radusak9806-1 přečtené 111

Výlučná vlastnost člověka 1993, Robert Merle

Je to zvláštní paradox. Člověk čte celou dobu, aby se dozvěděl, že onou vlastností je víra. Něco na tom je. Asi nikdy nepochopím, proč se člověk stydí za své zvířecí pudy. Všichni takový jsme, jen jsme si skrze sociální systém postavili bariéry. Bariéry, které fungují v běžném režimu, ale nikdy za krizové situace. Možná více než víru v boha by byla na místě víra v člověka a tolerance k člověku. Třeba se toho někdy dožijeme.... celý text

Záchrana českých uprchlíků 1938-39 2017, William R. Chadwick

Předně říkám, že věty o zhnusení z Nicholase Wintona a volání o sochách v Anglii místo Česka mně vyděsili. Sama jsem k nějakému přehnanému důvodu k zhnusení nenašla. Ano Sira Nicholase jsme si stvořili a je hrdinou, který ten příběh potřeboval. Jsem nyní ráda, že jsem se dozvěděla o dalších, kteří cítili nutnost a konali.... celý text

Dům v ulici Naděje 2016, Menna van Praag

Docela povedená oddechovka, která má všechno co mít má. Ano, je to někdy veliké klišé, ale děj ubíhá svižně, do knihy se lze začít. Ano, četla jsem x daleko lepších knih, ale na druhou stranu i dost horších. Na cestu v tramvaji je to úplně ideální.... celý text

Povídky nejen o psech 1990, Jan Werich

Pořád jsou to moudrá slova, nebo ne slova, protože slova jsou je prostředky pro větu. Mnoho slov, dá dohromady mnoho vět a mnoho vět mohou vyjádřit myšlenku. Myšlenka může být moudrá, může být hloupá, nebo taky dobrá a v nejhorším případě špatná, ale taky nemusí a zde myšlenky, pohádky, vzpomínku nejsou mnohdy moudré, ale rozhodně nejsou špatné. Já už některé z nich četla několikrát a přesto se pořád dokola mohu vracet k příběhu o koliím "též známe jako Lassiesevrací " psovi jménem Boy a dalších, jen už to prostě pak není ono a proto to nižší hodnocení. Jinak mi na této knize přijde vtipné, jak bez přebalu je to takový obyčejný bílý sešit, který ničím nepřipoutá pozornost, jakmile se na něj přebal dá, člověk jako já už se nemůže dočkat, aby ten bílý sešit otevřel a zabořil do něj nos.... celý text

Jan Werich – Kaviár i šampaňské 2000, Pavel Chrastil

Krásné vzpomínky, jen snad slovo bysme, neuvěřitelně bolí na pohled.

Loutkář z ghetta 2019, Eva Weaver

Knih na téma holocaust jsem už přečetla nespočet, odhadem je to každá 4 kniha a přesto mně stále dokáží některé z příběhů neuvěřitelně chytit, vtáhnout a nepustit. Přesně to je Loukář z ghetta, velice se mi líbí, že kromě samotného pohledu že strany Miky je tu i pohled na z Maxovi strany, pro kterého to vlastně celé začalo až na konci války. Do nekonečna už si budu pokládat otázky, které musí asi logicky napadnout každého: Jak se to mohlo stát? Jak to mohli lidé dovolit? Uvědomovali si vojáci čeho se dopouštějí? Stejně tak si uvědomuji, že odsoudit Maxe a zbylé vojáky by bylo příliš úzkoprsé, ano provinili se a za své činy zaplatili, ať už na Sibiři či výčitkami. Konečne byli malými ozubenými kolečky v obludnem stroji, jež rozpohybovali větší a jehož kliku držel někdo úplně jiný.... celý text

Hvězdy nad námi – Vzpomínky dítěte, které přežilo osvětimské peklo 2015, Eva Slonim

Mrazivý příběh dívky v pokroucené době.

Pětsetkrát Jan Werich 1995, Jan Werich

Některé moudrosti, se sice opakují jen v jiném znění. Přesto je to výborná sbírka moudrostí a postřehů klauna Jana, spisovatele Jana a hlavně člověka Jana.

