Reat přečtené 130

Cigaretka na dva ťahy 2017, Dominik Dán

Čtení jsem se nemohl dočkat a Cigaretka... nezklamala ani v nejmenším, spíše naopak. Dán Vás opět šmahem přenese do porevolučních časů a Vy máte najednou pocit, že jste na důvěrně známých místech s lidmi, které máte rádi....Krauzem, Burgerem a tady hlavně s Chosém.....skoro se s nimi pozdravíte, protože jste na ně už natěšení!!! Perfektně vylíčená atmosféra, vztahy, práce a zábava...tak jak je to u DD prostě už standard. Každá postava je tak lidská! Dovedu si živě představit, že kdyby z každé knížky udělal šikovný scénárista pamflet pro takového Jiřího Stracha, jednalo by se o televizní bombu. Prostě perfektně propojený příběh zasahující až do vyšších sfér policie bavící Vás až do logického konce. Jsem upřímně rád, že jsem zatím přečetl jen zlomek páně Dánovy tvorby a valná část jeho skvostů mě teprve ještě čeká. Člověk se má alespoň na co těšit.... celý text

Ztracený řád 2018, Steve Berry

Rutinér sekající minimálně jednu knížku ročně a to prakticky ve stejném duchu, to je Steve Berry, který se podobně jako Rollins nebo Khoury veze na vlně zájmu o mysteriózně laděný historický thriller, tedy žánr, jenž před lety proslavil "šifrou" jistý Dan Brown. Tady je ta návaznost také markatní, prakticky už přebalem. Nic proti, špatné to není, stejně tak i propracované...je prostě vidět, že Berry si před psaním prostudoval materiály a historii, takže ze sebe nedělá pitomce. Jen ta čtivost.....ach jo. Nemá to podmanivost, tedy spíše "tah na bránu". Co kapitola, to jiná postava a jiný příběh v jiném místě a jiném čase, a ačkoliv to autor ve výsledku vcelku ukočíruje, stejně Vás tak nepřiková jako jiní autoři. Přiznám se, že hodnocení je teď těžké....je to lehký nadprůměr, ale tři je málo a čtyři možná zase moc. Prostě 3,5. A s panem Berrym sice někdy na shledanou, ale myslím, že za hodně hodně dlouho........ celý text

Nenech to být 2018, Harlan Coben

Naprosto demonstrativní ukázka spisovatelského umu!!! Knížku jsem ani nestačil uložit do sekce" Právě čtené" a už ji mám sfouknutou. Nešlo od toho odejít, ani na pivo... Coben rozehrál další napínavou a dechberoucí story a dle mého názoru opět překonal sám sebe. Nápad předložit příběh v přítomném čase mi nejdřív příliš nevoněl, až teprve po pár stránkách mi došlo, jak geniální plán to je, protože sugestivně vnucuje pocit napětí a akčnosti. Zkrátka: Coben je borec a alespoň pro mě je teď nekorunovaným králem thrillerů, na jehož další pecky se strašně těším.... celý text

Mucholapka 2010, Dominik Dán

Centryfuga hadr. Tam po třech minutách slezete a v nejhorším se poblejete, ovšem tohle je úplně jiná jízda...tady se Vám slézt nechce, vlastně ani nemůžete...je to doslova návykové a přitom se Vám chce blít celou dobu (myšleno v nadsázce). Takhle báječné čtení bych snad nařizoval povinně, protože to je opravdu kumšt. Stará (dobrá) parta pohromadě, stejnej styl....cigára, žrádlo, tuny chlastu a úchylnej vrah. A Vy... Může se to týkat kohokoli z nás. A co když je to pravda? Brrr... Neskutečná paráda!!!!!!!... celý text

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

Jedno z pravidel pátera Knoxe zní: "K rozuzlení nesmí detektivovi pomoci náhoda, ani nesmí být vedený nevysvětlitelnou intuicí..." Není asi potřeba dále podotknout, že tady to Bryndza (dle mého trošku ke škodě) porušil, neboť zatímco Vás celou dobu vodí a nabízí k podezírání různé osoby, na konci jednoduše prstem ukáže na někoho, o kom by jste to nejspíš neřekli, aby jste byli "šokováni"...navíc i bez toho, aby to nějak smysluplně pospojoval a vysvětlil vrahovy pohnutky...prostě z něj jen udělá sadistu. A Erika na to zkrátka "jen tak" přijde.... Navíc mi fakt vadí ta autorova podprahová sdělení, ona kázání, podsouvání..... Byť se knížka četla skvěle, jednu hvězdu za trest uberu. Ale myslím si, že autor to na rozdíl od mnoha jiných v knize přežije........ celý text

