s trochou fantazie připomínalo Gluma, fakt! Po pár dobrodružstvích na cestách (mrtvoly, krev, ruce/nohy) mě Nuda v Brně rozhodně nečekala. Ale to už si přečtěte sami. Mezi kapitolami se díky flešbekům formou novinových článků dozvídáme, co se vlastně před těmi dvaceti lety stalo. Jak sme to všecko posrali a že to nebyly plasty a globální oteplování co nás zničilo, ale atomovky. Styl vyprávění mě bavil. Takový dobře přisprostlý a surový. Autor se s ničím nijak extra nepáral, všecko mělo ten správný spád. Chvilku akce, chvililinku ne a pak zase akce. Do toho všeho občas nějaký ten sarkasmus a afroamerický humor. Konec bez zbytečných průtahů a zvratů, což vždy oceňuji. Charaktery mě bavily a dodaly ději šmrnc Ikdyž byly poměrně jednoduché. Žádná překombinovaná soukromá dramata jako v rodinných poutech. Jediné mě trošku zamrzelo ….. zase jich přežilo na můj vkus zbytečně hodně. Snad i ze sedmi statečných jich zbylo míň. Doporučuji!... celý text
Vnitřní inženýrství - Jogínův průvodce ke štěstí
2018,
Sadhguru (p)
Dávám 5 a je to málo. Podle názvu jsem měl z knihy malinkaté obavy - přeci jen to zavání zprofanovanými a zpopulizovanými frázemi. Už od první stránky jsem ale poznal, že tohle bude všechno jen ne všemi moderními klišé navoněná trága. Jednoduchý a zábavný pohled na to, jak bylo indické učení (jak fyzické tak i duchovní) vykastrováno pro potřeby konzumní společnosti. V knihách podobného ražení si vždycky ohýbám rohy na stránkách, kde mě něco zaujme abych to rychle našel, až si to budu chtít připomenout. No, tady jich je víc ohnutých, než rovných. Oceňuji nenásilnou formu, jakou autor zvolil. Jazyk je srozumitelný, žádné výrazy které byste potřebovali hledat ve slovníku GUGUa Járy. Příběhy, které dokreslují témata o kterých autor píše jsou velmi trefné a vtipné ... pointa je vždy jasná. Mám rád knihy a autory, co vás přimějí přemýšlet. Ne že bych toho někdy vymyslel, to zase ne. Doporučuji. Velice!... celý text
Umění války
2008,
Sun-c'
Zajímavé dílo. Naneštěstí jsem byl ovlivněn předsudky a očekáváními. A ta se nenaplnila. Neříkám že to není zajímavá kniha. Votomanipotom! Ale ... jak to říct ... prostě tomu chyběl šmrnc, takový to WOW. No tady bylo tak akorát wooohmm, a to ještě po málu. Nicméně doporučuju, jednou to za přečtení stojí.... celý text
Alef
2011,
Paulo Coelho
Kniha byla zase trochu jiná, než jakou jsem jí očekával. Teď můžu říct - "A díky za to!" - v průběhu čtení jsem měl ale kolikrát jiné pocity. To jsou prostě ta očekávání no :( člověk se prostě neponaučí, a stejně si je vytvoří a pak srovnává, když stačí brát to tak jak to je a nepřemýšlet nad co kdyby a mělo by a čekal bych ..... Autor si "DOVOLIL" v jedná ze svých knih věnovat sám sobě, jaká drzost! (ironie Šeldne, ironie!). Ukázal nám, že i on je jenom člověk a i jeho cesta nebyla bez výmolů a kamení. Že i on zakopával. Příběh mě bavil a postavy taky. Jedna vám pije krev a druhá vzbuzuje respekt. Jako vždy byl děj protkaný AHA momenty. Některé okaté a trochu klišatější, ale proč ne. Vždyť to je jen můj uhel pohledu... Určitě doporučuji.... celý text
Hodinový strojek aneb Příběh na jedno natažení
2019,
Philip Pullman
