sagasir
přečtené 1194
Co by můj syn měl vědět o světě
2017,
Fredrik Backman
Milující otec, vtipný otec a vtipná knížka Stejně jako já doživotně budu milovat současnou severskou literaturu, tak Backman bude milovat svého synka a jelikož Fredrik není žádný troškař, tak se o tu lásku pěkně podělil s námi čtenáři. Samozřejmě tak učinil s humorem sobě vlastním a my se tudíž opět u čtení jeho knihy dost pobavíme. Takže až se v městské hromadné dopravě někdo bude smát při čtení nějakého titulu, mrkněte se, jestli se nejedná zrovna o tento titul, jelikož je to dost možné. Onen samotný humor v knize použitý je pak nenáročný, přímý a hlavně vtipný. Tedy alespoň podle mě. Možná se najdou nějací jedinci, kterým autorův humor přijde trapný či dokonce vůbec ne vtipný, ale troufám si říct, že takových tu mezi námi chodí minimum. My ostatní se tak třeba pobavíme nad autorovou starostí v oblasti hovinek, starostí kde všude a jak svého syna ztrapní, nad popisem výroby snickersové zmrzliny či proč musel zabít zpívající plastovou žirafu. Backman tak skrz humornou stránku věci opět dokazuje, že v tom zkrátka umí chodit. Jeho knihy jsou pak rozhodně populární díky spojení vtipu a dojemnosti a i tohohle spojení se v knize Co by můj syn měl vědět o světě dočkáte. Ona dojemnost pak možná není tak cítit jako z ostatních autorových knih, ale je tu. Už třeba jen tím, jak dojemně o svém synovi Fredrik píše. Samotný příběh v knize pak krásně plyne. Nečekejte žádné zdlouhavé odbočky, nějaké zbytečné enormně zdlouhavé vysvětlení daných věcí z příběhu atd. Čtení tohoto titulu vám rozhodně nezabere fůru času. Tato Backmanova kniha má jen 191 stran a z toho kolikrát jsou na stránce třeba i jen tři věty. Pochvalu si pak zaslouží i postavy z této knihy. Ty jsou vykresleny víc než věrohodně. Ostatně kdo by se měl umět lépe popsat než autor sám a v tomto podobném duchu bych mohl pokračovat. K postavám si následně velice rychle a nenuceně vytvoříte vztah a velice brzy si je také oblíbíte. Pokud hledáte nějakou krátkou, oddechovou knížku, která je třeba navíc naplněná lidskou láskou a vtipným humorem, tak toto dílo je pro vás tím pravým. Backman opět dokazuje, že prostě psát umí a vy si pak třeba jako já po přečtení tohoto kratičkého dílka také řekněte, že takového tatínka mít by nakonec nemuselo být vůbec špatné i když vás třeba několikrát ztrapní, ale zase s ním rozhodně není nuda a bude vás bezvýhradně milovat. Backman to opět dokázal a i touhle knihou rozdává mezi své čtenáře lásku, humor a dojetí a dělá to zatraceně dobře a já mu tak s chutí opět dám 100 %. Tato kniha je prostě skvělá, jedinečná a nemůžu jinak než ji doporučit ke čtení. Bravo pane autore.... celý text
Žena v kleci
2011,
Jussi Adler-Olsen
Pustit se do této četby či nepustit? To je oč tu běží. Nové knižní krimi série se nám tu pomalu objevují jedna za druhou a je tak těžké si z nich nějakou vybrat. Pokud tak třeba zrovna váháte, zda se pustit do této série s komisařem Morkem, tak za sebe říkám, že jen s chutí do ní. Příběh jako takový dokáže rychle vtáhnout do děje i když ze začátku možná trochu trvá, než se takříkajíc pořádně rozjede. Oceňuji i samotný nápad nevyšetřovat aktuální zločiny, ale znovu začít vyšetřovat ty nevyřešené a až z nich vlastně opět udělat aktuální případy. Líbí se mi také to, že se autor s hlavní postavou nijak nepáře a tak