puml
přečtené 1978
Misery
1994,
Stephen King
Jedna z nejlepších knih od Kinga. Byla první, kterou jsem od Kinga četl ve svých 17 letech. Rafinovaný psychothriller bez zbytečných nadpřirozených efektních zápletek. Už jen Osvícení a pak některé Kingovy povídky ve mě dokázaly vyvolat podobně tísnivý pocit a zároveň radost z četby a příběhu. Další Kingovy romány, včetně kultovního To, mě zdaleka tolik nebavily. Doporučuji.... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Spolu s Misery totální klasika od Kinga a zároveň asi jeho nejlepší dílo. King sice byl na konci 70. let a pak hlavně v 80. letech, dle svých vlastních slov, na drogách, na chlastu a v depresích, ale možná právě proto psal jako ďas. Právě v této době vznikly jeho nejlepší romány jako Osvícení, Misery a Tělo, které jsou víc, než jen komerční tuctovou literaturou. Osvícení má všechny atributy dobrého románu. Rafinovaný děj, slovní hříčky, různé retrospektivy a psychedelické vize, zajímavý jazyk a atmosféru tísně a strachu hutnou jako noc v jinak prázdném hotelu Overlook. Zajímavý, ale ne neobvyklý autorský paradox: autor na vrcholu tvůrčích sil, i když sám, v osobní rovině, na dně. Doporučuji - Osvícení, ne abyste začali chlastat a šňupat a doufali, že pak vytvoříte bestseller, takhle to totiž moc nefunguje...... celý text
Potkal jsem kámen
2005,
Michele Ranchetti
Vynikající výbor v překladu Zdeňka Hrona. Kdo má rád italské básníky "hermetiky" počínaje Ungarettim, ten si jistě Ranchettiho poezii oblíbí. V českém kontextu snese Ranchettiho obtížná poezie srovnání snad jen s pozdní poezií Vladimíra Holana. Pro mě osobně dost těžké čtení, protože Ranchetti neustále zpochybňuje již napsané a svým hutným, zkratkovitým stylem znemožňuje proniknout nějak výrazně do smyslu některých básní. Je to spíš o pocitu a konfrontaci se samotným bytím a jeho limity, a to jak fyzickými, jako je nemoc, smrt, ztráta blízkého člověka, tak psychickými, jako je bolest a paměť. Doporučuji.... celý text
Svlékání tmy
1988,
Dylan Thomas
Geniální opilec a básník, který byl postrachem všech snobských a literárních večírků pro svou nespoutanost a drzost. Básník, jenž byl vetšinu života bez peněz, potácející se neustále na hranici chudoby; a když už peníze náhodou měl, tak je propil. Básník, který podle svých slov nikdy nepsal, když byl opilý nebo namol a snad právě proto jeho sebrané básnické dílo čítá jen něco málo přes 100 básní, z nichž většinu "nahrubo" napsal do 18 let. Básník, který než se dopracoval k finální podobě básně, popsal desítky stránek, neboť i když změnil byť jen jediné slovo, znova ji celou přepisoval. Básně, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo v anglická (welšské) poezii, kdy napsáno. Básně, jež jsou nespoutané a drsné jako welšská příroda a nevyzpytatelné jako tamní počasí. Ale ty nejlepší básně jsou průzračné jako krystalický, mořský vítr. Pro mě osobně jsou nejlepší dvě básně výboru: Pokojně nevcházej do dobré tmy a A panství smrti pomine. Doporučuji. Pro zájemce o další vynikající welšskou poezii doporučuji výbor Drak má dvojí jazyk.... celý text