Tyhle příběhy mám rád. Vzpomněl jsem si na podivnou knihovnu nebo jak se to jmenovalo. Na první pohled je příběh obyčejný, ale ..... stačí druhý druhý a třetí abyste zjistili, že obyčejný rozhodně není. Vnímání detailů, to je to co mě na takových knihách baví. Drobnosti které podtrhují atmosféru, jako je kresba, vsuvky vypravěče a třeba taková blbost, jako odpočítávání stránek. Dokonalý! Vždyť jinak to ani být nemůže! Na začátku natáhnete strojek ..... a ten pomalu ale jistě odpočítává tik tak tik tak ke svému nevyhnutelnému konci. Doporučuji. Rozhodně to bude příjemně strávená hodinka (dvě jestli jste ve čtení takoví šneci jako já).... celý text
Jedenáct minut
2009,
Paulo Coelho
Zajímavé čtení, ne tak jako Alchymista, ale zajímavé. Příběh v sobě opět ukrývá pár zamyšlení nad tím nekonečným pachtěním "moderní" lidské společnosti. Hlavní hrdinka hledá štěstí. Stejně jako 90% současné konzumní společnosti věří tomu, že ji někdo / něco udělá šťastnou. Peníze potažmo majetek ... kabelčičky, botičky, drahé šampaňské a samozřejmě osudová láska, která ukončí její trápení. Pozná, jaká je, bude ji takovou milovat a ...... a ...... a ....... to je ti málo? To je přece to oč v životě běží, nebo ne?! Najít něco nebo někoho, co/kdo bude odpovědný za naše štěstí. Proč? protože je to jednoduché, svalíme tu odpovědnost na něco nebo někoho jiného ..... a když se to nepovede, máme viníka (super) a nejsme to my (úplně nejvíc super). Tak příště to bude chtít hezčí kabelčičku, dokonalejšího partnera a snad to vyjde. No, vždyť kdo je zvědavý na to, že si za své štěstí může každý sám. Že nikdo na světě nemá tu MOC udělat nás šťastnými kromě NÁS samotných. To je to poslední co bysme chtěli slyšet. No, uvidíme jak se s tím hlavní hrdinka popere. Držme jí palce.... celý text
Prorok / Zahrada prorokova
2011,
Chalíl Džibrán
"Říkali vám, že jako řetěz jste i vy tak slabí jako je slabý váš nejslabší článek. To je však jen poloviční pravda. Jste také tak silní, jako je váš nejsilnější článek." Prorok nabízí způsob, jak se zbavit předsudků a rozšířit (možná i trochu změnit) vnímání běžných a obyčejných věcí v našem životě. Přijmete nebo odmítnete? ...... záleží jen na vás. Já osobně jsem si odnesl víc, než jsem na začátku (po pár stránkách) čekal. Nebudu lhát a machrovat, že jsem pochopil 100% všeho co jsem přečetl, ani náhodou. Byly pasáže které mi nedotekli ještě teď (a Bůhví jestli někdy). Na druhou stranu byly pasáže, které ano ... a o ty jde. O ten pocit, když se osvobodíte od předsudku který vás svazoval tak dlouho. Těch momentů jsem zažil několik a už jenom kvůli nim to za to stálo. Doporučuji... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
"Dostávám víc než si moje laskavost zaslouží." "To nikdy neříkejte, uslyší to Život a příště vám dá méně." Nemyslím že by kniha byla plná strhujících pravd a dechberoucích mouder. To ne. Je plná obyčejných pravd jednoduchých mouder. Bylo fajn sledovat životní příběh člověka, který se rozhodl jít za svým snem tady a teď. Ne zítra, ne pozítří. A přitom je to tak jednoduché, poslouchat řeči života. Kdyby jenom ta naše mysl nebyla tak prohnaná v tom, jak správně nám našeptávat, že "zítra" bude příznivější čas. Ach milý Godote, dočkáme se tě někdy? Další zajímavá kniha na téma "Žijme tady a teď. To je to jediné co máme. A stále to odmítáme," Doporučuji. Vřele. Ikdyby měla jen zasít semínko pochybností o současných společenských hodnotách.... celý text
Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
2001,
Eckhart Tolle
