Plague přečtené 282

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Nejsem literární kritik - neumím ohodnotit, jestli je historicky dílo přeceňované nebo podceňované nebo jestli si Hemingway zasloužil Nobelovku nebo ne. Jsem jen obyčejný čtenář, kterému se Stařec a moře líbil. O čem celý příběh je a jak skončí jsem věděl (i s průměrem 3,9 z literatury a českého jazyka) a kdybych ho četl jako povinnou literaturu, určitě bych ho nedocenil. Co mě tak dostalo .... samotný příběh. Je jednoduchý a o to víc mě zasáhl. Tématem je respekt, ne RESPEKT. Tak hluboký respekt, který člověk (v podání starce) chová k přírodě (v podání ryby) mi bral dech. Ano, respekt a úcta jednoho živého tvora k jinému. Smutné, když si uvědomím, že v současnosti není člověk schopen respektu a úcty sám k sobě, natož k přírodě. Pozor, nezaměňujme úctu a respekt za přehnanou lítost - stařec několikrát oslovuje rybu, vyjadřuje svůj obdiv na její vůlí, ale zároveň opakuje, že ji loví a nakonec uloví. Svého činu lituje jen jedinkrát, a to ve chvíli, kdy jeho kořist žerou žraloci, protože tím jeho činy pozbývají na smyslu. Velkolepost závěru je opět v jeho jednoduchosti - den (souboj člověka s přírodou) končí a zítra začíná nový, nikdo už se neohlíží, hledíme jen dopředu. Doporučuji... celý text

Mořská panna 2012, Camilla Läckberg

Tak nevím - můj první severský autor(ka) detektivek a na větvi z toho rozhodně nejsem. Můj komentář je čistě subjektivní, nekamenujte mě. Možná moje zklamání způsobuje i fakt, že manželka o celé sérii básní, jak je to skvěle napsané, promyšlené a nepředvídatelné.... a teď moje zkušenost. Děj je lineární a poměrně jednoduchý. "Zašmodrchat" a ozvláštnit to mají za úkol flashbacky (které se s postupujícím časem více prolínají s "aktuálním" dějem) kombinované řešením soukromých trablů hlavního hrdiny a hrdinky. Flashbacky fungovaly - ač byly poměrně průhledné, tak byly dobře napsané a "zapasované". Oproti tomu soukromé problémečky jsou otravné - ufňukaná maminka a tatínek nezvládají jednoho rozmazleného potomka a čekají je další dva.... good luck. Dokonce to na mě místama působí, že tyhle pasáže mají nenápadně nahradit nedostatky hlavní dějové linky. Jak jsem už řekl, samotný děj není složitý, pár postav s jednoduchým propojením a zápletka, na kterou přijdete v polovině. Takže velké finálové odhalení vám dech nesebere. Jako by to autorka tušila, "šoupla" na konec totálně nečekanou pecku (ze soukromí hlavních hrdinů - jak jinak), kvůli které vezmete další díl (jako by autorka tušila, že kvůli novému detektivnímu případu to už asi nebude).... celý text

Elrik: Příběhy bílého vlka 1998, Michael Moorcock

Vetřelci omnibus. Kniha druhá 2010, Dan Jolley

Další vesmírnej kotel zábavy. Sice slabší, než první díl, ale pořád jsem se velmi dobře bavil. Oceňuju originalitu. Příběh jako takový se nezakládá na žádné filmové předloze a snaží se jít svou originální cestou - a to je dobře. To platí i pro postavy )nemyslím konkrétní persóny), ale charaktery. Už to není klasický padouch hnaný touhou po penězích který je schopen obětovat cokoli a kohokoli proti klaďákům, kteří naopak pro záchranu kohokoli položí život. A to se mi líbilo - v první části to je záporák s náznakem charakteru a naopak v poslední kladný rádoby hrdina který zas až tak kladný není. Kresby jsou pořád povedené - až je to na škodu, protože vás tím okrádají o představivost. Co jsem mě pobavilo bylo nenápadné napojení na 1 a 2 filmový díl - opravdu nenápadné. Postava Rakea (místo Drakea), Wasquezová ml., Boston (místo Dalas) a a další které si teď sakra nevybavím. Za mě 80% - fandům Vetřelců doporučuji! Osobně se těším na další díl.... celý text

