sagasir přečtené 1207

Sluneční bouře 2010, Åsa Larsson

Poloviční úspěch Jednou to prostě přijít muselo. Nemohu říct, že by to byl úplný propadák, ale v porovnání s ostatními velikáni skandinávské krimi mně Larssonová přijde jako poraněný kůň na dostizích. Nevím jak u vás, ale u mě by měla šanci jen při absenci právě výše zmíněných velikánů. Co z toho všeho vyplývá? Vyplývá z toho, že další její knížky už číst nebudu. Jistý recenzent o této knize napsal, že vás do děje vtáhne pomalu. Bohužel já musím podotknout, že velmi pomalu. Při čtení máte pocit, jako by jste se ocitli ve snu nějakého mnicha či jeptišky, která chce zažít nějaké to dobrodružství, ale stále chce být pod ochranou boha. Upřímně jsem čekal, kdy se v knize objeví citace z bible a světe div se brzo jsem se dočkal. Naštěstí jich nebylo tolik. I těch pár řádků mně, ale dokázalo knihu vcelku znechutit. Přesto to úplný propadák není. Při čtení čekáte co bude s vrahem a jak bude jednat. Jeho chování totiž opravdu nelze odhadnout. Čekáte i jak se vyvine postava Rebecky. Pro mě asi nejkvalitnější počin z této knihy. Sestra zavražděného a její přítelkyně je naopak drahý opak. Už dlouho jsem se nesetkal s tak otravným knižním hrdinou. Chvílemi si u ní připadáte, že snad ani není z našeho světa. Co se týče napětí, tak i to najdete, ale bude to dlouho a dlouho trvat. Sečteno podtrženo jedná se o takový průměr. Postavy jsou tak uprostřed. Některé se vám zalíbí některé ne. Absence všeho náboženského by mně osobně vůbec nevadila, ale někomu zase může vyhovovat. Napětí dávkované po troškách, ale zase i to může někomu vyhovovat. Všichni hold nemohou být mistři svého řemesla a právě to Larssonová dokazuje. Možná má sérii knih a je úspěšná, ale mnohem víc lidí si přečte a koupí autory jako Kepler, Larsson, Mankell atd.... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Král je mrtvev, ať žijí noví vládcové Tím mrtvým králem z názvu je myšlen bohužel již zesnulý Stieg Larsson, který u nás svou trilogií Milénium vyvolal nový masivní zájem o detektivky. Nový vládci jsou pak již mnou dříve zmiňovaní autoři jako Kepler, Fossumová, Mankell či Seghers. A právě Keplerovi bych se na následujících řádcích rád věnoval. Už čtvrtá kniha od Keplera se směle může pyšnit přívlastkem skvělá. Sice to ode mě teď bude znít jako ohraná písnička, ale kniha je opět nesmírně napínavá, děj nemá moc zbytečných odboček, postavy sepsané opět více než kvalitně, prostředí jakbysmet, konec uspokojivý, atmosféra tak akorát správně temná, prostě opět kvalita. Manželé Ahndorilovi píšící pod pseudonymem Lars Kepler se prostě právem mohou řadit mezi současné vládce tohoto žánru. Ať už svým opravdu napínavým stylem vyprávění, skvělým popisem postav, originalitou zápletek, občasnou celkem silnou drsností či tím, že děj jejich knih se nijak zvlášť nudně nevleče. Díky bohu za Keplera. Za mě opět 95 %.... celý text

Sladkost života 2009, Paulus Hochgatterer

Jedno velké knižní zklamání Nevím, zda jsem tak okouzlen kvalitou nynější severské krimi literatury, ale tato kniha byla pro mě jedno velké zklamání. Přijde mi, jako kdybych vedle sebe postavil staré auto (tato kniha) a nablýskané nové Porsche (nynější severská krimi). Jakoby na této knize bylo vše špatně. Samotný děj mi přišel přinejmenším strašně nudný a plný zbytečných odboček. Co se zvráceností a podivností týče (přejetá hlava, brutální zmlácení dcery, farář, co slyší hlasy, myšlení na sebevraždu atd.) tak na můj vkus jich bylo až moc a jakoby ani do samotného příběhu nijak zvlášť nezapadaly. Pomalu jsem měl pocit, že dané maloměsto je celé jako jeden velký blázinec a že ony podivnosti jsou v ději jen na upoutání pozornosti. Moji pozornost sice upoutaly, ale to je tak vše. Nemluvě o postavách. Ty mi přišly jakoby halabala sepsané, jen aby se neřeklo. Neměl jsem z nich prostě žádný pocit. Což se mi u čtení knihy opravdu málokdy stává. Je to smutné, ale čím dál víc jsem toto dílo četl, tím víc jsem si říkal, ať už je konec a já mohu číst něco jiného. Bohužel tuto knihu bych asi nedoporučil nikomu a jediné její plus vidím v krátkém rozsahu textu. Pokud chcete nějakou kvalitní krimi literaturu, sáhněte raději po nynější severské krimi a určitě nebudete litovat.... celý text

