Pozde komentáře u knih

Moje znalosti o polárních expedicích a objevech se až donedávna omezovaly na téměř doslovnou znalost Cimrmanova "Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem". Mimochodem až teď mi došlo, že téměř všechno, co se ve hře a jí předcházející přednášce odehrává, má reálný a pravdivý základ. V létě jsme byli na dovolené v Norsku, kde jsme zašli do muzea Fram (mimochodem asi jednoho z nejlepších muzeí, v jakém jsem kdy byla) a tam mě tématika dobývání obou pólů doslova přepadla. Ještě během cesty domů jsem si po antikvariátech sehnala několik knížek zabývajích se touto problematikou a "Velký Nor" byla jednou z nich.
Nansen je neprávem opomíjenou osobností evropských dějin. Musel to být neskutečně charizmatický člověk, moudrý, schopný, nezdolný. Na takové lidi by se nemělo zapomínat a měli by sloužit jako vzor pro ostatní. Román, za pomoci citací z jeho deníků a knih, věrně přibližuje jeho nadlidské úsilí a nasazení života při potřebě posouvat lidské vědění a možnosti dál. Musel to být výjimečný chlap a knížka to velice dobře zachycuje.
Doporučuji nejen jako román o objevování a dobývání obou pólů, ale i jako dokument o zajímavé epoše lidských dějin a o výjimečném člověčenství.

4 02.10.2022

Další variace na téma kráska a zvíře. Asi po tom podvědomě všechny toužíme. Oddychovka, sáhla jsem po ní tradičně kvůli relaxu, ale tentokrát to bylo vymyšlené asi hodně narychlo. Už jen třeba to, že v jedné epizodě má Annelise kocoura a pak se přestěhuje a kocour nikde. A prostředí korporátů a reklamních agentur, kde se dělá max na prezentacích, aniž by tam bylo něco víc, mě už začíná nudit. Průměrné, ale dalo se to dočíst.

2 22.12.2021

Moje soukromá kniha roku 2021. Začala jsem číst ve středu, celý čtvrteční večer a na pátek jsem si musela vzít dovolenou. Knížka bavila, dojímala, měla náboj a přitom byla hodně poučná, psychologie a lidskost level master. Bojím se jen, že po tak dobrém čtení bude těžké najít něco, co snese srovnání.

9 13.09.2021

Pravda a krása nebo pohodlí a štěstí? Dát tyto dvě volby do protikladu se po přečtení Brave New World rozhodně nezdá divné. Dostal se mi do ruky výtisk z roku 1970 se zajímavým doslovem M. Holuba. Knížka dává miliony otázek a nabízí pár odpovědí. O čem je civilizace? Co je víc - jednotlivec nebo celek? Masy určitě je potřeba řídit, ale tady je to teda z gruntu. Určitě se ke knížce někdy vrátím, i po devadesáti letech má co říct.

17 22.08.2021

Malá rozsahem, hutná obsahem. Každá druhá věta váží tunu. Z minerálů má podobné vlastnosti zlato. Knížku jsem četla dlouho, protože jsem si užívala její poetický jazyk a znepokojivý děj. Láska dvou čistých lidí, schopnost žít okamžikem a v mlze se ztrácet před okolním zpitomělým světem plným nenávisti, války a zloby. Velice autentické a i po sto letech živé dílo.

19 29.05.2021

Nejpozoruhodnější na této knížce je, že mi ji půjčila kolegyně, která ze začátku pandemie patřila ke skupině "popíračů a zlehčovačů". Od té doby jsem se na téma koronaviru s ní raději nebavila a najednou totok. Knížka se četla lehce, ale čekala jsem víc.

3 19.05.2021

Podle mě zatím nedoceněná nebo dokonce neobjevená knížka. Kdysi jsem si pořídila na Startovači elektronickou verzi, když jsem se k ní chtěla vrátit, sháněla jsem tištěnou. Vzhledem k nízkému nákladu to byla trochu fuška, ale podařilo se. Líbila se mi historická i současná linka, ale hlavně přesah obou - o pokoře, zodpovědnosti, hranicích a času. Patricka sleduji už delší čas, jeho knížky se mi líbily zatím všechny. Už jenom pro to, že jsme vrstevníci a rodáci (manžel s Patrickem dokonce prošel nástrahami socialistického základního školství), což mi pomohlo hlavně u "Husákova dědy". V Příběhu strýčka Martina rezonovala spousta mých oblíbených děl - od Městečka Twin Peaks, přes Čaroděje Zeměmoří až po Tvrz. Chvílemi byla sice knížka na hranici mých možností nebo spíše za nimi. Ale o to větší výzva a důvod se k ní zase jednou vrátit.