Krajní meze 1 1997, * antologie

Paráda. Přesně takhle mám KM rád. Viděl/pamatoval jsem si tři ze čtyř příběhů, proto jsem neměl to potěšení vychutnat si konec jak se na KM patří. To je asi největší "nedostatek" knihy. Jestliže jste sledovali seriál, kniha vám toho moc navíc nedá - přeci jen jsou to "jen" povídky. Mě se nejvíc líbila první a třetí povídka (první jsem neznal). Je fajn si uvědomit a pak časem připomenout, o čem je hrdinství. Přijde mi, že dnešní televizní a herní doba je plná hrdinů, kteří svými neohroženými skutky zachraňuji miliony a získávají si davy obdivovatelů. SuperSpidekBatAnt a kdoví jací další MANI. Realita bývá ale mnohem krutější - kolik hrdinů by jednalo stejně s vědomím, že se o jejich odvaze a oběti nikdo nedozví... nikdo jim nepostaví pomník ..... nikdo si na ně nevzpomene? Obětovali by jste život, aby jste zachránili jiný (nebo dokonce celý svět) i když by jste věděli, že se to nikdy nikdo nedozví? Že by definice mezi hrdinstvím a ješitností? Celkově - velmi příjemné a čtení. Povídky jsou čtivé a chytlavé a hlavně nabízejí možnost zamyšlení - tedy ne přímo nabízejí, ony k němu vyloženě nutí. Zamyslet se na věcmi, nad kterými by jste jinak nepřemýšleli, nebo přemýšlet o běžných věcech naprosto odlišným způsobem.... celý text

Vetřelci omnibus. Kniha první 2009, Mark Verheiden

WATAFAK!! Při čtení tohohle Omnibusu jsem byl jako v rauši . Miluju filmy...všechny....ano, i 4. Jako první jsem jako smrad viděl 2 díl a na ten zážitek nezapomenu - NIKDY - dělal jsem doma hrdinu a pak jsem se každý večer, když jsem šel spát, bál dalších 5 let. Víte, měl jsem proti posteli mezeru mezi zdí a skříní, kde na mě každý večer koukal vetřelec. U hry AvP 1 jsem za mariňáka sral magi v kostkách. Tenhle komiks má všechno to, po čem touží každý (soudě podle sebe) milovník vetřelců a co nedostal v Covenantu a Prometheovi. A to je to jen JEN komiks - nerad to říkám, ale Scotte, na dalším díle se poraď s Verheidenem! Děj mě pohltil po prvních stránkách a chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval. Jedná se o alternativní pokračování 2 dílu a proto vás znalost filmových pokračování mate. Ale jen chvilku, zvyknete si rychle a pak se necháte už jen unášet. Příběhově jsou jednotlivé části perfektně sladěné. Ve dvojce se mi líbili Newt i Hicks a mrzel mě jejich filmová osud. Proto jsem z vývoje v Omnibusu byl o to víc nadšený. I tady se střetává hrdinství, odvaha a čest na jedné straně, s lidskou hloupostí, nadutostí a hamižností na straně druhé. Kresby jsou parádní a respektují původní „ideu“ a navíc dávají porci pořádný vetřelecký řežby. No prostě - zážitek od začátku do konce a pro milovníky (nebo "obyčejné" fandy) Alienů MUST HAVE kousek. Od teď se na Predátora těším ještě víc.... celý text

Vládci loutek 1992, Robert A. Heinlein

Zaboha si nemůžu vzpomenout na název toho filmu, který byl podle knihy natočen, ale stačili 3 stránky, a úplně se mi vybavil z temnoty. I s časovým odstupem se jedná o velmi napínavé čtení s originálním příběhem (myslím, že se zde dost inspirovala i moje oblíbená StarGate). Začetl jsem se ani jsem nevěděl jak. Příběh pěkně utíká, hlavně v první polovině. Hlavní postavy retro super agenta a retro super agentky se mi líbili - hlavně hrdina si získal moje sympatie, když se nenechal rozházet dlouhovlasou, zrzavou agentkou. Škoda, že o ně zase rychle přišel ve druhé půlce, kde mě pasáže s jeho hysterickými výlevy doslova …. štvaly. Co jsem ocenil, byl závěr. Jednoduché vyvrcholení příběhu, ještě malá zápletka na konec a pak finále, které působilo seriózně jako celý příběh (žádný nabubřelý Happy End).... celý text

