puml přečtené 1978

Časokryt 2024, Georgi Gospodinov

To zas jednou anotace fakt nekecala, a ejhle, ono je to opravdu asi něco víc, něco co se možná časem stane klasikou, teda alespoň v některých literárních kruzích; a na bulharských univerzitách už určitě jede nějaký kurz o Gospodinovi, nejspíš se ho autor i sám účastní v převleku Gaustina. Hodně mi to připomnělo styl moldavského autora Ciocana. Nevím, jestli je to úplně postmoderna, spíš taková ryzí středo-východo evropská groteska s postmoderními prvky. Nejlepší jsou ty esejistické kapitoly, třeba o eutanázii, o referendu a ztrátě paměti a tlaku minulosti jako novodobé budoucnosti. V mnoha ohledech až nepříjemně aktuální román. Doporučuji.... celý text

Mezi lesem a vodou: Pěšky do Konstantinopole 2022, Patrick Leigh Fermor

Není to jen cestopis, ale i esej o zanikajícím světě středoevropské a východoevropské aristokracie, se všemi těmi lovy, bály, hostinami a rozhovory nad kávou, ale vlastně i o zániku světa, který byl do velké míry dědictvím a takovým "dojezdem" Rakouska-Uherska a jenž s 2. sv. válkou ve východní Evropě víceméně skončil. Popisy krajin střídají esejistické vsuvky o historii té dané části, kterou zrovna Fermor procházel. Trochu mi to připomnělo styl mého oblíbeného W. G. Sebalda. Je v tom lyrismus, je v tom melancholie, ale i nadsázka a humor. Dobře se to četlo. Doporučuji.... celý text

Život psaný štětcem 1989, Liao Ťing-wen

Svým způsobem ojedinělá kniha, která s určitým patosem autorce vlastním přibližuje život významného čínského malíře Pej-chunga a jeho dobu, tj. první polovinu 20. století v Číně. Zajímavé jsou kapitoly o evropském malířství z čínského pohledu a pak samozřejmě celý ten umělecký kvas v Číně a to jak fungovala (funguje) čínská obdoba AVU. I když je to pohled takříkajíc "zleva", tak je tam té levičácké propagandy docela pomálu, navíc komunismus v Číně v té době 20. - 50. let byl spíš takový ten hurá komunismus plný nadšení a tedy slabým odvarem těch snah o definitivní přestavbu a rozluku se starým uspořádáním jako za Kulturní revoluce na konci 60. a v 70. letech. O tom už ale kniha není. Ta je především o tom zvláštím uměleckém kvasu první půle 20. století v Číně a takové někdy až pro našince podivné symbióze čínského tradičního pohledu na umění, až s nábožnou úctou ke starým mistrům a učitelům, a zároveň snahou o něco nového, co by bralo na zřetel i radikální politickou a sociální proměnu čínské společnosti. S tím, co se pak dělo za Kulturní revoluce by Pej-chung a mnozí další významní malíři té doby jako Čchi Paj-š jen těžko souhlasili, naopak, Pej-chung byl velký sběratel a takříkajíc zahránce mnoha uměleckých děl, která by jinak nejspíš nadobro zmizela ze světa. Dobrá kniha.... celý text

Čas mlčení 2020, Patrick Leigh Fermor

Skvělá kniha. Fermor je výborný spisovatel a stylista, zároveň to ale není kniha, kde by se autor exhiboval, naopak je to velmi poutavé čtení, ve kterém se mísí dějinné vsuvky se zážitky autora, okořeněné trochou lehké ironie a působivých, krátkých ale o to výstižnějších popisů krajin, míst a lidí. Relativně krátká ale přitom nesmírně hutná kniha. Doporučuji.... celý text

