Reat přečtené 130

Hon na mrtvého 2018, Tim Weaver

Čekal jsem hodně, opravdu hodně, a proto se cítím mírně zklamán. Není to malér, ale...možná jsem osel, ale já jsem tomu prostě celou dobu nerozuměl. Což o to, na to jsem u Weavera zvyklý, ale snad ještě nikdy jsem se u čtení nemodlil, aby si hlavní hrdina jen tak nahlas pro sebe sesumíroval děj, abych se chytil. No jo....jenže já to nechápal ani potom, co se to víceméně stalo!! Dejme tomu...je to prvotina a já vím, že se pak pan Weaver zlepšil, takže jsem v klidu. Děj průměr, čtivost za pět, takže tu máme tu pěknou čtyřku z dusíku....ehm...z Honu na mrtvého!!!... celý text

Dopis ze záhrobí 2018, Dominik Dán

Ačkoliv Dánovky bezezbytku zbožňuji, musím na sebe prásknout, že mě žádná tak nezasáhla jako tahle. Ani ne z žádné konkrétní podstaty, spíše proto, jak bolestně pravdivým způsobem poukazuje na asi nejkontroverznější rozhodnutí Václava Havla pustit mezi lidi násilníky, vrahy a podobné kreatury, z nichž dost velká část vlastně ani neuměla normálně žít.....cela, studené sprchy, jídlo v ešusech a mundúr pro ně byl jediný logický smysl života a podle toho jejich chování na svobodě vypadalo. Upřímně se ovšem vyznávám, že Gregora Martinky mi bylo svým způsobem líto (zdůrazňuji-svým způsobem, rozhodně jeho jednání neschvaluji a neobhajuji) a už dlouho jsem nečetl (a vlastně nevstřebal) tak dokonale vykreslený charakter doslova a do písmene zpackaného života. Kniha dojde k rozuzlení v půlce a zkušený Dánofil...tedy já....tuší, že to ještě není konec. Příběh chytne druhou vlnu a ty obě se na konci nádherně propojí. A z toho závěru, kdy se stojící Krauz v cele dívá do očí doživotně odsouzeného a vidí už jen to jedno jediné, co ten člověk chce a potřebuje ve svém životě udělat, mi běhá mráz po zádech ještě teď.... celý text

Oběť bez tváře 2017, Stefan Ahnhem

Přiznám se, že na označení "Severská krimi" jsem doslova alergický. Nevím, proč si někdo usurpuje právo na to, že díky svému původu prostě jen a pouze on dokáže napsat kvalitní kriminálku, ačkoli nesahá kupř. Carterovi nebo Bryndzovi ani po kotníky. Prostě dobrá krimi je dobrá krimi, ať už z USA nebo Norska či odjinud. Ovšem jakékoli námitky a výtky se roztříští napadrť jak o zeď po otevření a následně přečtení tohohle majstrštyku. Už dlouho mě nic tak nepřipoutalo a nerozsekalo jako tohle. Ve zkratce...policista po své nevěře a rozbití vlastní rodiny učiní fatální rozhodnutí zachránit její trosky tím, že se přestěhují do města, kde se narodil a vyrůstal, v domnění, že to bude pro ně všechny nový začátek. No to bych sakra řekl, že je....ovšem zdaleka asi ne tak, jak si Fabian Risk maloval. Zapadne totiž do plánu přehlíženého a odstrkovaného spolužáka pomstít se po letech všem, kterým nestál ani za šikanu. Opravdu skvost. Kdybych měl použít trochu sexismu, tak si připadám tak, jako kdybych náhodou sbalil naprosto luxusní holku, se kterou jsem si dva dny užíval a nemohl se jí nabažit. Zapomeňte na Keplery, Olseny a já nevím koho ještě....ač nejsem v žánru "Severská krimi" (brrr) příliš znalý, tohle dle mého nic nemůže překonat. Veledílo!!!... celý text

