Plague přečtené 282

Superholky 2018, Anna Marie Kyšová

Knížka se mi dostala do ruky náhodou a protože byla krátká a a hodila se do výzvy, tak jsem jí čas věnoval. Hvězdičkovat nebudu (dal bych 3), kazil bych průměr. Nemám cvrčka, kterýmu bych to přečetl a pak tady prezentoval jeho nadšení. Je to opravdu pro děti a asi psané dítětem, takže věřím že je to může bavit. Celý děj provází ta jednoduchá dětská představivost, kdy je všechno možné, nikomu se nemůže nic stát a pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí ...... občas se nad tou bezelstnou naivitou prostě jen tak nenuceně usmějete. Hlavně když si vzpomenete, že jsme byli podobní, když jsme stavěli bunkry, pořádali lovecké výpravy s lukem a šípy do lesa a vyšetřovali zločiny z našich vlastních "krabicovů".... celý text

Severská mytologie 2017, Neil Gaiman

Tohle se hodně povedlo! Se střípky severské mytologie se potkal snad každý člověk aniž by si to uvědomoval. Já jsem se s ní potkal už v tolika filmech, knihách, seriálech, hrách (Senuas sacrifice za mě jedna z nejlepších her). Asi každý zná Thora díky těm filmovým sériím, které mě, Ódin budiž pochválen, naprosto minuly. Gaiman vypráví celý příběh od začátku a dozvídáme se, jak který bůh přišel na svět a jak dostal tu kterou hračku. Příběhy jsou obsáhlé tak akorát, aby bavily a nezačaly nudit. Několikrát jsem zažil to „AHA“, když zaznělo jméno boha nebo nějaké té božské relikvie, které jsem viděl/slyšel už někde dříve. Člověk se hned cítí vzdělanější ….. víte co myslím. Ten pocit kdy si říkáte, tohle se jedou bude hodit a někde si zahraju na chytráka (ono to stejně spíš zapomenu). Příběhy jsou poskládány, že na sebe dějově navazují, což může být samozřejmé, ale není. Je fajn číst o bozích, kteří dělají stejné chyby a mají stejné neduhy jako jejich ovečky. Mockrát jsem se opravdu dobře bavil. No a končí to vše Ragnaroköm …. nebo začíná? Přečtěte si to sami. DOPORUČUJI! P.S. DOPRDELE ale ty názvy a jména!! Tohle číst někomu nahlas, tak si zlámu jazyk.... celý text

Hobbit 2002, J. R. R. Tolkien

Mám rád pána prstenů, toho filmového. Knihy jsem zatím nečetl. O to víc mě zklamal filmový Hobit. A to byl důvod proč jsem si ho přečetl. Říkal jsem si, že to není možný aby to bylo takhle splácané a zpackané.(hlavně ta debilita mezi trpaslíkem a tou husou z LOST)! Sauronovi dík, nebylo. Námět sám o sobě je zajímavý a zpracování chytlavé, ikdyž poměrně jednoduché a přímočaré, proto v komentářích tolik označení „pro děti“. Já si to nemyslím, ale koho to zajímá …. Hobit s rozpolcenou osobností dobrodruha a poseroutky, čaroděj a banda trpaslíků která jde, získat zpět poklad který jim ukradl drak. Jak to udělají neřeší (moje řeč, nač stahovat kalhoty když je brod ještě daaalekoooo). Dobrodružství a spíše trampoty kterými procházejí nejsou tak megalomanské jako ve filmu, o to autentičtěji ale působily. Celý příběh působí tak nějak nenásilně, hrozně dobře se čte a kolikrát jsem se přistihl že jsem se při čtení usmíval, jak jsem si představoval zrovna popisované scenérie. Po nějaké době kniha, kde se hrdinové nebrodí potoky krve mrtvých nepřátel a nezabraňují konci světa. Za mě pěkné počtení a doporučuji.... celý text