Dům s matracemi 2012, Paulus Hochgatterer

Severské detektivky vs Dům s matracemi 1:0 Omrzely vás už severské detektivky, ale stále máte žánr detektivek rádi? Mám tu pro vás řešení. Zkuste knihu Dům s matracemi od Rakušana Pauluse Hochgattnera. Nemohu si pomoct, ale mně tento příběh přišel ohromně zdlouhavě vyprávěn, i když má kniha jen 255 stran. Možná jsem také zdeformovaný právě severskými detektivkami, ale tato knížka mi přijde jako taková „detektivní pohádka“. Také mi vadilo, že se na první vraždu čekalo vcelku dlouho a kapitoly před ní byly takové mdlé. I nějaká samotná akce se v knize objevuje až po delší době. Vyloženě mě vytáčely ty zlověstné náznaky v různých kapitolách, ze kterých se pak nic nestalo a já si pak jen řekl, proč? Proč ty zlověstné náznaky nedotáhl autor do konce. Kniha má mimo jiné ohromně tíživou atmosféru. Takovou atmosféru, až jsem z ní skončil v depresi. Neříkám, že kniha je vyloženě špatná, ale proti severským detektivkám prohrává na plné čáře, a to snad ve všech ohledech. Knihu bych doporučil těm, kdo hledají nějakou knihu na zaplnění času (např. při cestě vlakem) a nehodlají číst delší dobu. A také znalcům a milovníkům detektivek a to už jen z důvodu toho, že to detektivka prostě je. Kniha je mimo jiné dobrá třeba právě pro srovnání s jinými detektivkami. V poslední řadě ji doporučuji těm, kteří se rádi ponoří do tíživé atmosféry alespoň sepsané na papíře.... celý text

Psi z Rigy 2013, Henning Mankell

Mankell a Wallander podruhé a podruhé úspěšně Druhý případ s Kurtem Wallanderem je opět skvělá severská detektivka a dokazuje tak, že Číňan a Vrazi bez tváře nejsou u Mankella jen oddělené zářivé hvězdy od celku. Opět budete hltat příběh stranu po straně a zamilovávat se či nenávidět do postav v knize a nebo k nim zastávat neutrální názor. Někoho možná zklame, že knihu bude mít přečtenou raz dva, ale na druhou stranu si o to dřív může přečíst další Mankellova skvělá díla. Samozřejmě nechybí typický prvek u Mankella a to cizina. Nyní se v příběhu podíváme do Lotyšské Rigy. Nevím jak u vás, ale pro mě právě tento prvek ciziny dělá Mankella Mankellem, jelikož málokteré detektivní série či knihy od jednoho autora s vámi projdou takový kus světa jako ty od Mankella a mně to rozhodně nevadí. Zajímalo by mně zda se to děje jenom mně a nebo i vám, ale poprvé jsem si všiml, že si s další a další knihou čím dál tím víc uvědomuju, že mám daného komisaře z knihy či knižní série raději a raději. Kurt Wallander pak není výjimkou. Byť opět mrazivá detektivka z mrazivého severu a východu, tak vám rozhodně vykouzlí příjemný teplý pocit v čtenářské duši z další skvěle napsané detektivky. Za mě 92%. A to není málo, nebo snad ano?... celý text

Bílá lvice 2014, Henning Mankell

Cestování s detektivkou Je až s podivem jak umně dokáže Mankell propojovat rúzná místa na zeměkouli s dějem ve svých knihách. Kniha Bílá lvice pak rozhodně není výjimkou. Díky ní se podíváme velmi okrajově do Ruska či do Jihoafrické republiky a samozřejmě do Švédska. Musím se přiznat, že při čtení prvních pár stránek jsem byl docela konsternován a říkal jsi, jak mě děj nebaví a co se s Mankellem stalo. Prostě prolog o jakémsi vzniku tajemného spiknutí, mně přišel zbytečný, zdlouhavý a hlavně nudný. Naštěstí jsem četl dál a pak už to byl starý dobrý Mankell. Ve zkratce tedy opět nechybělo již zmíněné propojení různých míst na zeměkouli, starý dobrý komisař Wallander a další kvalitně sepsané postavy, zajimavý a napínavý děj s trochou náhledu do historie a kvalitní zakončení. Tudíž pokud se vám nebude líbit onen prolog jak mně, pro kvalitní pocit z četby ho klidně protrpte a budete pak odměněni skvělou detektivkou na jejímž konci si řeknete, že se to Mankellovi zase povedlo. Nevím jak vy, ale já už se nemohu dočkat až budu číst čtvrtý díl z této skvělé kriminální série s komisařem Wallanderem. Za mě 75 % a bylo by to víc, ale nebude kvůli tomu prologu.... celý text