ji šmahem pošle do sklepa, kde se vytvořilo ono nové oddělení Q a jako hlavního parťáka Carlovi dodá muže Asada, muže arabského vzezření. Jejich vzájemná interakce je pak mnohdy velice zajímavá a dokonce i kolikrát vtipná. Samotná vtipnost v určitých pasážích knihy je dalším velkým plusem daného příběhu a působí jako příjemné zpestření. Zpět ale k hlavním postávám z knihy. Jako plus vnímám u Asada to tajemno, které jeho postavu obklopuje a těším se, že se snad něco o něm a o věcech z jeho minulosti budeme dozvídat více a více v průběhu dalších dílů této krimi série. Celkově pak tento komisařův kolega působí jako velice schopný, zajímavý, vtipný a sympatický člověk. Oproti tomu komisař Carl je takový ten typický komisařský morous (na druhou stranu co čekat od člověka, kterému zabijí parťáka a druhého doživotně upoutají na lůžko,nejspíš by jste ani vy pak nebyli na jeho místě ztělesněním smíška) ale přes to všechno i on nějakým způsobem působí sympaticky a vy mu začnete fandit a oblíbíte si ho. Tyto dvě hlavní postavy si vás nakonec rychle a pevně získají a stanou se už nadobro neodmyslitelnou součástí Olsenových knih. Celkově pak postavy v této knize dokážou zaujmout a jsou sepsané dosti realistickým způsobem. Nyní něco k samotnému ději. Ten působí jako celek čtivým dojmem, nenudí, napětí je tu tak akorát, správně graduje a hlavně nemá žádné zdlouhavé zbytečné odbočky od děje. Samotný případ v knize řešený pak působí zajímavým dojmem a je skvěle zpracován a vy tak čtete dál a dál až do konce, protože chcete vědět, jak to všechno dopadlo a proč se určité věci udály tak či onak. Rozsahově je toto dílo zase jakousi klasikou na poli tohoto žánru. Má totiž 408 stran. Což bych za sebe řekl, že je tak akorát. Jestli se chcete začíst do dalšího zajímavého případu, poznat další na jednu stranu nesourodou dvojici vyšetřovatelů, kterým to však po čase začne docela i klapat a nebo si chcete přečíst další kvalitně zpracovanou kriminálku, tak klidně sáhněte po Ženě v kleci a třeba ji po jejím dočtení ohodnotíte jako já 85 %. Myslím, že nám tu vzniká další kvalitní krimi série, tak jsem zvědav, jak se jí bude dařit dál. Zatím má Olsen tímto jejím prvním dílem solidně našlápnuto k úspěchu.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Ve Švédsku nám to žijí zatraceně dobří spisovatelé Ve Švédsku žijí to ale pánové a paní se spisovatelským nadáním. Samozřejmě ti žijí všude po světě, ale třeba momentálně teď se těmto Skandinávcům vyloženě daří a proto ten nadpis. Mezi obrovské literární z této země se jednoznačně řadí právě i již zmiňovaný Fredrik Backman. Muž jménem Ove je jeho prvotina a nutno říct, že nesmírně povedená. Stránkově nijak nevybočuje. Kniha má 334 stran. Naopak rozsahově oproti jiným románům vybočuje v postavách. Konkrétně v jejich charakterech a okolnostech, ve kterých se zrovna objevují. Máme tu postavy veselé, smutné, zdravé, nemocné, milé, zákeřné, překvapující, odvážné, bojácné atd. Stačí si vybrat. Pak tu ještě máme jednu vzhledově odpornou kočku, ale i tu si nakonec zamilujete. Backman je mistr slova a tak budete nadšeně hltat každé písmenko textu a užívat si ho. Stejně jako zde máme mnohotvárné postavy, tak i samotný děj se neveze jen na jedné vlně a naopak je plný obměn. Je lidský, občas smutný, občas veselý, krutě pravdivý, příjemně si plynoucí, bez zbytečných