Dlouhý sprint s ozvěnou 2009, Miroslav Žamboch

Hm. Nechápu rozhořčené komentáře níže na to, že nezvyklou část knihy zabírá bibliografie. Za mě, no a co. Kdyby kniha měla jen 130 stran a obsahovala jen dlouhý sprint, dojem bych měl stejný. A že mi k tomu přibalili něco navíc? No, mě to nezajímalo, ale třeba někoho ano. Dlouhý sprint je moje první kniha od Žambocha a troufnu si říci, že ne poslední. Ježíš kolikrát už jsem to napsal .... kdybych to měl dodržet, nebudu dělat do konce života nic jiného než číst. Začátek mě moc nenadchl, ani nevím proč. Asi jsem neměl náladu čico. Po nějaké době jsem se k ní vrátil a za včerejšek jsem jí sfoukl celou. Jak jsem psal už několikrát, mám rád originální počiny, a to sprint určitě je. Minimálně se odklání od osvědčených fantasy komponentů. Děj se odehrává ve světě, kde vládnou čarodějové. Jeden jim všem vládne, jeden všech..... ne to je jiné pohádka. Je jeden který je prostě nejvíc a pak ten zbytek který se pere mezi sebou. Všichni cílevědomí, bezohlední a lačnící po moci. Teda skoro všichni, až na našeho hrdinu. Nemůžu si pomoct, ale hlavní postava mě prostě bavila. Druhorozený syn vládce, který se snaží být nedůležitý, přehlížený, podceňovaný a to poslední o co stojí je být vládcem. A co myslíte? Co čert nechtěl, následník tragicky zahyne. A všechno je rázem v pr.... Korunovace ze 50 nebo kolik dní. tragédie .... říkáte si, o co tu jde? No oni vám to vysvětlí. Následuje pozvolná proměna z bídného poseroutky na bídného spiklence. Ironické poznámky mě často rozesmávaly, ale čemu se divit, když víte že jsem odsouzeni k smrti. Buďto se podvolíte, nebo se začnete prát .... nebo?? začnete podvádět jako všichni ostatní. Líbilo se mi, jak se postupně zvyšovalo celé tempo a příběh mě víc a víc vtahoval. Konspirace na konspirace .... vzpomněl jsem si na jednu pasáž z Pratchetta, kdy se "obě armády vlákaly navzájem do pasti". Přiznám se, že mě nenapadalo jak je to vlastně doopravdy, dokud mi to autor neprozradil. hmmm. dostal si mě parchante. Rozuzlení přijde poměrně rychle, žádné zvraty nad zvraty a všechno třikrát jinak aby ste nakonec zjistili, že jste svůj vlastní otec a vaše matka je ve skutečnosti váš bratr. Konec rychlý a stručný, tak nějak správně nečekaný. Žádný extra hepík. Epilog - za mě top. Proč se poučovat z chyb našich předků?? Poučíme se z těch našich. Ať si říká kdochcecochce, za mě super oddychovka která pobaví a zaujme. Doporučuji... celý text

Hvězdná brána 1994, Dean Devlin

Zklamání. a Spoilery. O tom je víceméně můj komentář. Film mám moc rád. A seriál? Za mě jeden z nejlepších co jsem kdy sledoval ..... ano, hnidopich by namítl že ne všechny série se povedly. Pravda, ale celkově to byla pecka. Ale o ty tu teď nejde. Kniha nic nového nepřináší. Jako že vůbec nic. Díval jsem se že byla napsána před seriálem, takže proto toho ve svůj prospěch nevyužila. Kromě pár stránek navíc z výzkumu před odchodem na Ebidos (píšu jak slyším) se toho moc víc nedovíte. Proč? Proč se plýtvalo stránkami, na tuhle nejnezáživnější část říkal jsem si. No, další byli nezáživné taky..... aleto jsemještě nevěděl. Jo, vlastně původ boha Ra. To se autoři pokouší víc rozvést. Chvilku to i vypadá že se jim to povede, ale jen chvilku. Nakonec je většina dějových a příběhových přídavků spíš na škodu. Tedy když se nad nimi zamyslíte. A spousty náznaků a nedokončených myšlenek. Postavy. Nudné, nezajímavé, hrozně ploché. Dalo se na nich zapracovat mnohem víc. Ounýl - Celou knihu "robokop" který se na konci málem rozplakal. No, k pláči bylo i mě. Ještě že má Daniel alergii a měl jsem krabičku papírových kapesníčků. Ale aspoň nějaká snaha pracovat s jeho charakterem a trochu ho rozvést. Daniel - tak tady je to za 0. Ta postava mi vůbec nic neříkala. Víc už toho psát nebudu, jak o tom přemýšlím zase se mi vrací ty pocity zklamání a nudy, které se objevily ve 1/3 knihy a do konce už jen sílily. Nedoporučuji, opravdu ne.... celý text

Páté roční období 2018, N. K. Jemisin (p)