Vnitřní tvrz: Úvod k Hovorům k sobě Marka Aurelia 2025, Pierre Hadot

Skvělá kniha a hutný úvod k hovorům Marka Aurelia. Knihu bych rozdělil na dvě části; první jsou "vnější kapitoly", což jsou kapitoly I. až II. (III.) a pak poslední dvě IX. a X. , ty jsou srozumitelnější a řekl bych otevřenější nebo snad vstřícnější pro jakéhokoliv čtenáře, ty bych doporučil k opakovanému čtení. Pak jsou tady ale "vnitřní kapitoly" (III.) IV. až VIII., které se zaobírají spíše stoicismem jako filosofickým směrem se všemi těmi logickými úskalími, což sebou nutně nese takové to filosofické zabřednutí do různých spekulací o dobru, o zlu, o dobrém člověku atd. Tady mě to moc nebavilo a přiznávám notně jsem přeskakoval. Navíc zde Marka až tolik není a je to spíš o tom stoickém backgroundu a je tu hodně Epiktéta a moralizování. I tak ale skvělá kniha, kterou rozhodně doporučuji. Napsaná je neskutečně lehce a to i v těch "těžších" kapitolách. Závěrem osobní postřeh. Marek byl asi dost komplikovaná osobnost, na jedné straně chtěl od lidí možná trochu moc, až moc kladl na sebe a na ostatní ten stoický morální metr. Dnes ho považujeme za jednoho z nejlepších císařů, ale ve své době nebyl moc oblíben a byl považován za poněkud těžkopádného a obecně za nepřítele zábav a her. Marek čím byl starší, tím méně chtěl vládnout, což mělo asi za následek i několik přehmatů na těch nejvyšších postech, včetně designování svého syna Commoda za svého nástupce. Filosof na trůně, skvělý spisovatel a myslitel, uzavírající se stále více před světem do té své vnitřní tvrze, kde mohl být jedině svobodný. Marek tak rozuměl (jako v té době asi málokdo), co se děje v jeho nitru a jeho zápisky tak mají univerzální platnost, ale o to méně rozuměl tomu, co se děje kolem něj a lidem ve svém okolí. Vidím tak (po dočtení Hadota) Marka v jeho posledních letech, jako poněkud zklamaného a melancholické císaře, který se utíká do své vnitřní tvrzi před neutěšenou realitou.... celý text

Návštěva na Godenholmu 2024, Ernst Jünger

Ty první dvě třetiny jsou parádní. Tíživá atmosféra téměř opuštěného ostrově kdesi na hlubokém severu je vystižena skvěle. Vyhořelý psychiatr Moltner se po válečných zkušenostech snaží vrátit do života, pomoct mu k tomu má tajemný Schwarzenberg. Ve skutečnosti je to ale celé jinak a pomoc nakonec přichází z nitra, pod dojmem zkušenosti změněného stavu vědomí. Úplně bych v tom nehledal to LSD, i když ta zkušenost se Jüngerovi v těch halucinačních popisech asi hodila. Ve výsledku je to hlavně Jüngerovský pohled na vrstvy vědomí a nevědomí a svým způsobem je to takový až archetypální sestup do sebe a nahlédnutí sebe sama jako nepatrnou součást většího, božského a mystického celku. Ale stále je to hlavně literární dílo. Mě osobně ty opulentní obrazy v poslední třetině přišly tak nějak přepálený a bavily mě hlavně první dvě třetiny, kde se pozvolna buduje skvělá atmosféra. Doporučuji.... celý text

Pán Bůh se nejspíš musel narodit v Lužné 2024, Jakub Chrobák

Ve svém celku velmi dobrá sbírka. A i ty fotografie se k tomu hodí, což ne vždy bývá, zvláště u básnických sbírek. Tady se to ale skvěle doplňuje. Při četbě mi několikrát vytanul na mysli Bohuslav Reynek a Magor Jirous, ale přeci jen je to Chrobák. A tak je tu po dlouhé době zase sbírka silná, která jde takříkajíc až na dřeň. Doporučuji.... celý text

Kámen, nůžky, papír a jiné povídky 2024, Maxim Osipov

Velmi dobré povídky, měl jsem občas pocit spřížněnosti autora s Nabokovem. Pestrý vhled do ruské nedávné minulosti a současnosti, respektive období po rozpadu sajuzu. Osipov na mnoha charakterech nasvětluje takovou tu stálou mentální (žel nejen tu) přítomnost sajuzu v životě současných Rusů. Ke kladům povídek také patří velmi specifický humor a tady bych řekl, že je ta určitá podobnost s Nabokovem. Takovou tou někdy až jízlivou ironií. Ze současné rusky psané literatury je to asi to nejlepší, co jsem zatím četl. Doporučuji.... celý text

Paranoia: Dějiny nepíšou vítězové 2024, Luigi Zoja

Podle mě zásadní práce na pomezí psychologie (jednotlivce i dějin), psychiatrie a sociologie. Navíc velmi čtivě napsané, přitom se jedná ve své podstatě o odbornou knihu. Zoja se nijak nepodbízí, jak to tak někdy u podobných knih bývá, naopak vše je poctivě ocitované a opoznámkované, ale není to na úkor čtivosti a hloubky. Nejsilnější je pak za mě závěrečná část, která podává umnou syntézu předchozích kapitol a přidává originální rozbor Othella, na jehož textu Zoja velmi briskně demonstruje zhoubnou sílu paranoie. Důležitá kniha, zvláště v dnešních notně paranoických časech. Doporučuji.... celý text