Nová tajemství Prahy 2019, David Černý

Trošku skřípu zuby při technické terminologii, ale to je můj hnidopišsky problém a tajemství jsou krásná a krásně popsána. Jen u Sv. Jan se radši řiďte psaným návodem, fotografický mírně nesedí xD Upřímně všiml si někdo, že na fotce je na kříži pravá ruka xD... celý text

Laterna Magika: Zlatá éra očima pamětníků 2018, Lucie Kocourková

Pamatuji si na první návštěvu Laterny Magiky a inscenace Zahrada, jakoby to bylo včera :) Byla jsem unešená do světa kouzelné fantazie. Její historie sahá až do roku 1958 kdy měla reprezentovat ČSSR na mezinárodní výstavě Expo 58 v oblasti kultury. Tehdejší komunistický režim pověřil divadelního režiséra Alfréda Radoka, aby vytvořil program Laterna Magika. Tak vzniklo první multimediální divadlo na světě. Právě historií prvních 20 let souboru, popisuje kniha L. Kocourkové, která je spíše než otrockou statistikou vyprávěním lidí, kteří tuto dobu zažili co členové souboru LM (přímo ve středu dění). Počátek vyprávění začíná, právě u programu na Expo 58 a pokračuje až do doby vzniku Kouzelného cirkusu, který se na prknech (nebo spíš baleolitu?) Nové scény hraje dodnes!... celý text

12 podob Jana Wericha 2005, František Cinger

Ano i zde se opakují motivy z různých knih, ale je těžké se některým motivům nevyhnout. Pokud na to kouknu z pohledu člověka nezasvěceného do osoby Jana Wericha, který ho zná jen co by císařova pekaře a pekařova císaře nebo krále Já prvního, je tato knihy výborným přiblížením Werichovi osobnosti ve 12 kapitolách a ve 12 podobenstvích. Děkuji... celý text

Jedů plná půda aneb pohádka pro dospělé z Malé Strany 2009, Hana Vítková

Musím říct, že mi autorčin styl humoru prostě nesedl. Ať už ty rádoby vtipná jména, nebo samotné chování Animůr. Oceňuji jisté propojení s legendami Staré Prahy, ale celkový koncept díla mi prostě nesedl. Jelikož mě kniha v nákladech vyšla na 20 v levných knihách, tak vlastně nelituji, jen nechápu proč by jakýkoliv dospělý dal přednost téhle pohádce před knihami R. Fulguma a nebo si prostě radši nepustil pecko (nemám k tomuto žánru umění, nijak zvlášť blízko). Co ovšem ocenit lze, je těch pár ilustrací, které slouží jak mají.... celý text

Fotograf z Osvětimi 2016, Maurizio Onnis

Tak do mé sbírky knih, přibyla další na téma holocaust a na téma přežití tam, kde se mělo umírat. Po taterovi, je to pohled člověka, z jiného úhlu a jiné pozice. Z pozice fotografa W. Brasseho. Jeden jim tetoval ČÍSLO (které pro ty co přežili, bylo navždy vzpomínkou), druhý k číslu přiřadil tvář (a postaral se, aby se na značnou z nich nezapomnělo). Ano, dalo by se říci, že si žil v táboře smrti nad poměry, přežil tam 4 roky. Pomáhal gestapu a SS, bylo by to dost krátkozraké tvrzení . Dělal jen to, co bylo nejlepší, aby přežil. Můžeme se nyní prsit, jak bychom my něco takového nedopustili, ale tváří tvář smrti a možnosti smrti, člověk udělá lecos.... celý text

Lišák Pseudolus 1988, Titus Maccius Plautus

Úplně mě to nezaujalo. Po přečtení si též nemyslím, že bych něco takového potřebovala vidět v divadle.

Jerúldelger 2016, Ian Manook (p)

Jsem spokojená, má to spád. Sice je tu další hrdina co je vlastně superman (i kryptonit je tu odhalen). Narozdíl od Satori ale přece jen je Jerúldelger daleko uchopitelnější a uvěřitelnější. Jako oddechovka to prostě skvěle poslouží.... celý text

Člověk Havel - Prezident a jeho lidé 2016, Petr Čermák

Je to jeden z krásných důkazů jak lze krásnou myšlenku, totálně zazdít provedením. Kniha je skutečně pěkná po vizuální stránce, dobře velikost textu jako pro prvňáčky by šla přehlédnout. Co mi na knize skutečně vadí: 1: V knize je mnoho překlepů, chybějících mezer, sloves, slov napsaných dvakrát i nesrozumitelných slov. Já chápu, že člověk není stroj a tyto chyby se stanou, ale přece musí existovat nějaká korektura. Pokud zde proběhla, tak je to pěkně odfláknuté. Úplně to kazí dojem z celé knihy. 2: Autor sám na prvních pár stránkách napíše, že by rád pana Havla přiblížil jako Člověka a je to i v názvu Člověk Havel. Pak ale v podstatě v každé kapitole najdete: Můj hrdina, náš hrdina a moje hrdinka pokud jde o oslovení paní Olgy nebo Dagmar Havlové. Ale abych jen nečpěla síru tak jsem dám dvě myšlenky knihy, které se mi líbili: "Má v sobě to čemu se mu posmívají jako pravdoláskaři." = Já budu prostě radši pravdoláskař, Havloid, sluníčkář neberu to jako urážku, byla bych na toto zařazení hrdá! "Já vždy respektoval, že občané mají právo vědět více o člověku, kterého pověřili politickou funkcí, než o někom, koho ničím nevolili. Politik s tím musí počítat a vědět předem, že když vstoupí na veřejnou scénu bude vystaven zkoumání." = Tak snad jen všeho s mírou. Je preferovat média, kde Vám pokládají jen otázky jaké chcete slyšet a ignorovat ty, které kladou i nepříjemné otázky mi přijde hloupé a smutné. Pane Havle děkuji za váš krásný odkaz, který si nenechám vzít. Měl jste své chyby, ale to jakou laťku jste pro své následovníky nastavil bude pro všechny těžké se k ní jen přiblížit. Děkuji... celý text