Tenhle typ knížek a styl psaní mám rád. Formou mi to připomnělo MALAZ. Hodí vás doprostřed všeho a "rozkoukej se sám, a jestli si myslíš že někdo bude čekat až se chytneš, tak ani náhodou." Do toho originální námět. Žádní okoukaní Čáryfuci, špičatí ušouni, prťaví fousáči. A to já vždycky oceňuji. Zpátky ke knize. Příběhy (je jich víc, 3 linie) jako takový umí zaujmout takovým tím způsobem, kdy si říkáte .... je to Země? mohla by být. Daleká postapo budoucnost kde jsme se sami svou hloupostí sami skoro zničili a máme štěstí že můžeme začít znovu od začátku. Hlavní hrdinové - spíš hrdinky, no abych neprozradil moc. Ale jo, časem si je i oblíbíte. Nejsou to takoví ti jednostranní klaďáci ani záporáci. Charaktery se autorce povedly. 1. Malé dítě z chudé, které kvůli své odlišnosti málem přišlo o život. Naštěstí se dostane do "školy" ala Xmen profesora Xaviera. A co byste řekli, no jasně že je nejlepší z ročníků! 2. Ambiciózní Orogenka rozhodnutá pro svou kariéru obětovat vše vyslaná splnit první samostatný úkol. 3. Žena která ztratila syna a dceru se snaží zachránit. No a mezi nimi neustále přeskakujete a přemýšlíte co mají společného. Jak to vlastně doopravdy je? V průběhu vám to dojde. Žádné náznaky, prostě v jedné větě to na vás autorka vybalí a pak se zase pokračuje jako by se nechumelilo. A to se mi líbilo. Děj se svižný už od začátku. jak jsem psal, nikdo nebude čekat až se rozkoukáte. Žádné vleklé rozjíždění a na posledních stránkách snaha všecko dohnat. Vyprávění - to se mi líbilo asi nejvíc. Každá dějová linka je vyprávěna jinak a dokonale ladí s postavou a jejím příběhem. Nejvíc to bylo znát u hrdinky která přišla o dítě. Vyprávění kdy ona sama je svým vlastním vypravěčem, kdy sama k sobě mluví jako k cizí osobě, naprosto bez emocí. A tak to působí i na vás - bezemočně, pak na jednou zpátky k ctižádostivé Orogénce a zpátky k citům, emocím atd. Za mě doporučuji, jestli máte rádi experimenty co se týče námětu a příběhu. Jestli rádi klasiku, nadšení nebudete. Za mě doporučuji ….. (překvapení, co?)... celý text

Vetřelec - Peklo 2015, Christopher Golden

Začnu tím horším koncem. Z celé trilogie se mi tenhle díl líbil nejmíň. Důvod? Žádná velká zapeklitost. Prostě to oproti předchozím dílům nebylo nic nového. Autor to měl až moc jednoduché, ještě když přihlédnu k tomu, že prodloužená verze filmových vetřelců mu to ještě více usnadnila. Neříkám že se to nedalo posrat. to tedy dalo! Ale riziko minimální, sázka na jistotu. Tak. A to bylo to jediné. Dál už jen pozitiva. To co autor přidal do celé vetřelčí skládačky tam pasovalo. Dějově (až na pár hnidopišských detailů) paráda. Líbily se mi prostřihy "toho co už známe". Taky jste měli ty pasáže nutkání přeskočit a vrhnout se na to co neznáme ...... no, já ano, prsty mě svrběly pěkně. A co že je nového? Pěkně tvrdý mariňák, správňák (možná až moc), a tak trochu nostalgický cíťa. Proč ne. Vesmírnou loď všichni dobře známe. Mrtvoly co se po ní válely - dobrý nápad. Mohl být dotaženější, ale dobrý. Proč byli všichni tak vyděšeni z vzezření vetřelců, kteří se tam váleli po chodbách? Líbil se mi spád celé knihy. Pěkně to odsýpalo a kolonisté ubývali ve zdravém tempu. Žádná velká dramata. Hrcprc vysunout kudala šupsemšuptam děkan a nazdar. Kdo je další? Ty pocemkadeštamužsibyl. Čtení jsem si užíval. Vetřelce prostě můžu. No a na konci? Oblíbenci ze Sulaka (sorry, ale prostě to napíšu jak to slyším). Jupí a třikrát hurá na ty Ryplejovský potvory! A PEKLO to teprve BUDE!... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

Příjemné překvapení. Čekal jsem hustej nářez na úkor děje, příběhu a postav. A ono vůbec. Je to teda sekecmazec od začátku do konce, krev stříká na jednu stranu zatímco orgány a končetiny lítají na druhou. O brutalitu, takovou tu surovou, není nouze. Stejně jako výrazy, které by jste ve slovníku spisovné češtiny nenašli. Takže očekávání opravdu nebyla po prvních pár stránkách kdovíjaká. Ale opravdu jen po pár. Příběh se mi líbil. Upíři trochu jinak .... a buďme upřímní, na dnešní dobu snaha vymyslet něco jiného než už bylo stokrát semleto a vykydnuto na čtenáře/diváka/hráče potěší. Takže proč ne. Tisíce let proti sobě bojující klany upírů spojí společný nepřítel .... mimozemšťani! Jestli se má někdo na lidstvu pást, budou to přeci upíři, ne nějací žlutí přizdisráči. Myšlenka na původ upírů jako takových - no, jak jsem řekl, tleskám originalitě. ALE nejvíc mě pobavila představa, že celé tisícileté společenství upírů potopí jedna pražská šlapka (není urážka, fakt je to šlapka) bez kouska upírovské cti v těle. No jo, ČEŠI se umí ve světě prosadit vždycky. Děj je svižný, s ničím se tam nikdo moc nepáře, takže se nestane, že by vás (aspoň mě se to nestalo) nějaká kapitola začala nudit. Zvraty, no .... jsou zvraty a zvrat(k)y. Tady to byly jen ty zvraty, ale žádné zásadní dech beroucí. Mé cynické já zaplesalo pokaždé, když zemřela jedna z "hlavních" postav. Stokerova Drákulu nečekejte. Četl jsem ho. Bylo to fajn. Tady jsem se ale pobavil mnohem víc! Těším se na další díl a doporučuji.... celý text