“Smrt vás zbaví všeho co nejste. Tajemství života je zemřít než umřete. Zjistit, že smrt neexistuje.“ Podle mě jsou dva druhy lidí. Ti, co jsou připraveni na tuto knihu a ti co ne (což neznamená že jednou nebudou). Kdybych ji četl před rokem, dala by mi míň .... přede dvěma, nedala by mi skoro nic. Tahle kniha vás nespasí, neosvítí, nepovznese, ne...cokoli. Autor to opakuje od začátku do konce. Pouze vám ukáže cestu. Když si nepřipustíš, že by mohla být jiná cesta než ta kterou kráčíš, sebelepší argument/kniha/spisovatel/whatever tě o tom nepřesvědčí. Stačí ale jediný moment v životě (u mě nemoc), a vše může být jinak. Kdo sám sobě rád lže (protože to je ta nejsnazší věc na světě) si nejspíš bude lhát dál, ale dá to větší práci .... a třeba jednou nebude. Těm ostatním může pomoct. Říkáš si “A s čím?” Hmmmm. Se vším a zároveň s ničím, protože všechno by nebylo bez ničeho stejně jako by zvuk nebyl bez ticha. A o to jde!! Nic neslibuje, nic negarantuje, nic nezaručuje (a že planých slibů, garancí, záruk jsem si vyslechl mraky).... celý text
Tma mezi hvězdami
2019,
Atticus (p)
Já jsem TMU moc užil. Některé věci mě oslovili hodně, některé víc, některé míň, a pár skoro vůbec. Ale tak to má být. Myslím že si tam každý najde to svoje, co neoslovilo mě, oslovilo někoho jiného. Já zastávám názor že v jednoduchosti je krása, a právě ty jednoduše krásné kousky se mě dotkly kolikrát úplně nejvíc. Nejde o snahu vymýšlet něco nového, ale připomenout to co uvnitř většina z nás má a co pro oči nevidíme a pro uši neslyšíme. Grafická stránka super. Věřím že překlad musel být náročný, ale i tak ..... to je asi to jediné co v několika případech pokazilo dojem, který měl originál.... celý text
Návrat krále
2007,
J. R. R. Tolkien
Všichni jsou už mrtví, DEJVE! Prsten, Glum, Sauron, Saruman, Červivec, Theodén a mnoho dalších vzali za své. Jak už jsem psal, jsem velký, ne VELKÝ fanda filmového LOTRa. Knížka je prostě knížka. Tolik dalších dějových linek, droboučkých příběhů a detailů (ikdyž některé byly spíš DETAILY) dávají tomu všemu úplně jiný rozměr. Všechny příběhy jsou líčeny tak .... jak to říct .... hezky, chytlavě a nenásilně. A právě absence jakékoliv brutality kterou jsou kolikrát takové knihy přeplněné je mistrovská, protože drsnost a surovost bojových scén byla vykreslená velmi výstižně. Ke konci na mě byly některé scény sentimentální ažaž, ale to už patří k té rozdílné době, kdy byly knihy psány. Rozhodně to dojem nepokazilo.... celý text
Dvě věže
2006,
J. R. R. Tolkien
Druhý díl je o něco akčnější. Méně se v něm "zpívá", a za to jsem rád. To bylo asi jediné, co mě v prvním díle opravdu nebralo. Propracovanost světa, postav a děje je parádní. Všechno ostatní už tady asi bylo napsáno.... celý text
Společenstvo Prstenu
2006,
J. R. R. Tolkien
Velmi pěkně napsané a přeložené, což je u fantasy hodně důležité. Tolkienova obrazotvornost a výmluvnost je prostě famózní. Na rozdíl od Hobita už je příběh trochu napínavější a drsnější. Ale i tak, bojové scény postrádají brutalitu a tvrdost, které je v soudobých dílech hromady a potoky. A to velmi oceňuji. Jsem překvapen, o kolik je příběh filmového zpracování ochuzený.... celý text
Stvoření temnoty
2015,
Steven Erikson (p)