Conan nelítostný 2000, Thorleif Larssen (p)

Tahle knížka si to se mnou fakt vyžrala, pořád jsem jí odkládal a začítal se do jiných, na které jsem měl větší chuť. Tudíž když jsem jí dneska popadl do rukou a zapřísahal se u Croma, že už jí musím dočíst, že je to ostuda a že mě to brzdí a podobně, už jsem naprosto zapomněl, kdo je s kým, kdo proti komu, kdo s kým obcuje, kdo koho popraví a obětuje, takže jsem těch posledních padesát stránek četl, aniž bych absolutně věděl,která bije. Je to moje chyba, moje ostuda, kaju se, sypu si popel na hlavu...ale to je tak jediné, co s tím můžu teď dělat. Hodnocení bude naprosto nefér, dám průměrné tři, dát cokoli jiného by bylo pokrytectví..... přestože vím, že si to knížka naprosto nezaslouží. Juraji, moc se omlouvám a už se to nestane.... celý text

Do posledního dechu 2018, Robert Bryndza

Moje druhé dobrodružství Eriky Fosterové, a sdíleno se stejným nadšením jako to první (Temné hlubiny). Bryndza psát umí, to bezesporu. Vtáhne Vás velmi lehce do děje, jako by jste sami byli tam, kde se příběh odehrává, jako kdyby jste pátrání prožívali spolu s týmem Eriky, někde bokem, nebo nad nimi, neviditelní jako duch, ale byli prostě při tom.. Zde se i dost výrazně dotýká ožehavých témat dnešní doby....migrace, sociálních sítí, lidské sexuality a jiných. Navíc typologicky je čtení dost osvěžující, protože celou dobu víte, kdo je vrah, a jen sledujete, jak se vše vyvine. Knížka perfektní, čtená na jeden zátah, baví. Co víc si přát?... celý text

Syn 2014, Jo Nesbø

Moje první "rande" s Mistrem. Neskončilo chladným podáním ruky a rozloučením, ale ani divokou muchlovačkou, při které si hned napoprvé slibujete lásku na celý život. A přitom to byla až téměř do konce tak suverénní jízda, že jsem si přál, ať nikdy neskončí. Skončila....s vyčítavými pohledy před sebe, byť pořád převládaly pocity uspokojení. Problémem podobných knih (subjektivní pocit) je to, že když je něco podobná paráda po celou dobu čtení, modlíte se, aby se to nepokazilo, aby to vydrželo až do konce......Pak ovšem, aby byla kniha "šokující", dojde k nějakému zvratu či zvratům, které mnohdy dovedou vyvolat spíš rozpaky a zklamání. Neříkám, že to Nesbo podělal, ovšem rozuzlení mohlo být fakt prostě lepší. Jasně, dám pět, ale.......... celý text

Zlomené srdce 2017, Tim Weaver

Nevím, jestli jsem kdy četl mnoho lepších knížek, pokud tedy vůbec nějakou. Doslova se mnou tento briliant srostl, dokonce tak, že jsem zapoměl i na jídlo, což je tedy v mém případě skutečně co říct!!! Pětset stránek za den, to se mi snad nikdy nestalo. Naprosto omračujícím způsobem uchvacující čtení, díky kterému máte pocit, že život je krásný, protože Vám přináší možnost číst takové skvosty. Samozřejmě, vše je nutno brát lehce s nadhledem......některé pasáže možná vyvolají shovívavý úsměv, u některých přimhouříte nevěřícně oko a možná nalistujete pár stránek zpět, aby jste se ujistili, že jste se nepřehlédli....ale pokud jde o to se knihou bavit, být příjemně napjatý, nedýchat vzrušením, cítit mrazení v zádech a podobně, tato kniha Vám to splní beze zbytku. Kolik dáme hvězd? No pět, samozřejmě....a i to je málo!!!!... celý text

