puml
přečtené 1956
Ragby
2023,
Petra Nováková
Krásně upravená kniha o ragby. Typografie a grafické zpracování je velmi pěkné. S obsahem je to už trochu horší. Pokud srovnám s podobnou knihou Basketbal od Petra Kotena, tak působí Ragby jen jako kompilát několika víceméně reportážně působících textů. Působí to trochu jako soubor článků z časopisů z nichž se udělala kniha, včetně několika fotodokumentací. Kniha dostala nominaci na Magnésku. Porotci se asi nechali zlákat tím grafickým zpracováním a takovým tím poslední dobou (hlavně před MS) častým "hurá nadšením" pro ragby. Je to samozřejmě dobře, každá propagace ragby se v našem prostředí cení. Formálně krásná kniha, ale po obsahové stránce pro mě spíše lehké zklamání. Ale i tak doporučuji.... celý text
Poslední bourbon
1995,
Bohuslav Vaněk-Úvalský
Příjemné překvapení za pář vočí z antiku. Devadesátky viděné optikou vydavatele poezie. Ve stylu Kerouaca, lehce, ale opravdu jen zlehka říznutý postmodernou alá Pynchon. Jako výlet do dob, kdy jste ještě mohly potkat člověka s batohem plným knih poezie, jak vandruje od jednoho knihkupectví k druhýmu, aby mu ho nakonec ukrad nějakej potulnej zlodějíček v domnění, že se snad jedná o batoh plnej peněz. Ironie a lehký sarkasmus čiší z každé druhé věty. Dějově tak trochu od ničeho nikam, ale místy mě to vážně bavilo.... celý text
Vodíková sonáta
2024,
Iain M. Banks (p)
Zatím asi nejfilozofičtější díl. Začátek byl skvělý, ty úvahy o Vyzáření, co to vlastně je, co je to za stav? To mi přišlo skvělé a bavily mě ty rozhovory a úvahy o tom. Pak to sklouzne k takové scífko klasice, že teda je tu nějaký tajemství, nějakej rádoby "grál", ale ten se musí najít, takže cesta za ním... No, chápu to, jinak by to byla jen asi žvanírna a politikaření, ale postupem času jsem si říkal, sakryš, proč vlastně ne? Proč má Banks potřebu to vždy nějak akčně bustřit. A proč ty jeho akční sekvence jsou vždycky takovej nepřehlednej bordel... Upřímně, on to jednoduše neuměl napsat, ale myslel si asi pravý opak. Jak byl Banks skvělý spisovatel, tak mu prostě seděla spíš ta gotizující a meditativně melancholická rovina, kdy se třeba jen na něco čeká a u toho se kecá, jak přijde akce, tak je to najednou o třídu níž. Jinak je Vodíková sonáta takovou labutí písní Kultury a vlastně i samotného autora, který nedlouho po jejím vydání zemřel. Ironie, psychologie postav a lodí, filosofující úvahy a skvělé dialogy - to jsou pozitiva. Akční bordel a někdy dost divný popisy "hitech serepetiček" - to je za mě spíš mínus. Taky to mohlo mít o třetinu míň stránek a nic by se nestalo. Ale to už je zase Banksův trademark, k němuž určitá rozvláčnost a šroubovanost prostě patří. Je to taky román, který se možná čtenáři otevře až při dalších čteních. Jen nevím, jestli na to budu mít tu trpělivost se do toho znova ponořit. Není to zrovna relaxační četba, tohle je scífko, který vyžaduje dost soustředění. Procentuálně tak 85%, ale dávám plný počet. Ten úplný závěr se vážně povedl. Doporučuji.... celý text
Černé díry: Klíč k pochopení vesmíru
2024,
Brian Cox
Tohle už je docela hardcore čtení. Tomu základu, takové té omáčce jsem docela rozuměl, ale pak jsou tam věci spíše matematicko-fyzikálního rázu a tam jsem se úspěšně ztrácel. Je to dobrá kniha a hlavně ten závěr přináší několik inspirativních úvah a myšlenek o povaze reality, ale určena je, řekl bych, spíše zasvěcencům v oboru. Nechávám bez hodnocení, spíše jsem tou knihou jen proletěl.... celý text
Lazarská v zimě a jiné básně
2023,
Elsa Aids
