Ristridin přečtené 255

15 roků lásky 2021, Patrik Hartl

Hartla mám rád, baví mě jeho způsob psání a vyprávění, píše zajímavě a tak nějak lidsky, ale myslím, že už se stal moc šablonovitý. Ve svých knihách popisuje běžné potřeby a zkušenosti lidí, ať už jsou hezké nebo nehezké, ale přijde mi, že tomu už něco chybí. Ani mi tak neschází humor prvních dvou knih, nepotřebuji se knize smát, aby mě nadchla. Se svým spisovatelským talentem, kdy člověk doslova hltá řádky i u prostšího děje, by se podle mého názoru mohl Hartl trochu posunout a napsat něco z jiného soudku, zkusit jinou literární oblast - ne jenom drbíky a životní osudy Pražáků v průběhu 15 a více let včetně dospívání jejich dětí. Možná i dětská kniha by mu mohla sednout, pokud je takový tatínek a domácí pudlík, jak o sobě nadšeně prohlašuje. Fantazii a potenciál rozhodně má.... celý text

Přísaha orků 2009, Michael Peinkofer

I druhý díl mě bavil, nicméně v tom prvním jsem si asi dokázal najít víc. Kal Anar tak trochu připomíná Mordor, baziliškové létací nestvůry Nazgûlů a celkově ta temná moc z východu je lehká vykrádačka Tolkiena. Měl bych výtku k tomu, že vůbec nedává smysl a není vysvětleno, jak “Ankluas” mohl oba bratry v krátké době najít v Sundarilu. Otevřený konec mrzí o to víc, že další kniha už do češtiny nebyla přeložená, přitom existují ještě další tři pokračování.... celý text

Návrat orků 2008, Michael Peinkofer

Je to z fantasy tématiky jednodušší čtení, ale něco takového jsem v tomto období asi potřeboval a vlastně mě to dost bavilo. Závěr mi přišel dobře vysvětlený, pokud odhlédnu od toho, že bezcharakterní člověk se najednou stane králem a káže vodu.. Vysvětlení, že orci, jejichž poznávacím znamením je mrzutá nálada, sežrání všeho (co je nejlépe shnilé) a sušení vlastního shnorshe, jsou vlastně předělání elfové mi přijde tak uhozené, až je vlastně skvělé :D I fórky mi přišly docela dobré, tak snad nejsem úplně levná skupina. Kniha mě potěšila. “Zatraceně, jsi ork a žádný trpaslík! Nevykládej ságy a řekni mi, co se stalo.” “Sága je brak. Nemluvím o historce o nějakých vousatých malých šmejdech, co se hrabou v blátě a hledají zlaté hroudy. Koho to zajímá?”... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Je až fascinující, jakým způsobem dokázal Orwell na příkladu zvířat znázornit podobenství komunismu, u něhož se do té doby prý zatím příliš netušilo, do jaké míry je svým praktikováním šílený. Určitě se již mnohé muselo prosáknout na povrch, ale naprosto mě dostalo, kam až se svou takzvanou bajkou dokázal zajít. Závěr je za mě naprosto famózní, paralela prasat a lidí je velmi trefná, a to nakonec pro každou dobu a formu vlády. Smekám, ačkoliv kniha není nijak dlouhá. Navíc doporučuji si přečíst Svědectví o životě v KLDR (a další věci s podobnou tematikou), praktiky “prasat” jsou tam popsány často velice stejně - a to jsme se posunuli o několik desítek let dopředu.... celý text

Sluha dvou pánů 2009, Carlo Goldoni

Svižná divadelní hra s kupou různorodých zajímavých postav, která má slušný potenciál, pokud jsou pro ni vybráni kvalitní herci. Záznam z Národního pak nezklamal a nostalgicky připomněl normální časy.... celý text

Bílá komnata 2020, Vojtěch Matocha

Hele super! Po dvojce došlo ke zlepšení a příběh byl uvěřitelnější a bavil mě mnohem víc, ikdyž jednička stojí stále o stupínek výše. Vysvětlení některých nevyjasněných motivů Nápravníka funguje dobře a zase mě to chytlo. Drobná fantasmagorická vsuvka mi vlastně nepřišla tolik mimo jako plecháč v předešlém dílu. Završilo se hezky několik osudů, ikdyž konec byl bohužel zrychlený a klidně mohl mít dalších 50 stránek. Jinak mi ale tento díl připadal ze všech nejvíc logický, v ostatních některé zmíněné věci působily nedomyšleně nebo byly následně k vlastní škodě vypuštěny. Celou trilogii ale ve výsledku hodnotím hodně kladně, Prašina je prostě pro mě top nápad! Dost se těším na sešitová vydání a filmové zpracování :)... celý text

