puml
přečtené 1959
Radostná věda
2001,
Friedrich Nietzsche
Radostná věda byla první knihou od Nietzscheho, kterou jse četl a bylo to ještě za středoškolských studií. V rámci tehdější četby to bylo jako rána kladivem. Způsob, jakým Nietzsche popisuje některé psychologické pohnutky se zameřením na sílu vůle a schopnosti vzdorovat stádnímu jednání, byl tehdy opravdovým zjevením, které navíc ještě podporoval sám autor svým prorockým tónem a vzezřením. Síla Nietzscheho myšlení je v jeho rozporuplnosti a roztěkaném přebíhání od tématu k tématu, přičemž vše nechává otevřené k dalšímu uvažování a zpochybňování. Nietzsche nás v Radostné vědě konfrontuje se světem, kde, řečeno s agentem Cooperem, "sovy nejsou tím, čím se zdají být". Nietzcheho dílo je natolik rozmanité a komplikované, že nahrává jak k psychologickému ponoru a místy až k dušezpytným a meditativním náladám, které mají blízko k východním duchovním tradicím, tak k radikalizaci a konstatování, že celá západní metafyzika stojí na lži, tak pryč s tím zatuchlým křesťansko-idealistickým světonázorem. Jak se ale ukázalo ono pověstné "filosofické kladivo" nekončí jen v rukou mírumilovných idealistů, kteří to myslí jen a jen dobře, ale občas skončí v rukou těch, kteří si dílo tohoto velkého filosofa vykládají po svém a z vůle k moci a nadčlověka se náhle stává symbol jak duchovní tak i fyzické destrukce. Nutno dodat, že Nietzscheho dílo obsahuje pár "jobovek" (a to i humorných), které, pokud se vezmou příliš vážně, tak mohou takovémuto stylu uvažování nahrávat. (Za všechny aspoň jednu "jobovku" ze Soumraku bůžků: "Zlí lidé nemají písní, jak to, že je mají Rusové?") Nietzsche byl totiž přes všechen ten filosofický humbuk i zdatný šprýmař a ironik se sklonem k zveličování a jízlivosti. Také se v jeho díle odráží jeho uražená pýcha a pocit nedoceněnosti, proto často své knihy adresoval budoucím generacím. Na obranu Nietzscheho nejednoznačnosti a zlehčování některých témat je ale třeba uvést i to, že jeho knihy obsahují mimojiné i četná varování, jako například tento výstižný aforismus z knihy Mimo dobro a zlo: "Ty, kdo hledíš do propasti, dej pozor, neboť i propast hledí do tebe; a ty, kdo zápasíš s nestvůrami, dej pozor, aby ses sám nestal nestvůrou". Pro každého, kdo se chce o sobě a svých propastech a nestvůrách dozvědět víc, je Radostná věda ideálním a svým způsobem asi nejpřístupnějším začátkem a vstupem do Nietzscheho filosofie.... celý text
Povahopisy
2000,
Theofrastos
Výborné čtivo, ke kterému se rád vracím. Místy jsou to až takové mikropovídky s komickými pointami, jako třeba u ""upovídanosti": Nic si z toho nedělá, když se mu jeho vlastní děti posmívají a říkají mu, když je ospalý a chce, aby spaly také: "Tatínku, povídej nám něco a my usneme." Nebo u "oligarchického myšlení": Z Homérových básní si zapamatoval jediný verš: "Není dobré, když mnozí vládnou: jen jeden buď vládcem." Z ostatních veršů nezná ani jediný. Nebo u "skrblictví" až zenový postřeh: Z nákupu se vrací s prázdnýma rukama. Směs jemné kultivovanosti, přesných postřehů a humoru vytváří z Povahopisů malé veledílo, které je i po těch víc jak dvou tisících letech stále aktuální. Doporučuji.... celý text