Čepel entropie 2018, Vilém Koubek

Jak často už jsme zažili, že má kniha parádní nástup. Všecko nasvědčuje tomu, že to bude jedna originální dech beroucí jízda a na každou další stránku se těšíme jako puberťák na smíšený letní tábor. No, tak tohle je opak. Úplný! Hodnotím jako žánrový, subžánrový a subsubžánrový neznasatan (stejné jako neznaboh, kdybyste ještě nevěděli jak to doopravdy je….). Jsem jen obyčejný čtenář. Začátek bych vyjádřil jako pocit, kde to dpr..ele sem? Co to je? Šílenost střídá šílenost, trocha černého humoru (já rád), hodně vulgarit a zase trocha černého humoru. Jediné smysluplné bylo věnování, které jsem měl napsané hned na začátku. Díky Luci. Když o tom tak přemýšlím, tak ten černý humor a zmíněné věnování byly důvody proč jsem četl dál… a možná i zvědavost, jestli to bude taková ko..tina celou dobu. Víceméně byla. Ale bavila čím dál víc. Když člověk prostě přepne z intelektuální roviny, opustí předsudky o tom, jak je to správně s démony, peklem, inkvizicí a podobně a jen se baví, tak je to fajn oddechovka. A smál jsem se čím dál víc. 80% knihy nemá valný děj ani příběh. Je to postavené na absurditách, extrémech, vulgaritách a jakjinak, afroamerickém humoru. Jeden démon potká jiného, plácnou si že se budou bavit na úkor hloupého lidstva a tak nějak se protloukat tou naší debilní společností. Postavy vykreslené na jedničku, Tonda a Earl …. kam se hrabe Belial, Legion a další. Až sem pocaď je to za tři hvězdy. Ta čtvrtá je za dvě konkrétní stránky těsně před koncem (satanova vsuvka) v poslední kapitole a Epilog. To poslední co bych čekal v téhle smršti je filozofické zamyšlení na podstatou Boha, Satana a jejich vztahu nevztahu. Leckdo by se divil, jak o nás mluví náš stvořitel a s jakým účelem nás vůbec z té hlíny uplácal. A že to bude ušlechtilý důvod asi nikdo nečeká, že? My přemýšlíme o tom, kdo stvořil nás a proč …. Nic nového. Ale slyšet boha říkat kdo stvořil mě a proč? A ne zrovna hezky o nich mluví, to néžené. Epilog – spoilerům se nevyhnu! Ta ironie! Bravurní. Bůh se směje naší nadutosti, kdy si myslíme že jsme nedotknutelní a nikdo a nic (včetně velkého B) na nás nemůže, během toho co nás vymazává z toho kousku vesmíru, kterému říkáme Země. No frajere, měl ses z naší chyby poučit, protože Tonda a Earl ti jdou nakopat prdel. Jestli jste upjatí a děsně seriózní čtenáři, nechte na tuhle knihu sedat prach …. nebo líp, dejte jí někomu, kdo se rád pobaví a neřeší nesmrtelnost brouka. Všem ostatním doporučuji.... celý text

