Rihatama přečtené 812
Vlak Sunset Limited
2013,
Cormac McCarthy
Mc`Carthyho knihu Vlak Sunset Limited, či spíše brožuru, jsem si ve své oblíbené kavárně v oblíbeném knihkupectví vzala ke kávě s medovníkem spolu s dalšími knihami k prolistování. Vlak jsem vzala do ruky jako první. Na další vybrané knihy už nedošlo. Nejenom že jsem knihu téměř přečetla (není to pravda žádná bichle), ale ještě jsem si ji koupila domů, abych ji mohla přečíst znovu. A umístit mezi své poklady do knihovny. Nejsem přitom bůhvíjak zanícený fanoušek Mc`Carthyho. Bílá černá. Vzdělaný nevzdělaný. Věřící nevěřící. Smrt život. Pochopil nepochopil. Jednoduché protipóly. Jednoduché dialogy. Obrovská hloubka myšlenek o podstatě a smyslu života. Člověk čeká odpovědi. Místo toho přichází pochybnosti, další otázky. Je to nakonec jako téměř vždy. Poraď si sám... Smekám.... celý text
Proroci z fjordu Věčnosti
2015,
Kim Leine
Leine své proroky a Grónsko 18. st. popsal úžasně surrealisticky, uvěřitelně (víme, že tento norský Dán v Grónsku nějakých 10 let žil), fascinujícím a současně nechutně odpudivým způsobem. V Dánsku jsem žila a Grónsko jsem několikrát navštívila. Grónsko už vypadá jinak a Dánové jsou také jiní. A přesto to tam někde je stále cítit, jako hluboká, zasunutá vzpomínka. Věřím proto, že takhle to opravdu mohlo být. Bohužel pro Dány. Bohužel pro Gróňany. Je to ta z knih, kdy mnohokrát už nechci, ale musím. Dokonce se jí nemůžu dočkat. Je totiž geniálně napsaná a nabízí fascinující příběh. Hnus, bída a násilí většinou člověka samy o sobě normálně nepřitahují. Vážně skvělé dílo. Nebýt toho závěru, byla by dokonalá. Ovšem skvělá mi úplně stačí.... celý text
Myši Natálie Mooshabrové
2004,
Ladislav Fuks
Balanc na pomezí banalit a bizarností. Fuksův svět je mi tak důvěrně povědomý a přece cizí zároveň. Paní Natálie Mooshabrová, budete mi chybět.
Společenstvo Prstenu
2006,
J. R. R. Tolkien
Už je to dávno, co jsem poprvé přečetla všechny základní pilíře Tolkienovy tvorby spojené s legendou světa Středozemě, kterou stvořil. Začala jsem prvním vydáním Hobita v roce 1991, pokračovala temnými příběhy Společenstva prstenu a zakončila Silmarillionem, který, ač objasňuje samotné prvopočátky Středozemě, vyšel až dlouho po Hobbitovi a Společenstvu prstenu, a to po Tolkienově smrti, když jej dokončil jeho syn. Na počátku 90. let ještě v Česku Tolkienovy příběhy téměř nikdo neznal, tak jsem s úžasem mohla sledovat, jak se, zcela oprávněně, začíná vytvářet kult Společenstva prstenu. Tolkien vytvořil úžasný, dokonale svébytný svět, kterému jsem od té doby propadla a k jehož příběhům se stále vracím.... celý text
Exodus. (Kniha I-V)
2006,
Leon Uris
Dílo je napsáno velice poutavě a člověka se musí tyto strašlivé příběhy židovského národa i jednotlivců znovu a zase dotknout, jakkoli je zná z mnoha zdrojů. A i když milostným linkám v takových příbězích obvykle moc nefandím, nelze přece jednoduše říci, že život židů je pouze o boji, jenom se kolem něj téměř všechno točí. Kniha je pozoruhodná a sdělná ve svém dějepisném zpracování a současně románově vykresluje hrdost, vytrvalost a nezměrné vlastenectví židů předznamenané staletími utrpení jejich národa. Exodus mi věnoval jeden izraelský velvyslanec. Autora Leona Urise si tento vzdělaný izraelský diplomat v důchodovém věku velmi váží a kniha dle něj předkládá věrný obraz života židů a izraelitů.... celý text
Spolčení hlupců
1995,
John Kennedy Toole
Skvěle rozehraná tragikomedie na pozadí každodenních rituálů. Ve spolčení hlupců nezůstává nikdo opomenut, bohatý-chudý-bílý-černý-bisex-homosex-vzdělanec-nevzdělanec-vykuk-poctivec-párkař-obchodník... neuvěřitelná, paradoxní, komická fraška. Na určitou dobu vstoupíme do životů "hlupců", sledujeme jejich osudy a myšlenkové pochody. A najednou kniha končí (překvapení i úleva) a hrdinové knihy si dále žijí své životy. Žádné vyvrcholení a zdánlivě žádná pointa. Dokud si neuvědomíme, že to jsou naše vlastní stereotypy, předsudky a vykonstruované představy, které dělají z každého z nás svým způsobem hlupce. Nikdo z nás si to ale nechce, ani nesmí nepřipustit... Mimochodem, výborný překlad.... celý text
Happy Hour
2013,
Jiří Slíva
Osvěžující dílko, ocení mnohý a nejen kavárenský povaleč, jako já. Jiří Slíva nachází humor tam, kde jej druzí nevidí.