Vrazi bez tváře 2013, Henning Mankell

Vrazi bez tváře, vrazi s tváří Máme zde další kriminální sérii s jedním hlavním vyšetřovatelem? Musím říct, že ano a je to jenom dobře. I zde totiž neočekávejte nic jiného než kvalitu. Mankell se ptá, jestli opravdu stačí jedno jediné slovo a všechna zloba se obrátí proti těm, kteří nejsou na daném místě úplně doma. Bohužel se zdá, že ano. Samotného komisaře si rozhodně zamilujete. Je to takový morous nejistý, kterému utekla žena a ani alkohol už mu nepomáhá. Přesto je to sympaťák. Mankell do svého příběhu opět tahá trochu politiky a ukazuje, jaká je společnost. Dokonce sám autor přiznává, že je tak trochu rasista a přistěhovalci mu zrovna nevoní. To však nic nemění na tom , že Mankell tento žánr umí a neprávem je mnohdy odsouván na druhou kolej například oproti Larsu Keplerovi. Nutno tedy říct, že se vám do ruky dostane kvalitní příběh s kvalitním hlavním hrdinou. Pokud by se vám komisař Kurt Wallander moc zalíbil, tak nabízím možnost vidět ho ve dvou vizuálních úpravách. Oba seriály nesou název Wallander, jeden je ze švédské produkce a druhý z britské.... celý text

Dívka, která si hrála s ohněm 2009, Stieg Larsson

Fenomén pokračuje Co říci k této knize. Snad jen to, že i zde vás čeká opravdu skvěle vystupňované napětí, precizně zpracované detaily, kvalitně napsané postavy a zajímavý děj, který vás opět nebude nudit, i když má kniha rovných 608 stran. Samotný příběh se možná zdá na první pohled jako poutavý thriller, ale při čtení získáváte pocit, jako byste byli na výpravě za hledáním morálky, která je bohužel, či bohudík zasazena do reálného prostředí a že si přejete, aby takových Blomkvistů a Salanderových bylo v našem světě více. Jednoduše vás musí postava Lisbeth uchvátit. Jedná se totiž o směsici skvělé hackerky, pohrdavé dvacítky, dívky, která to neměla v životě jednoduché, Lary Croft, drsňačky, chytré ženy a ženy bojující za spravedlnost. Uchvátit vás také může postava Mikaela Blomkvista, novináře, člověka s dobrým srdcem, neustále si jdoucím za svým cílem a člověka bojujícího za spravedlnost.... celý text

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2010, Stieg Larsson

Závěr jednoho fenoménu Do třetice všeho dobrého knižního. Samozřejmě ani v třetím díle této trilogie nechybí kvalitní postavy, vystupňované napětí, děj, který vás nenudí a precizně zpracované detaily. Samotný motiv pomsty je dalším prvkem z řady plusů Milénia. Samotná pomsta je zde chladná jako samotný sever Evropy a provedená do nejmenších detailů a čtenář se nemůže odpoutat od čtení protože prostě potřebuje vědět, jak to bude dál a kdo je další na řadě. Co říci na závěr. Snad jen to, že vám doporučuji si tuto knihu přečíst i z důvodu samotného života autora. Jelikož mnoho podrobností v knize je sepsaných na základě života autora. Na úplný závěr si dovolím upozornit na jeden detail, protože zrovna mistrně sepsané detaily jsou jednou částí, díky kterým je trilogie Milénium tak výjimečná. V prvním díle této trilogie dostane starý průmyslník Vanger jako každý rok v obálce květinu. Pro někoho nevýrazný detail (květiny, které Vangerovi posílala samotná zmizelá Harriet Vangerová), pro mě však podstatný detail. A takovýchto detailů je Milénium plné. I proto si dovolím jedno malé přirovnání. Pro mě je Milénium jako květina od Harriet, možná je na první pohled nevýrazná, obyčejná a ne každý ji pochopí, ale při začtení si najednou řeknete, že to je mistrovsky napsané dílo a každá nová strana z tohoto úchvatného příběhu je jako rodící se květ.... celý text