4 26.04.2021

(SPOILER) Knížka by mohla mít "aneb". Anežka, aneb co se všechno dá v rodičovství po(kazit). Autorka soustředila do příběhu všechny možné průšvihy, chyby a přehnané představy, které si jen o rodičovství můžeme vybavit. Při čtení mi bylo jako kdyby někdo vzal ostrý nůž, ťal do živého a do čerstvé rány poctivě sypal sůl a pepř a pro jistotu to pak ještě pořádně vmasíroval. Multiprůšvih odkládaného rodičovství, potratu, adopce, ztráty partnera - z toho by jeden fakt zešílel. Ještě v kombinaci s přehnanými ambicemi a citovým mrzáctvím, neschopností přijmout dítě takové, jaké je - to je drsný koktejl.

17 02.04.2021

"Vzpomínka občas zapírá štěstí jenom proto, že konec byl bolestivý." (strana 33) Knížka o nepřístojné, ale opojné lásce, otupělosti jako reakci na nesnesitelnou bolest, lhostejnosti, přecitlivělosti, vině, vyrovnávání se s minulostí osobní i minulostí národa. Vytáhnout kostlivce ze skříně a snažit se zjistit, kým a čím byl, než se kostlivcem stal, a otevřeně o tom mluvit, to chce koule. Knížka má osobní i národní rovinu a obě se zajímavě zrcadlí a prolínají. Teď z předcházejících komentářů zjišťuji, že knížka byla zfilmovaná. Asi dám filmu šanci.

16 11.03.2021

Ďábelsky napsaná kniha o neřestech, vině a trestu, hledání rovnováhy, lpění na malichernostech, opiu, nudě, narcismu a duši. Napadá mě třeba i “podobnost” s Harry Potterovským viteály, nebo s pokleslou morálkou vyšší společnosti tak dokonale popsané v Nebezpečných známostech. Je zajímavé, co všechno může probudit zlo v člověku a kam až to může dojít, když se nechá růst.

15 25.02.2021

Naděje. Síla jít dál a nevzdat se. Takto to možná jednou skončí, nebo to takto mohlo kdysi začít. Otec, který vede a učí svého syna (jméno neznáme, ale co třeba - Adam?), jak "... jednaj ty hodný. Pořád něco zkoušej. Nevzdávaj se." (strana 91) Velice silný text o mnohém, ale i o schopnosti přijmout nevyhnutelné, i když se nám to nelíbí. O schopnosti přizpůsobit se. A o Bohu, který "... není a my jsme jeho proroci." (strana 112). Tak jo. / Amen.

20 07.02.2021

Jsem vděčná za tuto knížku. Anna mě sice ze začátku svojí upovídaností štvala, ale její dospívání a přerod v mladou ženu byl okouzlující. Celý příběh byl protkán láskou, tolerancí, pokorou k Bohu a lidskou sounáležitostí. Přiznám se, že na konci jsem bulela, protože i mě nedlouho před čtením zasáhla ztráta někoho blízkého. Ale i díky Anně to možná přijímám už o trochu líp. Určitě si přečtu další díly. Dcera básní i o seriálu na Netflixu, asi mrknu i na něj.

Komentář píšu až s krátkým odstupem, protože jsem knížku potřebovala rozdýchat. Už jen pro to, že když jsem ji dočítala, zasáhla mě zpráva o úmrtí mojí milované babičky. Pak mi chvíli trvalo, než jsem se k ní dokázala vrátit. Pan King je hodný svého jména. Dostat na pár stránek tolik lásky - ať už manželské, k bohu, k lidem - přátelství, nenávisti, lidskosti, pokory, soudnosti, duchapřítomnosti, odvahy, ale i podlosti, křiváctví - to je až k neuvěření. Smrt, rasismus, šikana starých a nemocných nebo bezmocných. Bože, bylo tam toho tolik! Z dobré knížky má stříkat energie a tady jí byly gejzíry. Nevím co ještě dodat. Doteď mám husí kůži.

Tak jako občas potřebuju masáž, tak přijde i potřeba přečíst si takovýto příběh - láska, erotika, dobrý konec. A že tenhle rok se do mě pustil už od začátku drsně, potřebovala jsem oddechový čas hned těsně po jeho začátku. U téhle knížky jsem se odreagovala, pobavila, uvolnila, dostala zase chuť do života - prostě dala mi to, co jsem od ní chtěla.

Hezky psané, ale chyběla tomu energie, vášeň a občas uvěřitelnost. Tam, kde bych čekala, že autorka ze slov vytvoří zajímavé obrazy, byly jen fádní popisy. Takové dvourozměrné, překvapivé asi jako vlastnoručně psaný nákupní seznam. Moje třetí Mornštajnová a rozhodně nejslabší.

8 31.12.2020

Po dočtení mi bylo jako po pohlazení. Přečetla jsem i tiráž ;). Lepší zakončení čtenářské sezóny 2020 jsem si asi nemohla přát. Občansky letošek za moc nestál, ale dokud budou mezi námi tak laskavé knihy a hlavně jejich předlohy, nebojím se ničeho. Po dočtení "Houbařky" od V. Hanišové a "Vděku" od D. de Vigan jsem přemýšlela, jak málo jsme schopni slovně vyjádřit nejhlubší city - záporné i kladné. U Backmana to šlo všechno krásně mimoverbálně, až se tajil dech a rosily brýle. Krásná přehlídka toho nejlepšího, co v nás dřímá, podaná vtipně - s nadsázkou - a zároveň dojemně. A až si příště budu připadat jako blbec, budu vědět, že v tom nejsem sama :o). Nejen za to veliký dík.

