sagasir
přečtené 1206
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Ve Švédsku nám to žijí zatraceně dobří spisovatelé Ve Švédsku žijí to ale pánové a paní se spisovatelským nadáním. Samozřejmě ti žijí všude po světě, ale třeba momentálně teď se těmto Skandinávcům vyloženě daří a proto ten nadpis. Mezi obrovské literární z této země se jednoznačně řadí právě i již zmiňovaný Fredrik Backman. Muž jménem Ove je jeho prvotina a nutno říct, že nesmírně povedená. Stránkově nijak nevybočuje. Kniha má 334 stran. Naopak rozsahově oproti jiným románům vybočuje v postavách. Konkrétně v jejich charakterech a okolnostech, ve kterých se zrovna objevují. Máme tu postavy veselé, smutné, zdravé, nemocné, milé, zákeřné, překvapující, odvážné, bojácné atd. Stačí si vybrat. Pak tu ještě máme jednu vzhledově odpornou kočku, ale i tu si nakonec zamilujete. Backman je mistr slova a tak budete nadšeně hltat každé písmenko textu a užívat si ho. Stejně jako zde máme mnohotvárné postavy, tak i samotný děj se neveze jen na jedné vlně a naopak je plný obměn. Je lidský, občas smutný, občas veselý, krutě pravdivý, příjemně si plynoucí, bez zbytečných odboček, překvapivý a prostě a to je snad nejdůležitější a je to na něm i poznat parádně zpracovaný. Autorova síla je právě v tom skvěle zpracovaném střídání pocitů a umění toho, že si zamilujete postavy a prožíváte s nimi to, co zrovna prožívají. Malá vsuvka, tohle všechno platí absolutně u všech knih od tohoto skvělého autora. Kniha vám dokáže, že i nerudný starý stařík takový nemusí být vždy a taky nebude. Dále i to, že se dá oblíbit, jak je těžké umřít a v neposlední řadě i otravné věci, jako podivní sousedi a odporná kočka nemusí být navždy jen něčím, co vás otravuje. Celý příběh je pak krásně lidský, střídající krátké a úsečné věty s delšími. Také je plný krásných přirovnání, nádherně si pomaličku a polehoučku plyne ke svému konci. Konci kdy vám bude líto, že to skončilo, protože to bylo tak zatraceně dobré. Nezoufejte však. Sice už se stímto nerudným a přesto skvělým páprdou neuvidíme, ale Backman si pro vás připravil plno neméně skvělých příběhů. Právě skvělé postavy a skvělý jazyk dělají z Muže jménem Ove skvělý literární počin. Chcete číst něco ze života, něco kde vás autor mile překvapí. Nebo něco u čeho se třeba i budete smát či naopak u čeho budete plakat? Pak je tato autorova prvotina jednoznačně skvělou volbou. Třeba ji pak stejně jako já ohodnotíte 100 % a třeba stejně jako já objevíte dalšího skvělého autora. Život nám nabízí tolik zajímavých námětů a zrovna Backman je umí fantasticky zpracovat.... celý text
Divné hlášky z knihkupectví
2017,
Jen Campbell
Zákazníci perlí Tato kniha má jen 120 stran, ale bohatě to stačí. Stačí na to, aby vám zvedla náladu, nasmáli jste se u ní a řekli si, takové to klasické „ tak jsem ještě normální“. Prozrazovat samotné hlášky z knihy vám samozřejmě nebudu, ale prozradím, že stojí za to. Myslím, že je ocení nejenom milovníci knih, ale vlastně kdokoliv. Celá kniha je psaná jednoduchým jazykem a opravdu je to taková knižní jednohubka na zlepšení nálady a nebo na potvrzení té nálady dobré. Vtipem se tu rozhodně nešetří a vtipné to opravdu je. Mnohdy opravdu nepochopíte, že to dotyčný myslel opravdu vážně. Byť se to nemusí zdát, tak skvěle funguje i jako takový literární posel. Nebo alespoň v naší rodině tomu tak bylo. Nejprve jsem si ji přečetl já a po častých chvílích se smáním při četbě této literatury nakonec kniha putovala do rukou mámy, babičky, tety a bratrance. Nakonec jsme se o ní i všichni pobavili a uvědomili si, jak moc vlastně máme rádi humornou literaturu a humor jako takový. Pak jsme si i všichni přečetli nějakou další humorně laděnou literaturu. Velkou výhodou je i její skladný formát a lehkost. Tudíž ji můžete brát i sebou ven a netahat nic těžkého. Při čtení si pak vlastně uvědomíte, že povolání knihkupce může být mnohdy dosti vtipné, ale i náročné. Hlavně je, ale krásné a pro knihomily jako dělané a to mluvím z vlastní zkušenosti. Tak se začtěte do tohoto krásného krátkého literárního kousku a zjistěte, že otázka na knihkupce zda má v knihkupectví nějaké knihy, tak že je vlastně ještě docela normální, oproti ostatním otázkám. Zároveň si možná uvědomíte, jak málo stačí aby jste se stali slavnými a nebo jste o sobě alespoň trochu dali vědět světu. Například, že nějak vtipně sepíšete otázky zákazníků z vaší práce. Na závěr ještě dodám, že brzo vyjde i druhý díl a že tomuto titulu uděluju plných 100 %.... celý text