odboček, překvapivý a prostě a to je snad nejdůležitější a je to na něm i poznat parádně zpracovaný. Autorova síla je právě v tom skvěle zpracovaném střídání pocitů a umění toho, že si zamilujete postavy a prožíváte s nimi to, co zrovna prožívají. Malá vsuvka, tohle všechno platí absolutně u všech knih od tohoto skvělého autora. Kniha vám dokáže, že i nerudný starý stařík takový nemusí být vždy a taky nebude. Dále i to, že se dá oblíbit, jak je těžké umřít a v neposlední řadě i otravné věci, jako podivní sousedi a odporná kočka nemusí být navždy jen něčím, co vás otravuje. Celý příběh je pak krásně lidský, střídající krátké a úsečné věty s delšími. Také je plný krásných přirovnání, nádherně si pomaličku a polehoučku plyne ke svému konci. Konci kdy vám bude líto, že to skončilo, protože to bylo tak zatraceně dobré. Nezoufejte však. Sice už se stímto nerudným a přesto skvělým páprdou neuvidíme, ale Backman si pro vás připravil plno neméně skvělých příběhů. Právě skvělé postavy a skvělý jazyk dělají z Muže jménem Ove skvělý literární počin. Chcete číst něco ze života, něco kde vás autor mile překvapí. Nebo něco u čeho se třeba i budete smát či naopak u čeho budete plakat? Pak je tato autorova prvotina jednoznačně skvělou volbou. Třeba ji pak stejně jako já ohodnotíte 100 % a třeba stejně jako já objevíte dalšího skvělého autora. Život nám nabízí tolik zajímavých námětů a zrovna Backman je umí fantasticky zpracovat.... celý text
Divné hlášky z knihkupectví
2017,
Jen Campbell
Zákazníci perlí Tato kniha má jen 120 stran, ale bohatě to stačí. Stačí na to, aby vám zvedla náladu, nasmáli jste se u ní a řekli si, takové to klasické „ tak jsem ještě normální“. Prozrazovat samotné hlášky z knihy vám samozřejmě nebudu, ale prozradím, že stojí za to. Myslím, že je ocení nejenom milovníci knih, ale vlastně kdokoliv. Celá kniha je psaná jednoduchým jazykem a opravdu je to taková knižní jednohubka na zlepšení nálady a nebo na potvrzení té nálady dobré. Vtipem se tu rozhodně nešetří a vtipné to opravdu je. Mnohdy opravdu nepochopíte, že to dotyčný myslel opravdu vážně. Byť se to nemusí zdát, tak skvěle funguje i jako takový literární posel. Nebo alespoň v naší rodině tomu tak bylo. Nejprve jsem si ji přečetl já a po častých chvílích se smáním při četbě této literatury nakonec kniha putovala do rukou mámy, babičky, tety a bratrance. Nakonec jsme se o ní i všichni pobavili a uvědomili si, jak moc vlastně máme rádi humornou literaturu a humor jako takový. Pak jsme si i všichni přečetli nějakou další humorně laděnou literaturu. Velkou výhodou je i její skladný formát a lehkost. Tudíž ji můžete brát i sebou ven a netahat nic těžkého. Při čtení si pak vlastně uvědomíte, že povolání knihkupce může být mnohdy dosti vtipné, ale i náročné. Hlavně je, ale krásné a pro knihomily jako dělané a to mluvím z vlastní zkušenosti. Tak se začtěte do tohoto krásného krátkého literárního kousku a zjistěte, že otázka na knihkupce zda má v knihkupectví nějaké knihy, tak že je vlastně ještě docela normální, oproti ostatním otázkám. Zároveň si možná uvědomíte, jak málo stačí aby jste se stali slavnými a nebo jste o sobě alespoň trochu dali vědět světu. Například, že nějak vtipně sepíšete otázky zákazníků z vaší práce. Na závěr ještě dodám, že brzo vyjde i druhý díl a že tomuto titulu uděluju plných 100 %.... celý text