Plague přečtené 282

Půlnoční vlny 2007, Steven Erikson (p)

Jo, proč ne. Na rozdíl od předchozích knih nečekaně přehledný děj i postavy - myšleno v dobrém (kromě ascendetnů, matek noci, jejich dědí, dětí jejich dětí, bratrů dětí jejich sester - v tom mám pořád bordel). Zase víme něco málo (opravdu málo) o tom bídákovi, Chromém bohu a více o Edurech, které jsem doteď nepovažoval za nijak významné. Nejlépe si mi četli pasáže s Teholem a Buggem - tady Erikson ukázal i smysl pro černý humor (opravdu jsem se smál ... a nahlas), kterého jsem si užil zatím jen ve Spratkovi. Konec stále překvapuje svými překvapeními - i když je čekáte. Teď mi došlo, už jsem vlastně v půlce.... tak s chutí do toho a druhý půl je hotovo.... celý text

Nekroskop 1994, Brian Lumley

Velmi velmi dobré čtení a obálka se taky zdařila - na obálky já jsem. Začátek se trochu vlekl (4 stránky) a chvilku mi trvalo než jsem se zakousnul. Asi jsem poslední dobou zvyklý na rychlejší starty. Ale hned druhou kapitolu už jsem byl v tom a na prvotní rozpačitost jsem si ani nevzpomněl. Dospívání malého Harryho a Borise mě bavilo, takové tuctové mládí dvou chlapců s nadpřirozenými schopnostmi. Kdo z nás to nezažil, že? Námět a netradiční pojetí mysteriózna fak pěkně a nenásilně zkombinované s politickou situací tehdejší doby se taky povedlo. Obojího je tam tak akorát no a zase jiné pojetí upírů - pardon Vampýrů - bylo oční bulvou na tomhle nekrodortu. První polovina se zdravě proplétala, takže to nepůsobilo překombinovaně a zmateně a neustále si děj držel plnou pozornost. Závěr mě potěšil - žádný happyend ve stylu totálního vítězství klaďáka. Žádné zbytečné melodramatické protahování. Člověk u něj(závěru) sice musí trochu přemýšlet (ne nijak závratně, moje IQ na to stačilo), aby všechny souvislosti zapadly tam, kam měly. A to já taky rád. No a ironický epilog byl něco pro mou cynickou dušičku. Když o tom přemýšlím, jediné nenaplněné očekávání bylo ohledně hororové a stísněné atmosféry, která se oproti některým povídkám z Nekrose nekonala. Ale to jsem velký hnidopich.... celý text

Dóm řetězů 2005, Steven Erikson (p)

Zase 5*, už je to trapné, ale je to tak. Líbí se mi (opět), že i když se jedná o čtvrtý díl, kniha je zase napsaná trochu jinak než ty předchozí (o předvídání následujících událostí už se ani nesnažím, prostě to beru jak je mi to servírováno). První polovina - kde to jsem? co se to děje? nevzal jsem špatnou knihu? pak se souvislosti trochu (ale opravdu trochu) začnou propojovat a najednou CVAK + AHA = a ve druhé půlce jedeme dál, jakoby nic. Prozatímní zážitek z celé série je jako bych skládal puzzle. Znáte ten pocit když máte složené kraje a rohy a na desce máte pár shluků, které na sebe roubujete? Tak tady jsem. A baví mě to. A baví mě to o to víc, že na rozdíl od puzzle nevím co z toho nakonec bude. Tak jo, jdu hledat další kousky.... celý text

Spratek 2015, Steven Erikson (p)