Tajemství dívky s dračím tetováním 2012, Dan Burstein

Záhada jménem Milénium Trilogie Milénium uchvátila knižní svět a možná i proto se na trhu objevila kniha, která odpovídá na otázky týkající se právě tohoto díla. Na jaké otázky tedy vlastně kniha odpovídá? Zde je jejich malý výčet: Co na smrti Stiega Larssona je pravda a co jen spekulace? Jak by vypadal čtvrtý díl Milénia? Poskytla Lisbeth Salanderová novou definici feminismu? Jaké změny se dějí v překladu knih po autorově smrti a proč? Kdo patří mezi nejslibnější pokračovatele Stiega Larssona? Pokud vás zajímá trilogie Milénium, a to už z jakéhokoliv hlediska, rozhodně si tuto knihu přečtěte. Díky ní totiž uvidíte Milénium v úplně jiné perspektivě. Čtením této knihy nahlédnete pod roucho tajemství skvělé trilogie a zjistíte, že obsahuje plno odkazů na autorův život a na jeho osobnost a že je vlastně plná unikátních detailů, kterých jste si třeba při čtení ani nevšimli. Řekl bych, že tato severská detektivka měla nakonec příběhy tři. Prvním je samotná trilogie Milénium, druhým příběhem jsou právě ony odpovědi na otázky kupříkladu výše vypsané, ale i na jiné otázky a poslední třetí příběh je boj o odkaz autora a jeho komercializace. Kniha jako taková je z velké části psaná formou rozhovoru a nabízí i doprovodný obrazový materiál. Jen je na škodu, že fotky v knize jsou černobílé. Komu bych tedy tuto knihu doporučil? Samozřejmě těm, kteří četli trilogii Milénium nebo se zajímají o autora tohoto knižního skvostu.... celý text

Milénium, Stieg a já 2011, Marie Françoise Colombani

Vzpomínky na minulost a nejasná budoucnost Možná si ještě vzpomínáte na tu dobu, kdy se u nás zrodila mánie kolem Stiega Larssona a jeho trilogie Milénium se stala bestsellerem. I já jsem po nějaké době této mánii podlehl a dodnes toho nelituji. Po čase jsem totiž zjistil, že Milénium nepředstavuje jen knižní trilogii, ale že se kolem tohoto díla objevuje zajímavý příběh, který je spjat s bojem o zachování autorova odkazu. Je těžké doporučit tuto knihu, pokud jste nečetli trilogii Milénium, protože právě tato trilogie má vcelku velkou spojitost s touto knihou. Jedná se totiž o vzpomínky životní partnerky Stiega Larssona. Pro Evu Gabrielssonovou totiž není Milénium jen knižním bestsellerem, ale hlavně symbolem zápasu za mravnost a spravedlnost. Já osobně beru tuto knihu jako bolestnou zpověď ženy, která milovala svého partnera a také jako zpověď ženy, která bojuje za odkaz své zesnulé lásky. Eva Gabrielssonová má v životě tu smůlu, že se nikdy nestala zákonnou manželkou svého partnera. Tím pádem přišla o veškeré dědictví. Bohužel tak musí sledovat, jak se čím dál tím víc rozmáhá „larssonovský průmysl“, který už s osobností, jakou Stieg Larsson představoval, má pramálo společného a stejně tak málo má společného tento průmysl i se samotnou myšlenkou díla. I když má Eva Gabriellsonová šance mizivé, přesto bojuje za to, aby jí byla svěřena veškerá správa duševního vlastnictví Larssonova díla. Stieg Larsson byl totiž novinářem, který se vyjadřoval k závažným politickým a sociálním problémům, ale také to byl člověk, který ctil a bránil pravdu a spravedlnost či bojoval proti násilí a zlu ve společnosti. Právě tak by si ho totiž měli lidé podle jeho družky pamatovat. Bohužel se tomu tak úplně neděje a paradoxně k tomu přispívají také Larssonův otec a bratr, kteří se snaží využít možnost velkého zisku a udělali z Milénia a ze Stiega Larssona komerční značku. Zajímavým faktem ale zůstává to, že otec a bratr se o Stiega Larssona začali pořádně zajímat právě až po jeho smrti a do té doby s ním neměli skoro žádný vztah. Pro Evu Gabrielssonovou tito dva muži představují možná předem prohraný boj, ale ona se přesto nevzdává a snaží se o to, aby se jednou neobjevovala fotka jejího milého třeba na krabici od mléka a aby ho lidé brali doopravdy takového, jakým Stieg Larsson skutečně byl. Tuto knihu jednoznačně musím doporučit všem čtenářům trilogie Milénium i těm, kteří se alespoň trošku zajímají o osudy zajímavých osobností. Kniha však vybízí ke čtení i kvůli samotné snaze Evy Gabriellsonové. Díky ní máte totiž pocit, že i když vede nejspíše předem prohraný boj, přesto se nevzdává a myšlenka nevzdávat se pro dobrou věc za to přece stojí.... celý text