Hvězdná pěchota 1995, Robert A. Heinlein

Tak tahle kniha mě dostala! Ve filmu mě hodně zaujala myšlenka společensko-politického systému a byl jsem zvědav na knižní předlohu. PARÁDA - nemohl jsem se od knihy odtrhnout a zhltnul jsem jí naposezení. Je pro mě neuvěřitelné, jak autor v roce 1952 dokázal popsat hlavní vady naší současné (po padesáti letech) společnosti a zároveň definovat "ideální " formu společenského řízení a uspřádání. Nejedná se o pouhou kritiku současné společnosti, depak. Naše současnost je srovnávána s "jejich" současností - přesně definované společenské vady s jejich dopady do vývoje naší společnosti vedoucího ke zhroucení systému. Když jsem tyto pasáže četl, úplně jsem viděl dnešní svět kolem nás. Pohrdání volebním právem, demokracie jako nástroj politických loutek v rukou miliardářů, uprchlická krize a překrucování morálních zásad. Už jenom odvaha vyslovit (napsat), že člověk jako takový se morální nerodí, ale musí se morálce naučit, si zaslouží uznání. Ano, když člověk nebude nad vyslovenými myšlenkami přemýšlet, povrchně může knihu označit jako propagaci totalitního režimu – ale to by bylo stejné, jako srovnávat Egypt se Třetí říší. Já jsem autorovo poselství pochopil tak: Naše arogantní myšlení, že jsme nyní na vrcholu společenské evoluce a už není kam se posouvat, nás může přijít zatraceně draho. Násilně bránit vývoji, nebo ho brzdit eliminováním jednotlivých projevů nedostatků současného společenského systému nevyvolá nic jiného, než kolaps. Autor neříká, že k tomu neodvratně směřujeme, to ne. Varuje před tím, abychom si mysleli, že se to nikdy nestane. Máte-li rádi témata „co kdyby“ a rádi přemýšlíte tam, kde ostatní ne, Hvězdnou Pěchotu doporučuji. Jestli hledáte pořádnou vesmírnou řežbu, pusťte si .... nevím, třeba Starship Troopers. HAHAHA... celý text

Maska omnibus: Kniha první 2010, John Arcudi

Ale jo. Můj první komiks. Chvilku mi to trvalo, než jsem se do toho dostal. Asi to bude znít blbě, ale sledovat text příběhu a zároveň se soustředit na tolik obrázků.... no ale rozkoukal jsem se a nakonec jsem byl příjemně překvapen hlavně proto, že jsem nevěděl co mám čekat. První dva příběhy jsou super jak dějově, tak i graficky. Zábavné pojetí tématu "superhrdiny" u kterého jsem se docela i nasmál. Ze začátku mě překvapilo, jak byly příběhy(hlavně ten první) brutální, ale opět - nijak přehnaně a moc dobře to ladilo s celým příběhem. Líbilo se mi to víc, než filmové zpracování - komiks si na nic nehraje, má pobavit a to se mu u mě povedlo.... celý text