Nebudu objektivní – jako obvykle. Na další Eriksonův příběh jsem se těšil. Hodně těšil. Malazká série dává prostor k mnoha dalším dějovým pokračováním. No a když jsem narazil na tohle předkračování a ještě navíc s Anomanderem, jeho bratry a historií Tistejského národa, neváhal jsem ani minutu. Hned po prvních stránkách jsem si vybavil ten pocit, když jsem bral do ruky Měsíční zahrady …… Postavy! Mraky postav! Jména! Mraky jmen! Byl tu ale jeden rozdíl. Tyhle jména mi byla povědomá. Detail? OMYL, kterého se dopustí jen ten kdo to nezažil. Skoro v každé kapitole se objevilo jméno postavy, nebo jeho variace (což mohlo znamenat všechno od přezdívky přes prapředka po prostě a jednoduše jiný překlad). Scenérie, kdy se mi hlavou honily myšlenky „DOPRDELEKDEJSEMTOJMÉNOJEMONVIDĚL“ doprovázené hlasitým „DOPRDELE…..“ a listováním v jednom z desíti svazků Malazké série, se opakovala hodně často. Skoro do poloviny knihy. Proč jen do poloviny? Prostě jsem to vzdal! Jinak bych to četl ještě za rok. Velká očekávání plodí velká zklamání. Kdyby byly v prdeli ryby, a kdyby neexistovala již zmiňovaná MS (čti Malazká série), bylo by hodnocení mnohem pozitivnější. Nicméně, jak ryby tak i MS existují. Příběh je dokonale propracovaný, otomanipotom. Souvislosti promyšlené a vše do sebe pěkně zapadá. Vše je naprosto logické, věrohodné a přirozené. Postavy parádně vykreslené. Hned si najdete sympatické padouchy kterým budete přát dlouhý a šťastný život (a brzo umřou), i zmetky kterým budete přát dlouhou bolestivou smrt (a budou s vámi až do konce). Tohle všechno je okej! ALE! Jsou pasáže které se strašně vlečou! Nudné filozofické kecy, které pomálu nevadí a tak trochu tam i patří. Ale tady je toho prostě moc. Žoldáci se na jedné stránce sekají na kusy a na další vedou řeči, že by jeden plakal. Některé pasáže jsou tak nudné a nezajímavé, že jsem je prostě přeskakoval. A když už to vypadalo že se děj pořádně rozjede a já se nebudu stačit držet křesla … BUM … další kýbl nudy. A já se ptám PROČ?! Kdyby byla kniha poloviční, vůbec by jí to neuškodilo. Šetřili bychom naše lesy a možná i peněženky. Vůbec nevím, jestli si pořídím druhý díl. JO, až tak.... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Napodruhé byl Terror snad ještě lepši než napoprvé. Možná to bylo tím, že jsem poslouchal audioknihu a výkon Martina Stránského a kolektivu byl emejzin. Ikdyž jsem věděl, co mě v knize čeká, tak stejně jsem byl ohromen příběhem, který autor tak mistrně vypráví. To, co zažívali účastníci podobných výprav (a je jedno jestli do ledových pustin, pouštních pustin nebo neprobádaných pralesů) už dneska nemáme šanci zakusit. Ne s tím jak devastujeme přírodu, ne s tím moderním vybavením, ne s tím jaká zpovykaná selátka se z nás stala. RESPEKT vám průkopníkům, objevitelům a dobrodruhům! No já jsem shodou okolností poslouchal příběhy Terroru v době, kdy startoval "Kdo přežije" nebo jak se to jmenuje. Viděl jsem první dva díly a stačilo mi to na hodně dlouho, než si něco podobnýho kdy zase pustím. To je jedno, to jsem říct nechtěl .... zpátky k věci. Představte si, že posloucháte o tom jak parta námořníků trčí dva roky v zamrzlý pustině, polární noc trvá bůhví jak dlouho, teploty jsou tak pod bodem mrazu že už jen z toho poslouchání vám kulky lezou zpátky do břicha, nemaj pořádně co jíst a kvůli kurdějím krvácejí z míst, odkud by nikdo krvácet nechtěl .......... No a do toho po chvilce vidíte hlupáka s blonďatým přelivem na hlavě (prej je slavnej, já ho viděl prvně a doufám že naposledy), který se zhroutí z jedné noci pod širákem protože pršelo?! ne, ono PRŠELO! chápete! jako že voda padá na vás a vy ste mokrý. Ježíš jak já se smál .... ale spíš by z toho člověk měl plakat. Doporučuji snad ještě víc než minule! (Terror, ne tu kokotinu v televizi)... celý text
Bylo nebylo
1984,
Božena Němcová
V antikvariátu jsem našel tenhle stroj času, který mě teleportoval zpátky do dětství. Nádherné pohádky doprovázené nádhernými kresbami.