Kdo miluje jinak 2014, Karin Fossum

Do třetice opět skvěle Třetí kniha autorky Karin Fossumové není v ničem horší než její předešlá dvě díla. To tedy znamená, že je opět skvělá. Fossumová jednoznačně dokazuje, že v oblasti spojení psychologie a detektivky nemá konkurenci. Své čtenáře si jednoznačně získává právě tímto spojením, které umí mistrně sehrát v jeden celek, aniž by jedna část byla o něco horší než ta druhá. Nyní nám pro změnu nabízí otázku toho, proč člověk s někým vlastně žije, když si uvědomí, že dotyčného už nemiluje. Je to tím zažitým standardem, věkem, vidinou možná dlouhého hledání nového protějšku, který se třeba ani neobjeví. Čím to tedy je? Na tuto otázku si asi musí každý odpovědět sám. Nicméně je to rozhodně dobré téma k zamyšlení a troufám si tvrdit, že i tak to sama autorka zamýšlela. Další velké plus knihy tkví v jejích postavách. Nevím jak vám, ale mně rozhodně nepřijde normální fotografovat si tělo mrtvoly a poté být posedlý vyšetřováním takového zločinu. Dokonce jsem takovýmto člověkem zhnusen. Z nemalé části ale za tento můj názor určitě může právě to, jak tuto postavu autorka vykreslila. Na druhou stranu mi zase pro změnu bylo líto Kristiny a v koutu duše jsem jí dokonce fandil, aby od tohoto podivného muže odešla. Samozřejmostí této knihy je pak její menší rozsah, nijak velké napětí, ale to neznamená, že ho tam nenajdete. Musíte se však obejít i bez drastických scén. Sečteno a podtrženo Kdo miluje jinak je excelentní detektivka. Příběh se nijak nezadrhává, dokáže zaujmout a právě díky spojení s psychologiií se jedná o takovou trošku netradiční krimi literaturu. Závěrem tedy toto dílo doporučuji všemi deseti. Vždyť se také jedná o dílo severské královny krimi a troufám si tvrdit , že snad i nynější světové královny krimi literatury.... celý text

Provokatér 2013, Karin Fossum

Nevinně vyhlížející zlo Karin Fossumová opět dokazuje, jak je skvělá aneb i její druhá kniha s postavou komisaře Sejera ve vás zanechá dojem kvalitní četby. Nyní si autorka vzala na paškál teprve sedmnáctiletého Johnyho Beskowa a skrz něj nám podává opravdový hluboký pohled do mysli dezorientovaného chlapce. Autorka opět dokazuje, že psychologické vykreslení postav je rozhodně její parketou. Stejně jako u Indické nevěsty, zde nečekejte nějaké přílišné napětí a agresivitu. Síla této knihy je opět v psychologii a v myšlenkách. Máme tu tedy důkaz, že opravdu stačí málo a váš život se obrátí naruby. Také vás toto dílo donutí přemýšlet o tom, jestli je vůbec společnost jako taková připravená na takové devianty a zda se jim dá zabránit. Knihu bych doporučil všem milovníkům detektivek, kvalitních příběhů, obdivovatelům skvěle napsaných postav, ale hlavně fanouškům novodobých severských detektivek, aby uviděli, že se dá napsat i severská detektivka bez velkého množství mrtvých či mnohdy až enormně vystupňované formy násilí a zla, rozsahu přes 400 stran a aniž by nějak ztrácela na kvalitě. Tato kniha vás donutí přemýšlet. Donutí vás přemýšlet a vy náhle ucítíte kolem vás „chlad“. Chlad z toho, jak chladně a bez okolků Karin Fossumová dokáže proniknout do mysli postav (jakoby snad sama něco z toho zažila a pak to jen sepsala na papír). Tenhle příběh se ve skutečnosti nestal, ale vy máte po přečtení knihy pocit, jako by se opravdu stal. Z toho mnohdy až mrazí.... celý text