Dumasův klub 2000, Arturo Pérez-Reverte

Tak na tuhle knihu jsem se chystal delší dobu – film Devátá brána se mi líbil (jeden z posledních, kde se na Džonyho dalo ještě dívat) – ale měl jsem trochu obavy, jak to u zfilmovaných knih mám. Protože jsem doufal v jiný konec, než byl ten filmový, šel jsem do toho. Poloviční úspěch – kniha končí úplně jinak než film – ale úplně jinak, než na co jsem se těšil….takže to je vlastně fajn, mám rád překvapení. Děj jako takový se hodně propracovaný a znalost filmového děje byla za začátku na škodu, protože jsem měl tendenci předvídat a ono se toho hodně liší. Hlavním tématem není jen okultismus a téma ďábla, ale je to půlnapůl kombinované bibliofilií. Hlavní postava, Lukas Corso pátrá po pravosti části díla Tří mušketýrů. Jako „bokovku“ ještě ověřuje jiné dílo, ve kterém se má ukrývat recept na vyvolání ďábla a jehož autor skončil v roce 1666 (tři šestky … náhoda?) na hranici. Na první pohled dva příběhy, které se začínají podezřele prolínat a kdo ví, možná toho mají společného víc, než se ze začátku zdálo. Z čeho jsem byl na větvi, je mistrná kombinace autorovi fikce a opravdových historických událostí. Kdyby dílo „Devět bran do říše stínu“ opravdu existovalo, o reálnosti příběhu bych nepochyboval. Kromě fantasy mám rád téma okultismu, takže jsem si čtení užíval. Protože autor dodává reálnost celému příběhu tím, že do něj zakomponoval mnoho opravdu vydaných děl, našel jsem zde mnoho knih, které si rád přečtu. Celou atmosféru dokreslují parádní ilustrace, které vás zatáhnout do příběhu a přimějou vás pátrat spolu s Corsem. Celý příběh vyvolává opravdu hodně seriózní dojem, žádné okultistické sra…klišé typu blábolení zaříkávacích formulek proti zrcadlu se třemi šestkami kečupem napatlanými na čelo….. Jak jsem psal na začátku, konec by se mi líbil úplně jinak, ale na škodu to rozhodně nebylo. Upřímně doporučuji.... celý text

Pán ledové zahrady 2007, Jarosław Grzędowicz

Tak předně - další moc pěkná kniha, ke které jsem se dostal díky výzvě. Hledal jsem fantasy s pěknou obálkou a Pán ledové zahrady byla logická volba. Moc jsem toho nečekal (navíc po sérii Eriksona je laťka zase o něco výše) ale o to víc mě příběh dostal. Je sice jednoduchý a dost věcí se dá předvídat, ale je originální a dokáže si vás pěkně omotat. Proč? Kdo z nás, milovníků fantasy nesnil o tom, že si obleče kroužkovou košili, nárameníky, náloketníky, náholeníky, nástehníky a bůhvícovšechno, nevezme štít, meč, luk a šípy a nevydá se do světa likvidovat příšery?? Tak to je hlavní hrdina Drakainnen. Několik let v "naší" době cvičen k tomu, aby se vydal na cizí svět, který se nachází v období fantasy středověku. Jak říkám, mě do dostalo hned. Opravdu se na to dá připravit? Život bez ranní kávy, kroasantů, tabáku, toaletního papíru! a obchodů tesco - o to víc nepohodlí, smadlavého masa a hnusného piva. Hrdina jde na záchrannou misi a nesmí zasáhnout do vývoje civilizace a tomu odpovídá i jeho vybavení - vše je "dobové" a nesmí s sebou mít(to neznamená že nemá) nic, co by neodpovídalo tamní "současnosti". Jak říkám, velmi originální a chytlavé. Tempo vyprávění se mění a díky tomu se neokouká. Chvilku vypráví hlavní hrdina, chvilku jakoby nestranný pozorovatel - a aby toho nebylo málo, objevují se kapitoly, které se zatím tváří "jako že nemají s hlavním dějem nic společného". Mluvil jsem o předvídatelnosti? No ano, některé dějové „zvraty“ jsou očekávané, ale aspoň jsem si zase po Eriksonovi zažil ten pocit „já jsem si to myslel“. ALE TEN KONEC – DOPRDELE! Všechno jen ne předvídatelné! Myslel jsem, že si dám mezi jednotlivými díly pauzu, ale ho..prdlajs – už objednávám další.... celý text

