Reithe
přečtené 71
Mise na planetě
2021,
Michael Mammay
Prvotina každého autora může být totální propadák, anebo absolutní pecka. Případně něco mezi tím. A pokud se pustí do military sci-fi, může si šeredně naběhnout. V tomto případě ale autor velmi dobře, dokonce z vlastní zkušenosti, ví, o čem píše. Příběh se rozbíhá pomalu, ale nikoli nezajímavě, a postupně graduje až k závěrečnému finále. Nejvíc (vojenské) akce se odehrává v poslední třetině knihy a právě tady vynikají autorovy znalosti bojových postupů. Znalost vojenského prostředí a jeho hierarchie je ovšem patrná v celé knize, což přispívá k uvěřitelnosti děje. Aby bylo jasno, tohle vlastně není typická military sci-fi, je to spíš detektivka z vojenského prostředí. Bojové akce ale mají nezastupitelné místo a posouvají děj vpřed. Na tom, že se kniha dobře čte, má zásluhu i suchý humor hlavního hrdiny a jeho vtipné glosování různých situací. Je to prostě přímej chlapík, který se s ničím a nikým nes..e. Dá se tedy mluvit o absolutní pecce? Asi ne, ale má k tomu dost blízko. Další dvě pokračování příběhu plukovníka Butlera v Misi ve vesmíru a Misi v kolonii (předpokládám, že tak bude pojmenován třetí díl Colonyside, až bude přeložen do češtiny) si s chutí přečtu, protože v Misi na planetě jsou další osudy hlavního hrdiny neukončené.... celý text
Oko čarodějnice
2021,
Nelly Černohorská
Knížka v kompaktním formátu, co se týče rozměru i délky, kterou je možné přečíst i na jeden zátah. Pokud jde o příběh, na zadek jsem si z něj nesedl. Zařazení mezi horory je možná přehnané, z mého pohledu tam je „hororovosti“ tak na dva stupně z deseti. Vlastně, vyšlo to v edici „Zrnka temnoty“, takže to zrnko by tomu odpovídalo. Jak už zaznělo v předešlých komentářích, sexu je tam popsáno dost na to, že většinou příběh samotný nikam neposouvá. Zvláštní byl jazyk, kterým je kniha napsána: skutečně by 18letá dívka používala tolik přechodníků, když by běžně mluvila hovorovou až obecnou češtinou? Můj závěr: nebylo to špatné, ale další úpravy a osekání textu by tomu asi prospěly.... celý text
Minehava
1973,
Eduard Štorch
Knihy Eduarda Štorcha znám ze svého dětství, nicméně k mým nejoblíbenějším autorům nepatřil. Po letech jsem tedy v rámci Čtenářské výzvy vzal do ruky jednu z jeho knih, o které jsem nikdy neslyšel, abych zjistil, jestli změním svůj názor. Příběh Minehavy je zajímavý, nicméně děj nepřináší žádné překvapivé zvraty a dá se celkem dobře odhadnout, jak vše dopadne. Živé popisy střídají vzletné dialogy, které mohou občas vyznít směšně nebo naivně. Celkově zastaralý jazyk s ohledem na dobu příběhu nevadí, ale nevím, jak ho přijmou dnešní děti. Mírně mě při čtení rušily pasáže, v nichž vyprávění v minulém čase najednou přechází do času přítomného. Mimo to se v příběhu objevily postavy, které se nakonec pro celkový děj ukázaly jako zbytečné (například Žvejkalova žena). Konečné hodnocení: příběh, který mohl mít poměrně silný přesah do současnosti (práva žen), nakonec vyzněl tak trochu do ztracena. Nenudil mě, na lepší hodnocení než 3,5 hvězdičky to ale z mého pohledu není. Názor na knihy Eduarda Štorcha jsem nezměnil: dobře píšící autor, ale mezi spisovatele, po jejichž knihách vždy s chutí sáhnu, se nezařadí.... celý text