Tak přesně tohle jsem potřeboval. Zase se zasmát. Čekal jsem, že se trochu pobavím, ale bavil jsem se hodně. Milovníci Červeného trpaslíka (knih) budou nadšení, nebo aspoň já jsem - a možná o to víc, že jsem to nečekal. Hlavní postava je kombinací Kocoura a Listyho - z obou to nej. Nápadité ale nijak nepřekombinované prostředí z budoucnosti a poměrně jednoduchý děj, do kterého se nezamotáte. A to je dobře. Autor nechtěl rozvíjet teorie vývoje lidstva, nad kterými bych zadumaně a uznale pokyvoval hlavou a při tom se zamyšleně drbal na bradě. NE! Účelem je zábava a to se povedlo. Po dlouhé době jsem se u knížky nahlas smál. Dost to smrdí ostrým britským humorem a to já rád - předmětem vtipu není povrchová a na první pohled vybízející vulgárnost, ale hlubší smysl souvislostí situací a dialogů - milovníci RD znají, vědí a ocení! Myšlenka na pátý díl Trpaslíka z továrny Grant&Naylor&Erikson není vůbec špatná...... celý text

Vzpomínky ledu 2004, Steven Erikson (p)

2238 stránek mám za sebou. A nelituju přečtení ani jedné z nich. Čím hlouběji do toho pronikám, tím víc mě dostává styl, jakým je celá série psaná. A tím víc chci - Ahoj, jmenuju se Pavel a jsem Malazoholik. I třetí díl si uchoval tu správnou nepředvídatelnost (víte co myslím), že vás donutí přemýšlet "dopadlo to dobře, nebo špatně?" prostě to nějak dopadlo a dál se uvidí - o to nemám strach. Jestli mě dostal konec druhého dílu, tak konec třetího mě rozemlel - posledních 100 stránek jsem si dal 2x. Detaily, detaily, detaily - mám pořád ten pocit, že všechno souvisí se vším. Měl jsem v plánu si po Vzpomínkách ledu dát pauzu a vzít něco mimo sérii - abych se Malazu nepřejedl. jestli jsem se trochu nepřecenil. Autora už jsem chválil a schválí ho i většina komentářů. Na co jsem ale zapomněl je pochválit překlad. Paní Krejčová odvedla vynikající práci - za sebe vidím v překladu minimálně polovinu úspěchu. I kdyby byl originál od Eriksona sebelepší, bez dobrého překladu bychom se tady všichni nad MKP těžko rozplývali. A překládat fantasy ... no to je teprve něco. Jestli někdo četl nějaké fantasy v originále, ví o čem mluvím. Takže, DANO DÍKY! ehmm, říkal jsem něco o tom, že si dám pauzu? Možná si přečtu jen jednu stránku, jednu malinkatou stránečku a pak to odložím.... jo tak to udělám....určitě.... celý text

Dům mrtvých 2003, Steven Erikson (p)

Překvapení. Příjemné. I když jsem se musel ze začátku zase aklimatizovat. Dychtiv ze závěru prvního dílu jsem chtěl jet ve stejném tempu i od začátku dílu druhého - což samozřejmě nejde .... ale vysvětlete to natěšenému fantasyfanatikovi. Ale smíření bylo rychlé. Snažím se pobírat všechny na první pohled nepatrné a nevýznamné detaily, protože tak nějak cítím, že se všechno bude ještě proplétat a propojovat. jen kdyby jich nebylo tolik. Zpět jsem v knize listoval několikrát a 2x jsem vzal do ruky i předchozí díl. Průběh všech dějových linek mi od prvního dílu přišel "klidnější" a "pohodovější" a z toho jsem byl chvílemi nesvůj - no prostě se všem všechno až moc dobře dařilo. a když už jsem jim začal fandit (kromě Felisín, ta mě sr... snad pořád)....... tak o to brutálnější byl konec. Za mě - a zase dobře - jiný zážitek od prvního dílu. Jenom těch stránek ..... touhle ságou si vyčerpám svůj roční budget. ALE CO, STOJÍ TO ZA TO! Takže vesele do další. odlehčení na konec - kniha má jednu vadu (i další pokračování co jsem se díval) - NEJDOU NACPAT DO VÝZVY 2017!... celý text