Počátek 2018, Dan Brown

"Kdyby psal počítač knihy, psal by je jako Dan Brown!" Tento výrok jednoho uznávaného českého knižního kritika nutno tesat do kamene, na Browna sedí jako pověstný zadek na hrnec. Největší devizu knihy, její čtivost, sráží až neúnosné množství informací.....kolikrát se dá skoro zapomenout, o čem kniha vlastně je, neboť téměř na každém kroku hlavních postav se něco vysvětluje, něco ozřejmuje, případně nad něčím alespoň dlouze rozplývá. Navíc je čtenář nucen k pocitu, že ony vsuvky (kterých je ovšem po sečtení víc jak půlka děje) jsou zde hlavně proto, že se to od Browna očekává. Kniha je tak spíše z půlky encyklopedie, a když ještě čtenář není přesvědčen o pravdivosti fakt, která čte, nutně se potom u těchto pasáží tak trošku nudí. A ještě jedna věc v mých očích sráží knihu do průměru.....hrdinové jiných autorů jako Robert Hunter, Erika Fosterová, Harry Hole a jiní pracují povětšinou jako policisté, vyšetřovatelé nebo vykonávají činnost přímo předurčující k tomu, že "prožijí" nějaký příběh.......chytání vraha, pátrání po zločincích a podobně. Ovšem Langdon je "obyčejný" harvardský profesor, který pokud si o sobě nemyslí, že je prokletý, musí být nutně obrněn hroší kůží, neboť s trochou nadsázky se dá říct, že kam šlápne, tam sedm let tráva neroste. Vždyť už pátou knihu po sobě se nachomýtne k něčemu, při čem nejenže mu jde o život, ale hrozí i "odhalení nevídaného spiknutí s dalekosáhlými následky pro lidstvo." Nevím, nevím, možná by to chtělo příště už změnu, pane Browne.... celý text

Smrt v zádech 2017, Harlan Coben

Hm. Za první půlku bych byl ochotný dát ne pět, ale snad sto hvězdiček, ale potom se mi zdálo, že se čtivost roztříštila o až moc velkou konverzačku, kdy jsem měl pocit, že snad knihu otočím až na poslední kapitoly, abych se dozvěděl, co je oním "šokujícím", "nečekaným" a já nevím jakým ještě koncem. Nakonec jsem vydržel číst a upřímně se prásknu...ano, rozsekalo to i mě. A to navíc, když si dám celkový děj do souvislostí a zjistím, že čtenář nemůže ani ceknout nic o nelogičnosti. Coben to napsal na výbornou, tudíž tady se to rovná pět hvězd. Máte je mít, pane!!!... celý text

Temné hlubiny 2017, Robert Bryndza

Skvost! Bryndza před Vás rozprostře tak sugestivně napsanou detektivku, že máte pocit, jako by se snad nad knihou převalovala mlha a celou dobu na Vás pršelo, ačkoli knížku čtete doma bez dechu pod peřinou. Nevím, nad čím hýkat radostí dřív....jestli nad tím, že autor bezezbytku naplnil úsloví, že v jednoduchosti je síla....nic není přepáleno, ani zápletka, ani postavy, vše má inteligentní provázanost, vysvětlení i logiku, nebo nad tím, že i přesto nebo právě proto jste napnutí jak kšandy a hltáte. Každou postavu vnímáte, žádná Vám není volná, příběh s Erikou doslova žijete. Ano, je to přesně ten typ knížky, kterou nepustíte z ruky, dokud ji nedočtete, a za to má autor můj obdiv a úctu. To, že možná až přespříliš v některých pasážích dal prostřednictvím chování svých hrdinů na odiv svou orientaci, mu proto hravě odpouštím! ;-)... celý text

Mapa z kostí 2006, James Rollins (p)

Nebavilo, ani trochu. Dokonce ani ne tak, abych to dočetl, a to už jsem se dokázal donutit do jinačích "majstrštyků". Tohle je ovšem tak epicky vyhlížející rozvláčná nudná blbost, až to nebylo hezké. Nic proti těm, kterým se to líbí, vyjadřuji jen svůj názor. Nenávidím skákání po kapitolách z místa na místo a do jiného času, a když to autor neumí zabalit do srozumitelného a čtivého příběhu, ať se na to snad radši vykašle. Postav "jak na orloji", přičemž nerozumíte ani jedné, natožpak s nějakou sympatizovat. A těch krávovin......proti Rollinsovi je studnice pravdy a vědění i takový Dan Brown, a to už je co říct. Někdy, za čas, za dlouho možná od J.R. zkusím něco jiného, ale teď ne. Nechci dát úplný odpad, dám dvě, ale křivdím jiným, vím to.... celý text