Černý merkurit 2019, Vojtěch Matocha

Překvapuje mě, že má druhá kniha nejvyšší hodnocení, ikdyž jen o procento. Z trilogie asi nejslabší, ačkoliv ne špatná! Pouze některé pasáže byly lehce vytržené z kontextu a nedavály příliš logiku. Jmenovec Jirka byl občas mírně na pěst, ke konci mi přišel “padlej na hlavu” :) Postava plecháče na mě působila jako nehorázná bláznovina a přešlap, po přečtení trojky mi ale zapadla do příběhu už trochu lépe. Možná bych dal spíš čtyři hvězdičky, protože ostatní díly jsou lepší, ale mě prostě ten celý koncept tajné fiktivní čtvrti v Praze strašně baví a čte se to až ďábelsky rychle. Bral bych i víc dílů.... celý text

Dlouhý pochod 1965, William Styron

Možná se nenacházím v období, kdy bych povídku dokázal náležitě ocenit, ale celé mi to přišlo tak trochu k ničemu. Nějak jsem nepochopil, v čem jsou působivě zachyceny duševní stavy osob, akorát jsem u toho působivě usnul. Vojna je hnus.... celý text

Darda 2011, Irena Dousková

Pár dní mi trvalo, než jsem si v hlavě urovnal, jaké hodnocení si tato kniha vlastně zaslouží. Je totiž hodně jiná oproti dvěma dřívějším. Pokud se člověk zbaví dojmu, že by to mělo být opět humorné a je teda špatně, že kniha není pojata stejně, leží před ním dílo, které v sobě skrývá mnohé bolesti z běžného života. A to se mi líbilo. Jo, působila občas naše malá Helenka moc apaticky, ale na mě to působilo opravdově. Líbila se mi propojení s veřejnými událostmi tehdejší doby a vlastně jsem se i tak bavil. Hezký (nehezký) závěr “trilogie”.... celý text

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková

Líbilo se mi to víc než Budžes, takže posun na 5 hvězdiček ze 4 je zde oprávněný. Kniha Oněgin byl Rusák mě bavila po celou dobu, přišla mi realističtější, protože vybarvení Helenčina světa jako malé dívky (ale již školačky!) bylo podle mě někdy až příliš naivní. Ne však bez originality a vtipu, ale pro mě je Helča teď prostě sympatičtější. Druhá kniha tak působí zajímavěji, dává nahlédnout na období, ve kterém jsem sice nežil, ale podobné starosti ohledně dospívání a maturity jsme řešili každý a byly to časy v něčem sladké a v něčem hořké (ikdyž třeba v mém případě ne úplně porovnatelné se socialistickými časy). Místa v Praze potěšila, chození po Letné a GNŠ taky. Pozitivní zprávou je, že se už možná venku po Praze nepotlouká tolik úchylů jako tenkrát. Špatnou zprávou dnešní doby ale je, že jsou všichni uhnízdění doma za monitory, a asi jich tak bude ještě víc… Takže palec hore za včerejší zabásnutí Ústečana :)... celý text

Hrdý Budžes 1998, Irena Dousková

Milé počtení, ale občas mi přišla Helenka na svůj věk poměrně hloupá, aniž bych to myslel zle. Jako kdyby autorka popisovala dítě, které ještě skoro chodí do školky. Byla znát jistá proměna literárního vyprávěcího projevu z pohledu Helenky na začátku a na konci, která měla ukázat, že se Helenka rozvíjí, ale někdy to zkrátka bylo podle mě trochu moc naivní, což však mělo záměrně umocnit dojem z knihy. Oceňuji drobné dobové poznámky, jako vzpomínka na dobu, kterou jsem naštěstí nezažil, to funguje dobře. Fajn oddechovka.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