Každý za sebe a Bůh proti všem 2024, Werner Herzog (p)

Brilantně napsané memoáry jednoho z největších filmařských dobrodruhů. Doufám, že projekt o starých franských králích s Mikem Tysonem jako vypravěčem třeba ještě Herzog dotáhne do konce...... celý text

Internát 2023, Serhij Žadan

Není to to ten ironický a ostrovtipem sršící Žadan jako u Depešáků a Jazzu. Tady je vidět větší míra angažovanosti (pochopitelně) a autorské vyzrálosti a něčeho u Žadana až netypickoho jako vážnosti. Je to ale dobrý román, jedná se ve své podstatě o válečný román, ale v tomhle ranku je to, myslím si, škola toho, jak by měl dobrý současný válečný román vypadat. Autor se totiž moc nezajímá o ten konflikt jako takový, ale o situaci běžného zdánlivě zcela neheroického občana/mamlase tu blíž a tu dál samotné válce a její bojové linii; válečný konflitk je pak u Žadana pojat jako svým způsobem bizarní cirkus a přehlídka všech možných i nemožných typů a charakterů, kdy většina působí (zcela záměrně) jako vytržená z kontextu, jako tápající mátohy v přízračné válečné mlze. Žadan ale pro mě osobně Depešákama a pak hlavně Jazzem nastavil laťku tak vysoko, že ji prostě Internát těžko mohl překonat. I tak ale doporučuji.... celý text

Minulost sní o dnešku: Dějiny superhrdinů a kritické teorie 2024, Václav Janoščík

Skvělá kniha o superhrdinském komiksu a filmech a jejich společensko-filosofická analýza v kontextu dobové filosofie. Jen možná toho marxismu je tam trochu moc, ale i tak paráda. Skvěle skloubená analýza jednotlivých komiksových děl a superhrdinů a kritické teorie. Jen jak je občas Janoščík trefný ve svých komentářích a superhrdinských dobových paralelách, tak někdy sklouzne do vod ryze teoretických a rozjede takovej ten hutnej filosofickej kafemlejnek, ve kterym se semele kde co, a kdy jste bez znalosti některých pojmů a termínů nahraný; někdy mi to tak přišlo už trochu mimo rámec "popiny". Ale i tak doporučuji.... celý text

Down The Highway: Život Boba Dylana 2024, Howard Sounes

Dobrá kniha, možná trochu moc rozvláčná, ale dobrá. Chtěl jsem si trochu ujasnit, kdo je Bob Dylan. Pro pár známých a kamarádů je to kultovní písničkář a autor, no osobně mě nikdy moc nezaujal, ale řekl jsem si, zkusím se do toho trochu ponořit, a jen jsem si potvrdil, že Bob Dylan je písničkářský dříč, ale neřekl bych génius. Hudba i texty, nic moc, tam jsem spíš na straně toho, co o Dylanovi řekl Vonnegut. I ty rádoby nejlepší alba jsou tak nějak hudebně nezajímavý a takový Beatles (a spousta dalších kapel a hudebníků) jsou úplně jiná liga. A textově? Nechci to nějak rozebírat na to jsou povolanější, ale mě to přijde často hrozně plytký, ty jeho texty. Je to mistr jednoho dvou veršů ve spoustě vaty. Je to ale chytlavý a zpěvný, to zas jo, i když často taky mudřecky rozvláčný a až vtíravě vlezlý. Ale to z toho asi dělá tu rádoby geniální esenci, která se trefuje do vkusu (a nostalgie) mnoha posluchačů a obdivovatelů. Bob Dylan je určitě jedna z největších hudebních ikon. A tahle kniha spolu s poslechem alb stojí za to. PS - Zajímavá je poslední přidaná kapitola, která reflektuje i udělení Nobelovy ceny. Na jednu stranu obdivuji Dylanův postoj, kdy se jako správný starý lišák nenechal "vykouřit z díry" a nepřijal logiku Akademie, která se podle mě už už tešila na soukromý koncert, raut, after párty a fotečky. Nic z toho se nestalo. Na druhou stranu ten inaugurační projev, působí jak kdyby ho Dylan sesmolil pozdě večer ve svém autubusu po koncertě na cestě do dalšího města. Možná ho ani sám nenapsal, nevím, ale je dost jalový a připomíná spíš esej nějakého středoškoláka. Dylan si cenu určitě zasloužil, ale ne jako jednotlivec, spíš jako příslušník té neskutečně silné generace amerických písničkářů, kteří ovlivnili celé generace posluchačů a umělců a mezi kterými bylo i pár opravdových spisovatelů, jako třeba Leonard Cohen. Jinak chápu to dílčí rozhořčení některých kritiků, kteří Akademii ani tak nevyčítali samotnou cenu pro Dylana, jako spíš fakt, že trojice těch největších a nejvlivnějších amerických spisovatelů (Pynchon, McCarthy a Roth) zůstala bez ceny.... celý text