Indická nevěsta 2012, Karin Fossum

DETEKTIVKA SEPSANÁ „PSYCHOLOGICKY“ Dovolím si teď napsat „možná“ jednu hlubokou myšlenku. Já totiž považuji Karin Fossumovou v určitém úhlu pohledu za moderního Romaina Rollanda. Tvrdím to proto, že i ona dokáže na poměrně málo stránkách sepsat neuvěřitelný příběh, který vás chytne a nepustí a po jehož skončení máte takový smutný pocit. Smutný pocit z celého příběhu a z toho, jak to vlastně dopadlo, ale i nedopadlo. Rozhodně si pak za tímto svým tvrzením musím stát, jelikož i v knize Indická nevěsta nemá láska šťastný konec. Proč bych tedy knihu doporučil? Mohu vám nabídnout hned několik odpovědí. Za prvé, ať už máte či nemáte rádi detektivky, u Indické princezny rozhodně nešáhnete vedle. V relativně krátké knize (což je pro severské detektivky spíše netypický jev) se vám představí mnohovrstevnatý příběh, který je vypsaný opravdu detailně a zachycuje tak duši obyvatel zmíněného Elvestadu a jim podobných. Neočekávejte ale nějakou přílišnou gradaci napětí. Karin Fossumová spíše mistrně, dokáže popsat zločin z jeho psychologického hlediska. Ne nadarmo je Karin Fossumová označována za „královnu severských detektivek“. Její Indická nevěsta vás vtáhne do děje a nepustí. Doporučuji tuto knihu i kvůli jejímu konci. O něm už vám nic neprozradím. Nechte se jím překvapit, stejně jako mě překvapila tato kniha.... celý text

Léky smutných 2013, Pavel Gotthard

Druhý svět Dá se tato kniha charakterizovat pár slovy? Pár slovy možná, ale určitě si zaslouží vaši pozornost. Jedná se o dramatický fantasy román od Pavla Gottharda. Ústřední postavou děje je student žurnalistiky David, který postupem času získá podezření, že ho jeho přítelkyně Pavlína podvádí. Nakonec však zjistí, že mu Pavla utíká do svého světa fantasy. No a právě do tohoto světa se vydá i David. Jak tohle vše nakonec dopadne? Po přečtení knihy mohu mít jen samá slova chvály. Kniha vám nezabere moc času na čtení, jelikož je opravdu čtivá a má jen 200 stran. Velmi se mi líbilo i to propojení reálného a fantasy světa. Rozhodně musím uznat, že i já jsem získal po přečtení pocit, že mladí lidé utíkají z reálného světa do toho svého vysněného či nevysněného fantasy světa. Mnohdy dokonce jakoby se v tom fantasy světě zasekli a v tom reálném se neposouvali dále, jako v tomto díle. Musím také pochválit autorův jazyk. V knize není jen spisovný jazyk, ale i hovorové výrazy a vulgarismy. Díky tomu máte pocit, jako by vám tento příběh vyprávěl nějaký váš kamarád. I kvůli tomu se děj čtenáři jeví jako velmi reálný. Reálně dokonce vyznívá i onen fantasy svět. Tudíž tu máme obrovskou sílu autora vyjádřit reálně nereálné. Knihu bych doporučil všem vyznavačům fantasy literatury, ale i ostatním. Snad každý máme nějaký ten svůj druhý svět a možná, že po přečtení této knihy se do něj snově zatouláme a nebo ho teprve začneme objevovat. Rozhodně si ale předtím přečtěte tuto knihu. Může vám posloužit jako taková startovací čára do vašich snů o jiném světě.... celý text

Nezaplatitelný 2015, Zygmunt Miłoszewski

Zase něco od sousedů Na této knize jsou velmi dobře sepsané drsné scény a celé dílo působí, tak nějak akčně. Kvituji i začlenění strohých čísel, o co vše Polsko během druhé světové války přišlo. Líbí se mně i ono silné vyřazování vlastenectví z celého díla. Poláci můžou být právem na tohoto autora a jeho dílo hrdí. Na můj vkus se ale v knize objevuje až moc historického líčení. Celé dílo pak dále působí místy dost zamotaně a zdlouhavě. Naopak docela poutavé jsou pak popisy prostředí. Rozsahově je pak kniha trochu většího kalibru, ale není to nic hrozného (480 stran). Dále u ní oceňuji samotný námět a je vidět, že si na příběhu dal autor záležet a vyhledal si k němu mnoho potřebných informací. Z postav naší hlavní čtveřice se mně zalíbila jen ta ženská část. Jak zlodějka propuštěná z vězení, tak i historička umění jsou propracovaně a zajímavě sepsané. Naopak tajný agent ve výslužbě a cynický obchodník s uměním mě chvílemi i nudili či vyloženě otravovali a štvali. Co se závěru příběhu týče, tak ten se mně líbil. Kniha jako taková je dobrá, ale od tohoto autora mám přesto radši jeho sérii s prokurátorem Szackým. Toto dílo hodnotím 70%... celý text