Pán ledové zahrady 4 2013, Jarosław Grzędowicz

Asi tam budou spoilery. A smysl to taky moc mít nebude.... zkrátka doporučuji nečíst. Ani poslední díl nezklamal. Už jsem ani nečekal, že by tomu bylo jinak, ale znáte to. Vždycky je šance, že to autor nějak poee. Ale je pravda, že mi dal zabrat víc než ostatní ... ani nevím proč. Byl delší cca o 100 stran, to je pravda, ale žádné hluché pasáže jsem nezaznamenal. Žádné zbytečné natahování. Nevím! Asi už jsem byl tak strašně nadrženej jako do dopadne. Tím to určitě bude. K ději, příběhu a stylu vyprávění nemám co vytknout. Všechno je takové přirozené, žádné nesmyslné vyumělkované zápletky a šmodrchy aby sme čtenáře trochu "vyděsili". Nebylo potřeba. Charakter postav už známe z předchozích dílů, ani zde úrpveň neklesla. Ano, černý humor hlavního hrdiny pořád bavil. V těch okamžicích, kdy by ho člověk nečekal vystřihne Vuko pekelně ostrou poznámku vyšperkovanou nadávkám ve finštině. Sice nerozumím, ale co. Vy snad jo? Příběh jakbysmet. Působí nenuceně, tak nějak opravdově. A všechno vychází našim hrdinům. Všechno. To je snad jediné, co mě překvapilo. Já mám rád, když se občas něco nepovede podle plánu a ideálně u toho někdo ... dejme tomu nepokračuje dál. Za co dávám dva palce nahoru je konec. Finálová řež je opravdu řež a pěkně odsejpá. Žádné zdlouhavé protahování, střídání trumfů a překvapení na obou stranách kdy užužužuž to vypadá, že je konec a ..... onohovno a jede se dál. DEPAK. Poměrně rychle a stručně. Hepyendík není úplně hepyendík. Ano, dopadne to dobře, to je jasné od začátku. Ale ne tak, jak se to celou knihu tváří. Ne tak, jak by si naši hrdinové (a my v průběhu předchozích dílů) představovali. Kolikrát už jsme viděli a četli. Konec válek, ti špatní (většina) a ti dobří (menšina) jsou mrtví. Je po všem. No jo, ale co teď budeme dělat. co se teď bude dít? No, sdílel jsem pocity přeživších hrdinů. Taky mě to mrzelo, že už je konec (já o život nebojoval, tak se není čemu divit). Ve zkratce. Doporučuji všem milovníkům fantasy, kteří rádi hledají jiné příběhy než o sličných Elfech(jediní elfové kteří se mi líbí jsou ti Pratchettovi zmetci), zručných trpaslících, chrabrých rytířích, atakdáleatakdle. Tohle je prostě jiné, takové, že si řeknete, a vlastně proč by to tak nemohlo opravdu jednou být. P.S. taky přemýšlíte proč Jarouš už tak dlouho nic nenapsal?... celý text

Kulička (3 povídky) 1956, Guy de Maupassant

I s tím časovým odstupem je to nádherná ukázka lidského pokrytectví. Člověk si je schopen ospravedlnit cokoli. Není nic snazšího, než lhát sám sobě.

Procitnutí 2012, Petr Kopl

Že bych byl z Procitnutí na větvi se říct nedá, ale zklamaný taky nejsem. Příběh smrdí trošku klišé - taková kombinace Šestého smyslu a Dead like me Hlavní hrdina - takový ten plachý, introvertní správňák, trochu mimoň - je právě díky své výjimečnosti (která neustálým opakováním už výjimečná zas tolik taky není) vybrán k plnění poslání obrovské důležitosti. Následuje šok, otázky typu proč právě já (vždyť ja jsem jen blablabla), tak já to tedy beru šéfe. Chybí něco? Že ne? Ale ano! Boj mezi morálními hodnotami jednotlivce vs. odpovědnost a poslání vůči celému lidstvu. Achjo. Kresba se mi líbila, je hodně specifická a dobře ladí s atmosférou celého příběhu. Stejně jako domácí prostředí. Příjemná změna číst české názvy ulic, měst a jména postav. Opravdu jo. Čtvrtá hvězda je za závěr a epilog. Závěr - nečekal jsem ho a líbilo se mi jeho podání. Nic extra ale v jednoduchosti je krása. Epilog - nahrávka na další díly které už by mohly být co se příběhu týče ogininalnější.... celý text

Všeobecný zvířetník pana profesora Revilloda 2016, Miguel Murugarren

Tak to bych se posral. Nevím jestli se jedná o knihu nebo spíš o společenskou hru. Nejen samotné kombinace živočišných druhů, ale i jejich popisky a komentáře. Prostě super. Vymyšlené dokonele! Dovedu si představit večerní posezení s přáteli a jointem, kde hledáte tu nejabsurdnější variaci a vymýšlíte k ní podrobný popis kde žije/ čím se živí ..... atakdáleatakdále. Knihu jsem koupil jako dárek/suvenýr a neodolal jsem do ní nenakouknout. Bude se mi s ní těžko loučit, ale život už je takový. Doproručuji už jen pro tu prdel.... celý text

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha II 1982, Miguel de Cervantes y Saavedra

Druhý díl byl slabší. Co hodnotím pozitivně je autorova snaha o něco originálního, nikoli pouhé natahování prvního dílu. Děj už mě tolik nebavil. Zato konec! Donutil se zamyslet, a to že mě jen tak něco k myšlení nedonutí ..... po všech pošetilostech, bláznivinách don Quijote přichází na smrtelné posteli opět k rozumu. Jestli ho to udělá šťastnějším, to záleží na tom, jak si to kdo vyložíme. A ani to není tím, co je na tom konci tak .... krásné (přemýšlím kdy jsem tohle slovo použil naposledy.... takový holčičí, žejo). To nej na posledních stránkách je procitnutí Quijotových blízkých - těch blízkých, kteří se ho snažili napříč oběma knihami dostat zpět do “rélného” života všech “normálních” lidí a zabránit mu v dalších dobrodružstvích. Těch blízkých, kteří na vlastní oči vídí, že s Quijotovým bláznovstvím odešla i radost ze života, štěstí. Bylo opravdu o tolik lepší zemřít s vědomím své pošetilosti?... celý text

Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I 1947, Miguel de Cervantes y Saavedra

Časový odstup je na téhle knize znát na stylu vyprávění. Ale jinak .... dílo které se hodí do každé doby - protože odhaluje to co dělá lidi lidmi. Na první pohled zábavný a úsměvný příběh vzdělaného bláznovství a jednoduchého myšlení. Při líčení Quijotových činů jsem si(jako už několikrát předtím) položil otázku: neměli bychom život veselému bláznovi spíš závidět, než se mu smát? Vždyť on má co my ne. Je ve svém bláznovství šťastný a když ne, dělá to co ho šťastným udělá aniž by přemýšlel, co na to ostatní.... nezávidíte? Fakt ne? Navíc každý v sobě máme svého doma Quijota ... to mi nikdo nevymluví ... lišíme se jen v tom, kolik mu dáme prostoru. A když mu ten prostor dáme, ten pocit je k nezaplacení. Stačí se dívat kolem sebe. Koho překvapí fanoušci převlečení za DartWadery, Spider a všechny další many, hobity ,..... a ti co si nejvíc ťukají na čelo .... no, to jsou ti co na nic podobného odvahu nikdy nenajdou. A těch je mi líto. I já mám v sobě svého dona Quijota, který se rád vžívá do dobrodružství mých oblíbených hrdinů z Ankh-Morporku a nejen těch ..... a po téhle knížce ho mám o zase o trochu radši. Bez něj by to nebylo ono .... bez něj by to byla nuda. Doporučuji.... celý text

Pán ledové zahrady 3 2011, Jarosław Grzędowicz

Třetí díl bych charakterizoval jako „nenaplněná očekávání“ – nastavování jedničky a dvojky, okoukané prostředí, ohrané postavy, pár rádoby promyšlených zápletek, kterými jakože trochu ještě zmateme čtenáře, protože výsledek už se rýsuje a my potřebujeme ještě prodat poslední díl …… tak všechno tohle se NENAPLNILO! Třikrát sláva autorovi (je to třetí díl, na případné čtyři slávy si ještě musí počkat). Pořád mě baví střídání stylu vyprávění. Chvíli vypráví hrdina, chvíli provádí dějem „přihlížející“ vypravěč. Hodně dělá nenásilná forma, jakou to autor střídá. Díky tomu se vám nestane (a ten pocit stopro znáte), že ikdyž je děj, příběh, postavy atd. pořád zajímavé, začne vás „nudit“ jednotvárnost právě vyprávění. Takže pořád hodnotím kladně. Jednotlivé příběhové linky zase postrčili děj o něco dál – opět vyváženě musím uznat. Hodně prostoru dostali obě hlavní kladné postavy. Jak Vuko, tak i Mladý tygr opět musí projít mnohými nástrahami osudu, nebo spíš nepřátel. Ani tady se mi nestalo, že bych si říkal tohle už je moc, tady to sem nesedí. Vůbec – pořád vás drží pěkně a příjemně vtažené do děje a pěkně si tím procházíte s nimi (Vuka mám pořád radši za ty jeho cynický kecy, pořád musí mít poslední slovo …. někoho mi hodně připomíná). Naopak hlavní záporáci jakoby tolik vidět nebyli – a to je dobře, autor si je šetří do posledního dílu a to slibuje pořádný masakr….brrr už se těším (i když bych neměl, vím). Repertoár se nám doplnil o pár vedlejších postav (které zas tak vedlejší nebudou, až půjde do tuhého) a jejichž role se dá ještě těžko předvídat. Nejspíš se postarají ještě o pár zvratů a překvapení, ale není to tak okaté a očividné jako tomu občas bývá. Jo, co se postav týče – na můj vkus jich umírá hrozně málo … ale co, nemůžu chtít všechno. Celkový dojem to nekazí (ale stejně, jeden dva by přece mohli ….. ). Věřte tomu nebo ne (já už pomalu věřit přestával), autor nás konečně seznámí s pánem ledové zahrady – už jsem si myslel, že jde o polskou fantasy verzi paní Kolombové. NE! On žije! Už jsem si říkal, že ten konec je nějakej divnej, a nakonec stačilo pár řádků, aby ….. víte co, přečtěte si to sami!... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Zvláštní počin. Zajímavé, kolik různých pocitů ve mě tahle kniha v průběhu jejího čtení vyvolala .... jak se ji to jenom na těch 64 stránkách povedlo? Děj sám o sobě mě moc nezaujal a ani nemyslím, že to byl účel. Na začátku jsem se bál, že půjde o remake Nekomečného příběhu jen přitroublejší Bastien a větší knihovna a ošklivější knihovník. Naštěstí se moje obavy nevyplnily. Nakonec z toho byl příběh, který neurazí, ale nenadchne. A hepyendík ..... no, jak se to vezme .... “sovy nejsou tím, čím se zdají být”…. takže asi tak. Příběh mě překvapil, ani ne tak o čem je, ale jaký je. Střet dětského světa, kde se nelže, neodmlouvá, poslouchají se starší a hlavně vám nikdo nechce úmyslně ublížit (proč by to někdo dělal, když jsem, mu nic neudělal). Nejdřív sem to moc nechápal, ale když si uvědomíte jak dítě myslí – přímočaře, bez vytáček, naivně, jednoduše(tohle slovo tu bude víckrát), bezelstně – tak je to geniální. My už jsme po těch letech zapomněli, jaký to je, mluvit narovinu a bez předsudků a bez postranních úmyslů – proto nám přijde divné, když je to náhodou někdy jinak (jako třeba v téhle knihovně). Kresba – jednoduchá (v dobrém ss), trochu ponurá ale nevyděsí. Navíc vám pomáhá aspoň trochu proniknout do příběhu. Příklad – ovčí mužíček …. ještě že tam byl pak obrázek, v hlavě se mi totiž honily pěkný zvěrstva, jak je člověk zblblej těma fantasy příšerama … Styl a dialogy - naivní a jednoduché tak jako kdyby to vyprávěl 8letý kluk (nebo kolik tomu smradovi je... ). Opět příklad, nad kterým jsem chvíli zůstal se zamyšleným úsměvem na tváři. Čím pohrozíte když neposlechne svého únosce? U dospělého je to lehké, fyzická bolest v jakémkoli provedení (bití, stříhání prstů, pálení, …. ). Co dítě, které nezná význam toho čím byste mu hrozili? Výprask, zakážete televizi nebo nanuka? Depak … „zavřu tě na tři dny do velké nádoby kde je deset tisíc chlupatých stonožek“ GENIÁLNÍ! A takových pasáží je tam víc, nebudu vyzrazovat, ALE stačí je jen vnímat. Hodnotím kladně, už jen proto, že mě to donutilo změnit způsob vnímání při čtení a hlavně pro tu jednoduchost, ve které je KRÁSA a na kterou(tu jednoduchost myslím) se zapomíná.... celý text