Hlava státu
2016,
Andrew Marr
Absurdní, satirický, politický thriller. Přitažlivá kombinace... Občas jsem knihu odložila, ale bezpečně po ní sáhla znovu. Aktuální téma brexitu, které nakonec samo o sobě není tím nejzajímavějším na celé knize. Pouze poskytlo prostor pro rozkrývání úřednických a politických praktik v Downing Street 10. Ovšem dovedených ad absurdum, a to zcela v duchu tradic britského humoru.... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Mimořádný počet hlavních postav vykreslených do nejmenších detailů, mimořádná psychologická sonda a vhled do charakterů a myšlení všech zúčastněných, mimořádný rozměr příběhu postaveného na jediném fenoménu, který neodlučitelně provází dnešního člověka, na nerespektu života druhých bytostí. Příběh brutální, jako člověk sám, a neméně uvěřitelný.... celý text
Cit slečny Smilly pro sníh
2006,
Peter Høeg
Peter Høeg je bezpochyby jedním z několika dánských spisovatelů, jehož díla získala světovou pozornost pro dánskou literaturu. Plastický příběh glacioložky Smilly, který mi připomíná běh přes překážky, patří dle mého mezi jeho lepší či spíše nejlepší. Dílem detektivními konturami, dílem zachycením odvěkého rozporu mezi dánskými kolonizátory a Gróňany/Inuity vystavenými ve své době násilným projevům podánštění vedoucím v mnoha případech ke ztrátě identity, alkoholismu a sebevraždám. Více než zajímavé pro mne byly informace o ledovcích, ledu a sněhu i sondy do dějin Grónska i dánského kolonialismu. Høeg poodkrývá i současnou podstatu vztahů mezi Inuity a Dány dnes hlasitě vyznávajícími rasovou toleranci a sociální rovnost, umně však před světem skrývající nikdy zcela potlačený rasizmus a snahy o asimilaci dříve podrobených národů. Zejména když jsou na nich finančně zcela závislé... Smilla sama je zvláštní, nejednoznačná a tajuplná postava, o to je mi však sympatičtější.... celý text
Atlasova vzpoura
2014,
Ayn Rand (p)
Toto monumentální dílo Ayn Randové má vlastně spoustu much. Ty však jdou většinou pouze a jedině na vrub většího důrazu na její hlavní filozofické poselství, kterým je objektivismus (v protikladu k subjektivismu) a na svobodu jednotlivce, kterou staví do opozice idejím sebeobětování a kolektivismu. Randová ve svůj prospěch užívá řadu literárních nástrojů. Její dystopický román je vskutku jedinečné dílo svého druhu. Pouští se do politiky, sociologie, náboženství, filosofie, zdůrazňuje roli vědy a techniky pro budoucnost společnosti. Poněkud lichá je podle mě místy až nemožně uměle protahovaná milostná linka. Pak se dá úspěšně přeskočit pár stránek či desítek stránek a o nic nepřijdete. Román byl vydán před více než 60 lety a přece jsou jeho základní myšlenky platné dnes, v době politické korektnosti, více než kdy jindy. Ano, jistě lze dílu vytknout přehnaný důraz na přílišný egoismus a obtížně akceptovatelnou, naprostou absenci pochopení a podpory sociálně, mentálně aj. slabých jedinců společnosti, kteří tu tvůrčí, vzdělanou a pracovitou část společnosti, podle Randové, jen vysávají a zbavují svobody. Pravdou je, že jeden extrém vyvolává druhý extrém. To bychom měli mít vždy na paměti, politici, kteří udávají ve společnosti tón a krok, pak především. Ve stejné době, kdy Randová v USA vydala toto pro mnohé kultovní dílo, vstoupila ve Velké Británii do politiky Thatcherová, která by jistě mohla napsat dílo podobné. Její jedna hláška za všechny, se kterou vstupovala do politiky: "... to change Britain from "give it to me" to "do it yourself" nation". Atlasova vzpoura určitě stojí za přečtení.... celý text