Rihatama přečtené 825

Happy Hour 2013, Jiří Slíva

Osvěžující dílko, ocení mnohý a nejen kavárenský povaleč, jako já. Jiří Slíva nachází humor tam, kde jej druzí nevidí.

Hlava státu 2016, Andrew Marr

Absurdní, satirický, politický thriller. Přitažlivá kombinace... Občas jsem knihu odložila, ale bezpečně po ní sáhla znovu. Aktuální téma brexitu, které nakonec samo o sobě není tím nejzajímavějším na celé knize. Pouze poskytlo prostor pro rozkrývání úřednických a politických praktik v Downing Street 10. Ovšem dovedených ad absurdum, a to zcela v duchu tradic britského humoru.... celý text

Pod kupolí 2010, Stephen King

Mimořádný počet hlavních postav vykreslených do nejmenších detailů, mimořádná psychologická sonda a vhled do charakterů a myšlení všech zúčastněných, mimořádný rozměr příběhu postaveného na jediném fenoménu, který neodlučitelně provází dnešního člověka, na nerespektu života druhých bytostí. Příběh brutální, jako člověk sám, a neméně uvěřitelný.... celý text

Cit slečny Smilly pro sníh 2006, Peter Høeg

Peter Høeg je bezpochyby jedním z několika dánských spisovatelů, jehož díla získala světovou pozornost pro dánskou literaturu. Plastický příběh glacioložky Smilly, který mi připomíná běh přes překážky, patří dle mého mezi jeho lepší či spíše nejlepší. Dílem detektivními konturami, dílem zachycením odvěkého rozporu mezi dánskými kolonizátory a Gróňany/Inuity vystavenými ve své době násilným projevům podánštění vedoucím v mnoha případech ke ztrátě identity, alkoholismu a sebevraždám. Více než zajímavé pro mne byly informace o ledovcích, ledu a sněhu i sondy do dějin Grónska i dánského kolonialismu. Høeg poodkrývá i současnou podstatu vztahů mezi Inuity a Dány dnes hlasitě vyznávajícími rasovou toleranci a sociální rovnost, umně však před světem skrývající nikdy zcela potlačený rasizmus a snahy o asimilaci dříve podrobených národů. Zejména když jsou na nich finančně zcela závislé... Smilla sama je zvláštní, nejednoznačná a tajuplná postava, o to je mi však sympatičtější.... celý text

Atlasova vzpoura 2014, Ayn Rand (p)

Toto monumentální dílo Ayn Randové má vlastně spoustu much. Ty však jdou většinou pouze a jedině na vrub většího důrazu na její hlavní filozofické poselství, kterým je objektivismus (v protikladu k subjektivismu) a na svobodu jednotlivce, kterou staví do opozice idejím sebeobětování a kolektivismu. Randová ve svůj prospěch užívá řadu literárních nástrojů. Její dystopický román je vskutku jedinečné dílo svého druhu. Pouští se do politiky, sociologie, náboženství, filosofie, zdůrazňuje roli vědy a techniky pro budoucnost společnosti. Poněkud lichá je podle mě místy až nemožně uměle protahovaná milostná linka. Pak se dá úspěšně přeskočit pár stránek či desítek stránek a o nic nepřijdete. Román byl vydán před více než 60 lety a přece jsou jeho základní myšlenky platné dnes, v době politické korektnosti, více než kdy jindy. Ano, jistě lze dílu vytknout přehnaný důraz na přílišný egoismus a obtížně akceptovatelnou, naprostou absenci pochopení a podpory sociálně, mentálně aj. slabých jedinců společnosti, kteří tu tvůrčí, vzdělanou a pracovitou část společnosti, podle Randové, jen vysávají a zbavují svobody. Pravdou je, že jeden extrém vyvolává druhý extrém. To bychom měli mít vždy na paměti, politici, kteří udávají ve společnosti tón a krok, pak především. Ve stejné době, kdy Randová v USA vydala toto pro mnohé kultovní dílo, vstoupila ve Velké Británii do politiky Thatcherová, která by jistě mohla napsat dílo podobné. Její jedna hláška za všechny, se kterou vstupovala do politiky: "... to change Britain from "give it to me" to "do it yourself" nation". Atlasova vzpoura určitě stojí za přečtení.... celý text