Vetřelec – Odplata 2015, James A. Moore

Komentář je psaný na mobilu, si na to vzpomeňte, až si budete říkat co tohle psalo za dobytka ... Druhy díl o poznání horší než jednička. Postrádá napětí a hororovou atmosféru což bylo to čím jednička vynikla. Hlavně ale chyběla odvaha zariskovat přijít s něčím trochu originálním - protože to je největší kamen úrazu neustále znásilňovaného tématu “Alien”. sorry, ale Prometheus a Covenant jsou ukázky toho jak se vetrelec dá prznit jen aby z nej padaly prachy. Ale zpět k odplatě. No, tak tady se neriskovalo ale recyklovalo. Prostředí planety už vymysleli minule, stačí dodat už jen nudný rozjezd a prolozit ho jakože na první pohled nelogickými vsuvkami, řekl si nejspíš autor a tak taky udělal. Děj ..... hmmm, co takhle banda mariňáků která jde zachránit kolonisty (pardon teraformisty) planety a získat vzorek toho proklateho xenomorfa. Povědomé? Oprávněně. Dokonce mi při bližším popisu některých postav a skočila jména jako Karl Burke, Apon, Vaskezova, Drake, Spunkmajer ..... jo, ti všichni tu jsou... jen se jmenují jinak. Jediné kde se autor odvážil přijít s něčím jiným byl samotný námět. Potomek Elen, který má lehké telepatické nadáni se ocitne uprostřed hejna vetrelců, kteří si díky genetické paměti pamatují co jim Elen minule provedla a společnosti W-U. Vetřelci jsou hnáni touhou po pomstě a společnost touhou po penězích. A chudák Decker je mezi nimi.... zdál by se bezbranný, ale koluje v něm prece Elenina krev!! A navíc díky svému nadpřirozenému nadání čte vetrelcum ty jejich černé myšlenky. A to byl to, co mě na cele knize bavilo nejvíc a nakonec zachránilo i cele mé hodnocení. Jsou to totiž pěkně ujeté potvory .... skoda ze jeutor nenechal ještě o trochu ujetější. Abych to zkrátil, po pomalejším začátku následuje několik kapitol nelitosnych řežeb, které málokdo prezije. A a pak to skončí a dech vám to taky nesebere .... ani na vteřinu ne, bohužel. Celkový přínos k tématu Alien - za mě nula. Zbytečný příběh, který kdyby nebyl nic by se nestalo .... ale co já vím.... ještě mě čeká poslední díl. Doporučuji všem kdo mají vetřelce rádi .... aspoň budete mít ty povedená díla ještě o malinko radši.... celý text