Poslední anglická královna 2017, Steve Robinson

Že po prvku očekávání občas následuje prvek zklamání, to ví nejen každý Cimrmanolog, ale že by to muselo potkat zrovna mě.... Potkalo, tohle je totiž oproti Spříznění, které jsem četl jako první od S. Robinsona, skoro až děs. Hrůzou jsem zavyl cca po dvaceti stránkách, kdy.....SPOILER.....Tayte z čísla 594 přes jakousi přesmyčku OOOOMMMOOMMOM (či co) vydedukuje, že se jedná o otce z padesátého nebo jakého kolena.....a v tu chvíli pro mě čtení pomalu ztratilo smysl. Podobné hovadiny evokující nejmenovaného spisovatele bestsellerů mě prostě otravují. Ovšem nejenom to. Tayte se tady z tlustého nemotory a sraba, ve kterém jsem se viděl, proměnil zcela nepochopitelně v kombinaci Supermana a Karlose Vémoly s přidanou hodnotou coby mozkem Stephena Hawkinga, nehledě na to, že zde chybí flashbacky, které byly tak osvěžující a budovaly atmosféru. No nic...stane se. Nebavilo ani dost málo, ale určitě zkusím ostatní, protože díky hodnocení a komentům Vás ostatních uživatelů tuším, že tenhle kus je asi vážně nejslabší.... celý text

Klub vrahů 2018, Pavel Renčín

Poměrně oříšek. Na jedné straně nečekaně "sjízdné", téma sychravé podzimní Prahy je také rajcovní....nemusí se vraždit jen v LA nebo na severu zeměkoule....a čiší z toho profesionalita na sto honů. Na druhé straně je rozuzlení tak těžce stravitelné, že působí jako zklamání... Nebudu se rozepisovat. Důvod je i ten, že s autorem jsem měl tu čest obsah osobně rozebrat a bylo by nepatřičné zde cokoli dál psát........ celý text

Dolanův cadillac 2004, Stephen King

Už ani nevím, kdy jsem tuhle knížku začal číst, opravdu ne. Důvod, proč jsem jí odkládal bylo (pokud si matně pamatuji) to, že mě prostě moc nebavila. A tak to u Kinga občas mám....patří mezi mnou uctívané polobohy, ale nezřídka se u jeho knížek nudím tak, že je ani nedočtu. Není jich samozřejmě moc, převažují díla na úrovni geniality, ovšem neplatí to, s čestnou výjimkou titulní povídky, pro tento soubor. Sem tam záblesky (Zuby, Tenisky), jinak to celé připomíná takové nemastné neslané jednohubky z Ramy, okoralého sýra a levného salámu. Hlad ukojí, ale nechutnají........ celý text

Hovor se smrtí 2017, Chris Carter

Osmá sonda Chrise Cartera do hlubin čtenářovy duše, znovu přinášející náruč hrůz a bizarností zabalených do nesmírně chutného aroma čtivosti a podmanivosti. Cartera a jeho genialitu nečiní popisování vražd, bez výjimky brutálních a nechutných, ale dle mého ony momenty jako káva v čítárně v jednu ráno, seznámení se servírkou při touze se opít kvalitní whisky a podobně. Příběh jakoby v tu chvíli dostal obrysy reálného světa, života a zapůsobil na čtenáře jaksi uvěřitelněji a magičtěji...a vlastně i zábavněji, protože popisovat jen morbiditu vražd a jejich tupé vyšetřování by se asi rychle omrzelo. I u Hovoru se smrtí dostanete přesně to, co od Carterovy knihy s Robertem Hunterem čekáte. Ačkoliv někomu může téměř totožné schéma a šablona připadat poněkud sterotypní, já zde ještě přesto slupnu vše i s navijákem a posílám opět vděčných pět hvězd.... celý text