Kníže z mlhy 2013, Carlos Ruiz Zafón

Všehochuť Stačilo si přečíst Marinu a tohle dílo a z jejich autora se stal pro mě milovaný autor. Zkuste ho a myslím, že rozhodně nebudete litovat. Jen se vám asi bude špatněji shánět. V Moravské zemské knihovně totiž tohoto autora nepůjčují domů a tak se nabízí knihovna Jiřího Mahena či ji získat jak já z knihovny Filosofické fakulty Masarykovy univerzity. Tam ostatně mají celé autorovo dílo. Teď už k samotné knize. Opět je to taková všehochuť a nutno dodat, že opět skvělá. Najdeme tu prostě takový zajímavý a dobře pospojovaný pelmel. Nechybí takové to pohádkové téma, fantasy prvky, romantika, napětí, popisy přírody a okolí atd. Sice je dle mého názoru tato kniha horší než další autorovo dílo Marina, ale zase na to, že se jedná o jeho prvotinu, tak je to paráda. Líbí se mně opět všechny postavy v knize a také velice kvituju, že autor netlačí zbytečně až moc na pilu co se toho fantasy a nadpřirozena týče, ale ani nezůstává úplně při zemi. Řekl bych, že dokázal najít akorát ten pravý střed. Rozsahově opět takové čtení na jednu maximálně dvě noci. Žádné zbytečné odbočky jsou určitě taky plus a příběh rozhodně nenudí. Možná by se ke knize hodili i nějaké doprovodné ilustrace, ale samozřejmě se dá obejít i bez nich. Trošku mně mrzí pozapomnění některých motivů v knize. Třeba zrovna kocour se později ještě klidně objevit mohl. Rozhodně plus také zasluhuje popis prostředí. Španělsko jako takové prostě miluju, takže tímhle se mně autor přesně trefil do noty a hned bych se tam zajel podívat. Těším se na další knihu od tohoto autora. Dalším obrovským plusem autorových knih je to, že se dají číst v jakémkoliv věku. Na závěr opět hodnocení procenty. Knížeti z mlhy uděluji 85%.... celý text

Plavec 2015, Joakim Zander

Líbí a nelíbí Co se líbí tobě nemusí se líbit mně. Asi takhle bych to nyní shrnul. Kniha je srovnávaná se seriálem Homeland u nás vysílaným pod názvem Ve jménu vlasti. Což o to podobnost tu určitě je ať už příběhově, tak v tom, že oboje je nejspíš úspěšné, ale ani jedno se mně nelíbilo. Samozřejmě jsem knihu jinak dočetl, abych vás tu nekrmil nějakou lží. Dále nechápu, jak si někdo mohl dovolit na americkou obálku tohoto knižního titulu napsat, že dílo je podobné ba stejně kvalitní jako trilogie Milénium od Larssona. V žádném případě. To pak mohu třeba říct, že stejně chutná tuňák a chobotnice. V tomto díle jsem jednoduše nenašel zalíbení. Samotný příběh mně přišel moc složitý, spletitý ač jsem si na časté cestování zvykl u Mankella ( co zvykl, já se do něj zamiloval), tak tady mně to z nějakého důvodu vadilo. Autor by se jinak mohl více věnovat prostředí a ubrat pár zbytečných odboček, které čtenáře zbytečně odváděli od děje. K postavám pak napíšu, že většina mně jich přišla nesympatických a to i těch kladných. Vadilo mně také, že některé byly docela dopodrobna představeny (někdy až moc) a jiné naopak. Rozsahově se jinak opět jedná o klasiku. Prapodivný leč nečekaný konec si pak zaslouží plus. Sečteno podtrženo, jak jsem psal na začátku. Co se líbí tobě, tak se nemusí líbit mně. Někomu se toto dílo určitě zalíbí a někomu jako mně ne. Dnes bude málo procent, konkrétně 55%.... celý text