21 29.12.2020

(SPOILER) Je až s podivem, jak křehký a zranitelný je náš mikrosvět a jak jizvy z dětství dokážou přerůst v obludná tíživá monstra, která můžou ovládnout celou bytost. Sára je asi inteligentnější než její starší bratři (pokud lze jako důkaz považovat, že jako jediná se dostane na osmileté gymnázium), ale stejně ji její sourozenci válcují. Otec se k matce chová jako k ozdobnému bytovému doplňku a ve chvíli, kdy svoji dekorativní funkci přestává plnit, se od ní odvrátí a stará se jen o svoji tvář a kariéru. Těžko říct, jak vnímá dceru (a jak vnímal sestru a matku, dozvídáme se pouze náznaky a i informace o tomto "myceliu" vztahů vyvolají vrásku na čele). A asi houby ho zajímá, jak jeho rodina vnímá jeho.
Knížka má víceméně otevřený konec a nedivím se, protože usmíření s bratry (i s Milanem, který vlastně zapříčinil Sářiny vleklé zdravotní problémy - jen pro to, aby se s bráchou pobavili šikanou mladší ségry) je asi sci-fi, stejně jako Sářina možnost vytvoření nekomplikovaného partnerského svazku.
Zajímavé povídání o houbách (dozvěděla jsem se spoustu nových informací) a paralela mezi nimi a naším světem. Skoro určitě si od autorky přečtu něco dalšího, Anežka vypadá zajímavě.

27 25.12.2020

(SPOILER) Tohle ťalo do živého. Obsah jsem předem neznala. Přečetla jsem knížku za den těsně před dnem, kdy jsem se po dlouhé době dostala na návštěvu ke své dvaadevadesátileté babičce, která žije v domově pro seniory. Tenhle i díky knížce umocněný zážitek nikdy nezapomenu. Náhody neexistují.

16 21.12.2020

"Z neúplných informací vznikají polopravdy, jež chatrnější mozkovny ihned chemicky přetvářejí v nebezpečné lži."
"To máte tak. Dřív se nadávalo na Židy ve vagónech třetí třídy. Dneska se na ně nadává i v novinách a rozhlase. Nářky cestujících třetí třídy se změnily v kulturní normu. Potíž je v tom, že společnost, která výplody cestujících třetí třídy povýší na zákon, je jako člověk, co chodí po hlavě - moc daleko nedojde. A i když tam zezačátku trpí hlavně Židi, o pořádné problémy si koledují úplně všichni."
Tuto knížku jsem si pořídila na základě doporučení na Radiožurnálu 2. A byl to dobrý tip. Vše je tam dobře vyvážené a uvěřitelné. Takto to asi mohlo být. Po dočtení jsem, jako vždy po setkání s historií holokaustu, cítila opět vztek. O kolik skvělých lidí svět přišel - proč vlastně? Určitě si v blízké budoucnosti chci přečíst minimálně Hostinec U kamenného stolu (film jsem měla ráda už jako dítě) a Hlavní přelíčení. Knížka rozhodně stojí za přečtení. Díky za ni.

6 05.12.2020

Tohle mě bavilo. Začátek mi přišel těžkopádnější - jako kdybych procházela muzeem a četla si popisky. Ale potom muzeum ožilo a já byla uprostřed děje. Po hříchu jsem ještě nikdy Karvinsko a Ostravsko nenavštívila, ale knížka mě donutila si tento kout alespoň podrobně prohlédnout na mapě. Šikmý kostel tam je; přežil poddolování i komunisty, dokonce byl nedávno zrekonstruován a vypadá na současných fotkách moc hezky (po poddolování se propadl o neuvěřitelných 37 metrů!) Historie hornického kraje mě zaujala a stejně tak česko - polské "problémy". Po pravdě, byla to pro mě novinka. Z tohoto časového i místního rámce zas tolik načteno nemám a ve škole jsme to buď nebrali, nebo jsem chyběla (nebo zapomněla :o). Osudy postav a síť vztahů mi přišly velice dobře vymyšlené a dobře napsané. Dušezpytné pasáže byly pohlazením; jsem vždycky ráda, když narazím na podobně smýšlejícího člověka a můžu jenom souznít. Obzvláště jsem ocenila u zápornějších postav vysvětlení, proč jsou jaké jsou a co k jejich hořkosti či zlobě předcházelo. To často autoři opomíjejí.
V komentářích jsem narazila na zmínky o masivní propagaci této knížky. I já si ji koupila na jejím základě. Ale jedna věc je knížku prodat a druhá udržet čtenářovu pozornost. Šikmý kostel si ji nejen udržel, ale probudil můj zájem a zvědavost. Za mě potlesk a palec nahoru. Těším se na pokračování.

27 30.10.2020