Dobře se dívej 2016, James Carol

Typický příklad knihy, která se naprosto luxusně čte, aby jste nakonec po přečtění zjistili, o jakou se jedná blbost. Neplivu tím na autora...ono to není žádná sranda napsat logickou a zároveň napínavou detektivku či chcete-li thriller. Tady chvílemi nevíte, jestli se smát nebo brečet...nad tím, že Winter je ztělesněním wikipedie a google v jednom, nad zvraty, které postrádají jakoukoli logiku nebo smysl a takhle bych mohl pokračovat dále. Ale zase je na druhou stranu fakt, že to odsýpá parádně, baví Vás prostředí, bufet u Apolla a taky máte kupř. chuť na burger nebo si pustit Mozartův koncert pro klarinet, protože Carol píše dobře a sugestivně, takže představivost nechybí. Polámané panenky a Oběť mám přečtené a od mého kamaráda Romana Lipčíka, který mi knihu půjčil, neboť je jejich překladatelem vím, že se zřejmě jedná o mé rozloučení s Jeffersonem Winterem, protože nakladatelství dalšího Carola (alespoň zatím) vydat již nehodlá. Tak tedy...snad někdy nashledanou.... celý text

Jeden za druhým 2015, Chris Carter

Další skvost z dílny mistra Cartera. Knížka se dlouho, předlouho nedala sehnat, takže když "pár chytrých hlav" z BB Art konečně napadlo udělat dotisk, mohl jsem si zkompletovat celou sbírku.....celou sbírku hrůz, pronikající do nejhlubších niter každýho. Vážně je společnost taková? Pořád chci věřit, že ne. Carter, ač jede podle (staro)stejné šablony, od které se odpoutal na chvíli jen v geniální Zlobě, se tady drží schématu, na které mu prostě musíte pokaždý skočit....čtivost, napětí, nucení čtenáře zběsile otáčet stránku za stránkou. A stejně jsem mu to i popáté sežral, nejde to jinak. Zapadlo to do sebe jako skládačka..zní to zvláštně, ale víceméně přesně pak chápete, proč, jak a komu a pod. Coby čtenáři mi bylo při čtení neskonale dobře, coby člověku vžitému do děje rozhodně ne. Jediné mě uklidňuje vědomí, že já bych fakt nehlasoval....fakt ne!!!... celý text

Cela číslo 17 2007, Dominik Dán

...ani se Vám nestydím přiznat, že jsem se zamiloval. Do chlapa!!! Tedy abych to uvedl na pravou míru, spíš do jeho díla. Dominik Dán, ať je to ve skutečnosti kdo chce, píše tak fantasticky, že se ze čtení jeho knížek stává návyková záležitost. Tohle je moje třetí detektivka od něj, trošku jiná....jak už je tady poznamenáno od jiných, tady se prolíná jedna linie neprávem odsouzeného s druhou, totiž vyšetřování Krauze a jeho parťáka, aby je šťastná náhoda spojila v jednu a rozjela se taková jízda, že zapomenete na všechno kolem a už se vezete. Držíte palce, doufáte, bojíte se jak to dopadne.....a jak to dopadne?? Neblázněte, přečtěte si. Stojí to za to, věřte mi......"Knihkupectví L...r, prosím?" "Ahoj kámo, tady Míla...poslyš jsi dneska v práci?" "Jojo, jsem, chacháááá, to už jsi to přečet? Ty teda jedeš, děláš vůbec něco jinýho? Jasně, přijď si pro dalšího...Tak večer, čau. Jo a dlužíš mi konečně to pivo!!" No jo, no........ celý text

Moucha 2012, Dominik Dán

To máte tak: jdete koupit známému do Paláce knih novou biografii Phila Collinse a cestou si všimnete mezi novinkama knihy od Dominika Dána. Říkáte si. "A hele, novej Dán, ta Bestie byla boží, tak když už jsem tady, ne?" Navíc když tam máte přes kamaráda nezanedbatelnou slevu...tolik to nebolí. No a cestou domů v tramvaji, protože máte štěstí a je volné místo k sezení, ji vytáhnete, že se jen nakouknete.....vždyť máte rozečtené něco jiného přece... Otevřete..........................a už nezavřete. Až teprve v noci, když Vám doslova knížka únavou vyklouzne z ruky, a ráno a pak celý den a čtete, a čtete, a čtete.....až dočtete!! Za den!!! Není to až na reklamaci? Že jako za ty peníze je toho čtení tak málo.. Ba ne, to je samozřejmě pokus o vtip. Je to nádhera, věřte mi. Kriminálka tak luxusně napsaná, že se před Vámi celý příběh doslova zhmotní! Cítíte smrad z té zakouřené Konvalinky, živě vidíte přilehlý les s mechem zvící koberce jakoby přímo určený k ... No nic, to už byl spoiler. Je to čtení srovnatelné bez uzardění se současným nekorunovaným králem thrillerů a detektivek Chrisem Carterem, dokonce pobaví i stejná glosa: "Hodně a rád čtu", to mě opravdu pobavilo, ale o plagiátorství tu nemůže být řeč, Dán napsal román v roce 2007. Mimochodem, večer jdu zase do Paláce knih....hádejte proč?... celý text