Akuma Hanta 2016, Daniel O'Brien

Dé Ó Pé eR Dé É eL É Čekal sem hodně, ale tohle bylo na míle daleko a mnohem mnohem dál. Nejsem žádný puritán, ale co je moc to je moc. Kdyby autor vynechal buznodemonickoperverzní pasáže měla by kniha kolik, 10 stran? Dovedl bych podobné výjevy pochopit, kdyby měly dokreslovat celý děj...ono to bylo ale obráceně. Masožravé sperma? Démoni kteří mají výhradně homosexuální choutky? Ani proti jedněm nic nemám, ale nevím koho to uráží víc, jestli gaye nebo démony. Co tím chtěl autor říci? Nevím a nebudu po tom ani pátrat a budu se modlit, abych na tuhle knihu co nejdříve zapomněl.... celý text

Měsíční zahrady 2008, Steven Erikson (p)

Malazská lavina spuštěna a já se těším, že se na ní pěkně svezu. Pane Eriksone, výzva přijata - jdu do toho doufám, že mě nebudete šetřit v dalších dílech minimálně stejně v tomto. Tak přesně tohle mám rád. Už od začátku to pěkné frčí a autor se netrápil s tím, jestli se občas bude čtenář bude cítit lehce mimo. Veliký svět plný mocností a národů, které se nemají zrovna v lásce. Uprostřed toho všeho smečka secakra drsných chlápků, kteří si získají sympatie každého z nás. Do toho bohové, jedni zvrhlí a zákeřní zlomyslní a druzí zlomyslní, zákeřní a zvrhlí. Všechno se v průběhu pěkně komplikuje a o překvapení není nouze - intriky v intricích jiných intriků. V celém tom kolotoči nechybí mágové, čarodějnice, draci, duchové, .... a tak dál a tak dál. Prostě pořádný FANTASY nášup, který baví a pohltí - už dlouho jsem na něco takového čekal.... celý text

Spasitel Duny 1993, Frank Herbert

Čupr. Začátek rozpačitý, protože jsem čekal, že pojedeme ve stejném tempu jako končil první díl. Ze všech těch událostí jsem byl natěšený, jak to pofrčí dál ... a ono jen tak lážoplážo. Povídání, filosofování o nesmrtelnosti brouka, rozbory náboženství .... Teď, když jsem to dočetl, říkám SUPER. Potřebovalo to zpomalit, aby to zase mohlo nabrat pěkné obrátky. A ty to taky nabírá a ke konci jsem se udržel jen taktak. Stejně čtivé jako předchozí díl. Žádná recyklace nebo upatlané nastavování, chytlavý a promyšlený vývoj postav i celého děje. Bylo potřeba více myslet, souvislosti se museli hledat a tak nějak to bylo náročnější. Nejednou jsem si říkal "Cože?" a začínal jsem odstavec číst ještě jednou. S Dunou jsem rozhodně ještě neskončil.... celý text

Hvězdný prach 2007, Neil Gaiman

Ach jo. Opravdu je ten skvělý film podle téhle průměrné knížky? Proč jsou na přebalu postavy z filmu, které v knize vůbec nejsou?! AAchjoo. Ale zpátky k věci. Začátek, který by měl zalézt pod kůži mě nudil a číst jsem nepřestal jen proto, že jsem se těšil na to co mělo přijít. A tak to bylo kapitolu za kapitolou. Vždycky jsem si říkal, tak teď už to přijde - ať to bude cokoliv - teď už prostě musí. Výsledek? Nemusí. Nebylo to ani napínavé, ani moc zábavné. Zápletka se moc nezapletla a tím pádem to už nemohl zachránit ani závěr - nebylo co zavírat. Co naopak moje hodnocení zachránilo byl EPILOG formou rozhovoru s autorem, který knihu zamýšlel jako pohádku pro dospělé. Pohádka - krátký, stručný příběh s nenáročným dějem - tak pak asi ano. achjo - a já se tak těšil.... celý text