Spříznění 2018, Steve Robinson

Jo....tak popravdě nevím, jak začít. Buď ze sebe začnu rovnou chrlit superlativy, nebo pozvolna začnu tím, že jsem to nečekal, knížku si obstaral na zkoušku, což vysvětluje to, proč jsem "šikovně" začal pátým dílem. Navíc jsem se...coby zapřísáhlý atheista...několikrát před začtením pomodlil a pokřižoval, když jsem letmým prolistováním zjistil, že román střídá několik časových i dějových linií, což je věc, ze které se o mne většinou pokoušejí mrákoty. Nevím, jak to autor udělal (totiž vím...no prostě umí!!), ale tady se na ty flashbacky těšíte snad ještě víc než na vyprávění ze současnosti, tak jsou strhující, napínavé a zajímavé. Navíc děj nijak nepřetrhávají, není to bezhlavé hupsání sem a tam a čtenáři,snaž se, ať se vyznáš!! Děj se souměrný, uvěřitelný, bez nesmyslů a hovadin, kterými nás dokáží zásobovat mnozí renomovanější spisovatelé, a celé se to opravdu krásně čte. Ti, kdož mají rádi šokující zvraty, myslím tedy ty logické, normální, ne ty, ze kterých se Vám chce......no....zvracet, si tady přijdou na své. Doporučuji každému, a to velmi vřele. Joj, to byla předevčírem v tom knihkupectví ale trefa........ celý text

Nejsem mrtvá 2018, Anne Frasier (p)

Bezkonkurenčně na první dobrou a bez přestávek přečteno za jeden (pracovní, takže psst) den. Toť první nesmírná deviza knihy. Tou druhou je určitá neotřelost příběhu...žena vězněná tři roky se záhy vrací na své místo u kriminálky, do života a do světa, přičemž ani do jednoho se jí to pořádně nepodaří. Klišé zde bohudík chybí, žádné románky s kolegy, žádné nečekané (rozuměj nesmyslné) zvraty také ne, takže jediné, co se dá maličko vytknout, je určitá až přílišná fantasknost příběhu. Dovolil bych si zaspoilerovat, takže prosím pozor pro neznalé................no těžko by nechali vyšetřovat, respektive ponechali ve vyšetřování vraždy osobu, které se našla v její motorkářské helmě hlava oběti!!!! Taková by byla první na ráně v seznamu podezřelých a putovala by rovnou do vazby...alespoň podle mě tedy. Ale budiž....když se od tohoto oprostíte, a také od toho, že zde se vše odehrává tak nějak mimochodem....zabití věznitele, útěk, znovunástup na kriminálku, setkání s ex a podobně, máte před sebou skvělou a zábavnou krimi. A to není málo....... celý text

Básnik 2013, Dominik Dán

V jednom z předchozích komentářů ke knížce od DD jsem podotkl, že je zde jistá podobnost s knížkami Chrise Cartera. Po přečtení Básníka (a kdo čte Cartera a četl i Básníka, tak potvrdí), že změnit zde jména a příběh ze Slovenka přesunout do San Franciska, máte zde Cartera jak vyšitého!!! Těžko říct, pro koho z nich je to větší pocta :-) Ale ke knížce: příběh přímo navazuje na předchozí Uzel, v hierarchii DD se tedy jedná o chronologicky druhý zářez, a je "skutečně neskutečné", jak Dán umí v pohodě přepnout z období porevolučního zmatku do doby socialismu, byť už tedy ne reálného a hutného, ale i tak prostě nechybí Bezpečnost, StB, podpultové koňaky, šmelení s masem a nedepilované dámské klíny. Sexu je zde více než ve všech Dánovkách dohromady a celý příběh je koncipován čistě jako Krauzův osobní, ale jinak naprosto standardní kvalitka pro pana spisovatele už typická. Prostě skvost....... celý text

Uzel 2014, Dominik Dán

Když ráno začnete a odpoledne zaklapnete knížku o třista stránkách, zřejmě to její kvalitě něco vypovídá. Popravdě, připravoval jsem si chvalozpěvy až se budou hory zelenat, ale bylo by to zbytečné, protože uživatel "callahanh" tak perfektně a výstižně tenhle skvost popsal, že ostatní by bylo jen nošením dříví do lesa. Snad jen tedy....knížka je v chronologii "Dánovek" úplně první, byť je napsaná teprve poměrně nedávno. Sleduje nástup mladého Krauze na kriminálku ještě před revolucí a řeknu Vám, tohle je nejtvrdší obžaloba socialismu, jakou jsem kdy četl. Nenucená a přesto palčivá a mrazivá. Z mordparty se zde vyskytuje jen trojice Krauz, Burger a Hanzel, zbytek jsou linie, které dokazují, že DD je génius, který by mohl napsat cokoli a je to diamant. Klobouček....... celý text