Zloba 2016, Chris Carter

Každý asi znáte pocity následující bezprostředně po přečtení knihy. Jsou různé, od smutku že kniha končí, zvláště pokud byla skvělá a zamilovali jste si hrdiny v ní vystupující, až po takové zhruba typu: "uff, to byla krávovina, ještě že už to mám za sebou". Moje pocity po přečtení tohoto kusu od pana Cartera byly takové, že jsem chvilku blbě čuměl a poté ze sebe vypravil: "No ty....(vulgarita). Už jsem pár knížek od Cartera přečetl, takže byl připravený na (skoro) vše, ale tady mě fakt dostal. Nabízelo by se tolik spoilerů, kdybych měl vyjmenovávat co všechno mě překvapilo a šokovalo, ale je velmi nekolegiální vyzrazovat do komentářů pointy nebo část děje, takže je na každém, aby se pokochal přečtením, které můžu jen doporučit. Carter se ve Zlobě malinko odklonil od stylu, kterým se prezentoval v předchozích svazcích s Robertem Hunterem, ale vůbec mi to nevadilo....naopak mi to připadalo velmi osvěžující. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. No jo, ale co bude dál? Vždyť co kniha od Cartera, tak dva dny čtení. Zbývají mi tři, sakra,....a co pak, za týden????!!!! Ach jo, život je tak nefér........ celý text

Ostrov Duma Key 2008, Stephen King

No jo, no. Co napsat? Vychválit? No tak to ani náhodou!!! Zavrhnout? Ne, to taky ne....to přece nejde...je to přece King, proboha!!! Ano, je...poznáte ho...i tady.... tu jeho genialitu, kdy se Vám písmena jakoby sama z knihy vpíjí přímo do mozku, při čtení žasnete nad jeho slovními obraty a spisovatelskými nápady....ale co naplat...tohle byla povětšinou taková nuda, že jsem se do dočtení knihy téměř doslova a do písmene dokopal!!!! Až na cca 50 stránek uprostřed knihy, kdy příběh dostane grády a stane se zábavnou jízdou....ta ovšem záhy zničehonic končí jako atrakce na pouti a je po všem. Bolí mě to, opravdu mě to fyzicky bolí, ale tohle byl vůbec nejhorší King, jakého jsem kdy četl, a pevně doufám, že ho již žádný z těch, co budu číst, "nepřekoná" Z úcty k Mistrovi za tři, ale......ale nic. Ach jo..... :-(... celý text

Ničeho nelituju aneb Jak to bylo s Kiss 2014, Ace Frehley

Strašně by mě zajímalo, který osel navrhoval obal českého vydání, kde je na knize od Ace Frehleyho vyobrazen jeho náhradník v kostýmu Spacemana Tommy Thayer. Dlouhou dobu mě tato "debilita" doslova odrazovala od čtení, jenže jako velký fanoušek jsem to musel prostě zkousnout a přečíst i tak. Kniha má podtitul "aneb jak to bylo s Kiss", ovšem dle mého o Kiss tady až tak úplně nejde. Kniha se věnuje převážně Aceovým malérům, spojených výhradně s chlastem a drogami, kterých je teda opravdu hodně, takže i když se snaží plivat kolem sebe (hlavně na Simmonse) co to dá, bylo mi při čtení jasné, že to s ním v kapele rozhodně jednoduché nebylo. Ať si každý říká co chce, kde jsou dnes Kiss, byť v jakési polovičaté revivalové sestavě,a kde je Ace? I když pro mě zůstane navždy jedinečným, tak po přečtení (za jedno odpoledne) si uchovávám odstup a vím, že každá mince má dvě strany. Z nesmírné úcty ke všem členům, kteří prošli touto legendou mému srdci nejmilovanější nemohu pochopitelně dát jinak než za pět.... celý text