Strašidelná vagina 2018, Carlton Mellick III

Pozor, tento komentář obsahuje spoilery, sprostá slova ... a vůbec všechno co by asi správný komentář obsahovat neměl. Nejlepší bude, když ho ani nebudete číst. Jak začít .... je to pěkně ujetá kokotina- za sebe doporučuju začít jointem. Já jsem s ním začal než jsem se do Vaginy pustil (doufám že si to přečte hodně mých známých) a udělal jsem dobře. Ještě jsem to pár brčkama proložil a zážitek nakonec suprový. Ikdyž začátek byl trochu rozpačitější. Autor se s výběrem slov o začátku nemaže, takže jsem byl až chvílema v rozpacích (fakt, nekecam), dokonce jsem se dvě nebo tři nová slova naučil. Když jsem stál ve frontě na pití v Kafé na půl cesty, tak jsem se chvíli divil proč po mě ty bájomatky (Bio) tak divně koukají. pak mi to došlo ..... jo přiznám se, pak už jsem držel knížku tak aby nebylo vidět na přebal a název. Asi největší šok pro mě byl, že se jedná o povídky.... já jsem totiž vůbec nečetl o čem to má být. Bál jsem se, že v komentářích budou vystřílené ty nejlepší věci a já přijdu o zážitek. Takže jsem se do toho pustil. První povídka se jmenuje kupodivu Strašidelná Vagina. Za mě nejslabší. Možná je to tím, že jsem opravdu čekal na to, jak ta debilovina skončí, jaká bude pointa .... a ONO HOVNO! Měl jsem chuť jí zahodit, ale jak by se lidi tvářili, kdyby se v parku válela Vagina jen tak před 22:00 hodinou. Pak jsem se uklidnil. Příběh byl originální - no možná nebyl, jinou literaturu podobného ražení jsem nečetl, takže těžko hodnotit. Obyčejná holka potká obyčejného kluka. Nastěhují se k sobě. Holce straší v .... tam. Něco jde ven, něco pak jde zase tam - a že jsou to věci které ani tam ani ven lézt nemají vám asi došlo. Konec mě dostal. Donutí vás zamyslet a to já rád. Porno v srpnu - kraťoučká povídka, která pobavila. Správná oddechovka po Vagině. Člověk už taky nečeká žádné literární zapeklitosti prostě jen čte a baví se. Gumoví lidé plní vody, žraločice s kozama znásilňující pornoherce a přitom je požírá .... nic zvláštního. O jednom to ale není vůbec, o PORNU. díky za to! Od Fantastické orgie jsem nečekal už vůbec nic. Dobře jsem udělal, protože se mi líbila ze všech nejvíc. Představte si dobu, kdy jsou SPN - staré pohlavní nemoci - evolucí změněné ze smrtelných nemocí na mutace které dávají jejich "nositeli" různé a někdy až nadpřirozené vlastnosti. Jakou byste chtěli mít vy? Prodlužpírko, dvojitý jazyk, mluvící penis/vaginu, ..... ? máte vybráno? no a co teď? Máte štěstí, čirou náhodou existuje jeden bar, Ďábelské semeno, a tam se slézají úchyláci jako TY a jednotlivé superschopnosti si vyměňují. A v tom všem bordelu se pohybuje náš hrdina, který si přišel pro jednu jedinou SPN aby potěšil svou přítelkyni ..... takže je v tom zase ženská, kvůli který se chudák Tim bude dnes večer ještě hooodně divit.....a bude rád když vůbec přežije. Jak jsem psal, je to kokotina a úchylárna, ale pobavila. A možná ji nacpu i do výzvy. Doporučuji... celý text

Vraždy a housle 2006, Neil Gaiman

Zajímavý komiks. Ani to pořádně nezačne, ani to pořádně neskončí. Celé je to tak trochu tajuplné, ale ne děsivé. Zároveň je celý příběh napsaný tak, že si ho lze vyložit několika způsoby. Proto asi ty odlišné kometáře .... záleží, co si vyberete. Já byl ze začátku zvědavý na celou pointu - a kdybych od toho neustoupil, byl bych jedním ze zklamaných recenzentů. Naštěstí jsem měl dost rozumu nakonec rozum nepoužívat. Co se hodně povedlo je kresba - netradiční, ne - NETRADIČNÍ a svérázná. Z čeho jsem ale byl nejvíc nadšený - kresba - na první pohled v pozadí a ujetá ruku v ruce vypráví celý příběh a dokonale ho doplňuje. Není to na první pohled patrné - sám jsem si toho všiml až někde v polovině a do té doby jsem si spíš říkal, že se to celé moc nepovedlo. No, nakonec to byla fajn oddechovka, která vás ještě chvíli po tom co jí odložíte donutí přemýšlet, jak to všechno vlastně bylo.... celý text