Pozde
přečtené 286
Na Chesilské pláži
2007,
Ian McEwan
Ian McEwan a jeho skvělý drobnohled. Obdivuji jeho schopnost pozorovat a přesně popsat situace, na které zaměří svoji pozornost. Styl, kterým nás provedl životem dvou mladých lidí v době, kdy sex byl tabu, byl opět dovedený k dokonalosti. Jeho maximalistický způsob popisu maličkostí, které dva mladé lidi formují a vedou k tomu, jak se zachovají v pro ně kritické a rozhodující chvíli je mistrovský. Člověk si uvědomí, jakými křižovatkami a zkušenostmi sám kdy prošel, jak nás měnily a ovlivnily naše další chování a konání.... celý text
Myslete na děti!
2015,
Ian McEwan
Ian McEwan je skvělý pozorovatel. A ještě k tomu to co vidí (a čeho si hodně lidí nepovšimne) umí trefně popsat. Jeho schopnost rozebrat situace, city, lidi na prvočinitele, podrobit je přesnému a často nemilosrdnému prozkoumání mě nikdy nepřestane uchvacovat. The Children Act je pro mě mimořádná v mnoha ohledech - případy řešené soudkyní Fionou by vydaly přinejmenším na esej. Ale asi nejpozoruhodnější a nejpravdivější jsou momenty, kdy vysoce postavená odbornice a vážená žena, která se svojí pracovitostí a sebezapřením dostala až na vrchol profesního a společenského žebříčku, zdánlivě (viděno jejím pohledem) prohrává ve chvílích, kdy neovládne svoje emoce. A přitom když se nechá náhodou a nekontrolovaně ovlivnit svými emocemi (na koncertě, kde hraje na klavír) je nejlepší. A zaslouží si za to ovace ve stoje. Minimálně dvakrát během příběhu se rozhoduje ne na základě své intuice, ale zvažuje "co by tomu řekli lidé"? Její přísná sebekontrola a sebekázeň je jí prostě občas na překážku. Jakoby se bála být člověkem, ženou, milenkou, matkou a stala se prostě "jenom" soudkyní, která stojí nade vším a nade všemi.... celý text
Žár
2019,
Joseph Incardona
"Alexandra ve svých sedmatřiceti letech věřila na příležitosti a zanedbávala naději." "Pravidlo číslo tři: Převzít odpovědnost za svoje chyby. Pravidlo číslo čtyři: Nečekat odpuštění." Zvláštní groteska o úplně pitomé a zbytečné soutěži, na pozadí které ale vynikne touha a potřeba lásky, víry a naděje.... celý text
Žert
2007,
Milan Kundera
Výjimečná kniha. Rozhodně to není jen příběh z doby totality, ale neskutečně hluboká, přesná a úchvatná studie lidského chování, existence v čase a vývoje (jedince i společnosti). Studie křivdy, lásky, náboženství, lidské geneze, paměti. Když občas někdo někde položí už značně otřelou otázku, kterou knížku bych si s sebou vzala na opuštěný ostrov, byl by to s největší pravděpodobností Žert. Už jen pro to, že se dá číst stále dokola a pokaždé se v něm dá nalézt něco nového. Jedno přečtení rozhodně nestačí.... celý text
Marťanská kronika
1991,
Ray Bradbury (p)
Přečteno jedním dechem. Některé obrazy a příběhy jsou velice silné. Dokonce tak silné, že když jsem četla jednu z kapitol, přesně jsem si vzpomněla, že jsme ji měli na základce v čítance, což už je třicet let. Dodnes jsem si ji pamatovala, jen jsem už nevěděla od koho byla a z které knížky. Tak teď už to vím (nějak jsem si vždycky myslela, že to musel napsat Rus; že nám v osmdesátkách dali do čítanek Američana, je zpětně překvapující) . Bradbury přesně vystihl podstatu lidských společenství a snažil se vypořádat s několika americkými traumaty (hlavně devastace původního obyvatelstva, země a otroctví). A mnohem více. Rozhodně stojí za přečtení a můžu jenom doporučit.... celý text
Válka královen - Eliška Přemyslovna a Eliška Rejčka
2018,
Jaromír Jindra
Dávám dvě hvězdičky, z toho půlku za velice pěknou obálku. Knížka je prezentována jako historický román, ale podle mě jde spíše o červenou knihovnu. Postavy jsou značně zploštělé, postrádají inteligenci a vnitřní kouzlo. Nakonec jsem knížku dočetla, ale bylo mi líto, že takovéhle krásné téma bylo zpracováno tak jednoduše. Panu spisovateli se omlouvám, nemohu hodnotit jinak (asi jsem zhýčkaná historickými romány od Feuchtwangera, Vondrušky, Vaňkové, Loukotkové...).... celý text