Satori 2012, Don Winslow

Ta kniha je neuvěřitelně čtivá, jednotlivé kapitoly jsem krátké a tak je ideální na četbu při cestě do práce. Celou dobu jsem byla přesvědčená o 4 hvězdách ale konec mě zklamal. Ani ne tím jak skončil, spíš mi připadá jakoby si najednou autor uvědomil, že se musí vejít do x stránek. Veliká škoda. Jak je celý příběh promyšlený a vše zapadá, tam na konci je jen zmatek a je to prostě taková 8 série GoT :) Kdyby se kapitoly řadili hned za sebe mohla být kniha p dobrých 30-50 stránek užší. Zase nelze neuznat, že autor cítil respekt k původní knižní předloze. Vyspala jsem se na to a hodlám uvést pár věcí, co mě především na závěru knihy štvaly: 1) Nikolaj převážnou část nebezpečí s kterými se potká může vyřešit, nebo alespoň zjistit přes svůj 6 smysl. Vojenská výchova no 2) Úplně klidně vás už po pár dnes mezi sebe na "kávičku" pozvou všechny hlavy všech gangů v okolí. Tak prodáváte zbraně, musíte být padouch xD 3) Především v závěru se krabice s raketomety asi naučí levitovat, protože mi uprostřed střelby a požáru je záhadou jak se dostanou do úkrytu. Btw otvor do podzemní chodby je tak úzký, že se tam přes svá mohutná ramena jen tak dostane hlavní hrdina. Ne tak krabice s raketomety. Asi mají vlastní vstup značky De Luxe. 4) Zbraně a osádka se dostanou do úkrytu podzemí, který je ale tak skvělý, že se jim při bombardování začne sypat na hlavu. Kvalitní místo kam se ukrýt. 5) Předpokládám, že pan Gold musel uniknout, protože je hlavní postavou Sibumi (zatím jsem nečetla). 6) Přes bombardování a sypající se ukrýt jsou Nikolaj a Solage jediný kdo se snaží utíkat a překvapivě pan Gold čeká až mu to spadne na hlavu jen, aby si počkal. To je asi vše ;)... celý text

Úsměv klauna 2003, Jan Werich

Čím vice čtěte knihy Jana Wericha, o Janu Werichovi tím více připadají stejné, co naplat historky a historie je stále stejná, pohádky a povídky už jsou přece jen jednou napsané. Jan Werich uměl kouzlit jazykem jak v mluvené verzi tak v té psané a sám říkal: Vezměte si takové malé kulaťoučké jablíčko! To se dá do angličtiny nejlépe přeložit jako Little round apple, no uznejte sami to postrádá barvu i vůni. Jan Werich je pro mě vzorem, který jsem si chtě, nechtě ale spíše chtě postavila jako jistou lidskou autoritu. Přestože to byl člověk, který jistě neměl každý den dobrý a nebylo s to s ním někdy lehké. S kým je. Díky němu vím, že s blbostí se musí bojovat nejlépe smíchem ;)... celý text

Chlapec na dřevěné bedně 2013, Leon Leyson

Je neuvěřitelně silné číst příběh jednoho z Schindlerových Židů, který byl na začátku války malým chlapcem sotva 11. Číst o útrapách, zdánlivě lepších než jinych vězňů ale nepředstavitelné pro nás dnešní optikou, kdy vaše přežití závisí na nalezení pár bramborových slupek. Taky to celé zjištění, že osvobozením to nekončí a že následně stejný strach a nejistotu zažívate i po návratu domů, protože je Vás nahlíženo jako na náplavu.... celý text

Boris Rösner 2007, Miroslava Besserová

Kniha plná zajímavých postřehů, poznatků a hlavně divadla a divadelního života. Velmi se mi líbí prokládání fotografiemi, dále také vzpomínky ať již žáků, hereckých kolegů, režisérů na osobu Borise Rösnera. Já bohužel jeho výkony nikdy naživo neviděla, což je velká škoda ale z rozhovorů mi je osoba B. Rösnera velice sympatická. Já už ho asi navždy budu mít spojeného především jako Hopa z včelky Máji. Pokud budu mít nekdy děti, tak mi ta předabovaná verze nesmí do baráku.... celý text