sagasir
přečtené 1206
Co by můj syn měl vědět o světě
2017,
Fredrik Backman
Milující otec, vtipný otec a vtipná knížka Stejně jako já doživotně budu milovat současnou severskou literaturu, tak Backman bude milovat svého synka a jelikož Fredrik není žádný troškař, tak se o tu lásku pěkně podělil s námi čtenáři. Samozřejmě tak učinil s humorem sobě vlastním a my se tudíž opět u čtení jeho knihy dost pobavíme. Takže až se v městské hromadné dopravě někdo bude smát při čtení nějakého titulu, mrkněte se, jestli se nejedná zrovna o tento titul, jelikož je to dost možné. Onen samotný humor v knize použitý je pak nenáročný, přímý a hlavně vtipný. Tedy alespoň podle mě. Možná se najdou nějací jedinci, kterým autorův humor přijde trapný či dokonce vůbec ne vtipný, ale troufám si říct, že takových tu mezi námi chodí minimum. My ostatní se tak třeba pobavíme nad autorovou starostí v oblasti hovinek, starostí kde všude a jak svého syna ztrapní, nad popisem výroby snickersové zmrzliny či proč musel zabít zpívající plastovou žirafu. Backman tak skrz humornou stránku věci opět dokazuje, že v tom zkrátka umí chodit. Jeho knihy jsou pak rozhodně populární díky spojení vtipu a dojemnosti a i tohohle spojení se v knize Co by můj syn měl vědět o světě dočkáte. Ona dojemnost pak možná není tak cítit jako z ostatních autorových knih, ale je tu. Už třeba jen tím, jak dojemně o svém synovi Fredrik píše. Samotný příběh v knize pak krásně plyne. Nečekejte žádné zdlouhavé odbočky, nějaké zbytečné enormně zdlouhavé vysvětlení daných věcí z příběhu atd. Čtení tohoto titulu vám rozhodně nezabere fůru času. Tato Backmanova kniha má jen 191 stran a z toho kolikrát jsou na stránce třeba i jen tři věty. Pochvalu si pak zaslouží i postavy z této knihy. Ty jsou vykresleny víc než věrohodně. Ostatně kdo by se měl umět lépe popsat než autor sám a v tomto podobném duchu bych mohl pokračovat. K postavám si následně velice rychle a nenuceně vytvoříte vztah a velice brzy si je také oblíbíte. Pokud hledáte nějakou krátkou, oddechovou knížku, která je třeba navíc naplněná lidskou láskou a vtipným humorem, tak toto dílo je pro vás tím pravým. Backman opět dokazuje, že prostě psát umí a vy si pak třeba jako já po přečtení tohoto kratičkého dílka také řekněte, že takového tatínka mít by nakonec nemuselo být vůbec špatné i když vás třeba několikrát ztrapní, ale zase s ním rozhodně není nuda a bude vás bezvýhradně milovat. Backman to opět dokázal a i touhle knihou rozdává mezi své čtenáře lásku, humor a dojetí a dělá to zatraceně dobře a já mu tak s chutí opět dám 100 %. Tato kniha je prostě skvělá, jedinečná a nemůžu jinak než ji doporučit ke čtení. Bravo pane autore.... celý text
Žena v kleci
2011,
Jussi Adler-Olsen
Pustit se do této četby či nepustit? To je oč tu běží. Nové knižní krimi série se nám tu pomalu objevují jedna za druhou a je tak těžké si z nich nějakou vybrat. Pokud tak třeba zrovna váháte, zda se pustit do této série s komisařem Morkem, tak za sebe říkám, že jen s chutí do ní. Příběh jako takový dokáže rychle vtáhnout do děje i když ze začátku možná trochu trvá, než se takříkajíc pořádně rozjede. Oceňuji i samotný nápad nevyšetřovat aktuální zločiny, ale znovu začít vyšetřovat ty nevyřešené a až z nich vlastně opět udělat aktuální případy. Líbí se mi také to, že se autor s hlavní postavou nijak nepáře a tak ji šmahem pošle do sklepa, kde se vytvořilo ono nové oddělení Q a jako hlavního parťáka Carlovi dodá muže Asada, muže arabského vzezření. Jejich vzájemná interakce je pak mnohdy velice zajímavá a dokonce i kolikrát vtipná. Samotná vtipnost v určitých pasážích knihy je dalším velkým plusem daného příběhu a působí jako příjemné zpestření. Zpět ale k hlavním postávám z knihy. Jako plus vnímám u Asada to tajemno, které jeho postavu obklopuje a těším se, že se snad něco o něm a o věcech z jeho minulosti budeme dozvídat více a více v průběhu dalších dílů této krimi série. Celkově pak tento komisařův kolega působí jako velice schopný, zajímavý, vtipný a sympatický člověk. Oproti tomu komisař Carl je takový ten typický komisařský morous (na druhou stranu co čekat od člověka, kterému zabijí parťáka a druhého doživotně upoutají na lůžko,nejspíš by jste ani vy pak nebyli na jeho místě ztělesněním smíška) ale přes to všechno i on nějakým způsobem působí sympaticky a vy mu začnete fandit a oblíbíte si ho. Tyto dvě hlavní postavy si vás nakonec rychle a pevně získají a stanou se už nadobro neodmyslitelnou součástí Olsenových knih. Celkově pak postavy v této knize dokážou zaujmout a jsou sepsané dosti realistickým způsobem. Nyní něco k samotnému ději. Ten působí jako celek čtivým dojmem, nenudí, napětí je tu tak akorát, správně graduje a hlavně nemá žádné zdlouhavé zbytečné odbočky od děje. Samotný případ v knize řešený pak působí zajímavým dojmem a je skvěle zpracován a vy tak čtete dál a dál až do konce, protože chcete vědět, jak to všechno dopadlo a proč se určité věci udály tak či onak. Rozsahově je toto dílo zase jakousi klasikou na poli tohoto žánru. Má totiž 408 stran. Což bych za sebe řekl, že je tak akorát. Jestli se chcete začíst do dalšího zajímavého případu, poznat další na jednu stranu nesourodou dvojici vyšetřovatelů, kterým to však po čase začne docela i klapat a nebo si chcete přečíst další kvalitně zpracovanou kriminálku, tak klidně sáhněte po Ženě v kleci a třeba ji po jejím dočtení ohodnotíte jako já 85 %. Myslím, že nám tu vzniká další kvalitní krimi série, tak jsem zvědav, jak se jí bude dařit dál. Zatím má Olsen tímto jejím prvním dílem solidně našlápnuto k úspěchu.... celý text