Charles Bukowski: Bláznivý život Charlese Bukowského 1999, Howard Sounes

Kniha potvrzuje to, co jsem si tak nějak vždycky myslel, Bukowski byl hlavně měšťák a fabulátor, ale to není míněno jako kritika, naopak, psát o tom, co jsem zažil, je na pár slušnejch knížek, někdy jen na jednu. Ale psát o tom, co jsem zažil a zároveň to skloubit s tím co jsem slyšel, co mi kdo odvyprávěl, zveličit to barový popíjení a pletky se ženskejma, vysedět to a hodit to pak v originálním vypravěčskym stylu na papír, a ještě to okořenit trochou surrealisticko-naturalistické obraznosti a hláškami jak od zenového mistra... Paruku dolů. Bukowskýmu jsem nikdy úplně nevěřil, jako že bych ty jeho věci bral doslovně, jediný, co jsem mu vždycky věřil, je to pivení, ta jeho neskonalá láska k pivu, která se prolíná jako červená nit celým jeho dílem... Ale když si jeden uvědomí, co za patoky musel asi pít a že možná nikdy nesmočil vous v plzeňským... Zbývá tak jen spekulovat, co by tak asi Bukowský napsal, kdyby to svý psaní zapíjel vychlazenou plzeňskou dvanáctkou...... celý text

Terminál ráje 2024, Benoît Duteurtre

Další skvělý román od jednoho z nejlepších francouzských spisovatelů začátku 21. století. Jestli je George Orwell považován za proroka druhé půle 20. století, tak je Benoit prorokem 21. století. Břitký, hořce ironický a notně satirický román o tom našem "uneseném západu". Doporučuji.... celý text

Smuteční pochod 2024, Gyrðir Elíasson

Opět další skvělý román/novela o dobrovolné izolaci jedince na islandský způsob. I přes to, že se jedná spíše o smutnou knihu, tak Elíassonovo psaní je doslova koncertem jemné ironie a tlumeného humoru. Doporučuji.... celý text

Živý Dante 1936, Giovanni Papini

Skvělý úvod pro všechny, kdo se chtějí důstojně popasovat s Božskou komedií. Papini přináší množství zajímavých informací o životě a díle Danta, včetně mnoha vysvětlujících nebo spíš osvětlujících pasáží z Božské komedie. Doporučuji.... celý text

Jedu 2025, Karel Škrabal

Skvělý výbor. Škrabal je takový Bukowský současnosti, akorát místo toho ležérního poflakujícího se kalifornskýho pivního barda je Škrabal ležérním poflakujícím se korporátním pivním bardem, ale je jím v tom nejlepším slova smyslu. Jinak v anotaci výše je chyba, správně má být: Vyhrává ten, komu stojí. Doporučuji.... celý text

Jazz na Donbase 2024, Serhij Žadan

Přeju si jediný, a to aby si konečně Švédská akademie vytáhla hlavu z prdele a ocenila spisovatele a literárního desperáta Žadana nobelovkou. Pro mě je to jeden z největších současných spisovatelů, který tne do živého bez toho aby se uchyloval k pseudokorektnosti a dalším vesměs laciným proprietám současného notně vyčpělého a ustrašeného literárního provozu. Tohle je výsostný literární smirglpapír čpící benzínem a močí. Doporučuji.... celý text

Chudinkové 2024, Michal Skalník

Zdánlivě civilní povídky, které ale místy přecházejí do často bizarní situační komiky, která ale nepostrádá specifickou autorovu lakoničnost, což dává povídkám na originalitě a nevšednosti, jinak by to totiž byly jen "obyčejný panelový storky". Pro mě jedna z nejlepších povídkových knih za poslední rok.... celý text