Druhý syn 2015, Alexander Söderberg

Viva La Mafia! Viva la Mafia a třikrát velké ano. Výborné počtení. Rozhodně lepší než první díl z této trilogie a jestli to takhle bude nadále, tak závěrečný díl bude jednoduše pecka. Proč jsem z tohoto díla tak nadšený? Vysvětlení najdete na řádcích níže. Už samotný nápad umístit mafii do severských končin Evropy mně osobně přijde geniální. Vlastně proč ne, proč by musela být mafie symbolem jen pro Ameriku, Itálii a jih Ameriky. Může být a určitě je kdekoliv. Vítanou změnou je i to, že stěžejním příběhem zde není staré známé vyšetřování případu, ale hlavně situace jednoho mafiánského klanu. Milovníci vyšetřování případu, ale rozhodně smutnit nemusí. I tohle se zde najde, ale jak jsem psal výše, tak to není hlavní premisa věci. Obrovsky kvituji ten obrovský zeměpisný záměr, který se v knize vyskytuje. Příběh se odehrává ve Švédsku, Dánsku, Francii, Itálii, Kolumbii a pro potěchu nás i u nás v Praze. Dokonce to vypadá, že by se Praha mohla objevit i v třetím díle. Výborně. Taková inspirace Mankellem. Proč ne, já to jen uvítám. Dalším obrovským plusem jsou postavy. Sophie je taková ta mamá rodu, kterou všichni i vy milujete a držíte ji palce. Zajímavý to kontrast, že je vlastně jednou z hlav mafie a přitom ji všichni čtenáři vesměs vnímají jako dobrého člověka a kladnou postavu. To se jen tak někomu nepoštěstí a autorovi za to náleží obdiv. Obdiv i když negativní naopak zaslouží postava z druhého břehu řeky. Zkorumpovaný, odporný, nechutný, ničeho se neštítí se policista Tommy. Vlastně takový protiklad Sophie. Měl by být ztělesněním dobra, poctivosti ale přitom je to přímo naopak a čtenáři ho vesměs nenávidí. Bez něj by to, ale v příběhu nebylo ono a jednoduše sem patří. I za to by měl autor opět sklízet obdiv. Ostatní postavy jsou také kvalitně napsané a vesměs hýbou dějem. Samotná zápletka také nenudí a rozsahově opět jednoduše klasika. 400 stran víceméně jako obvykle. Oproti prvnímu dílu je Druhý syn už takový uvolněnější, akčnější, propracovanější a jednoduše lepší. Samotný závěr knihy pak končí vesměs otevřeně i když nějaké dveře se uzavřou a onen otevřený děj, tak ten slibuje v třetím díle ještě určitě zajímavou jízdu. Já jsem nadšen a hodnotím toto dílo 95% a nemohu se dočkat jeho pokračování.... celý text

Pátá žena 2015, Henning Mankell

Další skvělý počin od legendy Mankell se svou sérií s kriminálním komisařem Wallanderem jistě zapsal mezi legendy severské krimi. Nicméně tato legenda už bohužel nic nového nenapíše, jelikož v roce 2015 skonala. Přečtěte si tak další (už 6 skvělý díl ze série) a vzdejte, tak aspoň symbolický hold tomuto skvělému autorovi. Ani po šesté rozhodně nebudete zklamaní z četby od Mankella. V knize najdete vše, na co už jste od tohoto autora zvyklý. Nechybí napínavý děj, zajímavá zápletka, skvěle vykreslené postavy, zakončený děj a i téma ciziny se zde nakousne. Tentokrát nutno říct, že mě velice zaujal způsob smrti daných postav. Celé mně to přišlo, takové originální (ano možná je to trošku morbidní). Ostatně vcelku originální je vlastně víceméně nalezení každé mrtvoly a způsob jakým zemřela. Samotný příběh pak příjemně plyne a nemá hluchá místa ani zbytečné odbočky. Je vidět, že Mankell se řadí mezi mistry svého řemesla, jelikož sepsat kriminální sérii, která již nyní čítá 11 knih a z toho si troufám tvrdit, že všechny jsou velice kvalitní a u čtenářů velice oblíbené, tak to rozhodně není jen tak. K rozsahu samotného díla mohu opět jen říct, že se jedná o klasiku (543 stran). Jinak jí uděluji 85%. Co napsat na závěr? Snad jen doporučení, že čtenáři Mankellovi série mně jistě dají za pravdu, že i Pátá žena je skvělá a já ji mohu vřele doporučit. Přesto vy co s Mankellem ještě nemáte žádnou zkušenost, tak si přečtěte jeho sérii s Wallanderem od začátku. Rozhodně to je zážitek.... celý text