Rudý kapitán 2016, Dominik Dán

Přiznávám se bez mučení, jakého se dostalo oboum Kloknerům, že se mi do zprofanovaného Rudého Kapitána moc nechtělo. Jednak jsem znal zápletku z filmu, který byl vysloveně debilní a navíc herci s výjimkou pana Geišberga coby Edy Burgera mi k mým představám o mordpartě ani trochu nepasovali, a taky tím, že jsem tak trošku tušil, že tohle bude těžší oříšek, když se tady DD pustil na jiný led a obával jsem se zklamání. Tak to se rozhodně nekonalo, prostě kdo umí, ten umí, ale...nemůžu si pomoct, prostě je to jiné (horší?) než ostatní Dánovky. Až moc zbytečně rozplizlé do všech stran....nacisté, Göring, templáři, estébáci a na konci bezdomovkyně se samopalem a ostrými....no nazdar. Bavilo mě to, bylo to napínavé, jako obřího fandu DD mě vysloveně potěšilo být přítomen Chosého nástupu na plac, ale lehoulinké výhrady prostě jsou. Pořád to ovšem v pohodě stačí na pět hvězd, to bezpochyby.... celý text

Já jsem smrt 2016, Chris Carter

Zvláštní. Ať se to čtenáři líbí nebo ne, Carter ho nikdy nenechá chladným. Když pominu to, že knížka se opět "četla sama", což je ale fakt, který už tak trošku drze u mistra čekáte, tak je tu další věc: Carter se prostě hluboce podívá čtenáři do nitra....sem tam duše, často i žaludku, ale hlavně do nitra srdce....a zeptá se ho. Na různé otázky....."Je Ti to líto?"..."Věříš?" ..."Jak by ses zachoval?".... "Dovedeš to pochopit?" Někdy fakt nevím, jak odpovědět. Celou dobu jsem se modlil, aby jedna linie v knize dopadla dobře (kdo četl, ví), proto je rozuzlení dost slušným kopancem. Každopádně opět, jako vždy a s jistotou: skvělé počtení.... celý text

Vlk a dýka 2017, Juraj Červenák

Výživná a chutná jednohubka! Knížku jsem si jakožto fanatický milovník příběhů Steina a Barbariče schovával na "horší časy" ,ačkoliv jindy bych ji slupnul okamžitě po jejím zakoupení. Měl jsem obavy z vyprávění z pohledu Barbariče, to se nepotvrdilo vůbec, vyprávění bylo velmi svěží a šmrcovní, ale ani druhá obava..totiž neúčast hlavně Steina, ale i (zčásti) Jaroše tolik nevadila. Kniha totiž opravdu působí omnoho komorněji než klasická série "Kapitán Stein a notář Barbarič", příběh se odehrává téměř celý na hradě, popř. ve vesnici poblíž, ovšem jen formou krátkých výjezdů, takže ji lze brát jen jakousi vsuvku, zpestření. Ovšem pochopitelně jen té nejvyšší možné kvality, jako je to u Juraje Červenáka zvykem. Opravdu krásné čtení...... celý text

Němé oběti 2017, Tim Weaver

Knihy Tima Weavera mi tak trošku připomínají filmy Davida Lynche. Sice jim ani za mák nerozumíte a nechápete je, ale přesto se při jejich čtení/sledování královsky bavíte. NĚMÉ OBĚTI jsou můj druhý zářez od TW a i tady platí téměř stoprocentně to samé co u Zlomeného srdce...kolikrát se člověk zarazí a téměř nevěřícně zírá na stránky, ale pak pokrčí rameny a se stejnou chutí čte dál, protože je to prostě dobré. Vznáší se tu mlžný opar tajemna, napětí a strachu, ale podané je to s takovou bravurou, že je Vám při čtení prostě příjemně. Jedinou drobnou vadou na kráse je možná to, že Weaver až moc někdy příběhy nebo pointy natahuje, ale i tak je to autor, od kterého stoprocentně přečtu vše, co od něj vyšlo a vyjde. A takových u mě moc není.... celý text