Duna 1988, Frank Herbert

Dunu jsem bral s obavami. Jako smrad (před dvaceti lety) jsem pařil jako vzteklej Dunu 2. ještě teď si pamatuju, jak vojáčci kvičeli, když jsem je přejížděl harvesterem. Samozřejmě jsem hrál za Harkonenny, protože tank Destroyer byl TOP. Pak jsem viděl filmy (včetně Dětí duny) a byl jsem nadšený - ale Harkoneny už jsem rád neměl. a proto ty obavy -měl jsem od knihy velké očekávání a bál se zklamání - nestalo se. Herbertu dík! Vůbec nevadilo, že jsem věděl, co se bude dít. Vypravěčský styl je super, promyšlenost děje a postav taky. Tolik detailů, které mě od knížky nenechali odtrhnout. Tak promyšlený ekosystém, nejen planety, ale celého Vesmíru, no klobouk dolů. Bál jsem se i těch 500 stránek, bál jsem se vaty a výplní - zbytečně. Nejsem milovník SciFi (myslím že jsem to už psal u DS), ale tohle se povedlo. Zkuste to - knihu nebudete moci odložit a nebude to kvůli závislosti na KOŘENÍ (ale přece jen si potom zkontrolujte v zrcadle, že vám nezmodrali oči).... celý text

Dracula 1970, Bram Stoker

Na Drakulu jsem se těšil. Viděl a hrál jsem tolik filmů, seriálů a her na tuhle tématiku, že jsem si chtěl přečíst dílo, které to všechno odstartovalo. Kniha nezklamala, naopak svou formou velmi příjemně překvapila. Je psaná kombinací deníků několika ústředních postav. Chvilku trvá, než si to sedne, ale opravdu jen chvilku a pak to sedí a nevstane. Prostředí a postavy z Viktoriánského Londýna - vtáhne do děje a nepustí. Pořád jsem byl v takovém zdravém napětí a to bez toho, aby byl děj nacpaný honičkami, akčními scénami boje s upíry a nadhrdinskými výkony klaďáků. A to bylo asi největší překvapení - žádné brutální bojové scény, bez kterých dnes už nemůže vzniknout žádný úpírský halyvůdský trhák. Pro mě třešnička - postava Van Helsinga - to je prostě pecka. Úplný Hercule Poirot. Tahle postava mě bavila z celé knihy úplně nejvíc. Takže doporučuji.... celý text

Jurský park 1993, Michael Crichton

Paráda. Díky čtenářské výzvě jsem se opět dostal na autora a knihu, o které bych jinak těžko zavadil. Takže asi díky. Četlo se to skoro samo. Ikdyž jsem viděl film, nedalo se předvídat, jak děj poběží. Někdy to byly jen detaily, jindy zásadní rozdíly, takže jsem hodně nadšeně rozmotával DNA šroubovici téhle knížky. Líbila se mi realističnost (jestli při oživení dinosaurů jde mluvit o realitě) celého projektu - víte co myslím - kdyby to bylo vůbec možné, tak jedině tak, jak to napsal Crichton. I postavy jsem vnímal úplně jinak, než z filmu. Pan Hammond rozhodně není milý dědeček hříbeček, který nehraje o zisk a oproti filmu se mi zalíbila postava Malcolma a jeho teorie chaosu. Jeho výroky mě nutili k hlubšímu zamyšlení nad podstatou člověka, což bych tady - uprostřed džungle plně hladových predátorů - vůbec nečekal - o to hlubší dojem z celé knížky. No a palec k nebi za finiš - žádný hepyjend a to já rád. Váháte-li, neváhejte - zklamaní nebudete.... celý text