V jednotlivostech celkem slabé, ale síla těch básní je v celku, v těch kompaktních částech, v tom pozorování všednosti, které dohromady dává silnou výpověď o dnešních 40+ (singles? - asi ne nutně) čišících až optimistickou nebo spíš optimální bezradností. Alternativní název by taky mohl být: Smrt už byla aneb co teď se životem?... celý text
Stmívá se
2023,
Roman Szpuk
Dobrá kniha a kdyby těch zápisků a knih z léčeben a obecně o závislosti na chlastu nebylo tolik, tak by to bylo za plnej. Takhle je to "jen" další kniha z léčebny. Od ostatních se liší hlavně tím, že Szpuk vše popisuje z určitého odstupu, místy až nezúčastněně, jako by sám byl jen na literární rezidenci za účelem sepisování příběhů pacientů a personálu a ne na léčení. No, přeháním, ale občas mi to tak prostě přišlo. Ono ve výsledku to tak trochu působí, že se Szpuk rozhodl té pakárně v léčebně bránit po svém, tj. psaním, protože v důsledku tahle kniha vyznívá dost depresivně nebo prostě tak nějak ze života. Jako by ten pobyt v léčebně jen říkal: "ty vole, příště si dej bacha, chlastej, ale tak, aby ses tam už nemusel vracet". Po přečtení týhle knížky, mám takovej pocit, že ty Szpukovi popisy přírody a mraků jsou vlastně tak nějak samoúčelné a ve výsledku k ničemu, jako by totiž touhle notně temnou knihou říkal, že ani příroda vlastně nepřináší kýženou úlevu a útěchu, a že ty jeho výlety a psaní o vandrech jsou jen únik před chlastem. Jednu závislost přebíjí jinou, tak říkajíc bezpečnější. Teď ještě přidal kresbu uhlem. Ale ani to asi úplně nepomáhá... Velmi pochmurná až depresivní četba. Napsané je to ale skvěle. Doporučuji.... celý text
Verše
1982,
Osip Mandelštam (p)
Mandelštam je pro mě vedle Arsenije Tarkovského a Josifa Brodského nejlepším rusky píšícím básníkem 20. století. Poezie lehké ironie a zamžených krajin a obrazů. Poezie v mnoha ohledech notně nostalgická; labutí píseň za staré časy a konec jedné epochy. Ale i poezie nepodléhající dobovým ideologiím. I když v předmluvě je vidět urputná snaha Mandelštama "nějak zařadit" a nejlépe k básníkům "pokrokovým" a bezmála lidovým. Ta předmluva je plná normalizačního kritického lavírování, těžko tak říct, co si Honzík o Osipovi skutečně myslel. Je to ukázková úlitba "normalizačním bohům", bez které by ale jinak asi tahle skvělá kniha nikdy nevyšla. Doporučuji.... celý text
Naše léta v olivově zeleném
2024,
Roberto Ampuero
Dobré memoáry popisující dosti bezútěšný stav na Kubě na konci 60. a především pak v 70. letech. Hvězdu dolů dávám za styl, který je takový dosti žurnalistický a taky proto, že kniha neříká nic moc nového. Řekl bych, že lépe a tak nějak literárněji tenhle "kubánský sen o svobodě" popsali Reinaldo Arenas a Raúl Rivero, z novějších pak Pedro Gutiérrez.... celý text
Indické odlesky
2023,
Octavio Paz
Poměrně náročný a hutný text. Asi jsem čekal trochu něco ve stylu "zážitky pana diplomata" - to tam moc není. Je to ponor do indické společnosti ve své pestrosti a protikladech. Na mě to bylo místy až moc didaktické, jako svým způsobem učebnice a úvod do indických studií. Ale i tak doporučuji, knih tohoto zaměření tu moc nevychází.... celý text
Zádrhely
2024,
Gian Marco Griffi