Žiješ jenom dvakrát 2018, Dominik Dán

Volné pokračování Cely číslo 17, ale opravdu jen velmi, velmi volné, neboť o Puskaliera a jeho příběh tady nejde ani náhodou. Jde o obchod s lidskými orgány, kterýžto byznys tady (údajně) po revoluci kvetl jak na louce. Psát, že se to četlo skvěle, je už opravdu nošením dříví do lesa. Ale tentokrát se musím přiznat, že trošičku, skutečně jen maličko, bych rád panu Dánovi vyčinil za ty otevřené konce. Ale on určitě ví, co dělá, vsadím se, že se někde ještě s některými "hrdiny" potkáme. Jelikož nečtu knížky chronologicky, šokovala mě minipasáž o Ivanu Canisovi, nevěděl jsem, že.....Snad se při dočítání bibliografie Dominika Dána dočtu o tom někde více. Mimochodem.....linie Kukyho je drsná a smutná. Hodně smutná. Za pět a jdu to spláchnout........ celý text

Fotbalové pozdravy z Ruska: Mistrovství světa den po dni 2018, Jaromír Bosák

Přečteno nečekaně za jedno nedělní odpoledne. Mám rád fotbal, mám rád Bosáka a jeho vyjadřovací způsob, takže jsem knížku dal v podstatě na jeden zátah a s permanentním úsměvem na tváři. Moc příjemné čtení....... celý text

Krev není voda 2016, Dominik Dán

Dvě knížky, dva dny, dva obrovské čtenářské orgasmy = jeden Dominik Dán. Jednoduchá rovnice. Už se nad tím ani nepozastavuju, že zatímco u ostatních autorů se do jejich děl kolikrát přemlouvám a nutím, a přestože je sebou všude tahám jako koťata, v tramvaji raději vytáhnu sluchátka a vymlouvám se na kdovíco.....tady ne, tady to nejde. Nic neřeším, v podstatě nejím, na záchod jdu až když to je akutní a nenechte se vysmát....ovšemže si tam beru Dána sebou. Je to úžasná četba. Kdo ví, ten se mnou souhlasí, kdo neví, ať je rád, že neví o co přichází.....rozrazil by hlavou zeď. Už teď řeším, jakou "Dánovku" začnu číst v pondělí. Mimochodem.....Dán se neopakuje, i když má svůj jasně definovatelný styl...ale každá knížka je svým způsobem jiná...a přesto jsou tak stejně dobré. Je to radost vracet se do jeho světa. Dávám tisíciprocentních pět, jako vždy. Jako vždy........ celý text

Korene zla 2017, Dominik Dán

Když můžou být návykové třeba drogy, alkohol, dobré jídlo nebo sex....proč by to nemohl být třeba i Dominik Dán? Já na něm rozhodně závislost mám a i tenhle kousek můj absťák spolehlivě utlumil, jako každá jeho dávka. Budu se opakovat...další špičkově vystavěný a propletený krimithriller s tolika bolestnými pravdami, že se čtenář kolikrát nad knihou přikyvujíc až útrpně usmívá. Do toho dokonale fungující parta sympaťáků, kdy se každý, kdo se rád převtěluje do role hrdinů, vidí částečně v každém...já bohužel nejvíce ve Váňovi. Není co dál napsat...prostě klasicky za plných pět. A už to na mě zase jde......... celý text

Pokrevní pouta 2018, Angela Marsons

Ach jo. Když vidím nadšení a hodnocení zdejších uživatelů, je mi jasné, že budu za osla, ale v duchu Jiráskovského: "Proti všem" prostě nemůžu jinak než to, že tohle mě nechytlo a nebavilo. Podotýkám, že si to tak trošku dávám za vinu i sám, neboť je to má první kniha od madam Marsonsové a přitom jsem byl upozorněn, že je tento díl provázaný s dřívějším autorčiným románem a nebral to v potaz, takže možná částečně i proto. Přímo se nabízí porovnání s R. Bryndzou....téměř totožný typ inspektorky, prostředí, situací i spisovatelského stylu, ale jak moc to oproti Bryndzovi kulhá!!! Je to studené, bez emocí, bez sympatií k jednotlivým postavám a vlastně i bez chuti se začíst, zakousnout, obracet stránky. Možná jsem zmlsaný peckami čtenými předtím, od Dána, Cobena a pod, ale prostě nyní u mě za podprůměr. Ovšem vyjadřuji jen svůj pohled a názor....... celý text