Dunwichská hrůza 2008, Howard Phillips Lovecraft

Tak tohle se povedlo! Jsem rád, že jsem začal objevovat Lovecraftovo dílo právě touhle knihou. Obálka mě uchvátila a název můj zájem ještě umocnil. Kniha má necelých 80 stran a já se bál, jestli to nebude na škodu. Zbytečné obavy. Příběh je perfektní - promyšlený a naprosto vás vtáhne doprostřed celého dění. Tempo děje je akurátní "velikosti" knihy. Pozvolný začátek, nenápadný nástup a najednou jste v tom. Co celý zážitek Dunwichské hrůzy umocňuje jsou ilustrace od Carusa - velmi osobité a na míru šité tomuhle příběhu. Příběh jako takový je docela jednoduchý v tom dobrém slova smyslu. Horové pojetí je potřeba brát s rezervou. I když je originální a forma psaní se hodně blíží vyprávění, moc strachu nenažene - to jsou strašidelnější ty ilustrace, nekecám. O hodnocení není pochyb, celkový dojem na 100% - příběh, ilustrace, děj - všechno pěkně vyvážené.... celý text

Pastýřská koruna 2017, Terry Pratchett

Pastýřská koruna pro mě byla rozloučení s mistrem fantasy. Série Toničky Bolavé mě nechytila a Pastýřská Koruna není výjimkou. Krom toho je opravdu znát, že kniha není "dodělaná". Děj je moc přímočarý - chyběla mi zápletka a velké finále. Tak jak sem si dříve užíval poznámky pod *, tak tady mi přišly nucené a ... divné. Slibované rozloučení se starými známými se nekonalo a to mě mrzí. Ale i tak, Terry díky!! Díky za ty skvělé příběhy, u kterých jsem mohl strávit desítky hodin. Díky za hrdiny a padouchy, jejichž osudy jsem tak rád sdílel. Díky za krysího smrtě - jeho kvííkací dialogy byly ty nej! Díky za ten úžasný Zeměplošský svět, ve kterém by většina z nás chtěla strávit aspoň jeden den. Prostě díky!!... celý text

Chromý bůh 2012, Steven Erikson (p)

Než jsem si sednul ke psaní komentáře, nechal jsem si dva dny na to, aby se ve mě všechny dojmy a pocity trochu usadily. Celý příběh je famózní, propracovanost detailů a originalita celého příběhu má můj obdiv. Jedno je mi jasné už teď, MKP jsem nečetl naposledy - určitě je toho tolik co si člověk uvědomí, když ví, co má hledat. A teď k poslednímu dílu. Jedno očekávání se mi splnilo - a to, že to skončí úplně jinak, než co mě v průběhu celé série napadalo....a že mě toho napadalo opravdu hodně a někdy jsem si dával záležet na tom, když jsem vymýšlel ty nejabsurdnější scénáře. Poslední díl má podobnou filosofii jako ten první, jen obráceně. Stejně, jako si Erikson nedělal velkou hlavu s uvedením do děje v Měsíčních zahradách, tak úplně stejně se nenamáhá s tím, aby všechny osudy a příběhy uzavřel a vysvětlil. "Nedošlo ti to čtenáři?", "Čekal jsi, že ti všechno vysvětlím a ještě k tomu namaluju obrázek? SMŮŮŮLA, HAHA" Na jednu stranu škoda, ale na druhou - o to víc toho mě zůstalo. Přemýšlím, jestli to bylo tak, nebo onak, nebo úplně jinak. Jak říkám, chce to repete. Hodně jsem ocenil, že závěr jako takový vypukl někde kolem 400 stránky a pak to s občasnými TimeOuty pěkně frčí. No a samotný závěr ..... huba dokořán, pokrčené čelo a skleněné oči. Jádydádydádydá.....That´s all folks!... celý text

Prach snů 2011, Steven Erikson (p)