Orcigard 2002, Vladimír Šlechta

Tuhle knihu budete číst se špatným očekáváním, stejně jako já. Těšil jsem se na hrdiny z předchozích dílů a ono nic. Místo toho nějaká obtloustlá naivní hraběnka která si hraje na Indiana Jonese. 5 - 10 - 15 stránek jsem trpěl, pak jsem přestal "brblat" a bral jsem to takové, také to je. A ono je to ve finále velmi dobré. Děj pěkně utíká, o zápletky není nouze, za to je nouze o "výplně" a za to jsem rád. V poslední čtvrtině se i setkáte s hrdiny z minulých dílů a nestačíte se divit. Líbí se mi, jak se s tím Šlechta nepáře, když někoho sejmou (klaďas nebo záporák), tak ho prostě sejmou. Žádné okoukané zvraty typu "se štěstím unikl smrti o vlásek" a když ho všichni oplakávají (nebo oslavují jeho porážku), nevyleze polomrtvý ze křoví. Závěrem - nečekané a o to příjemnější překvapení, ale o tom knihy přeci jsou, ne?... celý text

Nová pražská strašidla 2012, Jan Nejedlý

Ač optimista a většinou si najdu na knížce něco dobrého, tohle byla Bída. Nejlepší z celé knížky je ilustrace přebalu, který něco sliboval. Obsah ale slibům nedostál. Nebylo to ani zábavné, ani strašidelné, ani černě humorné. Nic to ve mě nezanechalo, já vlastně ani nevím, o čem to bylo - a to sem to teď dočet. Jediné, co si pamatuju je pražská parodie na Mr. Hankeyho ze SouthParku - hodně nepovedená parodie. Škoda - potenciál by tu byl.Tak třeba někdy jindy a někým jiným.... celý text

Božská komedie 1952, Dante Alighieri

Když se komentář psát odhodlávám, je toho tolik co napsat bych chtěl, jestli hoden jsem, vzdoruji svým obavám, poprvé jsem četl něco z Danteho básnických děl. Jak se říká, pane jo! Jsem hrozně rád, že jsem na střední kašlal na povinnou literaturu (pani profesorka Křížová promine) a že jsem o tohle dílo ani nezavadil. Vzít to do ruky jako pubescentní trouba, odložil bych to po dvou stránkách a už bych se k tomu nikdy nevrátil. První dvě strany byly peklo, a to v něm Dante ještě ani nebyl. Vůbec jsem nevěděl co s tím. Přirovnal bych to k tomu, když si v restauraci objednám jídlo a očekávaje RARE STEAK mi přinesou tofu. Protože jsem měl hlad, tak jsem se v tom tou pomyslnou vidličkou šťoural a říkal jsem si, no tak tohle jestli sním, tak to bude zázrak. Jen jsem četl slova a nic za tím pořádně neviděl. Pak jsem změnil styl čtení – v hlavě jsem si frázoval verše a ejhle. Ono to má opravdu DĚJ! No a pak už mě to až do konce nepustilo. Četl jsem to hlavně kvůli popisu pekla, na které jsem se nejvíc těšil (vypadá jinak než v novém DOOMovi) a nezklamalo. V nekonečných mukách kající se hříšníci – no říkal jsem si, nemusel bych tam skončit, ale před spaním se kvůli tomu modlit nezačnu. Očistec a nebe taky dobrý. Nejsem si jistý, že jsem pochopil konec, takže jsem se klukama Dantem a Vergilliem neviděli naposled. Napsal bych toho mnohem víc, ale protože sám nemám rád dlouhé komentáře, tak už to ukončím. Poezii určitě hned číst nezačnu, ale jsem rád za to, že první taková kniha byla právě Božská komedie. Teď to chce ale něco trochu lehčího.... celý text