I přes nějaké lehké nedostatky a některé příliš veliké náhody v průběhu příběhu je tato knížka opravdu skvělá! Nelíbí se mi srovnávání s Foglarem, ač ho trochu chápu. Foglarovky jsem přečetl všechny a jediná podobnost je v tajemné čtvrti. Spisovatel byl určitě do jisté míry ovlivněn, pochází snad prý i ze stejného prostředí, takže je to pochopitelné, ale o žádnou vykrádačku se nejedná, naopak se zde rozjíždí velice zajímavý příběh, který má poměrně slušně našlápnuto a to hlavně po dost napínavém začátku! Zhruba od půlky knihy se již tempo zmírnilo, děj začal být poměrně předvídatelný, nicméně závěr mile překvapil a alespoň ve mně vyvolal dejme tomu “hlubší otázku” :) Jsem zvědavý na další směrování děje, protože půda je zde pro něj poměrně zajímavě připravena.... celý text

Lidská komedie 2002, William Saroyan

Nikterak komické vyprávění o lidskosti a nešteští ve špatné době. Nikdo nemůže očekávat taková moudra od prostých lidí, ale je moc hezké si to přečíst. Některé pasáže pohladí po duši. Kniha se povedla, ač nemusí být pro každého vždy tím pravým.... celý text

Slib 1964, Friedrich Dürrenmatt

Zajímavě minimalistický napsané, o Dürenmattovi se vždy mluvilo jako o dramatikovi, jeho prozaická díla však mají také svou cenu.

Nepřítel 2007, Erich Maria Remarque (p)

Remarque vždy zasáhne, ikdyž jeho psaní bývá stále dost podobné. Ale je to prostě udělané dobře a funguje to!

Nebeské pastviny 2000, John Steinbeck

To je tak roztomilé čtení, že si dokážete představit knihu i po pár měsících otevřít znovu. Někdy trochu nadsazené příběhy, ale vše je o tom, že i podivní a zvláštní lidé, kterým občas nerozumíme, jsou také lidé, ikdyž mají možná zvláštní pohnutky. Na plechárně mě mírně zklamalo, ale u této knihy opět vím, proč mám autora tak rád. Jenom mě mrzí, že ač útlé dílo, četl jsem ho pro nedostatek času poměrně dlouho a příběhy tak někdy možná do sebe tak dobře nezapadly. Další důvod proč přečíst brzy znovu!... celý text

Horečka 1969, Karel Pecka

Věcí od Pecky jsem již pár četl a schovával si jeho údajnou nejlepší knihu na později. Možná kvůli očekávání se mi dílo ze začátku příliš nezdálo, ale čím byl člověk dál a dál, rozvíjely se charaktery jednotlivých lidí a vše se to stále víc a víc míchalo, tím víc jsem byl jako u vytržení. Vlastně opravdu jako v horečce, na konci jsem se už nemohl odtrhnout a kdo četl, tak mi možná dá za pravdu, že některé věci byly poměrně nečekané. Pecka je alespoň za mě velice nedoceněný český autor, který převyšuje mnohé známější kolegy.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Syrové, drsné, místy dechberoucí. Jako Pražák jsem poslouchal od prarodičů pražské hrůzy a zážitky té doby, přečíst si takto realisticky o věcech, které se udály v Brně a přilehlém okolí a měly by být do jisté míry velmi věrohodné, protože autorka hodně čerpala z archivů, je silný zážitek. Kontroverzní téma poválečné doby a chování Čechů k Němcům vzbuzuje otázky, jak by to dopadlo dnes. Poučili jsme se a jsme humánnější? Ač v to člověk doufá, už dlouho jsme nezažili nějakou velikou tragédii, nechtěl bych tedy někdy dojít k situaci, kdy dochází takzvaně k lámání chleba, protože se přes všechnu naději obavám, že bychom nebyli o moc lepší než naši předci. Máme se sakra dobře, ikdyž ne vždy dokonale, ale stejně buďme za to rádi. Ať už je u moci ten nebo ten, nebuďme malicherní. Zpět ke knize, závěr byl možná poněkud uspěchaný, ale je jasné, že měl být pouze dokreslením toho hlavního, co zde chtěla autorka vyzdvihnout.... celý text

Smrt maloměšťáka 1959, Franz Werfel

Muž, který sázel stromy 1998, Jean Giono