Jeden se u Zádrhelů docela nasměje, to je fakt, ale sbírka bizarních anekdot ze severní Itálie, byť napsaná s bolaňovskou grácií a nonšalancí, ještě neznamená, že to bude za plnej knédl. Je to past, tenhle styl. Trochu se nám to tu rozbujelo autory, co píší skvěle po formální stránce, co dokáží psát jako ten nebo onen, ale ve výsledku to působí až příliš bizarně a cirkusově. I když zas je potřeba říct, že hravost, poetičnost a snovost v kombinaci i s určitou špinavostí k tomuhle druhu psaní patří. Jenomže co je moc, to je moc a já jsem už nějak učtenej těmahle "bolaňovskejma" autorama, byť si z toho často Griffi sám dělá prdel. No, jako čtení na dovolenou do Itálie je to super. Taková slušná literární jednohubka na cestu vlakem nebo do busu. Nápaditost tomu rozhodně nechybí, ale mě to přišlo tak nějak furt dokola. Taky mi úplně nesedl ten styl rozhovorů, který Griffi hned v první povídce nastaví; na jednu stranu vás to strhne takovou nenuceností, ale jak se to začne opakovat i v dalších povídkách, tak se z toho stává jen manýra. Taky je tam na mě až moc zarputilejch fašistů a komoušů (co maj obraz Stalina pověšenej v ložnici). Pár povídek je vážně dobrých, ale jako celek nic moc. Slušelo by se to trochu víc redakčně proklestit, tak na poloviční stopáž, pak by to bylo možná i za plnej. Takhle jsou to silný 3 hvězdy, procentuálně tak 75%. (Skalní bolaňovci nechť si přidají jednu až dvě hvězdy.) Jinak samotnýmu nakladatelství Meridione držím vybočený palce a budu se těšit na další knížky. I když Železnice Mexika si asi jen půjčím z knihovny, a možná ani to ne, tuším v nich totiž postmoderní literární peklo.... celý text
Vévoda
2024,
Matteo Melchiorre
Vévoda má skvělý rozjezd, ta ponurá lehce gotizující atmosféra, hlavní protagonista, notně unavený životem ve stylu Houllebecqa. Historický nadhled, ironie a umná mystifikace jak od Vassalliho, tajemno jak od Eca, ale bohužel i melodrama jak od Daniely Steel. Tím výčtem autorů chci říct, že Vévoda má od všeho trochu, ale originální moc není, dokonce bych řekl, že je často dost předvídatelný a kýčovitý. Je to taková chytrá četba na cesty, není to úplně blbý, ale zas taky to nění žádnej zázrak a napsaný je to občas dost divně a tak nějak na efekt; možná škoda tý ich-formy, tomuhle by totiž sedla spíš er-forma. Ale i přesto mě donutily slušný děj a množství dílčích zápletek knihu dočíst. I když, a to přiznávám, jsem přeskakoval, hlavně ty pasáže s Marií, ty jsou vyloženě nesnesitelný, to autor zhusta zabředl do ranku četby pro ženy, k dokonalosti chybělo už jen těch pár ostřejších a peprnějších stránek, škoda, že se toho autor zalekl, vážně by mě zajímalo, jak by to napsal... Takže celkem takovejch 70%, lepší 3, ale zaokrouhluju nahoru, místy mě to vážně bavilo. A ten začátek je skvělej. Občas se v souvislosti s Vévodou skloňuje slovo klasický, ve smyslu klasický jako román 19. století... Částečně ano, rámcově, tím sociálním konfliktem, který je hlavním hybatelem děje a i určitým fatalismem.... celý text
Domácí potřeby
2023,
Jan Antonín Pitínský (p)
Příjemně osvěžující prozaický průvan v parádní grafické úpravě v plátěné vazbě. Doporučuji.
Dějiny Nejvyššího soudu Spojených států
2020,
Martin Dostál
Skvělá a svým způsobem ojedinělá publikace. Je to pro neznalce trochu těžkopádnější na pochopení, ale vyvažují to ty nesčetné historky o jednotlivých soudcích. Skoro škoda, že nevznikla mimoděk nějaká útlá knížečka pro ty, co dají více na osobní historii jednoltivých protagonistů (hlavně soudců a prezidentů); knížka legendárních historek o legendárních soudcích nejvyššího soudu. Jinak je to kniha spíše pro odborníky, ale své si v ní najde i laik. Hlavně popis těch dřevních počátků, kdy nejvyšší soud připomínal spíš potulný cirkus, to se mi líbilo. A pak medailony jednotlivých soudců, včetně stručného, ale výstižného vykreslení jejich psychologie. Doporučuji.... celý text