Nekros a jiné noční můry 1999, Brian Lumley

BRRRR, dobrý už mi husina slezla. Tak tohle byla pecka. Když jsem knihu bral, nevěděl jsem přesně co čekat - přebal mě hodně navnadil, ale určitě bych neřekl, že budu mít ze čtení husí kůži ….. a měl …. NE JENDOU! V povídkách netečou potoky krve – jen sem tam nějaká kapka, vyvalená oční bulva atd. – místo toho tvoří napínavou atmosféru parádně vymyšlené prostředí (Plodnice, Viadukt, Zadní řada) ale hlavně postavy (Šeptač, Nekros). A že se zasměju - opět nečekané, ale o to příjemnější - Hadlokářův syn mě bavil všech těch svých 7 stránek. Asi v polovině knihy jsem si vzpomněl na Krajní meze a mám v plánu se podívat, jestli Lumley nebyl autorem některých dílů. Když jsem dočetl „Slunce, moře a tichý křik“, potřeboval chvilku, abych se z toho oklepal. Nekecám. I žena se mě ptala, co na tom bylo tak „hrozného“, že jsem koukal s ní na jeden díl kriminálky, než jsem pokračoval dál. "Tak si to přečti a pak si povíme". To nejlepší na konec tady platí dvojnásob – povídku „Ten jenž kráčí s větrem“ jsem hltal všemi dostupnými smysly - možná to bylo i tím nádechem Fantasy. Takže asi nejsem moc objektivní, ale stejně. Kdyby stála celá kniha za starou bačkoru (což nestála) už jen tahle poslední perlička by jí vysloužila min. 4*.... celý text

Likario 2011, Vladimír Šlechta

Velmi povedené pokračování Nejlepšího dne, ten se mi sice líbil o trochu víc, ale i Likario se moc dobře četlo. Ucelený děj byl na rozdíl od povídek za začátku nezvyk, ale jen na chvilku. Celá knížka má dobré tempo, opět oceňuji, že se zde nenachází hluché pasáže. Šlechta ukazuje netradiční pohled do světa elfů, orků, goblinů který pěkně kombinuje s upírem, vlkodlakem a doktorem Frankesteinem. Baví mě jeho představivost o soužití všech možných ras - jak mladá goblinka uhání půlelfa a jak se tvoří společenské vrstvy ve městě, kterému nevládnou lidé. Nejvíce jsem se bavil při rozhovorech "Thopsone, ty bejku". Takže za mě, vřele doporučuji.... celý text

Nejlepší den 2005, Vladimír Šlechta

první Šlechta - první česká fantasy - jediný důvod - čtenářská výzva 2016 Prvních 40 stránek mi vůbec nechutnalo. Postavám jsem nerozuměl, celé byly takové divné a jejich dialogy to samé. Čolek....co to je za jméno? Dědeček .... tak někomu můžou říkat v knížce pro dospělé? Půlelf, který netrefí mikrob na kilometr šípem do oka - tady mi něco nesedí říkal jsem si. Ale pak jsem si na tuhle podivnou partičku zvykl, co zvykl, začala se mi líbit. Rrráčkující hrrrdinka, půlelfík posera a hlavní postava, která rozhodně není typickým kladným hrdinou (trochu mi připomíná mého oblíbence Elrika z Melniboné). Příběhy mají chytlavý děj a rychlý spád a vždy skončí trochu (někdy více) jinak, než se nabízí. Jak jsem psal na začátku, první Šlechta, ale rozhodně ne poslední.... celý text

Modlitby ke zlomeným kamenům 1997, Dan Simmons

Těžko hodnotit - některé povídky lepší, jiné horší. Dobře hodnocené povídky mě nezaujaly a naopak. Řeka Styx ; Oči, do kterých.... ; Noční můra z kolébky - nic krom nenaplněných očekávání. Nejvíce se mi líbila povídka E-lístek do Vietnamu a k té připojím i komentář. Simmons krásně vystihl morálku člověka - lidé jsou ve své podstatě zlí a sobečtí, ale vždy si sami sebe dokáží omluvit a ospravedlnit. Je velmi jednoduché odsoudit druhého za jeho chování - o to zajímavější je mít možnost vidět, jak bychom se v podobné situaci chovali sami. Jak by jednal průměrný člen moderní "civilizované" společnosti, když mu dáte do ruky pušku M-16 a pošlete do neozbrojené vietnamské vesnice v době vietnamské války? Jak rychle se člověk nechá svést pocitem moci a zahodí veškerou morálku?... celý text