Černé světlo
2017,
Peter May
Série, z níž se stává další prvotřídní záležitost Musím se přiznat, že jsem si úplně nedokázal představit, jak bude Enzo trpící rakovinou lovit zločince v tomto díle a v dalších dílech této skvělé série. Naštěstí tuto otázku za mě v Černém světlu brzy vyřešil sám autor a naštěstí ji vyřešil k mé spokojenosti. Jak přesně vám však neprozradím, jelikož by se jednalo o docela velký spoiler a tudíž se nechte překvapit stejně jako já. Opět na této knize musím pochválit samotný jazyk. Docela jsem si oblíbil to časté používání francouzských slovíček a francouzské názvy ulic, míst atd. Chválit musím i to, že jsme si v příběhu společně s postavami udělali cestu i do Anglie a Španělska a nezůstali jsme jen ve Francii. Samotnému prostředí rozhodně také nemohu nic vytknout ba jen připsat, že bylo napsáno velice přesvědčivě a k příběhu skvěle pasuje. Když už tu byla řeč o postavách, tak i ty si zaslouží jen slova chvály. Enzo je alespoň mně velice sympatický a líbí se mi jeho energie a zápal při řešení případů. Nechybí tu ani jeho dcery Sophie a Kirsty či jeho studentka a asistentka Nicole. I jejich postavy jsou velice dobře sepsané a plus si u mě autor vysloužil také sepsáním samotného vraha. Příběh jako takový pak nijak nedrhne, napínavý je za mě tak akorát a mnohdy i zajímavě překvapí. Například brzkým odhalením vraha, vztahy v Enzově rodině a jeho milostném životě atd. Rozsahově je Černé světlo o pár stran kratší oproti ostatním detektivkám. Konkrétně nás v tomto případě čeká 343 stran ke čtení. Další chválu si pak ještě zaslouží za mě i tak trochu otevřený konec celého příběhu. Ten tu však také nebudu vyzrazovat, jelikož bych vám vyzradil důležitou věc ze samotného děje knihy. Naopak jedno malé mínus si u mě autor vysloužil tím, že jsme se vlastně nedozvěděli, z jakého důvodu onen mladý prostitut musel být zavražděn, ale tak třeba se to ještě někdy dozvíme. Já bych se to každopádně dozvěděl velice rád a stejně tak velice rád této knize pak uděluji plných 100 %. Série Akta Enzo je pro mě vždy takovým vítaným detektivním odskokem od kriminálek ze Skandinávie a zatím mě nikdy nezklamala. Doporučuji ji všem milovníkům detektivek jako takových a ne jen těm, kteří hledají nějakou případnou alternativu k detektivkám ze Skandinávie. Doporučuji ji i milovníkům Francie a všem, kteří chtějí od tohoto autora zkusit další knihy.... celý text
Kočičí host
2016,
Takaši Hiraide
Třikrát nádhera Ona kniha je minimálně třikrát nádherná. Zaprvé má totiž úžasnou a opravdu krásnou knižní obálku, za druhé samotný příběh je krásný a za třetí vás vtáhne do takové nádherné klidné pohody. Stejně jako některé pěkné chvíle v životě jsou mnohdy velice krátké, tak stejně tak je krátký i rozsah tohoto díla. Kočičí host má jen 160 stran. Nutno však zdůraznit, že se jedná o 160 stran plných pohody, něžnosti, skvostných přirovnání, nádherných metafor a byť děj není nijak akční, tak to vůbec nevadí. Autor opravdu skrz jazyk v knize ukazuje svůj prvotřídní výtvor. Ten bychom si však jistě neužili nebýt skvělého překladu. Postavy si zamilujete po pár stránkách a zvláště onu kočku Čibi snad nejde než nemilovat. Úplně najednou máte chuť si s ní hrát, hladit ji a alespoň v mysli se vám tvoří její obraz. Chvílemi snad dokonce máte pocit, že obživne a místo na stránkách knihy se vám zjeví třeba na klíně. Zajímavé je určitě i ono prostředí Japonska, v němž se odehrává děj. Působí exoticky a takovým ohromně klidným dojmem. Pochválit se musí i časové zasazení příběhu. Díky němu se tak čtenář ocitne na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, tj. pro Japonsko historicky velmi důležitém období. Nahlédneme tak trochu do života Japonců, který se zrovna v tomto čase často měnil. Byla to totiž doba střídání éry císařů, která byla poznamenaná ještě větším blahobytem a smělejší modernizací než předtím. Tato vize však brzy vzala za své a Japonsko v důsledku nadhodnocení cen nemovitostí a spekulací dospělo ke zhroucení tzv. bublinové ekonomiky. Dále pak následovala obrovská hospodářská krize a dekádu trvající stagnace. Kočičí host je takovým nenápadným knižním klenotem, po kterém asi nesáhne nějaká obrovská masa čtenářů, ale troufám si tvrdit, že to je škoda. Kočičí host vás totiž odmění úžasným poklidem, jenž je v dnešní době mnohdy velkou vzácností a o jeho literárních kvalitách se tu snad opět ani vyjadřovat nemusím. Já toto dílo hodnotím 100 % a doporučuju ho nejen milovníkům koček, ale i všem ostatním.... celý text