Kdybych soudil ukvapeně, napsal bych že Prach snů je nejslabší z dosavadních dílů. Ještě že nejsem ukvapenej. "Klid před bouří" -je asi to nejvýstižnější, co mě napadá když přemýšlím jak knihu charakterizovat. Příběhy a osudy, které se předchozí knihy rozdělovaly a rozbíhaly se zase spojují. Na všech pomyslných stranách obzoru se začíná blýskat a občas už je slyšet i nějaký ten hrom - tak těch prvních 800 stran působí. Aspoň já se vším prokousával s příslibem něčeho, co mělo přijít. A to prokousávání bylo dlouhé oproti předchozím knihám...... No a těch posledních 100 stran.... to je ta chvíle, kdy se začne zvedat vítr a vy víte, že to bude veliký. Devátý díl nejvíce trpí tím, že (nebo si to aspoň myslím) připravuje půdu pro finále .... a to bude doufám velké. Nevděčná role kterou ale zvládl na 5 hvězd. Prach snů je zpátky v knihovně a Chromý bůh už čeká na stole.... celý text

Daň pro ohaře 2015, Steven Erikson (p)

doprdeledoprdeledoprdeledoprdele aještějednoudoprdele. Dál už můj komentář číst ani nemusíte, ty nejzásadnější pocity jsem vyjádřil a nic hlubšího už nepřijde. Styl psaní/vyprávění se zase trochu změnil a to je dobře, člověku se to neokouká - obzvlášť, když to čte celé najednou. Dějově se tenhle díl 2/3 trochu vleče (opravdu jen trochu a jen ve srovnání s předchozími díly), ono se není čemu divit protože se museli rozjet nové příběhy se starými známými (zase je jich míň). Ale konec byl ..... no prostě doprdele!... celý text

Vichr smrti 2009, Steven Erikson (p)

Za mě zatím nejlepší kniha série. Dovedl bych si představit, že by místo 900 měla 600 stran, ale nevadí mi to. Kdyby to byla jenom akce za akcí, nebylo by to ono a při těch vypravěčských pasážích si člověk pěkně odpočine, protože vždycky souvisejí s dějem ( nenarazil jsem na výplňové pasáže o ničem). A pak se to zase rozjede, a já bych nejradši nešel spát (nebo do práce)..... A ta nepředvídatelnost - ta mě prostě baví i když je často krutá. Už jsem ztratil pár oblíbených postav a vždycky mě to pěkně nasere. Není ale život právě takový? nepředvídatelný a krutý?... celý text

Bitva démonů 1996, Jan Oščádal

No, tak nevímnevím. Asi nejsem cílová skupina pro tuhle knihu. Děje mi unikaly, nemohl jsem se pořádně začíst. Občasné vtipné pasáže pobavily, ale to bylo asi všechno. Navíc to bylo na mě moc zmatené. Oceňuju originalitu jak samotné myšlenky, tak i stylu vyprávění a věřím že si své fanoušky najde. Já to ale nejsem.... celý text

Lovci kostí 2008, Steven Erikson (p)

Další příběhový hodokvas. Co je milé, tak už větší část knihy jsem v obraze než že bych tápal a škrábal se na bradě. Styl psaní pořád baví, delší příběhové pasáže se střídají k krátkými odstavci, kde to opravdu frčí. Už se neobjevuje tolik nových postav a příběhových linek a více se věnuje těm starým (a jejich počty se tenčí a tenčí). Co obdivuju je, že ikdyž má každá kniha samostatný příběh (začne a skončí) je pořád součástí vyššího příběhového děje, který vás nutní vzít další díl jako závislost nutí vzít bezďáka dalšího krabicáka. Co mě poslední dobou baví nejvíc jsou humorné vsuvky, které jsou nečekané o ostré jako legendární cimrmanovi šrapnely. Škrtám 6 a beru 7.... celý text

Robin Hood 2008, Alexandre Dumas, st.

5* si Robin nezaslouží a 3* by bylo málo. Prvotní pocity rozpačité hlavně kvůli tomu, že jsem čekal něco naprosto odlišného. Dobrodružství, akci, zase dobrodružství - a místo toho anglická naivní telenovela. První stránky jsem kousal hodně těžko a opravdu hodně naivní postava Robina a celé jeho kumpanie mě solidně rozhodili. No a pak si to sedlo - styl psaní se podobá Draculovi ale se slabším dějem. Nakonec to bylo ale příjemné a jednoduché čtení, které se spíš hodí na čtení dětem - a i na ty je to možná místy naivní ažaž.... celý text